radusak9806 komentáře u knih

Ano mohla bych jako každý napsat, že to není to co to bývalo.
Jenže Fulghumovi úvahy nejsou komplexní prřeskakuji a tím mají velice široký záběr. Tohle je velmi úzce zaměřené na vášeň, vášeň pro vášnivé tango.
Mě těší číst si poznatky, které začali pouhým CHCI, převedeným na MŮŽU a dovedeným k DOKÁŽU. Baví mě číst, že dvě knihy poprvé vyšli v češtině a až následně v angličtině. Je to vlastně love story se vším všudy.
Už podruhé jsem si řekla: Zatím netančím ale CHCI.

2 10.09.2020

Luisa to dost zachránila. Od stylu knihy jsem tentokrát čekala něco ne způsob "Drž mě pevně, miluj mě zlehka" (sorry mě a mně věčný boj, už pozdě na výhru), než jak já tomu říkám bramborové knihy (přebal mi připomíná potisk bramborovým razítkem). Samo o sobě by to příliš nevadilo, ale více než kdy jindy jsem měla pocit, ty jo tohle už jsem četla (ale všechny bramborové Fulghumy má nyní moje mamka). Analýzu tedy nechám, až se zase vrátí: Takže otázka do pléna: Je povídka o lžíci, zápalkách a posrané holčičce obsazená v jiné knize?

3 07.09.2020

Je pěkné číst, že za 70 let se u šikmé věže změnili jen modní styly a typy aparátů :)

14 06.09.2020

Nějak mě ta knížka sebrala více než jindy. Zajímavé strašně ráda bych se setkala s panem Fulghumem osobně, sice nemluvím anglicky, ale z jeho textů vidím, že o jistých věcech smýšlíme rovnoběžně. Nejspíš by to bylo velmi tiché setkání, ale cítím, že bych si to ticho velmi užila.

6 06.09.2020

Nemůžu říct, povídky R. Fulghuma mám ráda, protože mají dost široký záběr. Zabývají se vším a jejich rozhled je dost veliký. Fulghum syn naproti tomu primárně popisuje sebe a svou rodinu. Neříkám není to špatné čtení, ale to NĚCO tomu trochu chybí.

3 30.08.2020

Upřímně komu z nás se v našich podmínkách takové malé romance nestala. Kdo z nás, se nezamiloval do někoho, koho viděl jen na několik sekund, nechodil si pro jednu stejnou věc na stejné místo, jen aby na okamžik viděl toho NĚKOHO. Jako vždy jsou to příběhy, které hladí a nemůžete se od nic odtrhnout.

5 27.08.2020

Už nevím co napsat abych se neopakovala :) Fulghuma čísti, dobře se mýti.

8 24.08.2020

Nemůžu si pomoci, nedokážu se ponořit do románů Karla Čapka, ale jeho povídky, fejetony, sloupky miluji.
Především u Kalendáře si člověk uvědomí, že je to pořád stejné. Jen o pár desítek let jinde. Co naplat, ty zimy bývaly jiné, dny delší a léta jsou prostě horká....

8 09.08.2020

Dopis z roku 1970: Lidé to budou číst za 50 let, až mi dva tu dávno nebudeme.
Potvrzuji čteme to a budeme to číst.

5 24.07.2020

Mám ke knize jisté výhrady:
1) Potulky, evokují popis míst,událostí. Proto mi sem ty úvahy úplně nesedí.
2) Starou ano, ale až dnešní optikou.
3) Mnohdy to kolem Prahy ani nejde.

Takže je otázkou jestli pražská próza, je pražskou protože je o Praze, nebo protože je psaná v Praze. Spíš bych tu cítila název uvedený v doslovu Potulky (budiž) pražského reportéra nebo ještě lépe Postřehy pražského reportéra.

4 23.07.2020

Tenhle kus neuvěřitelně sednul. Mám s Čapkem svůj specifický vztah. Většina jeho prózy ke mně příliš nemluví, tedy nějak mi záhadně unikají. Co se týká popisu, fejetonu a krátkých povídek ty bych milovala i kdyby byly o křídě.

5 17.07.2020

Nemůžu si pomoct, ale ta kniha se mi líbí. Není to řekněme "klasický" Fulghum, ale má to své kouzlo, nutí mě to stále knihou listovat, koukám na ilustrace a když zavřu oči jsem tam a vidím to, cítím to. Jen netančím... ZATÍM

9 05.07.2020

Velkého Gatsbyho jsem prelouskala hned. Skutečně mě to bavilo a nemohla jsem se i přes znalost filmu od příběhu odtrhnout.
Poslední magnát už pro mnou malickost byl o poznání horší. Nebavilo mě to, nerozuměla jsem tomu a celkově tam chyběla ta jiskra.

1 02.07.2020

Přečteno v jiné knižní sérii, nyní jako pořádná fanynka jsem si pořídila i tuto.
Je ovšem pravda, že hry mají dosti opakující se motiv a po přečtení X her, člověk jaksi zjišťuje, že je mu to povědomé jen jméno a scéna se mění.

5 17.06.2020

Přečteno v jiné knižní sérii, nyní jako pořádná fanynka jsem si pořídila i tuto.
Bohužel si myslím, že už je v dnešní době nejsme schopni plně docenit. Přece jen divadlo se dnes dělá drobet jinak a ty hry přece jen reflektovali svou dobu, náladu.

5 17.06.2020

Přečteno v jiné knižní sérii, nyní jako pořádná fanynka jsem si pořídila i tuto.

4 17.06.2020

Zvyklá jsem si na styl psaní, zamilovala si Čapkovy náčrty (chyběli mi v Itálii) a závěr s rozjímáním nad malostí a velikostí národů byl jen třešnička na dortu.
Jediné čemu nerozumím, proč mají Italské listy a Holandské obrázky úplně jinou gramáž papíru (vlastním knihy stejné knižní série).

5 17.06.2020

Předně je třeba říct, není to cestopis, a pokud to bude číst jako cestopis, budete zklamání.
Četlo se mi to lépe než anglické listy, což je hlavně tím, že už jsem věděla, co od toho čekat a nečekat.
Takže číst prvně tuto knihy a následně druhou, dopadlo by to přesně obráceně.
Na druhou stranu docela mě to baví, jsou to poznatky z cest. Poznatky pozorovatele lidí, věcí. Budete-li to číst jako zápisky z cest, budete nadšeni? Nevím, ale nejspíš nebudete zklamaní :)

2 17.06.2020

Já prakticky chápu co to má sdělit, ale nic to nemění na tom, jak moc mně to nebavilo číst a jak moc by mně to nebavilo na divadle.

3 15.06.2020

Velice zajímavá sonda do oblasti narkomanů. Jak postupně všechny věci blednou a to, co ze začátku přináší únik z všednosti, se stane všedním a nutným.
Skutečně zvláštní, že snaha odlišit se, vyhnou se stereotypu,vede ke škatulce, která je odlišná od "normálu", ale je svým vlastním stereotypem.
První setkání proběhlo už na škole, kde jsme byli na představení. Až dnes plně docenuji knihu jako celek.
Přestože já a gramatika nejsme nejlepší kamarádky (důkaz hore), tak na používání bysme i mimo přímou řeč, jsem dost alergická xD Tady je ho více než dost :/

8 14.06.2020