Metcheque
komentáře u knih
Skutečná cesta ven
Patrik Banga
Když jsem v mládí přičichl k punku, některé texty hudebních kapel popisujících policisty jako nacisty, kteří po šichtě svléknou uniformu a nazují kanady, mi přišly kapku přehnané. Kniha Patrika Bangy ovšem ukazuje, že právě písničky okrajových skupin byly zoufalým výkřikem popisujícím skutečnou realitu nejchudších, pro které ochrana právního státu neplatila a mnohdy stále ještě neplatí.
Banga ukazuje, že slovo diskriminace, které se pro část české společnosti stalo rudým hadrem, je v porovnání s tím, co se dělo, ještě eufemismus.
Být sama sebou
Veronika Vieweghová
Tato publikace mi ukázala, že je velmi stereotypní házet všechny "příručky životního stylu" do jednoho pytle. Být sama sebou je právě jeden z kvalitních kousků, který neplácá páté přes deváté, ale autobiografickou formou se snaží vysvětlit důležitost respektující komunikace ve vztazích i vliv dětských traumat na náš dospělý život. Myslím, že tady najde každý spoustu aha momentů - nelze než doporučit. Lehkým mínusem je autorčino ezoterické zaměření, které vedle citovaných poznatků z moderní psychologie vypadá poměrně nepatřičně.
České okamžiky
Pavel Kosatík
Autor prokazuje velkou faktografickou kapacitu. Psát stejně zasvěceně o Prokopu Holém stejně jako o Milouši Jakešovi vyžaduje zevrubnou znalost historie napříč stoletími. Kniha se čte doslova sama, přesto ubírám jednu hvězdu za nevyváženost relevance jednotlivých kapitol. Rozumím tomu, že Kosatík chtěl občas vykreslit dobu tím, že zmínil životní osud některého z výtvarníků, hudebních skladatelů či literárních kritiků, ovšem některé osobnosti, o nichž píše, ovlivnily "dějiny češství" skutečně velmi okrajově.
To je otázka
Jostein Gaarder
Od autora fenomenálního Sofiina světa bych čekal trochu víc, než jen pár otázek roztahaných na několik desítek stran proložených obrázky. Otázky navíc ani neobsahují možné odpovědi. Podobný koncept zkrátka využili už jiní autoři a lépe, takže Gaarderův minipokus o praktickou filozofii pro děti v této konkurenci absolutně neobstojí. Navíc je-li knížka pro děti od pěti let, je potřeba otázky přizpůsobit jejich věku, třeba je i více strukturovat. Takto si to Gaarder zjednodušil, protože hlavní iniciativu při práci s tak tenoučkou knihou musí mít rodič.
Sdílejte, než to zakážou!
Andrej Babiš
Přátelé nechápou, jak můžu takto ztrácet čas, ale tohle jsem si přečíst musel. Inu, v prvé řadě nemám rád knihy, které za autora napíše někdo jiný. Klobouk dolů, pane Prchal, ale na tohle by Bureš prostě neměl ani mentální, ani časovou kapacitu.
Co se týče obsahu, kniha je výbornou ukázkou trumpovské populistické kampaně: Babiš je vlastně ideálním politikem pro všechny voličské skupiny. Je bojovníkem proti korupci a prosazuje moderní školství, je zapáleným environmentálním aktivistou, podporuje výrobce počítačových her, je progresivista a zároveň hájí tradiční hodnoty, je světový a zároveň kope za slušné Čechy... zkrátka každý si najde to své. Nejvtipnější je ovšem jeho recept na blahobyt, který by vyžadoval tak deset českých rozpočtů, kdyby měl být v plné výši realizován. Řidiči bez bodů STK zdarma! Kafe zadáčo v každé nemocnici! Slovo zdarma se vůbec v knize vyskytuje hodně často.
Číst Babiše je prostě skvělou psychologickou sondou do současného politického marketingu, kdy tradiční levice a pravice ztrácí smysl a úspěšní politici jsou ti, kteří dobře prokličkují v kulturních válkách.
Couchsurfing v Saudské Arábii
Stephan Orth
Německý Zibura! Politicky nekorektní cestopis po islámské teokracii, po kterém bude možná na autora vyhlášena fatwa.
Únava materiálu
Marek Šindelka
Tak to byla asi nejdéle čtená kniha. Na Šindelku prostě musíte mít dobré rozpoložení. Jeho básnické kořeny se nezapřou, text je poeticky čistý. Únava materiálu je v podstatě jedna velká báseň o průmyslové destrukci krajiny.
Vypravěčka
Jodi Picoult
Dokonale propracovaná psychologie strůjců holocaustu a jejich obětí. Autorka má skvělou schopnost budovat napětí postupně a měnit vypravěčské perspektivy. Hvězda dolů za úryvky z Minčina deníku. Bylo to tam rušivé, čtenáře to vytrhávalo z příběhu, místo toho bych osobně třeba připojil pohled další z postav, třeba majitelky pekařství či Sageiny sestry. Konec je všeobecně považován za překvapivý, ale pozorný čtenář si oné nesrovnalosti, která pak způsobí zvrat, jistě všimne už dříve. Každopádně se tam trochu ztrácí motivace té hlavní záporné postavy.
Dělej něco! České a slovenské fanziny a budování alternativních scén
Miroslav Michela
Po Anarchistické publicistice (2013) konečně pořádná publikace mapující zinsterskou scénu v ČR. Oproti výše zmíněné knize se však Dělej něco! zaměřuje i na skinheadské a metalové ziny a snaží se i o teoretické uchopení, nikoliv jen katalogizaci. Autoři jsou zjevně bandička fanzinových nadšenců, v textu je to dost znát.
Hybridní politika
Jan Keller
Kniha je typickou ukázkou argumentačního faulu typu Slaměný panák. Keller sice úporně útočí na neomarxisty a na neoliberály, ovšem vkládá jim do úst něco, co nikdy netvrdili. Paradoxní třeba je, že v rámci protestů proti "humanitárním válkám" stáli "neomarxisté" v prvních řadách (a taky za to schytávali obuškama), zatímco Keller je v knize označuje naopak jako podporovatele válek. Pomatení někdejšího předního českého environmentalisty lze ilustrovat na jeho "slovníku pojmů", kdy klimatickou změnu definuje jako nástroj vyvolávání viny. Tak určitě!
Na druhou stranu, prvních pár kapitol obsahuje několik zajímavých a trefných postřehů. Srovnání marxismu a křesťanství v rámci typické západní linearity je hodně zajímavé a styčné body mezi liberální levicí a liberální pravicí jsou samozřejmě nepřehlédnutelné. Na zkušeného publicistu a sociologa je to ovšem málo.
Fialoví ďábli
Martin Jiroušek
Po teoretické práci Černý bod, v níž Martin Jiroušek rozebírá hororový žánr v českém a československém kontextu, přichází sbírka praktických ukázek – unikátní sborník Fialoví ďábli. Zajímavostí také je, že většina autorů a autorek pochází ze severu Moravy, kde se také řada příběhů – v kulisách ostravských putytk a žhavých hald – odehrává.
Sbírka je cenná zejména díky exkluzivitě předložených materiálů. Některá autorská jména jsou čtenářům zcela neznámá, řada povídek vyšla knižně vůbec poprvé, pomineme-li prvorepubliková sešitová vydání. Náročná editorská práce však trpí řadou neduhů. Je například velká škoda, že u spousty děl jsou uvedeny jen úryvky. Třeba u dystopické povídky Freda Stolského editor vynechal pasáž glosující postapokalyptickou politickou situaci, což přitom mohlo přinést lepší pochopení dobového kontextu. Snaha vypíchnout klíčové kapitoly téměř petisetstránkového Faráře z Hochglockneru pro změnu končí ne příliš působivým výběrem několika málo kapitol s editorskými dějovými vysvětlivkami.
Střelba v Kodani
Niklas Orrenius
Zatím nejslabší absyntovka. Oproti jiným, příběhovějším knihám, je Střelba v Kodani poměrně nesourodá. Kniha začíná samotnou střelbou, pokračuje informacemi o Larsi Vilksovi a končí rozbředlou debatou o svobodě slova a nekonečnými vyjádřeními toho či onoho politika či muslima. Střelba v Kodani ukazuje, že i dobré téma lze potopit ve chvíli, kdy se text špatně poskládá.
Neznámá společnost: Pohledy na současné Česko
Pavel Pospěch
„Sociologů rozhodně nemáme moc. Máme jich málo,“ uzavírá Pavel Pospěch svou novou knihu odvážnou tezí. Tezí, kterou se humanitně vzdělaný vědec v současném Česku málokdy odváží vyslovit nahlas, jelikož by byl ihned konfrontován rozlíceným davem bojujícím proti nadbytku neproduktivních liberálních mudrlantů. Přitom autor umí toto tvrzení pomocí jasně tematicky ohraničených kapitol doložit tak, že i člověk mimo obor pochopí, k čemu jsou vlastně ti sociologové důležití.
Neznámá společnost je zatím nejsrozumitelnějším pokusem vysvětlit běžnému lidu důležitost sociologie. Přesto si myslím, že k překonání kulturních válek bude třeba ještě mnoho trpělivosti.
Jsme zde, abychom byli šťastní
Zbyněk Mrvík
Outsideři, kteří svými životními příběhy mixují tragiku s komikou a autorský styl připomíná jak absurdní postavy v Dotlačilově Až zhasneme, tak undergroundové ožralce v Pelcově …a bude hůř!. Číst Mrvíka je jako sledovat filmy Bohdana Slámy. Životem zkoušené postavy jsou nám sympatické proto, protože jsme to my sami. Marný boj s úřady i lidskou lhostejností, nefunkční rodiny, osamělost v digitálním světě – to vše jsou atributy naší doby. Nemůžu jinak než plnou palbu. Tohle je ze života!
Z radosti mlčím
Petra Švecová
Snaha o autenticitu se dostává do křeče; autorka předesílá, že se řadí k „poezii autorů, kteří netouží být veřejně počítáni za básníky a účastnit se literárních tanců“, což trochu připomíná některé populistické politiky, kteří „nežvaní, ale makají“ či někdejší básníky, kteří nejsou intelektuálové, ale „dělníci pera“. Tento defétistický postoj sbírce vyloženě škodí, některé básně jsou totiž povedené a na „literárních tancích“ by se vyjímaly.
Cesta - Od punku ke svobodě
Lukáš Vincour
"Sdílel buddhistické citáty a hrál punk pro peníze, myslel si, že je to známka punku". Co si budeme povídat, dlouho očekávaný titul skončil zklamáním. Slibný úvod se posléze rozplizne v nekonečné nudné popisy toho, jak "kapela XY jela na turné poté, co vyměnila šestého basáka, který posléze nahradil zpěváka v kapele YZ, ačkoli autor knihy tou dobou bubnoval v kapele AB". Ústřední myšlenka, totiž že punk začal postupně autorovi brát svobodu, je pouze načrtnuta, přestože si žádá mnohem více prostoru. V poslední třetině už to není biografie, ale motivační literatura. Velkým plusem jsou reporty z cest, zejména z Indie a Ruska, které úžasně vykreslují tamní atmosféru. Ale stále nám tady visí otázka - co je vlastně záměrem knihy? Ukázat, že i punkovou kapelu lze kooptovat do tržní ekonomiky se vším všudy? Vypsat se ze své niterné potřeby? Anebo naznačit, že místo házení dlažebních kostek je třeba sednout do lesa a meditovat?
Marlenka aneb Životní pouť se zázraky
Monika Horsáková
Poutavé dílko, četlo se jedním dechem. Zároveň se nemůžu zbavit pachuti, že šlo spíše o poněkud tlustší reklamní brožuru firmy Miko. Rozhovory mohly být daleko obsáhlejší, ostatně Avetisyanův život by vydal na román. Je doslova škoda tak zajímavé téma a životní příběh zabít na pouhých devadesáti stranách.
Stát v rozkladu: Reportáže z oblastí, na které se od sametové revoluce zapomnělo
Pavel Šplíchal
Redaktoři a redaktorky internetového deníku A2larm zúročili své reportážní zkušenosti z regionů a vytvořili kompilaci textů o tom, „proč naše země nevzkvétá“. Odhalit chatrnou konstrukci tabuizovaných oblastí v podobě bydlení, gentrifikace, zdravotnictví či školství pomohla paradoxně epidemie koronaviru, která již tak podfinancovaný veřejný sektor podlomila úplně. Desítky let přehlížené a neřešené problémy vyhřezly na denní světlo. Exkluzivitu sborníku trochu znehodnocuje fakt, že některé texty již vyšly online, nicméně řada postřehů vnáší do problematiky originální a neotřelé vhledy.
Zeptej se ďábla
Michal Vrba
Spisovatel Michal Vrba na sebe upozornil povídkovou sbírkou Kolem Jakuba (2019), která mu vynesla nominaci na Magnesii Literu. V románu Zeptej se ďábla autor zůstává u osvědčeného konceptu – ponechat jednotící motiv, ale vyprávět příběh ve více časových perspektivách.
Ve dvou příběhových liniích se tak čtenář seznamuje s bývalým policistou Horákem, přičemž autor se střídavě vydává do normalizace a střídavě líčí osudy hlavního hrdiny v přítomnosti. Kontrast je tak vystavěn zejména na společenském propadu, který bývalého bolševického fízla čekal po roce 1989, a to nejen v rovině politické a společenské, ale i osobní, kdy zůstal sám, bez rodiny. Náboženský motiv, který se objevuje záhy, je pouze oslím můstkem k nečekanému magičnu měnícímu se postupně v šílenství. Snad bychom román mohli označit za smělý pokus o magický realismus, to by ovšem hlavní hrdina musel nadpřirozené prvky přijímat; Horák proto naopak výrazně připomíná Klímova knížete Sternenhocha, který se postupně stále víc a víc propadá do hlubin šílenství.
Vražedná pole
Haing S. Ngor
Co se stane, když smícháte maoismus, vyhrocený rasismus a naprostou demenci? Pravděpodobně váš režim skončí velkou tragédií a miliony mrtvých. Tak, jako se to stalo v Kambodži za vlády Rudých Khmerů. Lékař Haing Ngor měl to štěstí, že tuto smutnou epizodu kambodžských dějin přežil, a může tak svědectví o hrůzách diktátora Pol Pota předat celému světu.
Autor v úvodu předesílá, že „knihu napsal proto, aby svět lépe porozuměl komunismu i dalším režimům v Kambodži“. Je evidentní, že toto předsevzetí kniha splnila, jelikož autor krom osudů hlavních hrdinů trpělivě vysvětluje i politický kontext, v němž se celý příběh odehrál. Boří tím řadu zažitých představ, které o letech 1975 – 1979 v Kambodži máme.