Shashlick komentáře u knih
Přišlo mi, že text spíše plyne po povrchu příběhu, než aby jej vyprávěl. Připadal jsem si spíš, že čtu článek na wikipedii než román. Ztrácel jsem se také v tempu ubíhajícího času.
Není to vyloženě špatná kniha, ale nezaujala mě.
Nevím, jestli tahle kniha byl oprosti jiným ze série výjimkou, nebo jsem si toho začal více všímat. Přišla mi už moc hádává.
Klasické pohádky, které ne vždy končí dobře, jak nás na škole učili.
Na to, že se jedná o knihu pro dětského čtenáře, mi některá souvětí přišla až moc komplikovaná.
Tahle "trilogie" mě prostě bavila. Skvěle se čte a i když příběh není naditý akcí, tak se tam pořád něco děje.
Určitě půjdu i do dalších autorčiných děl.
Akorát si tedy nejsem jistý správností slova "opilovací" použitém v poslední kapitole.
Kresba a atmosféra příběhu je v grafickém románu zpracována příhodně. Hodnotit ale budu spíše po myšlenkové stránce.
[SPOILER]
Když jsem pře lety četl původní klasickou knihu, tak mi to tak asi nepřišlo (nebo jsem byl myšlenkově jinde), ale de facto je systém destruující pouze vůči členům strany. Proléti žijí v podstatě nerušeným životem. Sice nejsou považováni za plnohodnotné občany, ale na rozdíl od straníků si užívají klasické radosti a starosti života. Bez zatížení vysokou hrou. V tomto důsledku není popsaný systém tak hrozný, jak se na první pohled může zdát.
I přes nepopiratelnou snahu o vysvětlení přímo v knize jsem nepochopil plýtvání času a energie na W.Smithe. Sedm let neustálého sledování, hra na "spiknutí" a následná terapie na Ministerstvu lásky, ale proč? Jaký mělo účel vytvoření nefunkční tělesné schránky?
Nejhorší na tom je, že naše společnost se realitě románu 1984 významně podobá. Ale protože se utěšujeme iluzí demokracie (iluzí proto, že neexistuje), považujeme naši společnost za vyspělejší. I když se de facto opět vrací vývojově zpět.
Všechna společenská uspořádání fungují pouze teoreticky a v praxi mají jeden zásadní nedostatek - člověka. Člověk jako entita totiž nemá zájem na prospěchu společnosti, ale pouze na prospěchu individuálním.
Zajímavý nápad, provedení poněkud pokulhává. Rozmotávání stránek dává knize zajímavé možnosti, ale pokud knihu nemáte položenou na podložce, tak se s ní těžko manipuluje.
Mrzela také nepovedená česká redakce. Chybějící písmena, prohozená slova a nebylo jich zrovna málo - na to, že v knize textu moc není.
Nejhorší však byly faktické chyby - pokud se to u mýtů dá napsat:
- Nejhorší boje (trojské války) nastaly v posledních deseti letech války.
- (Orfeus smí odvést Eurydiku) za jedné podmínky: až budou na zemi, nesmí se na ní podívat.
Většinu perliček jsem už znal, nad mnohými jsem kroutil hlavou, že to vůbec může být perlička (rozuměj "v tom vážně někdo může udělat chybu?") a některé pro mě byly novinkou.
# Pobavilo: "Pokud si nejste jistí, jak napsat slovo štrúdl, použijte jablečný závin."
# Chybělo: "Ideální návštěva tchyně je co nejkratší, proto píšeme krátké y."
Na knihu jsem narazil v kavárně a při zběžném přečtení několika mouder jsem se rozhodl dát ji šanci. Při plném čtení ale vlastně nevím, proč jsem si ji vybral.
Uvažuji nad dvěma možnostmi:
1) Autor si to vymyslel, aby pobavil čtenáře. Bohužel výsledek není moc vtipný.
2) Autor píše své reálné zážitky. Z toho mi plyne, že autor (a zde ho dokonce cituji) je prvotřídní blbec.
Autor si jen neustále stěžuje, jak je rodičovství složité a jak to má zvládat (s jedním (!) dítětem). Zajímavá pro mě byla pouze poslední kapitola, což je nějakých deset stran z celé knihy. A to se ona kapitola ani netýká tématu knihy.
Stručné a jasné, ale je to jen teorie. Na jaře se pustíme do praktického zkoušení, tak uvidíme.
Vlastně se divím, že jsem knihu vůbec dočetl. Asi jsem čekal, že něco přijde, ale nepřišlo. Problém je už v samotném názvu knihy. Nenaučíte se číst knihy jako profesor. Jen se dozvíte jak knihy četl profesor. A i když v knize tvrdí, že román na každého čtenáře působí jinak (s tím souhlasím...), nebrání mu to, aby vám nastínil, jak na vás různé romány mají působit (...což je přesně to zlo).
Největším nedostatkem knihy ale je, že je téměř výhradně zaměřeno na anglofonní literaturu. Výjimkou může být snad jen častěji zmiňovaný Gabriel García Márquez, jehož dílo však dosáhlo významu až s překladem do angličtiny (podle autora).
Pokud nemáte větší přehled o anglofonní literatuře a obzvlášť o viktoriánských, moderních a postmoderních románech, dostane se vám jen zástupu neznámých jmen autorů postav a zápletek. Podle autora se však jedná o nejlepší autory, díly, odstavce a věty literatury obecně. No nevím, tipuji, že polovina z nich ani nebyla přeložena do češtiny - což bych u "nej" děl očekával.
Krátký příběh s pěknými obrázky a poučením. Jen ne vždy sedí text k obrázkům. Například, když doktoři nakládají tatínka do sanitky podle textu v bílých pláštích podle obrázku v klasických oranžových mundurech.
Pěkný příběh i ilustrace. Zároveň poměrně "realistická" ukázka manželského soužití na párečku skřítků.
Líbilo se mně i synovi. Oproti seriálu jsme si museli zvyknout na počeštěná jména, ale naštěstí Paddington je pořád Paddington
Knihu jsem dostal jako dárek. Neliší se významně od dalších podobných výběrů výletních cílů Česka. I když oproti ostatním, které jsem dosud potkal má jeden - o to však podstatnější - nedostatek. Nedá se v ní rozumně vyhledávat.
Obvykle totiž hledám cíle v okolí konkrétního místa - například ubytování. Jenže v této knize jsem nenašel způsob, jak taková místa snadno vyhledat, aniž bych musel procházet celou oblast (nebo více, pokud bych měl tu smůlu a ubytoval se na jejich rozhraní).
Na konci knihy je sice rejstřík, ale ten je v podstatě k ničemu. Od rejstříku očekávám, že zde najdu hledané místo/město podle jeho názvu. A také to, že bude seřazen podle abecedy. Což zde není.
Rejstříky jsou zde totiž dva. První je rozdělen podle oblastí použitých v knize a druhý podle typu objektu (muzeum, přírodní památka, atd.)
Hesly rejstříku jsou ale názvy článků, takže musíte předem vědět, jak autorka medailonek místa pojmenovala. Například v rejstříku nenajdu heslo "Hořice", ale "Masarykova věž samostatnosti v Hořicích". Místo dvou nepoužitelných rejstříků by určitě byl lepší jeden propracovaný.
Navíc v knize chybí i mapa popisovaných míst, která by výše uvedený problém eliminovala. Pokud tedy chcete náhodně listovat a nechat se zaujmout fotkou nebo popisem k návštěvě nějakého místa, knihu možná oceníte. Pokud ale chcete opravdu nějaký výlet naplánovat, zvolte raději jinou publikaci.
Spíše než naučná má kniha za cíl v dětech vybudovat vztah k přírodě.
Jen tedy jedná věc. Vím, že se jedná o slovenskou knihu, ale text mohl být upraven na Česko a jeho krajinu.
Krátký popis historie města a spousta starých pohlednic.
Toto zamyšlení nad lidskou povahou je poněkud pesimističtější než Vačice a Medvěd.
Zajímavé mapy a jejich historie. Jen mě zarazilo, u kolika je uvedena neznámá velikost. Navíc, když je mapa v knize reprodukována a je známo i místo jejího uložení.
Průvodce po historii a současnosti dvou zajímavých libereckých objektů. Občas by se hodilo více fotek zajímavých detailů.