Válka je mým osudem

14.12.2022

Autentická výpověď o osudu Syřanů, jejich země zmítané válkou, a o tom, že vlastně o Sýrii tu vůbec nejde, pouze o to, kdo ovládne nerostná bohatství. Jak zaznělo v jedné výpovědi,, Vy se války obávat nemusíte, protože nemáte ropu,,.

23.12.2021

Jde z toho člověku mráz po zádech a je vděčný že má ve své zemi mír.

01.11.2021

Je to deník jedné fáze války na severu Sýrie? Je to mediální cestopis obou autorek? Je to sborník rozhovorů s lidmi, jejichž život ovlivnila válka v Sýrii? Je to otevřený dopis/agitka za Rojavu/proti turecké agresi? Není to ani jedno z toho, ale zároveň vše zmíněné a ještě něco navíc – pohled na válku v Libyi, uprchlíky v Libanonu...

Jsem jeden z těch, kteří konflikt v Sýrii sledovali pravidelně. A byl bych poslední, který by hájil turecké invaze na sever Sýrie směřované proti tamní samosprávě Rojavy. Kniha mi ale svým neujasněným cílem nepřinesla mnoho nového, spíš opakovala jiným, zaujatým (v obou smyslech slova), pohledem. Ale rozumím, že pro člověka, který o tomto konfliktu slyšel jen ve zprávách, to může přinést doplnění dalších rozměrů reality, která je samozřejmě vždy mnohem barvitější, než jen černobílá.

01.11.2021

(SPOILER) Nedokážu posoudit, jestli se mi kniha tak líbila, protože je mi tématem velice blízká, nebo jestli je prostě sama o sobě perfektní. Rozhodně ale nic nezkazíte, pokud se spokojeně začtete. Dvě české novinářky jezdí (nejen) do zemí Blízkého východu, aby o tamější situaci podávaly reportáž. V zemích, kde je situace neuvěřitelně nepřehledná (zejména v oblasti Sýrie) pak jsou tyto informace dost cenné.
Obě autorky se nebojí ukázat zdvižený prst na režim, který sváry v oblasti rozdmýchává i podporuje - a to Turecko. To považuju za důležité, jelikož Turecko (spojenec NATO) nám v posledních letech předvedlo další neodpustitelnou genocidu svých odpůrců a v podstatě za tichého přihlížení západních médií. Myslím, že je potřeba mít tohle na paměti a vědět, že hrozba (alespoň si to myslím i já) číhá tady.

30.10.2021

Obě dámy už dlouho s obdivem sleduji, jejich aktivity jsou nekonečné a jejich důkladná a častá zpravodajství z válečných zón mají podle mě daleko větší hodnotu, než ty od CNN s ČT dohromady. Nezkreslují, nesnaží se nás vychovávat, dostanou se až na frontovou linii a nebojí se ukázat na viníky válek. Skoro by se dalo říct: Za vším hledej sultána Erdogana (a ropu, samozřejmě). Sýrie, Arménie, Libye, Kurdistán, Ázerbájdžán, žoldnéři najatí Tureckem, drony z Turecka, peníze z Turecka, nafukující se Turecko. Během četby o zoufalství Kurdů, jejichž celé oblasti turecké letectvo systematicky likviduje, se mi vybavuje holokaust. OSN, její Rada bezpečnosti, supervelmoci - jako by už zase přestaly fungovat. Reportáže i fotky na výbornou, ale ta beznaděj, co z nich trpce probublává…
100 % (zatím 29 hodnotících s průměrem 92 %).

21.10.2021

Zajímavá četba o válce v Sýrii a hnutí Islámský stát. Ani jsem při tom nedutala. Dobré audio.

07.10.2021

Novinářky Lenka Klicperová a Markéta Kutilová jsou tedy sakra odvážné holky a dělají dobrou práci. Ale sledovat konkrétní velmi smutné příběhy lidí (v 21. století!) doma, kde mám teplo, vodu, elektřinu, postel...

Lze vůbec nějak pomoci? Co bude s dětmi vyrůstajícími v táborech?

26.08.2021

Válka je mým osudem sa skrz osobné skúsenosti dvoch českých reportérok pokúša mapovať vojnový konflikt v Sýrii. Kniha je rozdelená na dve časti: prvou je samotná reportáž a druhou asi dvadsaťstranové zhrnutie histórie Islamského štátu, vojny v Sýrii a tureckej invázie. Rozhodol som sa najprv si prečítať druhú časť – keďže mi chýbal prehľad a mal som pocit, že do reportáže by bolo vhodné vstúpiť s kontextom.
Prehľad bol naozaj stručný: pokryť množstvo udalostí, vysvetliť vzťahy medzi jednotlivými teroristickými organizáciami a podobne je samozrejme komplikované a navyše je 20-30 strán skrátka primálo. Zišiel by sa teda možno aj nejaký graficky spracovaný prehľad s menami a krátkymi popismi, keďže som sa veľmi rýchlo – ako človek nie tak znalý témy – stratil. Stále však poskytol aký-taký základ.
Prvá časť spočiatku pôsobila skôr ako cestopis, no postupne stúpalo množstvo informácií a krátkych lekcií nedávnej histórie. Autorky sa dostali blízko ku frontu, navštívili niekoľko táborov so zajatcami či utečencami, väznicu pre teroristov z IS a do oblastí, kde sa ľudia pokúšajú znovu budovať priestor vhodný pre život. V skratke sa dozvedáme o tom, ako ťažko sa dostáva reportérom na dané miesta a taktiež, aké problémy a riziká vyplývajú zo zvolenia si „priateľskej strany“. Autorky sa rozhodli pridať ku Kurdom a komunikovať práve s touto etnickou menšinou. Kniha však nehovorí len o ich problémoch (ktorých je viac než dosť), ale hovorí aj o udalostiach, o ktorých médiá často neinformujú: vzhľadom na to, že NATO povolilo Turecko obsadzovať sever Sýrie, sa často hovorí o obetiach tureckej armády bojujúcej s teroristami, nie o zranených a Turkami zbombardovaných civilistoch. Stretáme sa s výpoveďami a svedectvami množstva ľudí z rôznych oblastí a rôznych národností, no celkovo je v knihe cítiť to, na čo už v úvode upozorňujú: že sa ako autorky nepokúšajú iba objektívne zhrnúť situáciu, ale vniesť do reportáže ľudskosť, a teda aj subjektivitu a názor. Často ju cítiť, akonáhle v texte opustia zhŕňanie dejín – občas to zvýrazní autenticitu, inokedy ma to od čítania odradilo – so ženami z IS tu prakticky nie je žiaden súcit, od podstaty sú zlé.
Celkovo si však myslím, že kniha dokáže naozaj posunúť odkaz, poskytnúť informácie a lepší náhľad do situácie. Upozorní na problémy, ktoré by si možno človek vzdialený od diania ani neuvedomil a donúti človeka prejsť si celým „panoptikom krutosti“ vojnového konfliktu, ktorý iba trvá a trvá. Navyše je viac bojom krajín okolo než krajiny samotnej.
Knihu teda určite odporúčam.