puczmeloun komentáře u knih

No vida, tak tady máme příběhový posun. Pravda, je to taková definice děje kruhem, ale zase jsme se dostali o kousek dál. Jsem zvědav, zda budou další díly pokračovat spíše atmosférou, nebo se posuneme v rozuzlování tajemství. Hurá pro další díl...

2 10.01.2023

Příběhy Sherlocka Holmese mě baví. A nejvíc ty, kde si mohu z náznaků zahrát na detektiva s pomocí indukce také. Návrat je však strašlivě nevyrovnaný a je to patrné hned u prvních příběhů. Ten první je pro fanoušky, vysvětlující, případ je jednoduše s drobnými třešničkami vyložen a basta. Naopak ten druhý je hezkou hříčkou nabízející příležitost k vlastnímu teoretizování. A tak se to po celou knihu střídá, někdy to zabrušuje do akce, jindy tématy přespříliš dávno do minulosti a potom zase k Sherlockově genialitě. Pobaví i potrápí šedou kůru mozkovou a po dočtení poslední stránky zase odvane zpět na začátek 20. století...

2 06.01.2023

Ano, vím, že jde o adaptaci Kafky, ale komiksová forma tomu vůbec nedělá dobře. Z už tak nedokončeného a absurdně-byrokraticko-snově-surreálného příběhu to dělá ještě méně stravitelný kousek, kterému jako by něco chybělo. A nejen to – jako by byly části knihy přeskakovány, některé kapitoly náhodně přeházeny a zmizela část popisků/názvů kapitol. Graficky je pak vše natolik zjednodušeno, že už tak hůře přehledný děj ještě dále znejasňují postavy s "ořezanými" rysy. Atmosféra je skvělá, zvolený umělecký přístup je dostatečně autorský a zajímavý, jen čtenáři to už tak nepřístupného Kafku ještě vzdaluje.

2 25.11.2022

Je to nádherně nakreslené. Až tak, že některé planetárně-vesmírné výjevy by si člověk rád vystavil jako obraz na stěnu. A některé části se spoře oděnou hlavní hrdinkou by se zase dobře vyjímaly v kalendářích často nacházených po servisech a různorodých dílnách. Něco mi tam ale celou dobu chybělo...

...a tím je využití toho nádherně vykresleného prostředí (nápady i malbou). Planetární systém Pandarve je totiž velmi bizarní, mezi planetami, planetkami a měsíci je dýchatelná atmosféra a gravitace přizpůsobující se spíše místu, než že by měla nějakou ustálenou fyzikální formu. Lodě plující prostorem, podivuhodní tvorové prohánějící se vysoko nad planetou nebo planetky s neuvěřitelným tvarem. To vše je krásné, ale strašlivě nevyužité. Hlavní hrdinové se vždy v tomto zajímavém prostředí krátce mihnou, a pak se jdou klasicky rubat do ulic městeček jako v jakémkoli jiném hrdinském fantasy (i když různorodými rasami mimozemšťanů a oblečením to spíše připomíná Star Wars). Například fascinující království na obřím meziplanetárním krystalu svůj tvar využívá jen pro přístav umístění na hraně a tvar krystalů se objevuje ve zdejších gladiátorských hrách, to je ale vše. Stejně tak mi přijde škoda, že se jeden ze soubojů odehrává už po tisící v labyrintu pod palácem, když se dá využít nějaký z asteroidů. Podobných příkladů by se našlo více, nemluvě o s tím spojeném menším důrazu na nějaký hlubší děj. Za uměleckou stránku to ale určitě stojí...

2 28.09.2022

Rozpolcená tvář hodnocení... Na jednu stranu kniha nabízí zajímavý mix nápadů, na tu druhou je po většinu své délky až příliš rozvláčná, nejdůležitější akce jsou uspěchané a děj sice částečně ukončený, nabízí ale ještě spousty otázek k zodpovězení...

Ano, svět "Tváře magie" mě bavil. Je to trochu jiné fantasy, než ke kterému se klasicky dostanu, ony odlišnosti přinášející kombinaci urban fantasy dohromady s young adult mají něco do sebe. Od vyvážené volby hlavních postav (včetně záporáků) přes popis, který mě směřoval spíše na pocitové vnímání, než detaily, po různorodé fungování magie. Paralelní světy jsou zajímavým konceptem, zde ještě rozšířeným o jejich odlišnou magickou podstatu a z toho vyplývajících společenských i vizuálních odlišností. A ještě s třešničkou ve formě geografického středu všech čtyř světů v Londýně, který je ale jménem jediným sjednocujícím prvkem. Kniha nabízí spousty náznaků i částečných vysvětlení pro některé ze zdejších fenoménů, já chci ale vědět víc. Proč jen čtyři? Co je dál za nimi, ale i mimo Londýny v nich? Jak ony různorodé magie fungují? Co další generace mágů s jedním černým okem?

A podobné je to i s dějem. Úvod je stylový, hned se člověk nechá zlákat vůněmi, barvami, zajímavostmi (proměnlivým kabátem...), společenskými rozdíly zmíněných světů, po většinu následujících stránek se to ale podivuhodně táhne. Závěr je naopak tak rychlý (well, that escalated quickly...), že si po předchozích desítkách stran čtenář skoro ani nevšimne onoho zásadního zvratu připravené léčky. Jasně, trochu přeháním, ale výrazná změna tempa mě až překvapila. Oceňuji, že má kniha své zakončení (což bývá nešvar mnoha young adult sérií), mnoho nadhozených náznaků a připravených dějů ale významně nepokrytě pomrkává po pokračování, do kterého se mi úplně nechce. Neměl jsem prostě při čtení onen nutkavý pocit, který čtenáře drží i pozdě v noci bdělého u knihy, aby zjistil, jak to celé dopadne...

2 22.09.2022

V roce 40 tisíc lidé zřejmě přestali používat polovinu mozku, jinak si většinu knihy nedokážu vysvětlit. Chovají se totiž nesmyslně, hloupě mluví, ví málo* a ještě se tím chlubí. Vědci/správci/autoři teleportu, který navždy změní celou galaxii, například neznají hlavního zkušebního letce (který je slavný vědec). On sám vlastně ani do poslední chvíle neví, čím a jak poputuje, není nijak hlídaný, opíjí se před důležitou misí a je neuvěřitelně lehkomyslný ("ta zkouška už je dnes? úplně bych zapomněl").

Posluchači audiobooku proto neustále naskakuje jedna otázka za druhou... Když zjistíte problém u největšího projektu v dějinách lidstva, budete ho chtít oznámit rychle, nebo půjdete pěšky, abyste to náhodou nestihli? V roce 40 000 neexistuje telefon/komunikátor/cokoli na rychlé předání informace? Opravdu by teleport fyzikálně fungoval takto na efekt a neuvěřitelně výběrově? Odkdy se vážou obvazy na hodinky? Když vám jako kapitánovi zemřou v posádce tři lidé a nevíte, kde jste (všude je tma, krev a kouř), rozhodnete v dramatickém projevu o dvou hodinách osobního volna a pak teprve naplánujete poradu? Opravdu na neznámém místě hned po 2 hodinách všichni svorně na ono setkání zapomenete? A to je teprve začátek. Přiznávám, že dál na to opravdu nemám...

Navíc, celé je to psané trochu moc na sílu, křečovitě a až floskulovitě. Například celý úvod nezní nijak moc logicky či uvěřitelně**. Když už si to člověk srovná s podobnými knihami, tato "omáčka" se dá přeci procpat do samotného příběhu, bez nutnosti to na začátku vyložit vše bez překvapení a postupného dávkování dramatičnosti. Navíc, budoucnost přeci nedělají jen neznámé termíny zmiňované bez kontextu, kterými se to v knize jen hemží, ale i chování lidí. Jak propastný je rozdíl mezi Entopolagurací a skvělou trilogií Vzpomínka na Zemi.

PS: Celému vyznění knihy rozhodně nepomohla ani interpretace, která je ve srovnání s dalšími nabízenými tituly na českém trhu slabší a zní nezkušeně.

* Jedinou výjimkou je podrobná znalost cca. 38 tisíc let starých filmu a seriálů, především Star Treku, Terminátora či variant Armaggedonu. Za 38 tisíc let se navíc očividně nijak extrémně nevyvinul jazyk a stále tak existují slovní spojení jako "španělská vesnice".
** Opravdu by se nějaké části Evropy pojmenovaly, a teď parafrázuji, Sněžné království nebo Zanedbatelný kousek? A to je jen taková drobná hloupost oproti jiným zvratům.

2 01.09.2022

Pro mě návrat k tomu lepšímu prvních dvou (chronologicky) dílů. Znova se objevuje vtipnost, dobrodružství není jen pro dobrodružství, je tady jasný děj a směřování hrdinů, existuje jasný protivník a hlavně - když jde do tuhého, není vše pod všemocným dohledem Aslana a postavám se může i něco "škaredého" stát. Úvod a závěr jsou sice trochu moc plné oné mravoučné otravné "aslanovitosti", která čtenáře už zákonitě musí nebavit, ale dostatečně to vykompenzuje zbytek knihy s množstvím zajímavých a různorodých prostředí od sovího parlamentu přes město obrů až po podzemní říši. Kéž by byla celá Narnie alespoň takováto...

2 12.08.2022

Krása Hrabalova jazyka je nepopiratelná. Některé z povídek jsou geniální a řezal jsem se u nich smíchy (mj. Na zahrádce). A stejně jako u Postřižin střídají stránky plné vtipu a uvolněné nálady ty smutné, vážné i drsné. Překvapila mě také až bradburyovská ve sbírce se vyjímající povídka Maminčiny oči. Tematicky mi ale Slavnosti sněženek moc nesednou, sbírka všelikerých postaviček Kerska a jeho okolí pobaví, ale jako celek to pro mě nebylo úplně nosné.

2 20.07.2022

(SPOILER) Nu, toto jsem pravda nečekal, i když text na obálce mluvící o revoluci ve sci-fi sliboval mnohé...

Co mě potěšilo?
+ Kniha má velmi zajímavý styl cestování v čase, pro mě ještě nepoznaný. Doslova vykopávková "kamenná" technologie ovlivňující vývoj alternativní reality našeho světa. Strojů času je jen pár, rozmístěných na Zemi dávno před pravěkem v prvohorách. Princip fungování je jen součástí spekulací, kdo a proč je na Zemi umístil (nebo jsou "přirozeného původu") se nedozvíme. Přesto mají něco do sebe a baví mě, že si k nim autorka vymyslela časovou osu přidanou na konec knihy.
+ Teorie hrající si s následky cestování časem a tamními paradoxy je sice už mnohokrát přežvýkaná jinde, přesto i tady přináší pro mě nové prvky. Například to, že někteří lidé si pamatují své střípky času ze svých časových linií, a pokud příliš hrábnou do časové linie své, nu, bolest hlavy je tím posledním problémem.

Co naopak hodnocení sráží:
- Nosné příběhy nejsou samy o sobě dostatečně, pro mě jako mužského fanouška předstředního věku, chytlavé, abych je dokázal ocenit – dady issues hlavní hrdinky, které se zvrtnou v něco ještě horšího, dívčí "vražděníčko" úchyláků a slizounů, boj za potratová práva i práva žen obecně i v ad absurdum budoucnosti převedené až do jakési "včelí" společnosti, kde jsou ženy proměněny v královny a dělnice (o této "zajímavé" dystopii budoucnosti se ale mnoho nedovíme).
- Autorka si očividně libuje v některých historických obdobích a postavách důležitých pro ni a případně pro práva žen a LGBTQ+ – dozvíme se tak vše o výstavě v Chicagu i neexistujících punkových kapelách, tam jsem se ale pozorností moc nechytal.
(- U obou předcházejících bodů navíc ze zhoršené čtivosti podezírám překlad, který mi někdy přišel krkolomnější...)
- Kniha, kde jsou věty jako "Tak jako tak nejspíš mají co dělat s těmi našimi nesourodými vzpomínkami na reprodukční práva" nebo "Třeba je k akci vyburcovala budoucí feministická revoluce" normální součástí děje, by mohla být v jistém smyslu opravdu zmíněnou literární revolucí, nic se ale nesmí přehánět. Autorský příklon nebinární Analee Newitz (není to samoúčelná zmínka) k LGBTQ+ tematice je více než patrný, a to včetně jedné nebinární postavy se specifickým přístupem ke gramatické tvorbě vět. Sám podobnými slovy neplýtvám, ale jestli je z mého pohledu něco woke, tak tato kniha.

Výsledkem jsou tak slabší tři hvězdy, kdy fandům do časových paradoxů doporučuji spíše Konec věčnosti (Asimov), a zájemcům o to, jak dostat do sci-fi důležitá témata spojená (nejen) s právy žen, tuzemskou Metu (Bareš).

2 13.07.2022

CITACE: "Proč už není konečně v mém životě jasno? Proč ode mne pořád někdo něco chce? Jak to bylo krásné, když jsem nikoho nezajímal - nikdo ode mne nic neočekával a k ničemu mě nenabádal..."

Sebe/kritická hra s autobiografickými prvky a kafkovskými tóny. Reálnější a o to drsnější verze Ztížené možnosti soustředění (až mě zaujalo, že jsou hry napsány 16 let od sebe). Nátlak okolí (blízkého i vzdálenějšího, společenského i osobního), tíže režimu i vlastních myšlenek, nesoustředěnost, roztěkanost a až osobnostní rozpad. Myšlenkově i tematicky velmi silné, ale podobně jako v případě Vernisáže si to nedokážu užít a do divadla bych na to asi nevyrazil.

2 12.07.2022

Dodnes mám v krabicích poschovávané časopisy Kačer Donald a vzpomínám na některé velmi propracované příběhy. Mé dva nejoblíbenější jsou Rafani dostávající se do trezoru pomocí podrobného plánu od Barkse a synovci nacházející zbytky Kačerova - příběh B.A.D.A.K.A.M.S. - od Rosy. Je to docela malý štůsek časopisů, je u nich vidět, že se se mnou dvakrát stěhovaly, že byly opravdu opakovaně čtené a že původně jsme si je kupovali se spolužáky na čtení v lavici "na základce". Je tak krásné mít dnes v ruce opravdovou knížku a přečíst si něco o samotném pozadí kreslíře, jehož genialitu jsem odhalil už jako osmiletý :) A užít si další příběhy z jeho pera. První a poslední z nich jsou super. Škoda, že je to vlastně ale takto krátké. Rád bych toho přečetl od Rosy víc...
Naopak, co mě při čtení trochu zlobilo, je překlad, který byl opravdu viditelný především u Kornelia Klokota (jak ho z dětství znám já**, zde nepřeložený - podivné, když zbytek přeložený je) a pak u roku 2002, který je fakt mimo.

2 10.07.2022

Propast času aneb Jak z válečného futuristicko-historického sci-fi dojít k ekologicko-autoritativní utopii ve třech knihách...

A samotné Impérium? Méně boje* a naprosto nekontrolovatelné výboje fantazie, kdy si autor viditelně užívá, co, o kom a jak může psát.** Je proto velkou zábavou sledovat, jak se nám před očima už známý svět dál proměňuje, zaplňuje a odhaluje***. Kromě vlastní imaginace jsou navíc povedené i odkazy na současnost, kde se střílí doslova na všechny strany. Je to proto až dechberoucí čtení. Jasně, vše i přes všelijaké odbočky směřuje k jasnému cíli, člověka některé zvraty nepřekvapí a s jistou znalostí mezinárodní politiky si jde například tipnout, kdo je hlavní padouch (byl to on :), ale i tohle (nebo spíš právě proto) je ve svém žánru skvělé. Za mě velmi povedené zakončení... A člověk si až říká, jestli náhodou ještě nebude jeden díl, kam už se zapojí celý svět (až na pár zmínek jsou ještě celé neobjevené kontinenty ;-).

* Což je oproti knize Císařovna dobře a Impériu to jen svědčí.
** Vše je navíc zpětně odůvodněno - bod pro autora :)
*** Začátek, kde se míchá úplně nové s připomínkami starého, je u mě dalším plusem této knihy. Jak nenápadně připomenout minulé děje, ale zároveň bavit ještě nepoznaným.

2 16.02.2022

První díl na steroidech. Už ale bez toho WOW momentu... Je to čtivé, zajímavé a zábavné, ale stejně jako u #1 je to holt stále o válce a boji. Tady tedy ještě s hrátkami ohledně tématu náboženského radikalismu (nejen islám, ale i křesťanství...) a pobavila i jedna stránka o "římských fake news". Jinak prostá "popcornovka" (existuje nějaké takové slovo pro knížku?), jako nedávno čtený SPAD od F. Kotlety.

2 16.02.2022

Tohle není Zaklínač, ale nějaká podprahová reklama na koupání a lázeňství... Ne, vážně. Rozvést klasický "Foltestův případ se strigou" do komiksové podoby a dát mu zajímavé pokračování by se dalo označit za dobrý nápad. To, jak k tomu ale autoři přistoupili, už jako tolik povedené nevidím. Velké množství textu, velká spousta flashbacků, velké množství vedlejších misí, neustále se vracející "další den"... Tolik berliček aby člověk v tak tenoučkém komiksu pohledal, nemluvě o ne/nápadném pomrkávání na pubertální čtenářstvo skrze koupání na skoro každé druhé straně. A ano, kresba sice může být technicky povedená, ale přijde mi strašně umělá, generická, bez vlastního nápadu. Další ze série jednohubek, které v mysli asi dlouho nezůstanou...

2 13.02.2022

V Ódinově dítěti nám byl představen nový svět a jeho obyvatelé, děj byl ale příliš jednoduchý a dějově i zvratově naivnější. Plíseň dospěla spolu s hlavní hrdinkou, přidala úrovně více světů, odhalila propojení, zabrousila do legend a nasázela množství zajímavých konceptů. Síla vše uzavírá, ubrala na překvapení a naopak přidala na akci. Osobně však spíše preferuji druhý díl, kde jsem se rád nechal překvapovat a unášet zvraty, před tím závěrečným, kde vše vcelku předvídatelně doplynulo do konce. Přiznávám, že to zdánlivě nejzajímavější, tedy závěrečná bitva a zakončení, mě tolik netáhlo. I když samotný závěr byl správně zakončující, přesto příjemně otevřený...

Velmi mě v Síle zaujal svět Umpiri a jejich hlavní město Ginnungad skryté v hoře pod ledovcem. Chci ale vědět víc - vládlo tam vždy takto nepříznivé podnebí? Jak vypadá celá planeta? Rozumím, jak Umpiri vstřebávají živiny, kde jich ale pro všechny získávají dostatek? To opravdu stačí zmíněné podzemní terasy? A co podrobnější fungování celé tamní společnosti? Dostal jsem prst, ale chci celou ruku. Stejně tak mě ale obecně zajímá, kdo a proč vytvořil kruhy, jak ne/funguje principiálně zdejší (myšleno na všech "propojených" světech) síla/magie, využívaly propojení mezi světy i živočichové, nebo jen zmíněný "spirálovitý tvor" (nebo je to jen náhoda)? A jsou havrani opravdu něco víc?

2 11.02.2022

(SPOILER) Šifra mistra Leonarda v několika světových metropolích (včetně ne/nápadných odkazů na mýty a legendy) se třemi rasami a nějakým tím upírsko-severským fantasy. Je to podivuhodný mix, ale i když jsem se trochu obával, že nový svět (i když pro nás ten "starý", že...) bude nudnější lokací, nakonec se vše hezky prolíná, podivností je dostatek stejně jako zvratů měnících vyznění první knihy a já jsem tak ve výsledku naopak nadšen z dalšího rozměru, který série Havraních kruhů čtenáři přináší.

...a více než u předchozího dílu mě baví např. detail přístupu k náboženství. Hezky nenápadně je skrytý např. v nepochopení hlavní hrdinky, která se při pohledu na obraz s Ježíšem a holubicí upíná k oné holubici. Sama totiž pochází ze světa uctívajícího ptáka – havrana...

2 09.02.2022

Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli je to geniální dílo, nebo zajímavá, ale šíleně překombinovaná kniha. Jestli vše řečené a na sebe navazující i odkazující dává dohromady větší smysl, nebo je to jen na efekt a povrchní*. To se ale bohužel nedozvím, dokud si nepřečtu třetí a závěrečný díl série... Kniha je to každopádně více než čtivá. Čtenáře to nemůže nebavit – děj neustále utíká kupředu, odhalují se nové a nové věci... Baví mě hraní si s textem, různorodost kapitol, styl psaní i zpracování knihy...

Na druhou stranu je to ještě o něco složitější a čtenářský nepřístupnější než první díl. Už jen proto, že kniha bez okolků a připomínání navazuje na předchozí děj a čtenář bez dobré paměti nemá šanci se chytit. Začínal jsem tak hned dvakrát** a ještě jednou si v mezidobí musel přečíst Projekt Kronos. A nejde jen o děj, tam kde svou hutností Projekt končil, tam Děti začínají. Ještě více postav, tajemna, krve, skákání v čase a prostoru. Pokud některá z postav skončila, nahradil ji někdo silnější, tajemnější a důležitější... Je to vlastně nejen pokračování, ale i dějová nadstavba.

A stejně jako u úvodní knihy, i tady jsme dostali uspokojující průběžné zakončení. Mám opravdu rád, když jednotlivé díly série nekončí na sílu, ale tvoří samostatnou (i když samozřejmě ne samostatně stojící) kapitolu celého obrazu.

* V tomto mi Barešova série strašně připomíná knižní Píseň ledu a ohně (viz známá Hra o trůny). I tam se vrší množství postav, flashbacků, propojení a mytologie, do vydání (jestli se ho vůbec dočkáme) posledního dílu ale čtenář nemá ponětí, zda je to autorem do detailu propracované dílo (kde se jednou všechny detaily propojí), nebo jen dobře napsaná kniha směřovaná primárně na neustále se posunující děj a zvraty (kde to vše okolo je jen snaha o hutný worldbuilding).

** V roce 2022 rozečteno napotřetí a je pravda, že je čtení o řád jednodušší a text přístupnější a pochopitelnější.

2 17.01.2022

Velmi příjemné překvapení, takovouto jízdu jsem vůbec neočekával. Už vím, že Havel ve svých hrách rád neustále opakuje některá témata a motivy, vše graduje, postupně ubývá příčetnosti a naopak přibývá absurdity (Ztížená možnost se v tomto drží docela při zemi). Stejně tak se objeví i další náhled do vod úřednicko-organizačně-systémových, tentokrát zosobněných vědeckým týmem s robotem Puzukem (i vědeckou prací hlavní postavy). Že ale přibudou i hrátky s prostorem a časem, to všemu dodává úplně nový rozměr (doslova :).

Na druhou stranu mě trochu mrzí, že tematicky hra pracuje s otázkou jakýchsi vztahových šachů. Ano, je to klasické české téma, které se donekonečna objevuje ve všech druzích tuzemské kultury od knih po filmy a pro Havla to může být i zaujetí autobiografické, mně ale pravda přijde poněkud přízemní. Sem ale pravda docela zapadá...

Březnové doplnění: V brněnské Redutě měla tato hra na začátku roku 2022 premiéru. Jako na zavolanou! Překvapen z četby mě proto zajímalo, jak bude ono prohazování časů a scén přehledné naživo. A funguje to, divák si totiž viděné mnohem lépe propojí. Zároveň v obklopení dalšími diváky lépe působí i ona základní zápletka milostných peripetií, která v četbě vychází prvoplánově – přidává lidský prvek a vtip v kontrastu s odosobněnými zapisovanými větami a dialogy s výzkumníky.

2 08.01.2022

SLÁDEK: Víš ty vůbec, co já tím riskuju, že jsem k tobě tak férovej? Co si na tobě vemu, když to na mě práskneš? Vždyť já se ti tady úplně dávám všanc!
VANĚK: Já to nikomu neřeknu –
SLÁDEK: Tak to někam napíšeš! Vrazíš to do nějaký hry – oni ti ji seberou – a já budu zničenej!

(...no ještě aby ne, že :)

Jak v jednoaktovce o setkání dvou lidí shrnout paradoxy totalit/autoritatitních režimů, disidentství, svědomí, jánabráchismus, socrealistickou popkulturu, situační vtípky, autobiografické prvky, absurdní divadlo (opakování, stupňování tady ještě podpořené stoupajícím množstvím alkoholu v krvi) a ještě tomu dát dvojí zajímavou pointu. Pro čtenáře/diváka/posluchače* zábavná jednohubka, kterou si rád dám zase někdy znovu.

*Ze všech verzí se mi nejvíc líbí audio s Havlem a Landovským, divadelní hra s Abrhámem je zábavná hrátkami s pivem :)

2 08.12.2021

Je to deník jedné fáze války na severu Sýrie? Je to mediální cestopis obou autorek? Je to sborník rozhovorů s lidmi, jejichž život ovlivnila válka v Sýrii? Je to otevřený dopis/agitka za Rojavu/proti turecké agresi? Není to ani jedno z toho, ale zároveň vše zmíněné a ještě něco navíc – pohled na válku v Libyi, uprchlíky v Libanonu...

Jsem jeden z těch, kteří konflikt v Sýrii sledovali pravidelně. A byl bych poslední, který by hájil turecké invaze na sever Sýrie směřované proti tamní samosprávě Rojavy. Kniha mi ale svým neujasněným cílem nepřinesla mnoho nového, spíš opakovala jiným, zaujatým (v obou smyslech slova), pohledem. Ale rozumím, že pro člověka, který o tomto konfliktu slyšel jen ve zprávách, to může přinést doplnění dalších rozměrů reality, která je samozřejmě vždy mnohem barvitější, než jen černobílá.

2 01.11.2021