Vražedná pole

kniha od:

Vražedná pole https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447984/bmid_vrazedna-pole-2Qn-447984.jpg 4.6 20
Koupit Koupit eknihu Bazar

V dubnu 1975 se dostali v Kambodži k moci Rudí Khmerové vedení mužem, který si říkal Pol Pot. Rudí Khmerové rozpoutali v zemi teror, vyhnali veškeré obyvatelstvo z měst na venkov a z lidí udělali otroky. Kambodžský lékař Haing Ngor v této knize vypráví děsivý příběh o tom, jak přežil běsnění Rudých Khmerů ve své zemi, a vydává svědectví o nepředstavitelném strádání, ohromující brutalitě, utrpení a nelidském chování režimu, který zemi naprosto rozvrátil. V roce 1979 se mu podařilo z Kambodže uprchnout do Spojených států amerických, kde jako sociální pracovník pomáhal jiným uprchlíkům. Další obrat v jeho životě nastal, když ho režisér Roland Joffé obsadil do role kambodžského novináře a tlumočníka Ditha Prana ve filmu Vražedná pole (1984), za kterou získal Oscara. Haing Ngor zemřel v roce 1996 v Los Angeles při loupežném přepadení. Kniha je mimořádně silným memoárem o životě v zemi, kde vládl komunistický režim Rudých Khmerů. Autor líčí sestup země do nepředstavitelného pekla: světa otroků a nesmyslné brutality, v níž zanikl jakýkoli rodinný život. Ale vedle bolesti a strastí kniha přináší i naději a je zářným příkladem toho, jak dokáže ten nejlepší druh lásky „rozkvést“ kvůli sdílené zkušenosti děsivého utrpení. Tato kniha připomíná hrůzy války, ale je především důkazem o nezlomnosti lidského ducha.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Literatura faktu , Příběhy

Vydáno: , Jota
Originální název:

Survival in the Killing Fields , 1987


více info...

Komentáře (7)

Komentáře 7 Recenze 2

ajaworld
ajaworld
01.03.2023 5 z 5

Bože můj, tohle dělal člověk člověku.. Převelice těžké čtení. Kambodžu a některé jmenované lokality jsem navštívila, o to to bylo pro mne osobnější.
Výborně napsané. Vřele doporučuji.

Edda18
Edda18
08.12.2022 5 z 5

Bezesporu nejlepší kniha, jakou jsem o Kambodži četla. I když čtení to bylo safra těžký, rovněž oceňuji dovětek autora o osudu hlavního hrdiny.


thorir
thorir
17.07.2022 5 z 5

„Ale Chev a jiní velitelé na frontových liniích měli sofistikovanější důvod pro zabíjení, a tím byla politická nutnost. Když mluvili o tom, že je potřeba obětovat se pro Angku, mysleli to vážně. Cokoli stálo v cestě plnění plánů Angky, muselo být odstraněno, a to včetně lidí. Ačkoli pro ně jsme vlastně nebyli lidé. Byli jsme nižší formy života, protože jsme byli nepřátelé. Zabít někoho z nás bylo jako rozplácnout mouchu, byl to způsob, jak se zbavit něčeho nežádoucího. Byli jsme pro ně zklamáním, protože jsme nikdy nedokázali žádný projekt dokončit včas, protože jsme nepracovali dvacet čtyři hodin denně, protože jsme byli neustále vyčerpaní a nemocní. Nejhorší na tom bylo, že zabíjení bylo normální. Vlastně možná ne normálním, ale nevyhnutelné. Prostě to tak bylo. My, váleční otroci, jsme na předchozí způsob života a všechno s ním spojené napůl zapomněli, jako kdyby nic takového nikdy neexistovalo.“

„Den za dnem se čistka zhoršovala. Některé odvedli za to, že si stěžovali, většinu za to, že kradli jídlo, aby zůstali naživu. Snažili jsme se pochopit, proč Rudí Khmerové zabíjejí tolik lidí, ale nedokázali jsme pro to najít žádný logický důvod. Bylo to prostě něco, co dělali, hladová touha, kterou nedokázali nasytit. Vytvářeli nepřátele, aby je mohli pozřít, což je zvyšovalo jejich chuť požírat další nepřátele.“

Dlouho jsem ke knize nedokázal napsat komentář, příběh mě zasáhl nesmírně hluboce. Ta absurdní hrůza, bezmoc a pocit strašlivé nespravedlnosti! Autor svůj příběh začíná v předvečer „revoluce“ – nebo spíše násilné převzetí moci komunistickými zrůdami – popisuje nucený útěk / odsun z města na venkov, popisuje pověstné rudé „vykoupení“ těžkou ruční prací na polích, stavby hrází a dalších vodních děl, otřesné životní podmínky, hrůzné chování rudých gaunerů, opovržení vzděláním a rozumem, zcela psychopatické scény a obrazy mučení rudými zrůdami. Popisuje svůj osobní prožitek, svůj život v této lidské tragédii, popisuje svůj tragický vztah k milované ženě a k rodině. Text obsahuje mnoho a mnoho dalších detailů z běžného života na vražedných polích, nemá smysl je dále vypisovat, neboť nelze zestručnit pro potřeby komentáře. Příběh pokračuje neméně otřesným útěkem z Kambodže a následně životem v Americe s neveselým koncem. Čte se to jedním dechem, byť je to čtení pro silné nátury.

Několik postřehů: Doporučuji věnovat velkou pozornost popisům dehumanizace městského obyvatelstva, vytváření nepřítele, odlidštění usnadňující vraždění „nových lidí“. Typická je též atomizace společnosti, rozrušení rodinných a vztahových vazeb, rozpad řádu a morálních hodnot tváří v tvář tyranské agresi a čiré zlovůli představitelů nového režimu. Rozpad rodin, rozpad vztahů, někdo kolaboruje, někdo porušuje své morální zásady ve snaze zachránit/prodloužit si zoufalý život. V Kambodže Rudých Khmerů nechcete být „novým“ člověkem. Za povšimnutí stojí též typicky levicově / revoluční manipulace s jazykem, používání vhodně zvolených eufemismů, změna významu slov a konečně „bojový/válečný slovník“. A pak je tu klasicky komunistická, marná, nesmyslná, hloupá, otupující, zbytečná práce pro práci. Navíc špatně plánovaná, špatně realizovaná. Často nepovedená, veškerá námaha jdoucí vniveč. Ruční kopání kanálů, stavění hrází, po krk v bahně, mezi hejny komárů, mezi záchvaty malárie.

Znovu a znovu se podivuji, jak je možné, že dnes ještě někdo může komunismus a obecně kolektivismus, tyto zrůdné ideologie, obhajovat – tváří v tvář všem těm úděsným tragédiím dvacátého století – a myslet si při tom, jak je dobrým a ctnostným člověkem? Ta mentální gymnastika, ten Orwelliánský „doublethink“, to čiré pokrytectví, které je k tomu nutné! Ideologie, která dělá z lidí otroky, hladové chudáky a zloděje. Tolik tmářství, tolik nezměrné a zbytečné krutosti, tolik nenávisti, tolik hloupé zloby a moc v rukou nevzdělaných hlupáků – proč mám pocit, že dnešní západní svět tam opět mílovými kroky směřuje? Pachuť zůstane navždy, stejně tak pocit nespravedlnosti, zrůdy zůstaly nepotrestány, stejně jako rudý zrůdy u nás.

„Nepotřebujeme kapitalistickou techniku,“ pokračoval. „Nic z toho nepotřebujeme. V našem novém systému nemusíme posílat mladé lidi do škol. Naší školou je pole. Půda je naším papírem. Pluh je naším perem. Budeme „psát“ oráním. Nepotřebujeme pořádat zkoušky a udělovat vysvědčení. Umět pracovat na poli a kopat kanály – to je naše vysvědčení“ řekl.“

Doporučuji všem.

sarka0168
sarka0168
02.03.2022 5 z 5

Bez diskusí skvělá kniha! Navíc jsem se podívala na film a hlavní roli Kambodžana hraje autor knihy! To mě dostalo, věděla jsem pak, o kom si vlastně čtu... A navíc teď Ukrajina - Lucienka220 píše, že ji kniha několikrát rozplakala, mě skoro taky a teď už pláču doopravdy. Vražedná pole ---- genocida ---- a historie se opakuje... psychopati a megalomani jsou tady, bohužel, pořád...

Lucienka220
Lucienka220
01.02.2022 5 z 5

Tak tohle byla síla...Několikrát jsem nad knihou plakala. Co se stane s lidmi, když je z kořenů vyvrátí lidé pomsty, komunisti, a začnou s nimi provozovat sociální experimenty. Na černou listinu (a důvod k popravě) je dostane nošení brýlí, dobré vzdělání, mimomanželské laškování či shánění obživy (ano, i sebrání planě rostoucích plodin k odvrácení smrti hladem je trestáno smrtí). Na jakékoliv porušení pravidel číhají vycvičení donašeči - děti.
George Orwell by byl jistě překvapen, že režim popsaný v 1984 se stal v Kambodži v sedmdesátých letech reálným.
Haing Samnang Ngor, i když byl lékař, měl to štěstí, že přežil. Většina jeho rodiny takové štěstí neměla.
Zajímavé je, že příběh nekončí opuštěním Kambodži, ale pokračuje v utečeneckých táborech v Thajsku a USA a při natáčení filmu, za který autor získal Oscara za nejlepší mužský výkon ve vedlejší roli.
Velmi zajímavá byla i kapitola o Salothu Sarovi, kterého známe pod jménem Pol Pot, vychovaném bratrem v královském paláci a studujícím ve Francii. Autor nás seznamuje s poměry a historií vzdálené Kambodže. I když vzdáleně vzdálené... která země světa se může pochlubit králem, který plynně ovládá češtinu?

simecef
simecef
13.12.2021 5 z 5

Co se stane, když smícháte maoismus, vyhrocený rasismus a naprostou demenci? Pravděpodobně váš režim skončí velkou tragédií a miliony mrtvých. Tak, jako se to stalo v Kambodži za vlády Rudých Khmerů. Lékař Haing Ngor měl to štěstí, že tuto smutnou epizodu kambodžských dějin přežil, a může tak svědectví o hrůzách diktátora Pol Pota předat celému světu.

Autor v úvodu předesílá, že „knihu napsal proto, aby svět lépe porozuměl komunismu i dalším režimům v Kambodži“. Je evidentní, že toto předsevzetí kniha splnila, jelikož autor krom osudů hlavních hrdinů trpělivě vysvětluje i politický kontext, v němž se celý příběh odehrál. Boří tím řadu zažitých představ, které o letech 1975 – 1979 v Kambodži máme.

Crozz
Crozz
28.11.2021 4 z 5

Drsné, čtivé.