Šárka5875 komentáře u knih

Kniha byla první od této autorky, kterou jsem četla a jsem velmi spokojená. Jenom mě mrzelo, že jsem neměla tolik času a opravdu jsem si tentokrát musela četbu kouskovat. Emily Giffin píše velice čtivě, v této knize je popisováno zajímavé téma biologických i adoptivních rodičů, jejich pocity, myšlenky, emoce. Jsem ráda, že to nebyl žádný sladkobolný románek s přeslazeným koncem. Zkrátka příběh několika lidí, jejichž životy se jednoho dne musely protnout.

4 23.04.2016

První dojmy začínají jako romantický příběh a postupně vplouvají do lehce detektivního žánru. V románu se prolínají dvě časové linie. Příběh Jane Austenové odehrávající se na přelomu 18. a 19. století a příběh Sophie Collingwoodové v současnosti. První dvě třetiny knihy se mi líbily mnohem více než třetina poslední. Sophie byla najednou úplně jiná dívka. Nedokázala jsem jí věřit její myšlenkové pochody, její řečnické obraty. Neseděly mi k ní. Také konec mi přišel příliš pohádkový, až kýčovitý. Přesto se mi kniha líbila, četla se dobře a určitě doporučuji.

4 07.07.2015

Kniha se velice dobře četla. Nepostrádala napětí, dokázala mě vtáhnout do děje. Pouze konec příběhu mi přišel tak trochu urychlený, v podstatě otevřený. Ale určitě můžu knihu doporučit k přečtení.

4 23.06.2015

Krásná a smutná jednohubka z Levných knih. Velmi čtivě napsáno, docela jsem litovala, že kniha nemá více stran. Člověku rozhodně chvíli v hlavě zůstane.

4 04.10.2014

Moc hezká knížka, přečetla jsem ji téměř na jeden zátah. Nejdřív se mi zdálo, že je psaná strašně jednoduchým způsobem, ale nakonec možná i v tom spočívá její kouzlo. Za přečtení určitě stojí.

4 05.04.2014

Moje první setkání s tímto autorem a nezklamalo. Nejdřív jsem si musela trochu zvyknout na severská jména a na přeskakování do různých dějových linií. Od začátku do konce jsem ale byla dokonale napnutá. Několikrát už jsem si myslela, že vím, kdo je Sněhulák, ale nakonec vše bylo jinak. Skvělá kniha. Už mám objednaného Levharta.

4 29.03.2014

Na tuto knihu jsem se velmi těšila, ale hodně mě zklamala. Díky bombastické reklamě jsem očekávala větší napětí, strhující děj, prostě něco docela jiného.

4 16.03.2014

Kdyby kniha nebyla zpočátku tak zdlouhavá, dala bych 5*. Ale od určité chvíle to byla tedy jízda, velký palec nahoru a těším se na další autorčiny knihy.

3 12.09.2020

Knihu V. S. Alexandera určitě doporučuji všem, které zajímá období 2. světové války a přečtou si rádi i román, nejen literaturu faktu. Já jsem s knihou naprosto spokojená, autorův styl mi sedl, Magda byla perfektně popsaná jako živá hrdinka, žádná plochá knižní postava. Za mě velký palec nahoru a určitě si přečtu i další knihu autora, která u nás vyšla již před Ochutnávačkou.

3 25.02.2019

Na další knihu autorky C. L. Taylor jsem se moc těšila a rozhodně mě nezklamala. Příběh Lou mě pohltil od prvních stránek. Námět psychothrilleru je ožehavý a citlivý. Kniha má spád, nemusíte se prodírat pomalým rozjezdem, hned od začátku děj svižně utíká a vy obracíte stránku za stránkou a nemůžete se odtrhnout. Přestože jsem byla s touto autorčinou novinkou spokojená, nějakou tu mušku jsem přece jen našla. Částečně jsem nevěřila autorce postavu Lou, kdy se její povaha najednou změnila jako mávnutím proutku a z roztřesené ženy se stala nadmíru silná bojovnice. Také mi úplně nesedla postava bývalé Mikovy manželky Wendy a hlavně její uvažování a smýšlení nad minulostí i současností.

Nicméně i přes tyto mušky jsem si čtení užila a můžu Strach doporučit všem milovníkům psychothrillerů.

3 25.02.2019

Na novinku od Tamary McKinley jsem se hodně těšila a musím říct, že jsem malinko zklamaná. Čekala jsem emotivní, srdceryvný a hluboký příběh, ale o tom se mi v první polovině knihy mohlo jen zdát. Autorka úplně nevyužila svůj potenciál a to je škoda. Ve svém vyprávění klouzala po povrchu, vůbec příběh nerozpracovala do hloubky. Vždy, když došla k nějaké zajímavé situaci, zvratu, místo aby děj rozvedla, v podstatě ho jenom naťukla a šla dál. Mohla z námětu vytěžit mnohem víc. I co se týče postav, jsem měla pocit, že by je autorka dokázala čtenáři více přiblížit a lépe charakterizovat. Naštěstí druhá polovina knihy byla pro mě už zajímavější, děj plynul svižněji, nenudila jsem se jako chvílemi v první části. Kniha je tedy lepší průměr, ale žádná pecka. A že napsat pecku autorka umí, o tom jsem se již přesvědčila.
Přestože já cítím z příběhu trochu zklamání, knihu můžu doporučit.

3 03.02.2018

Kniha je hodně psychologická, takže kdo se nerad takříkajíc šťourá v lidské psychice, pro něj nebude asi tím pravým ořechovým. Já však mám ráda to duševní nimrání, myšlenkové pochody, reakce. Nejen June se s tragédií musí vyrovnat, nejen ona přišla o své blízké, přestože právě ona přišla o celou rodinu.

Kniha je sondou do duší různých postav rozmanitých povah. Pronikáme do vztahů rodičů a dětí, které vždy nefungují tak, jak by měly. Autor tedy nepoukazuje pouze na to, jak se vyrovnat se ztrátou blízkého člověka. V příběhu jsem objevila několik myšlenek, které se dotkly přímo mě, a musím říct, že mě některé i dost zasáhly.

Všem, kteří si libují v psychologických příbězích, sondách do života lidí, silných myšlenkách, těm knihu určitě doporučuji. Stojí bezpochyby za přečtení, jen nebude úplně pro všechny čtenáře.

3 03.02.2018

Nečetla jsem první knihu série s názvem Stalkeři, tudíž jsem vůbec nevěděla, do čeho jdu, do jaké hry s autorem vstupuji. A že je Paul Finch skvělý hráč, to si pište. Rozhodně si nebere žádné servítky a mrtvoly nám sází jednu za druhou. Některé pasáže popisující vraždy jsou hodně drsné. Připravte se na to. Přestože má kniha přes čtyři stovky stran, autor si dokáže udržet svižné tempo a čtenář nemusí mít strach, že by se nudil. Dokonce se panu Finchovi povedlo ve mně vzbudit pocity strachu. Jo, při čtení jsem se chvílemi vážně bála a poslouchala, co se kde v domě šustne. A to už se mi dlouho nestalo. Za sebe tedy tohoto autora určitě doporučuji a tím i tedy knihu Znesvětitel. Sama se ještě někdy podívám po Stalkerech, byť je to předchozí díl série. Detektiv Mark Heckenburg mě jako člověk baví, je mi sympatický, zkrátka jsme si sedli jak s autorem Paulem Finchem, tak s jeho hlavní postavou. V knize mě zaujala jedna podstatná věc a sice to, že se dozvídáme i něco málo ze života budoucích obětí sériového vraha. Autor nás s nimi vcelku dostatečně seznámí, přestože se s nimi dál v příběhu již v reálném životě setkávat nebudeme. Leda by někdo útok šílence přežil. Šance jsou však velmi nepatrné.

3 03.09.2017

Autorčin styl psaní znám zatím pouze z knihy Květy z půdy. Když jsem se pustila do této rodinné ságy, měla jsem pocit, že to nebude můj šálek kávy. Ovšem jak jsem četla dál a dál, příběh mě pohltil a byla jsem zvědavá, jak to všechno s Dawn dopadne. Stejně jako v Květech z půdy i zde autorka zabíhá do ne úplně standardních vztahů mezi bratrem a sestrou. Zkrátka autorka si mě nakonec touto knihou získala na svou stranu a já rozhodně sáhnu po dalším dílu.

3 17.05.2017

Brigid mě baví. A v tomto příběhu mě bavila ještě víc, než v prvním. Přestože se nejméně první třetina knihy vůbec netváří jako detektivka, čtení mě bavilo. Postava Brigid mi přišla naprosto skvělá, vtipná, a to i tehdy, když šlo do tuhého. Černý humor a Brigid jdou prostě ruku v ruce. A jak si tak příběh zpočátku poklidně plynul a já získávala pocit, že asi tentokrát opravdu odhalím, kdo za vším stojí, náhle jsem byla vyvedena z omylu. Děj nabyl na spádu a já hltala stránku za stránkou, protože jsem byla opravdu hodně napnutá, jak to nakonec s Brigid dopadne. Za mě velké doporučení.

3 22.04.2017

Musím říct, že ani jedna hrdinka příběhu mi nebyla nijak zvlášť sympatická. Molly mi přišla nemastná, neslaná, Barbara afektovaná a občas přímo na pěst, a Sandy... U ní jsem dost dlouho nechápala, proč byla vůbec autorkou do příběhu zasazena. Děj plynul od počátku tak nějak rozvláčně, nijak zvlášť mě nechytil. Působil na mě i zmatečně. Měla jsem pocit, že autorka chvílemi skáče chaoticky z jednoho na druhé, z minulosti do přítomnosti. Můj dojem z knihy byl tedy poněkud vlažný a zachránila ho až poslední třetina příběhu, kdy do sebe začaly zapadat jednotlivé kousky skládačky a vše dostalo smysl. Námět knihy je bezpochyby velmi zajímavý.
Kniha mě tak úplně nenadchla, což ale neznamená, že by byla špatná. To určitě ne. Hodnocení dávám poměrně vysoké, ovšem autorčin debut Případ Amelia mě oslovil mnohem víc. Přečtěte si knihu a udělejte si vlastní názor :)

3 11.04.2017

Příběh jako takový se mi líbil, byť jsem podle anotace čekala malinko jiný směr, kterým se děj bude ubírat. Ale román z exotického prostředí je čtivý, svižný, četl se dobře. Kámen úrazu je však překlad. Kostrbaté a místy až nesmyslně postavené věty, občas jsem měla pocit, že jsou nedopsané, či snad překladatelka nedokončila myšlenku. To mi dojem z četby tak trochu pokazilo. V poslední době mi připadá, že když člověk dostane do ruky perfektně přeložené dílo, bez chyb a překlepů, rovná se to zázraku.
Zpěv Maora k přečtení můžu doporučit. Pokud máte chuť na odpočinkovou četbu, exotická místa, lásku, rodinné vztahy, sáhněte po této knize. Možná by ale stálo za to nejdřív si přečíst Tanec Maora, který autorka napsala jako první. Některé postavy se nejspíš vyskytují v obou dílech. Ale není to podmínkou.

3 11.04.2017

Styl psaní Michaela Robothama, a sice vyprávění v první osobě, se mi líbí, sedí mi. Kniha je rozdělena do tří částí. Příběh je hodně psychologický. S hlavní postavou profesora O´Loughlina se seznamujeme velmi detailně, tak i s jeho rodinou, jeho myšlenkovými pochody a chováním. Jen mám pocit, že kniha mohla mít možná klidně o několik desítek stran méně a prospělo by jí to. Děj se na můj vkus odvíjel pomalu, rozvláčně. Nepřichází žádné velké zvraty, které by vás šokovaly. Takže za mě thriller dost dobrý, ale ne výborný.

3 13.03.2017

Při čtení této knihy si rozhodně nevydechnete. Kniha je akční, drsná, krvavá, brutální. Zvraty vás šokují, napětí se stupňuje, žaludek vám poskakuje. Dozvíte se také spoustu detailů z Kristininy minulosti. A že to rozhodně nebude procházka růžovým sadem. Proč Kristine již několik let nedokáže plakat?
Řez rozhodně doporučuji k přečtení všem, kteří se nebojí brutality, psychického i fyzického týrání a nerozhodí je obrovské množství krve a povalující se vnitřnosti.
Kniha se četla dobře, druhou polovinu jsem dala doslova jedním dechem. Budete ohromeni, překvapeni i znechuceni.

3 13.03.2017

Nanejvýš čtyři hodiny spánku je víc než výstižný název. Kniha osloví zejména čtenářky, které už alespoň jedno těhotenství prožily. Rozhodně se potom ve spoustě situací najdou a nebudou jim cizí, naopak.
Autorka píše s humorem a nadsázkou, ale některé pasáže mě dokázaly i dojmout.
Hlavní hrdinky jsou sympatické ženské. Neváhají si ze sebe dělat legraci. Určitě v knize nechybí správná dávka ironie a sebeironie. Ani jedna z kamarádek však neměla ideální dětství a svým způsobem se na nich podepsalo. Pro své děti jsou však ochotné udělat cokoliv.

Pokud hledáte oddechovou knihu, která je částečně romantická, vtipná a rozhodně z reálného života, určitě Nanejvýš čtyři hodiny spánku doporučuji. Nudit se nebudete.

3 13.03.2017