Simikik komentáře u knih
Nabokov mě znovu dostal svými větami. Jeho dokonalé spojení slov je vždycky naprosto okouzlující a nemohu jim uniknout. Čaroděj - příběh zoufalé touhy po malé holce. Kniha - esej je napsána patnáct let před Lolitou - jeho mistrovským dílem. Je to taková předzvěst něčeho dobrého a sama o sobě je dobrá. Jsteli Nabokovec, doporučuji přečíst. Ale možná by bylo lepší, kdybych tuto esej četla ještě před Lolitou, abych se dostala do tématu a nebyla tak v šoku.. V hlavní zápletce jde o "zneškodnění" matky malé rozkošné dívenky a cílem je zůstat s ní, splynout, milovat..
Moje první kniha od Radky T. Musím říci, že mě okamžitě chytl styl psaní a celkový děj byl tak trochu strhující. Zaujalo mě, jak se jednotlivé děje prolínají a v každé kapitole jsem se dostala blíže k celkovému kontextu. Časové osy, které se prolínají je třeba sledovat, ale jsou důležitou součástí k pochopení celého děje. Musím říci, že tento styl zvládla Radka T. na výbornou a získala si mě. Ke konci knihy jsem ji ale už chtěla mít za sebou. Z těch asi 12ti životních linií, které se v knize potkávají mě vlastně nejvíce zaujal ten poslední. Žena, hlídací babička, která se v knize vlastně moc neobjevuje, její role je tam jen jako hlídací babičky má v poslední kapitole své místo a knihu uzavírá s dost otevřeným konce, což není zrovna můj šálek kávu. Zemřela nebo nezemřela? Dají se dohromady s dědečkem Kryštofa nebo nedají? A co ta Rebeka tam a Martin a jeho žena Karolína? Vlastně celý příběh zůstal otevřený a nic neříkající..
Terezka Boučková je pro mě srdcovou záležitostí. Všechny její knihy vždy shltnu na jeden zátah během pár dní a vždycky mě dostanou svojí surovou realitou. Životní příběh jejich rodiny je pro mě inspirací. Tato kniha obsahuje třináct příběhů, které vypadají, jakoby je prožila sama autorka. Tuto knihu jsem si zakoupila a rozhodně se k ní chci ještě někdy vrátit a vše dopodrobna promyslet.
Letní čtení do vlaku nebo třeba na deku v parku. Styl psaní Aničky G. je mi velice blízký. Humor spojený se sarkasmem a fakticitou životního běhu. Líbí se mi, když si autoři umí ve svých knihách udělat legraci samy ze sebe. V téhle knize jsem našla humoru až až.. stejně tak se setkáte s láskou, naivitou i nadšením žít.
Děkuji autorce za knihu a své kolegyni za půjčení. Rozhodně to ale není kniha, kteoru bych nutně potřebovala mít ve své domácí knihovně.
V knize je obsaženo osm životních příběhů žen, které se z různých důvodů nestaly manželkami a matkami. Příběhy mě dojímaly, rozesmávaly i plnily pochopením. Z popisu těchto žen jsem pochopila, že někdy život tak rychle uteče, že představy o něm jsou jen velkým snem. Kniha je skvěle zpracována a doplněna fotografiemi, které by nám měly více povědět o jednotlivých ženách. Za dokreslení fotografiemi jsem vděčná, ale jejich slova jsou dostatečně barvitá..
Autorce tleskám za takový projekt!
Pan prof. Halík je můj oblíbenec. Vždy, když chci sáhnout po duchovní literatuře sahám po něm a nechávám si na něj čas. Kniha, která mi otevírala oči o lidech bez víry i s ní..
Milou formou podané židovské legendy v naší matičcce Praze. Způsob psaní autora mi zcela nevyhovoval, ale byla jsem překvapena legendami, které se tradují.
Nahá žena na střeše je kniha plná myšlenek, které Vám nedají spát. Autoři v knize rozebírají biblické příběhy trochu jinak. Uvádí svoje zkušenosti z psychoterapeutických skupin, se kterými v průběhu let pracovali. Otázky a náměty, které zde vyvstávají stojí rozhodně za přečtení a úvahu. Je to zase tak trochu jiný, maličko odlišný náhled na Biblické příběhy..
Miluji spisovatele Josteina Gaardera, takže když jsem objevila jeho knihy v knižním výprodeji ve skladové hale Jeneč, ani vteřinu jsem neváhala. Kniha je to tedy dětstká s nadějí a očekáváním smrti. Je ale napsána mile s Boží přítomností. Četla jsem ji jen po večerech před spaním na odreagování a zalíbila se mi.
Mám ráda Nabokova, mám rada jeho styl a mám ráda snad všechny jeho knihy. Pnin je kniha, kterou přečtete za chvíli nikterak nenadchne ale eni neurazí. Vím, že není mezi autorovými nejlepšími díly, ale líbila se mi. Slova utíkají a Pnin si v nich žije svůj jedinečně - všední život. Píši všední - nepřipadal mi příliš výjimečný a přesto byl jedinečný. Pnin je Ruský exulant žijící v USA. Profesor a milující ex-manžel.
Jsem nadšená ze života člověka, který následoval Pána Boha na svém cestě!