Jaký otec, takový syn
Hunter S. Fulghum , Robert Fulghum
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/32137/jaky-otec-takovy-syn-32137.jpg
3
93
15
Hlavními psotavami jsou Hunterova manželka Marie, dcera Sára a syn Max (obě děti se již vyskytují jako vnoučata v knížkách jeho dědečka). Hlavním posláním knihy je pak vyvýšení tradičního lidského společenství - rodiny.
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1996 , ArgoOriginální název:
Like Father, Like Son , 1996
více info...
Přidat komentář
Částečně za to může vysoké očekávání, ale i tak myslím, že zde se jablko od stromu zakutálelo dost daleko. Ani mi tak nevadilo, že je to o Hunterově rodině, jako spíš ta viditelná snaha, aby z toho vyšel jako otec a manžel roku.
Robert Fulghum je pro mě stále naprostá jednička. Bohužel syn mu nesahá ani po paty. Ani jedna esej mě neoslovila.
Autorova snaha napsat knihu po vzoru svého otce je značná. Ale když dva dělají totéž, není to totéž. Robert Fulghum je fantastický, vtipný i dojemný a svůj. Hunter tyto kvality nemá.
Nemůžu říct, povídky R. Fulghuma mám ráda, protože mají dost široký záběr. Zabývají se vším a jejich rozhled je dost veliký. Fulghum syn naproti tomu primárně popisuje sebe a svou rodinu. Neříkám není to špatné čtení, ale to NĚCO tomu trochu chybí.
Aneb jak si přihřát polívčičku na otcově jméně, jehož nadhledu a vtipu rozhodně nedosahuju... Snaha o sebeukázání, jak jsem úžasnej, milující a chápající otec. Klasicky americký - "nenápadně" moralizující.
Denník priemerného amerického otca. Kým Robertove veci mali istú hĺbku, dokázali udrieť na správnu strunu a pritom (obvykle) nebyť prehnane sladučké, Hunterovej knihe niečo proste chýbalo. Vadilo mi aj zmätené preskakovanie z témy na tému.
Ač se to stává málokdy, knihu jsem nedočetla. Hunter Fulghum ani zdaleka nedosahuje kvalit svého otce. Možná to je právě ta chyba, že jsem očekávala další ryze "Fulghumovskou" knihu a nepřistupovala k němu jako k svébytnému autorovi. Tak či onak, kniha mě nebavila, neměla spád a netuším, co některými povídkami chtěl autor sdělit.
Odkaz na otce je v knize dvakrát. Hunter se odkazuje na svého otce Roberta (a zároveň nevlastního otce Johna) a také často uvádí jako otce sám sebe a píše o svých dětech Sáře a Maxovi.
Držel se nápadu svého otce co se týče krátkých úvah o životě, ale tématem zašel jinam a autory nechci porovnávat, ačkoli po přečtení některých Robertových knih mi spadá k sobě stále více souvislostí.
Těším se, že se ke knize znovu vrátím, až budu mít děti. To na ní asi budu nahlížet ještě trochu jinak.
Příjemná a čtivá kniha.
Autor se snazi jit ve stopach sveho otce, ale na nej nema. Pribehy miprisly bez spadu a kniha me celkove nebavila
Otec píše lépe a také se ho budu už držet. Kniha opravdu nic moc, skáče z tématu do tématu a úvahy - špatné napodobení otce.
Knížku jsem si koupila omylem, vůbec jsem si nevšimla, že je to Hunter a ne Robert. Ale přečetla jsem ji a moc se mi nelíbila, nemělo to jiskru a celkově mi přišly příběhy nudné... Měla jsem z ní pocit snahy napodobení otce, ale nějak mi v tom něco chybí.
naprostý hit...mala som deti v rovnakom veku ako Hunter a jeho skvelé výroky (hlavne citáty, že malé dieťa je ako obliekať chobotnicu) som často citovala. Je to taký skvost, kedy sa syn, fyzik , na chvíľu stal spisovateľom . Bol to práve on, kotrý vydal otcovu prvú knihu k jeho 50.narodeninám.