Z radosti mlčím
Petra Švecová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490829/bmid_z-radosti-mlcim-ssZ-490829.jpg
3
3
2
Poezie autorů, kteří netouží být veřejně počítáni za básníky a účastnit se literárních tanců, bývá zvláštně očištěná. Jen do ní se doopravdy vtěluje staré klišé o textech, které musely vzniknout, protože se nedalo jinak. Petra Švecová nepíše verše kvůli tomu, aby vznikaly verše. Vede prostě dialog s okolím, s blízkými, s Bohem, se sebou. Poezií jsou její texty proto, že poezie nejstručněji a nejpřesněji zachytí napětí i sílu takového dialogu. Básně tu netvarují život do úhledných komínků. Život prostě jemně, ale s pevnou vytrvalostí tvaruje básně. Radka Bodzewicz ve svých kresbách tuto vytrvalost, jejíž tvůrčí možnosti se nedají vyčerpat, zachytila s něhou a poetickým nadhledem. Její obrázky nejsou běžným výtvarným doprovodem ke sbírce. Jsou originální, svébytnou výpovědí, která vědomě vede s texty sbírky dialog. Textová i výtvarná část knihy by bez problémů obstály samostatně. Ve šťastném spojení se ale navzájem odrážejí a jejich účinky se násobí.... celý text
Přidat komentář
Snaha o autenticitu se dostává do křeče; autorka předesílá, že se řadí k „poezii autorů, kteří netouží být veřejně počítáni za básníky a účastnit se literárních tanců“, což trochu připomíná některé populistické politiky, kteří „nežvaní, ale makají“ či někdejší básníky, kteří nejsou intelektuálové, ale „dělníci pera“. Tento defétistický postoj sbírce vyloženě škodí, některé básně jsou totiž povedené a na „literárních tancích“ by se vyjímaly.
Z radosti mlčím
Za sebe můžu říct, že mě oslovila tak jedna báseň z deseti, ale beru to jako zcela subjektivní pohled.
"Kdybych dokázala vidět tvou tvář
v těch, co potkávám na ulici, v tramvaji
Ne jen občas, náhodou, ve svátek ducha
Snad bych se přestala bát tvého kříže
Uchopit
poponést
přijmout
vrátit se"