Shui-Xian komentáře u knih

Tak nevím... Jsem autorce vděčná za celou řadu dobrých tipů, jak se lépe pohybovat v extrovertním světě; oceňuji podnětný exkurz do neurologie a cením si pozitivního výčtu předností nás introvertů, ale... Ten nadšený optimismus typu "jste báječní a dokonalí - jen se naučte s tím žít" mi zkrátka nepřijde objektivní. Hodně ze zásad, které autorka uvádí, vyznívá jako motta z esoterických příruček. Od psychologické literatury (byť populárního charakteru) bych zkrátka čekala propracovanější, exaktnější vhled.

1 20.10.2015

Kierkegaardovu "Současnost" vnímám v kontextu dalších jeho spisů - i v tomto nechybí celá škála jeho příznačných témat (autenticita-neautenticita, stádia existence, potenciál aktuálního okamžiku, život k smrti......). Zrovna tento spisek mám ale obzvlášť ráda, protože poněkud upozaďuje Kierkegaardovo tradiční náboženské otázky a míří kritickým prstem na tehdejší (i aktuální) současnost. Jako myslitel pronikavě cílí na podstatu lidské existence, přičemž vše, co postrádá niternost, neváhá podrobit zdrcující recenzi.
Jako spisovatel je Kierkegaard vytříbený, místy trefně úderný a sžíravý, cílevědomý v argumentaci. Jeho dílko je v podstatě strhující, i přesto, že lze vytušit, nakolik se už za autorovy éry minulo s činorodým ohlasem.

5 19.10.2015

Nikdy bych si nepomyslela, že dám *5 astrologické příručce. Jenže ona to vlastně ani příručka není... Považuji tuhle knihu za velmi zdařilou beletrii - Goodmanová má perfektně výstižný sloh, čtivý, poutavý, projevuje vtipný nadhled, a zároveň dojme tím, jak skvělý je znalec lidských povah. Nepřesvědčuje, pouze dodává informace, které by se mohly hodit. A než aby prozradila příliš, poeticky zakončí své charakteristiky tak, že máte chuť vypozorovat si vlastní zjištění.

4 19.10.2015

Silný zážitek... Lewis zná člověka dobře: s jeho klady, slabostmi, věčnými dilematy i schopností nadšeného prozření. Využít téhle znalosti pro křesťanskou nauku je mistrovský počin. Nevěřím, že by byl Lewis zchytralý dogmatik - spíše doufám, že šlo o uznalého muže, jenž se chtěl podělit o ideály, které považoval za zásadní a dobré, aniž by vymlouval ateistům jejich přesvědčení. Přesto, takhle kniha mě nikdy nepřestane děsit - ne pro Zmarchroba. Chlípouna a další, ale proto, že perfektně zachycuje, jak umí být křesťanství přesvědčivé.

4 19.10.2015

Bushnellová je pro mě experiment. Chtěla jsem zjistit, proč je pro řadu čtenářek tak přitažlivá. Nedivím se - autorka má talent na popisy luxusního prostředí a jeho komponent: módy, nábytku, výstředností. Připomíná, jaké je mateřství oběť (možná ani tak ne v Domu na Páté, jako v Džungli rtěnek), že ženy mají právo na kariéru a dobrý sex, a nabádá k pochopení nad ubohými muži, jenž prožívají svou krizi středního věku. Jistě, v rámci té hlásané emancipace mají i její hrdinky sem tam vrásku na čele - ale omlazuje je jejich vlastní moc a nadvláda. Které ženě by nelichotilo číst tak povzbudivé vyznání...
Vypravěčským talentem si mě autorka získala. Píše poutavě, svěže, uvěřitelně. Ví, co dát čtenářům, aby si užívali četbu. Předhodí jim postavy, se kterými se bez problémů ztotožní a ty, kterými by se chtěli stát. Zkrátka to umí - ale jak celkem sebeironicky zachytila v knize - jde o byznys, ne o literaturu.

1 19.10.2015

Nezapomenutelná kniha. Už jen proto, že každý má v sobě nějaké "to", které tady King mistrovsky vyhmátl v celé řadě situací. Ztrápeně a s napjatým odhodláním jsem mu konzumovala všechny zvrácenosti a čekala, jestli vyústí do obscénního hnusu, který Derry pohltí i s jeho lidičkami, nebo skrze obskurní peripetie parta hrdinů zachrání den... Nejsem s to text hodnotit, protože i když došlo na fantasmagorické scény, do mystiky "To" zkrátka patřily - King vytvořil pulzující změť, která funguje a k čtenářovi vysílá impulzy, jenž ho donutí ve vyčerpávající četbě neustávat. Mám "To" pod kůží - nezapomenutelně v "tlačí pěstmi na ty sloupy a přesto tvrdí, že vidí duchy."

Z Kingových knih má nejoblíbenější - a nemůžou za to jen Ralf a Lois, skuteční sympaťáci, které král hororu nechal prožívat útrapy nespavosti, opojení z mládnutí, vyzrálou lásku a konečně odhodlanost k boji s bytostnou zrůdností.
Průvodní myšlenka je poutavá, dobře uchopená a navzdory eso-psychedelickým detailům téměř autentická. Rozhodně nechává čtenáře věřit, že v městečku, jako je Derry, naprosto dává smysl.
Líbila se mi popisnost. Je už klasika, že King nejprve zabydlí své postavy v prostředí, předhodí jim nějaké téma, a pak pomalu rozjede zápletku. V tomto případě si lze to čekání na děj požitkářsky vychutnávat...
A konečně, tentokrát jsem mohla knihu odložit bez pocitu, že mi King přihodil do podvědomí další morbidity, groteskní nechutnosti a pokřivené extrémy zvráceného lidství. Byl to prostě jen dobrý příběh, ke kterému se vrátím ne z obsese, ale ze sympatií.

7 19.10.2015

Příběh je strhující, filosofie promyšlená, Harry August fascinující. Pokud někoho neodrazuje emocionální strohost děje a umí držet pozornost i skrze prolínající se linie času, nebude zklamán. Jde o román, který čtenáře nepustí ještě dlouho po dočtení... *5 dávám málokdy, v tomto případě je zcela zasloužená. Knihy, které jsou chytré, zasáhnou čtenářovu realitu a donutí ho dumat, aniž by ztrácely poutavost a napětí po celé trvání příběhu, jsou zkrátka můj šálek čaje...

3 19.10.2015

Dobrá kniha. Zřejmě nejkomplexnější, kterou jsem kdy na dané téma četla. Na rozdíl od řady příruček, které se tváří, že stačí pro blaho celé domácnosti pověsit nad vchod zrcadlo bagua, tahle provádí čtenáře poměrně uceleným souborem poznatků z východních nauk - aniž by ztrácela na přehlednosti a jednoduché účelnosti.

2 09.10.2015

Nebýt filmu, zřejmě by mě samotná kniha nezlákala. Když jsem se ale se Sayuri, Mamehou, Ředitelem a dalšími seznámila už skrze filmové zpracování, které mi učarovalo, zatoužila jsem po bohatším obsahu a dalších detailech příběhu. Nebyla jsem zklamaná - kniha je výborná a svět japonských společnic vykresluje se vším jeho kouzlem i realistickou střízlivostí. Pročítala jsem se pasážemi, které mě nepříjemně zasáhly, i těmi, kdy jsem podléhala výjevům plné křehké krásy. Goldon zvolil nesmírně přitažlivé téma a pohrál si s ním na výbornou: jeho gejša je autentická, oduševnělá, výpravná i teskná. Ráda se k ní budu vracet...
...
(Jediné, co by mi případně kazilo dojem, je právě srovnání s filmem - knize jsem občas nevěřila, že je Sayuri tak mladá: jevila se mi skrze své vyprávění mnohem méně dívčí a jemná než v podání Zhang Ziyi. A Mameze, hrané Michelle Yeoh, její silná, vyrovnaná krása slušela podle mě lépe než porcelánový půvab "slečny Dokonalé".)

6 06.10.2015

Kniha omamná a silná, jako sama vůně oleandru - a pronikající, niterná, jako jeho jed. Nepřeháním. Obdivuji, kolik filosofie a existenciálních témat dokázala Janet Fitch vložit do Astridina příběhu. Přitom čtenář s naivním zápalem hltá všechny výrazné myšlenky, umělecké postřehy i hořké životní sarkasmy s dojmem, že jde o autentickou výpověď, reálné vzpomínky. Užívá si poutavý děj, zatímco se mu kniha dostává hluboko pod kůži.. S každou peripetií, kterou s hrdinkou prožívá, na něm zůstávají střípky drobností z pěstounských rodin, šrámy z bojů s matkami, i lehký dotek prázdnoty při hledání sebe sama. To, co se mi na knize líbí nejvíce, je dokonalá plastičnost skrze náznaky, dojmy a všímavé komentáře. Pár slovy rozechvívá i subtilní, tenké strunky, napjaté přes samé dno naší duše.
Záměrně hýřím nadšenou popisností... - věřím, že Bílý oleandr není jen tak nějaký román, ale delikátně vyzrálé dílo, jehož čtení je skutečný požitek. Droga, ke které se budete vracet.

5 01.10.2015