puml komentáře u knih

Velmi osvěžující a originální mix Sadeho, Howarda, Mervyna Peaka, Terryho Gilliama, ale i Nietzscheho a Platóna (některé dialogy) mimo jiné... Tohle bych chtěl vidět jako komiks od Richarda Corbena. To už se ale nestane. Hodně zajímavá kniha, která klame svým explicitním obsahem. Ve své podstatě je to totiž umný filosofický traktát o smyslu bytí a nicotě, o rozkoši a smrti, o šílenství a moci vtělený do hávu fantasy. Trochu škoda, že Chmurný Válečník ke konci tak nějak zjihne a umné filosofické disputace a barokizující jazyk ustoupí do pozadí a iniciativu zhusta přebírá "něžné pohlaví" a jejich posedlost "šťávou", kterou následuje klasická lehce romantizující vybíjená. Skoro by se chtělo napsat: příště více chmur a méně chmund. Ale i tak je to (nad)žánrová lahůdka. Doporučuji.

PS - Zajímavé je poměrně nízký počet čtenářů na goodreads. Čekal jsem, že tohle bude na ostrovech ryzí kultovní záležitost a ono ne... Možná je to tím jazykem, neznám originál, ale i z toho překladu je patrné, že Rennie si libuje ve slovních hříčkách, obstarožních výrazech i náročnějších filosofických disputacích, což rozhodně není ona třeskutá směs jinak plytkostí a biedermeierem oplývajících současných (nejen) fantasy bestsellerů. Překladatel se několikrát vyslovil v tom smyslu, že to byla jeho zatím nejnáročnější kniha na překlad.

5 09.12.2023

Je to hororová lahůdka, která v sobě má notnou dávku Lovecrafta, ale pracuje s tím motivem velmi dobře a nebojím se říct originálně a zatím asi nejlépe, co jsem zatím měl možnost číst. Velkou devízou je, že autor píše jako zkušený romanopisec s citem pro tajemno a tím nemyslím jen kosmické tajemno, i když o tom to je především. Líbilo se mi, jak pozvolna a v takových nenápadných detailech dokáže Barron navodit tu správnou tísnivou atmosféru, aby náhle přešel k téměř básnickému popisu "kosmického pekla". Barron je spisovatel, který mě každou další knihou přesvěduje o tom, že je mistrem a to nejen v rámci hororu. Barron tak určitě není jen dalším Lovecraftovským epigonem, ale originálním pokračovatelem v tradici, která si bere za vzor Lovecrafta, ale posouvá žánr zas o kus dál a klade otázky i po povaze paměti, vzpomínek a času a navíc to dělá skvostným literárním stylem, který čerpá z lidového vyprávění, legend a mýtů. Doporučuji.

PS - Pro hlubší pochopení příběhu doporučuji si nejprve nebo následně (asi je to jedno) přečíst povídku Muži z Porlocku a Blackwoodův synek ze sbírky Ta nádherná věc, jež nás všechny čeká. Jinak souvislost s místy a některými vedlejšími postavami ze Tmy lze najít i v povídkové knížce Okultace.

PPS - Ano, toho Cormaca McCarthyho to místy připomíná, klobouk dolů před Barronem.

4 06.12.2023

Kdybych měl charakterizovat poezii RB tak by to byla trapnost. Trapná poezie v tom nejlepším slova smyslu a to nemyslím nijak pejorativně. Některé ty kousky se mi opravdu líbili, ale celkově těžko říct, je to záměr nebo to záměr není a je to jen takové to wernischovské a murrerovské halabala psaní, které se tváří a vaří...

02.12.2023

Moc pěkné, sálá z toho vánoční pohoda, navíc ty krásné ilustrace. Povedená kniha.

PS - Tak teď ještě aby vyšly ty pověstné Tolkienovi zápisky na ubrousky zpod piva z jeho oblíbené oxfordské hospůdky The Eagle and Child...

3 01.12.2023

Kvalita textu je opět výborná a i ten český překlad ústřední básně se povedl. Nějakou tu výtku bych ale měl k celkové koncepci a i určité roztříštěnosti. Taky chybí již tradiční mapka, to je velká škoda. Jasně, trpaslíci a elfové nosí ty mapy v hlavě, ale co my, obyčejní smrtelníci?

Je to ve své podstatě jeden z nejsilnější a nejbarvitějších příběhů ze všech, ale bohužel Tolkien ho nebyl schopen dotáhnout do nějaké ucelenější románové podoby jako třeba Húrinovi děti. Zbylo jen spousta střípků a dlouhá báseň. Kdo četl příběh o Berenovi a Lúthien v Silmarillionu, ten bude možná lehce zklamán z toho, co najde zde. Dějové rozšíření samotného prozaického příběhu ze Silmarillionu tu prakticky nenajdete. Je to spíš o nelehké genezi příběhu.

Ta ústřední básnická skladba je ale vynikající, skoro škoda, že nevyšla samostatně bez těch prozaických vsuvek. Závěrem tak musím lehce s lítostí konstatovat, že pro mě zůstává příběh ze Silmarillionu asi tím nejucelenějším a nejlépe zpracovaným podáním příběhu Berena a Lúthien, i když ta báseň je skvostná a je to určitě aspirant na překlad roku. Doporučuji.

7 01.12.2023

Příjemné překvapení z Polska. Svým stylem to má až takový zaklínací a baladický charakter s ozvuky pradávných rituálů a polozapomenutých příběhů. Zas jednou silná sbírka ve svém celku, které se krásně nerozumí. Doporučuji.

2 30.11.2023

Výborně koncipovaná kniha rozhovorů o zásadní postavě českého funkcionalismu. Příjemně mě překvapil Karfíkův občas zemitější projev, který těm rozhovorům dává potřebnou dynamiku. Rozhodně nenudí a množství fotografií dobře ilustruje o čem se Lukeš s Karfíkem baví. Za mě jedna z nejlepších a laicky nejsrozumitelnějších knih rozhovorů o architektuře. Škoda jen, že to tak náhle skončí, dokázal bych si představit i dvojnásobnou stopáž. Spousta témat se probere jen v náznaku. Ale zas na druhé straně Karfík jde rovnou k věci, takže co se informací týče, je to velmi hutné. Bylo by to na román, ten jeho život. Doporučuji.

25.11.2023

Marka Lanegana mám jako hudebníka hodně rád, ale hlavně jeho tvorbu po roce 2000, především pak alba pod hlavičkou Mark Lanegan Band. Tahle knížka je prakticky celá jen o období před rokem 2000, což pro mě bylo lehce zklamání. Nejsilnější je začátek, ty kapitoly o dětství popsané odzbrojujícím brutálním lyrismem ve stylu Charlese Bukowského, W. S. Burroughse a Cormaca McCarthyho, to je pro mě literárně asi nejlepší část knihy. Kluk z vidlákova, sígr, feťák a alkáč od svých cca 12 let, kterej to vše popisuje naprosto bez příkras, to mi přišlo hodně silný. Samotné hudební období, počátky se Screaming Trees, jako dobrý, ale vlastně taková rocková klasika a lesk a bída konce 80. a začátku 90. let na americké grungové hudební scéně. Kapitoly věnované vztahu Lanegana a Kurta Cobaina byly taky hodně silný. Literárně hodně dobrý, ale vlastně ne nějak moc překvapivý. Prostě banda rozjuchanejch kluků, co chtěla fetovat, chlastat a přitom do toho řvát do mikrofonu, hrát na kytaru nebo aspoň držet paličky... Konec přijde náhle a tak nějak sebezpytně v duchu: "byl jsem pěkný hovado a zmrd, ale prozřel jsem..." No, nevím, ale asi jo, protože když vezmu to, co Mark vytvořil po roce 2000, tak to je podle mě ten jeho hlavní hudební odkaz, který čerpá z té devadesátkové zběsilosti a jeho "komplikovaného zrání", které je sice plné šťavnatých historek z bacakstage, ale mě by spíš zajímal Laneganův popis a náhled na období s Mark Lanegan Band, Gutter Twins, Soulsavers a alba s Dukem Garwoodem a Isobel Campbell. Třeba chtěl Mark napsat druhý díl a už se k tomu bohužel nedostal, nevím, každopádně tohle je sice dobrá kniha, ale svým způsobem nedokončená... V rámci hudebních autobiografií je to ale topka a snad jen Henry Rollins byl schopen se takhle brutálně, ale přitom výsostně literárně obnažit. Srovnatelné ještě například s Až na dřeň od Phila Schöenfelta. Nic pro slabé nátury. 9/10. Doporučuji.

9 23.11.2023

Dost bylo Ximena, v centru děni jsou od teď další členové rodiny i postavy v minulých svazcích jen letmo zmíněné. Konají se návraty zavržených postav. Uzavírá se hlavní linie vyprávění, které vychází z Příběhů od jezerního břehu. Celé je to makabrózní a místy až hororové. Útlý svazek, který je ale oproti těm dvoum předchozím svazkům daleko čtivější. Tady už není čas na ceremonie, tady jde o holý život, o to, přečkat ten nastálý chaos, který se projevuje jak v osobní rovině hlavních postav, tak v rovině obecného rámce, do kterého je děj umístěn, tj. období soumraku a pádu říše Severní Sung.

Hodnocení listopad 2023:
9/10

PS - desátý svazek jsem si dal z anglického překladu Davida Todd Roye, který vychází ze stejného zdrojového textu jako překlad český. Moje hodnocení desátého svazku: 10/10.

Slovo k románovému celku: Neuvěřitelně prokomponovaný román s dechberoucím závěrem. Těch posledních destek kapitol se odehraje v takřka zběsilém tempu, trochu, jako kdyby to psal autor pod tlakem. Ale v tom celku to má svůj rytmický význam. Začátek, první dva svazky (hlavně tedy svazek první) se odehraje taky v poměrně rychlém tempu. Pak se extrémně zpomalí, nejvíce asi od třetího svazku po závěr svazku osmého. To je až na výjimky vyloženě slimáčí tempo, které má sice svůj význam, je to extrémni transfokace a hyperbolizace, především těch budoárových situací, pijatyk, slavností a sexu, ale tam jsem jako čtenář občas trpěl, někdy toho bylo už prostě moc a hlavně se to stále opakuje, což má opět svůj rytmický význam, ale nejsem už zdaleka tak trpělivý čtenář, jako kdysi, abych to dokázal náležitě ocenit, takže, a to přiznávám, některé ty rozvláčnější pasáže (především od čtvrtého do konce osmého svazku) jsem jen přeletěl pohledem. Ale ten závěr, posledních cca 20 kapitol, je naprosto úchvatných, a to, co bylo tak rozvláčné a pomalé, náhle dostává svůj skrytý význam. Jeden z největších románů všech dob, který ale, řekl bych, nemálo vděčí za svou velikost tomu veskrze geniálnímu zakončení.

21.11.2023

V rámci edice Opium poezie je to pro mě objev. Velmi dobrá lyrická poezie s tlumenými tóny téměř archetypálních situací. Něčím mi to připomnělo verše Louise Glückové a Galwaye Kinnella. Meditativní polohy se snoubí s těmi ryze lyrickými popisy a opisy ze života zvířat, rostlin, ptáků ale i lidí básnířce blízkých. Doporučuji.

2 07.11.2023

Trochu jiný příběh z Kultury. Je to jen v náznaku a pro ty, co už četli jiné díly téhle skvostné série to bude srozumitelné a ocení tu velmi subtilní rovinu související s Kulturou. Jinak je to klasický Banks se svým gotizujícím a zádumčivým stylem, který mám na jeho románech tak rád. V rámci Kultury je to asi zatím nejatypičtější díl. Je to ale zároveň román svým způsobem nejsvébytnější (v rámci Kultury), který lze číst zcela bez znalosti jiných dílů série a se samotným žánrem sci-fi související jen velmi nenápadně - takřka v náznaku - atmosférou a nasvícením některých situací. Doporučuji.

1 05.11.2023

Asi spíš hodně silný 4, ale na sci-fi hodně dobré a tak dávám nakonec plný počet. Spolu se Zbraněmi zatím nejlepší díl Kultury. Krásně je tady vidět, jak Kultura manipuluje s protagonisty přesně tak, aby je dostala do pro sebe výhodné situace, aniž by ti o tom něco tušili. Ten herní příměr (s azadem jako hrou a Azadskou říší a Kulturou jako protivníkem) je takřka geniální. A i když jsem vůbec netušil, co že se to hraje, tak jsem hltal stránku za stránkou. Zároveň je román plný takřka esejistických úvah o povaze společnosti s místy až Orwellovským vyzněním. Silný příběh a právem opravdová klasika sci-fi v tom nejlepším slova smyslu. Užil jsem si to a to sci-fi zrovna moc neholduji. Tahle série od Bankse je ale setsakramentsky dobrá a má skvělou takovou až gotizující atmosféru. Doporučuji.

2 02.11.2023

Další povedená povídková knížka od Benedettiho. Krátké povídky, takové minutové romány. Často jsou to spíš jakoby synopse, ze kterých by mohly být delší povídky nebo i novely. Ale to už je autorův styl. Hodně rozmanité, od vzpomínek z dětství až k milostným a kriminálním příběhům. Vše podáno velmi věcně s nádechem melancholie a magického realismu nebo spíš surrealismu.

30.10.2023

Další skvělý počin libereckého barda. Hlavně ten přednes na živo U Fryče se v tomto případě zvlášť povedl. Doporučuji.

28.10.2023

Parádní fúrie, se kterými si jeden (překvapivě) užije spousty zábavy. Další skvělý překlad Pavla Novotného. Doporučuji.

23.10.2023

Zajímavý koncept ve stylu oulipáků, ale je to jako s literaturou Oulipa, někdy na hranici čtivosti nebo spíš chuti to číst a luštit. Je to správně podvratný, reaguje to na situaci v Chile, autorovo rodiště. Dobrý kousek, inspirativní v tom zpracování, čtivý to jinak moc není, nebo jak pro koho. Po Bolaňovi a Donosovi je tak Zambra dalším originálním autorem pocházejícím z Chile.

3 18.10.2023

Záznamy na pomezí reality a snu z autorova pobytu v Alžíru. Poetické záznamy, nečekaná setkání, překlady básní i místní anekdoty. I přes ten poetický tón občas probleskne leckdy tíživá realita současného Alžíru. Zároveň je v těch textech a situacích i něco lehkovážného a bezstarostného. Někdy se autor, zřejmě pod dojmem celkové zjitřenosti dojmů, nevyhne ani čirému pábitelství. Doporučuji.

3 14.10.2023

Moc dobrá povídková kniha, která tak trochu klame obsahem. Ony to nejsou často horory v tom klasickém slova smyslu. Často se obejde bez krve i bez zjevného násilí a obětí, tedy pokud nepovažujeme za oběti ty chudáky, co musí prožívat ta často bizarní psychická muka. Je v tom znát vliv autorů jako Raymonda Carvera a Charlese Bukowskiho. Jistou podobnost bych viděl i s dílem dalšího současného klasika hororu a to s dílem Briana Evensona. Zkrátka moc dobrá povídková knížka s širokým rozsahem a to jak námětovým tak jazykovým. Některé povídky jsou psány téměř básnicky, některé drsně, slangově a některé téměř akademicky. Doporučuji.

1 11.10.2023

Je to výborný historický román. Umná kombinace expresivity, patosu a erudice. Nebudu dál psát o samotném obsahu a dojmu z něj, o tom již jiní napsali dost. Mně mimo jiné zaujala výtečně provedená typografie, a to u vydání z roku 1983 (ČS). Oldřichu Hlavsovi se podařilo jednoduše, ale přitom trefně svou typografií vystihnout náladu i expresivitu jazyka, potažmo celého díla. Zároveň takovou nenuceností, nenápadným moderním fontem (v kombinaci s černobílými celostránkovými obrazovými detaily děl Michelangela) podpořil celkový notně modernistický ráz románu. Jedna z nejpovedenějších typografických prací Oldřicha Hlavsy.

8 10.10.2023

Civilně nasvícené okamžiky ze života několika postav. Střídmé, ale přitom lyrické popisy střídají velmi dobře napsané rozhovory. Je to dobrý román.

2 04.10.2023