Rilian komentáře u knih

Na první setkání s autorem je tato krátká kniha určitě vhodná. Jedná se v podstatě o dva příběhy o stejném tématu, o strachu, který sužuje Židy nebo jejich okolí. První povídka popisuje onen strach přecházející až v paranoiu na příběhu z 11. století. "V našem středu je cizí muž. Každou noc všichni voláme k Spasiteli, jen jeden volá falešně - nepřítel Spasitele." Závěr příběhu působí velice mrazivě, ovšem celá kniha začne dávat smysl až po přečtení druhé části o strachu/paranoie Židů vůči svému okolí. Celkově se kniha čte dobře, ale při její četbě doporučuji mít pořád na paměti, proč autor tuto knihu napsat. Nespoléhejte na příběh nebo na přílišnou akci.

1 20.12.2019

Po krátké pauze v předchozím díle se situace konečně pohnula k nějakému dalšímu vývoji. Postavy jako Jag a Kyp se mi na méně prostoru než v předchozím díle otevřely mnohem lépe a Jag měl konečně možnost ukázat, co v něm je. Těším se na další díl. Celkově tento řadím mezi ty nejlepší v celé sérii.

1 17.12.2019

Po rychlé gradaci došlo na jakýsi přechodný díl. To je samozřejmě zcela normální, žádná série nemůže neustále stupňovat akci. Rovněž chápu nutnost tohoto příběhu, v němž máme příležitost se v této sérii blíže seznámit s Jainou Solo. Předchozí díly se soustředily spíše na její bratry. Každopádně pád Jainy k temné straně či spíše její pokušení je logickým důsledkem smrti Anakina. Nicméně popis jejího uvažování mohl být trochu detailnější. Za málo stravitelné hodnotím všechny pasáže ohledně intrik kolem hapanského trůnu (především jména královen dost splývají). Naopak plusové body přičítám za postavu Kypa Durona, který zřejmě prochází další proměnou. Na druhou stranu neustálé upozadňování Luka se mi přestává líbit. Ale série samozřejmě nabrala zajímavý směr a těším se na další díly.

1 26.11.2019

Kniha není psaná nikterak náročně a dá se pohodlně přečíst za jeden večer. Na knize, byť místy chaoticky napsané, nejvíce oceňuji příběh autorčina poznávání vlastních kořenů. Stejně tak jsou zajímavé pasáže o vyrovnávání se s minulostí u dětí nacistů v druhé a třetí generaci. Autorka se tak potýká z otázkou, jaký přístup je ten správný. Má se kajícně omlouvat po celý život za hříchy svého dědečka, jako to dělala druhá generace nacistických dětí, nebo se ponořit do historického výzkumu a snažit se získat co nejvíce informací bez jakýchkoliv emocí jako třetí generace? Je dobře, že autorka zvolila svoji vlastní cestu. Sebemrskačství, mlčení, popírání nebo prosté přijmutí nejsou zkrátka tím správným způsobem vyrovnávání se s minulostí. A to nejen pro děti nacistů, tak i pro celé lidstvo.

1 11.08.2019

Předně musím, stejně jako orinka3 vyjádřit uznání autorce za dlouhodobý výzkum, který provázel i autorčin spirituální vývoj a návrat ke katolické církvi. Kniha je zajímavá, ale vzhledem ke stavbě příběhu se do ní dá jen obtížně začíst. Nicméně se čte velice rychle. Kniha vlastně popisuje Ježíšův rok a na jejím konci malý chlapec pochopí svůj smysl ("Byl jsem na zem seslán abych žil. Abych dýchal, potil se, pracoval a trpěl."). Ježíš nebyl seslán do rodiny učence, rabína nebo boháče, byl seslán do rodiny obyčejného tesaře, protože tesař jednou postaví dům Pána. Velice hezky jsou v pozadí příběhu popsáni tři muži, kterými se Ježíš mohl inspirovat. Prvním z nich je Filión Alexandrijský, hlavní představitel synkretismu, jehož snahu spojit Zákon a antickou filosofii dobový klérus nepřijal, jelikož jej považoval za odklon od tradice. Ostatně stejně jako později Ježíšovo učení. Druhým vzorem je samotný sv. Josef projevující se v příběhu jako pacifista a muž klidné povahy. Své děti nabádá, aby ozbrojencům nikdy neodporovali a neopláceli násilí násilím. Třetí postavou a podle mého názoru nejzajímavější je Ježíšův strýc Kleofáš. Je to rebel, který se nebojí napomenou směnárníky v chrámu, pohádat se s rabíny nebo neustále filosofovat nad smyslem některých zákonů. Společně s Josefem názorně vysvětlili Ježíšovi problém farizejů - "Představte si dvě cesty poblíž horského srázu. Jedna je blíže okraji a druhá dále. Ta, která je dále, je bezpečnější. To je cesta farizejů - snaží se jít co nejdále od srázu, aby neupadli do náruče hříchu... Máme mnoho zvyků, ale málo z nich jsou zákony. Farizejové říkají, že všechna tato pravidla jsou ve skutečnosti Zákony". Kleofáš nicméně nastíní i myšlenku, že je jedno, kdo na zemi udržuje pořádek a mír (klidně i Římané, když to dělají dobře), jelikož důležitější je, kdo vládne na nebesích (ona známá věta Ježíše: "Dejte císaři, co císařovo jest..."). Kniha stojí za přečtení, ale předtím bych doporučil případnému zájemci si něco přečíst o Ježíšově rodině, aby se posléze neztrácel v záplavě jmen strýců a bratranců.

1 04.05.2019

Knihu jsem si koupil na Světu knih v roce 2017, ale nemohl jsem se do knihy začíst. Podařilo se mi to až po třetím pokusu. Souhlasím s evci, že překonat prvních sto stránek je opravdu těžké. Z tohoto důvodu nedávám plné skóre. Čtenář si rozhodně musí nejprve zvyknout na autorův styl a jazyk (o to více musím ocenit překlad pana Svobody).
Samotné vyprávění v sobě spojuje osudy dvou historických osobností - Angela Solimana a Ference Kazinczyho. Ve prospěch autora hovoří jednoznačně fakt, že se čtenář se zájmem začte i do Kazinczyho osudů, protože oba dva muži slouží jako průvodci přelomu 18. století, tedy onoho věku rozumu. V některých pasážích autor zcela brilantně vystihl onu bezmeznou víru v lidský rozum u dobových osvícenců. Hovořím zde například o epizodě, kdy Kazinczy pojmenuje svoji první dceru Ífigeneia a místo potřeb pro malé děti, okamžitě koupí hudební nástroje a filozofické texty, protože jeho dcera bude vyrůstat v rodině, kde vládne rozum. To samé pozorujeme i u Solimana, který navzdory nedostatku peněz kupuje staré obrazy a knihy v kožených vazbách (= základem domu je přeci knihovna :-).
Stejné projevy domy vidíme v bláznivých utopistických plánech Kazinczyho přátel nebo jeho vlastní definici člověkvěčenství - Člověkvěk, než se stane sám sebou, musí se oprostit od všeho, do čeho se narodil, a vydá se na vandr, na kterém pozná cizí věci.
Kniha rozhodně stojí za přečtení, ale je zapotřebí určité dávky trpělivosti (alespoň na začátku) a vnímat spíše prostředí než samotný děj.

1 16.02.2019

Rovněž čtu synovi, hlavě o draku Piškotovi :-D

1 13.01.2019

Nevím, jestli tomu nahrál překlad, ale na knize není na první pohled patrné, že byla napsána v roce 1854. Samozřejmě příběh obsahuje mnoho prvků romantické literatury, ale pokud k němu přistupujete s nadhledem, bude se vám určitě líbit. Rozhodně v tom nehledejte historicky přesný román. Najdeme zde klasický romantický popis stárnoucího tyrana a boj mladého sultána proti zkostnatělým janičářům. Není mnoho dobrých románů z prostředí pozdní Osmanské říše, a proto jsem zvolil takto vysoké hodnocení. Přiznávám, že mě zde ovlivnil i můj zájem o Albánii a postavu Aliho Paši Janinského. Nicméně není od věci si při četbě dohledat některá fakta a trochu si poupravit autorův jednostranný popis událostí či osobností. Jinak mě kniha překvapila svoji čtivostí a rozvržením - kapitoly o Alim střídají zdánlivě nesouvisející výseky ze života lidí v Osmanské říši a následně pak příběh o potlačení janičářské vzpoury.

1 24.11.2018

Souhlasím, že délka knihy by se mohla zdát nepřiměřeně ději, ale pokud budete sérii číst dál, pochopíte, že všechny ty zdánlivé drobné detaily předznamenávají úpadek společnosti na Vnějších světech. Asimov inspirovaný Gibbonem i v pozdější sérii o Nadaci pracuje s předpokladem, že úpadek a pád velkých společností začíná nenápadně za hlasité podpory obyvatelstva. Jako výtku ovšem ponechávám celkem předvídatelný konec.

1 03.07.2018

Ačkoliv jsem dal pouze tři hvězdičky, dílo by si svým významem zasloužilo více. Na rozdíl od pozdějších zpracování této lužickosrbské legendy je příběh vystavěn poněkud jiným způsobem. Osou děje není Krabatův souboj s Mistrem ani jeho pobyt v čarodějném mlýně, nýbrž jeho pozdější život a skutky. Mistr je pouze okrajovou postavou, s nímž se Krabat vypořádá hned v úvodních kapitolách. Nepomůže mu k tomu ovšem jeho dívka nýbrž matka. Příběh se totiž neorientuje na vše přemáhající lásku, nýbrž na lásku k utlačovanému lidu. Děj má tedy hluboký sociální podtext (spojený s dobou vzniku). Kniha má ovšem mnohem více z charakteru klasické lidové pohádky než pozdější temnější verze.

1 26.07.2017

Asi bych se přidal k několika zdejším komentářům. Oproti starším dílům, je to asi nejslabší Asterixův příběh. Ale samozřejmě jsem se výborně bavil.

1 28.03.2017

Napínavé čtení, kterému je někdy vytýkána přílišná rozvláčnost. Ovšem popsání honu na atomovou ponorku s naprosto tichým pohonem by v kratším rozsahu působilo spíše směšně. Knihu určitě ocení fanoušci námořní historie, protože autor detailně popisuje jednotlivé třídy lodí a ponorek, včetně jejich předností a nevýhod. Na druhou stranu se jedná samozřejmě o špionážní román psaný Američanem, proto se lze dohadovat, nakolik dobře vystihl sovětskou společnost 80. let, nebo nakolik přesné by v reálném světě mohly být informace Jacka Ryana o nehodách nebo vzpourách na sovětských lodích (viz ledoborec Lenin nebo "vzpoura" na torpédoborci Storoževoj). Neporovnávejte s filmem, protože ten se logicky musel zkrátit.

1 13.01.2017

"Komunisté byli vždycky přizpůsobiví. Nikdy se nevzdali svých prostředků ani filosofie zločinu, ale uměli se okamžitě zorientovat také v kapitalismu..." - Věta hodná tesání do mramoru. Kniha je v českém prostředí skutečně jedinečná. Problémem ovšem je, že člověk neznalý albánských poměrů se v knize může ztratit. Každopádně je zajímavé hledat v knize paralely s komunismem v ČSSR a jakým způsobem se albánská veřejnost vyrovnala/nevyrovnala se svoji minulostí. Zvláště zajímavou kapitolou je pojednání o vztahu Ismaila Kadareho (napsal i předmluvu) k Hodžově režimu - jednalo se o "souboj diktatury s talentem". Autor na mnoha místech reaguje spíše na lživé paměti Nedžmije Hodžové, které vyšly na počátku druhého tisíciletí a na nehoráznou drzost ospravedlňovat jeden z nejhorších zločinů na albánském lidu. Problémem je, že jen těžko posoudíte minulost samotného autora a jeho objektivitu.

1 17.11.2016

Příjemné překvapení, které mohu jedině doporučit. Alickovy povídky jsou sice krátké a souhlasím, že místy jsem postrádal jakési zakončení, ale tak tomu v životě chodí. Byl jsem kupříkladu zvědavý, jestli někdo dá konečně učiteli Sabafovi co proto, ale ve skutečnosti holt mnoho lidí do našich životů vstoupí, negativně či pozitivně ho ovlivní, a potom zase rychle zmizí, aniž bychom se dozvěděli, jak to s ním dopadlo.
Velice oceňuji zejména povídky z učitelského prostředí (především Kamenné slogany) - zde se totiž ukazuje na vyprázdněnost jazyka v komunistickém režimu a jeho omezení na prázdná hesla, která už nikdo buďto nechápe, nebo je nikdo nebere vážně.
Kniha představuje zajímavý náhled do albánské historie, o které v našem prostředí víme jenom velice málo.

1 30.09.2016

Kniha se mi velice líbila po jejím přečtení jsem začal mít více rád jinak zavrhovanou epizodu I., kterou jsem najednou začal vnímat jako výsledek promyšlené konstrukce Velkého plánu. Navíc kniha umožní nahlédnout do sithské filosofie, a po přečtení je určitě nebudete považovat jenom za "ty zlé". Sithové pouze využívají jinak sílu než jediové, což je nečiní nutně zlými.

1 24.09.2016

Kniha mého dětství. Jediná kniha, kterou jsem na chatě četl v parném vedru :-D

1 25.06.2016

Zpočátku jsem byl ke knize a k filmu velice skeptický, protože jsem fanda světa Warcraftu se vším všudy. Knihu Zrod Hordy jsem četl a velice se mi líbila. Po přečtení Durotana jsem si ji pro srovnání přečetl znovu.
Než jsem viděl film, měl jsem podobný názor jako Hymnus. Zrod Hordy mi přišel více promyšlený a více spjatý s celým universem. To samozřejmě neznamená, že by kniha Durotan nebyla čtivě napsána. Film mě velice mile překvapil, protože poprvé zde bylo bráno ohled na fanoušky. Zároveň však film musí být srozumitelný i pro lidi, kteří o Warcraftu neví nic. To vyžaduje samozřejmě určité změny či zjednodušení děje (tj. například vynechání postav nebo přidání jedné postavě na důležitosti). Myslím, že oproti jiným počinům zde zůstalo z původního příběhu poměrně dost. Samotný film popisuje s určitými změnami děj knihy Poslední Strážce. Nedošlo zde jako například u Star-Treku nebo Star Wars k odříznutí všeho, co se dělo předtím tlustou čarou. Příběh Durotana byl pro potřeby filmu upraven, tzn. vynechání některých vedlejších dějových linek nebo zjednodušení vztahů mezi jednotlivými postavami. Oproti Zrodu Hordy zde hrají větší roli orkští Předkové, je zde vysvětleno, proč opouští Draenor, naproti tomu v knize není zmínka o Legii nebo Kil´jadenovi.
Souhlasím, že kupříkladu scéna s Drakou a jejím vyhoštění mi připadala zbytečná. Stejně tak musím souhlasit s konva ohledně korektury. Těch překlepů tam bylo skutečně mnoho.

1 19.06.2016

Jedním slovem... brilantní. Úžasně napsaná sbírka povídek o budování kikujské utopie na vzdálené planetě. Čtenáře jednotlivé příběhy donutí k zamyšlení nad mnoha aspekty našeho světa. Především postava mundumugua Koriby působí dosti kontroverzně. Na jedné straně je to člověk, který bezmezně věří v utopii a všechny příběhy jsou psané z jeho pohledu. Na straně druhé se jedná o člověka, který okolo svých následovníků postavil obrovskou hráz tradic, jež se mu postupně protrhává. Zde se objevuje zajímavý motiv tradice, ochrana nebo překážka společnosti? Hlavní myšlenkový motiv knihy spatřuji v otázce, zdali utopie nepřestává být utopií, když se v ní objeví byť jen jeden nespokojený člověk. Nestává se pak pouze despoticky udržovaným snem svého zakladatele? Ostatně i sám Koriba se ptá, jak může dopadnou společnost v utopii, v níž ti nejbystřejší se stávají vyhnanci, a zůstávají jen ti, kteří se spokojí s pojídáním lotosového plodu.

Při četbě knihy by jste měli na okamžik zapomenout svůj žebříček hodnot a své kulturní ukotvení, protože jedině tak může člověk alespoň částečně proniknout do vzdálených kultur a pochopit je, byť se s žádnou z nich neztotožní. V opačném případě dochází pouze k povrchnímu pozorování a následnému odsouzení všeho odlišného. V mém případě mě donutila takto přemýšlet jedna z úvodních scén, kdy Koriba zadusí dítě, protože se narodilo nohama napřed (= démon), přičemž se tento svůj čin snaží vysvětlit evropské ženě z Údržby - (nezadusil jsem dítě, zadusil jsem démona, v tom je rozdíl).

1 18.01.2016

Velice zajímavá kniha. Liškovy paměti jsou zpracovány jako jeden příběh, přičemž autorka bokem vysvětluje historické pozadí a osudy vedlejších aktérů. Při četbě knihy se člověku honí hlavou kromě slova "svině" rovněž pasáž z Kennedyho proslovu: "... demokracie není dokonalá. Ale nikdy jsme nemuseli postavit zeď, abychom udrželi lidi uvnitř - abychom jim zabránili odejít."

1 29.12.2015

Je fajn, že k této problematice vyšla samostatná publikace, protože v českém prostředí je spíše součástí větších syntéz.
Problémem této knihy je ovšem její brožurový formát i styl psaní. Většinu informací z této knihy získám pohodlně po přečtení anglické nebo německé Wikipedie. Téma je velice zajímavé, ale dle mého názoru přesahuje možnosti autora.

1 17.08.2015