Prey
komentáře u knih
Dnes ještě ne
* antologie
Není to zázrak, ale plní to funkci sesbírat a přinést současné české povídky. Hlavně vztahové. Jako jednohubka všude tam, kde se vám hodí kratší texty - proč ne.
Dula
Michal Viewegh
Pobavil jsem se až u epilogu. :) To předchozí je těžká křeč, kterou mistr omylem považuje za ironii. Knihu vynechte, o nic nepřijdete.
Pohlavní styky
Ondřej Horák
Čtení vzdáno. Máme s autorem úplně jiný druh humoru, takže úžasňoučce satirickou zpěvačku Vilmu Prázdnou pomazávám hummusem a za stálého vrtění ocasu fenky Filomény, který by se uživil jako stěrač tiráku, leju tento román se světovými parametry do hajzlu.
Propast
Jozef Karika
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne, tak dlouho píšete to samé, až zklamete i fanoušky. Karika se nevyhnutelně opakuje, a to funguje jen tehdy, když stejné myšlenky obalíte novou akcí, záhadou, dobrodružstvím. Propast je bohužel pozoruhodně strnulým filozofickým cvičením, což je škoda, protože mě občas napadlo, jestli není dílem docela dost osobním – v pár tvrdých nerozvleklých odstavcích o destrudu ke konci knihy. PhDr. (ha!) Karika však samozřejmě není hloupý, jisté neustálé opisování kruhu svým dílem – vidění toho samého jinak – přiznává jako záměr, další rovinu svého fikčního světa. Dokonce na svém webu píše, že tvořivé opakování je vlastně hodnotnější, než ta čtenářským diktátem žádaná (pseudo)originálnost – ta moje chtěná nová akce, záhada, dobrodružství. Já bych mu však, pro dobro běžné čtenářské lačnosti, doporučil, aby chvílemi opustil hlavy svých hrdinů, přidal více postav, více „faktů“, lokací, děje. Tato obsese pádem byla únavnější než život. A Karikova argumentace, proč Propast a Smršť mají stejnou výchozí situaci, nález kamery, je sice zručná, avšak tak inteligentní člověk musí vědět, že okecává skutečnost, že je také one-trick-pony, jako každý komerčně úspěšný autor. (Čteno v překladu Jiřího Popioleka.)
Gott: Československý příběh
Pavel Klusák
Zajímavé čtení. Určitě bych o tom nemluvil jako o nějakém útoku na Gotta, jedná se o kvalitní hudební publicistiku pro každého, kdo se o popu snaží přemýšlet – jak se z někoho stane legenda, co ho k tomu předurčuje, co dozařídí bohužel běžnou lidskou přetvářkou, kompromisy, známostmi, mocí, penězi. A samozřejmě talentem, vytrvalostí, vnitřním puzením. Kolik úhybných manévrů do sebe musí Bůh vtělit… Škoda, že se autor nerozepsal i o třiceti letech po převratu, nesouhlasím s ním, že to už pro příběh nebylo zásadní.
Baletky
Miřenka Čechová
Tož, nebylo to špatné, ale cenou za syrovost textu je také jeho roztříštěnost a zkratkovitost. Bavila mě du-forma, ale určitě se nabízí otázka, zda to není celé příliš vypjaté, na efekt. Škoda, že některé pasáže nebyly budovány klasičtěji, rozvláčněji (Jurodivá, bratr).
Smršť
Jozef Karika
Děje poměrně málo, závěrečná transcendentální pasáž strašně natáhnutá, ale stejně je to ten psychologický horor, který Karika umí a který od něj chcete. Byl jsem napnutý. Škoda, že knihu nerozpracoval víc (například případy v Polsku), šlo to rozkošatět. (Čteno v překladu Jiřího Popioleka.)
Nákaza
Robin Cook
Ideální čtení na pandemické Vánoce... :) Cook splňuje hlavní zásadu oddechové literatury, dá vám přesně to, co od něj čekáte. Přes omletý mustr vždycky vykřeše napínavé stránky, kdy jde hrdinům o kejhák. Nicméně Známky života, globální honička se stejnou hrdinkou, Marissou Blumenthalovou, jsou lepší. (Čteno v překladu Jany Pacnerové.)
Kontinuita parku
Petr Šesták
Což o to, napsané je to kvalitně, ale tak zvláštně a odtažitě, že mě to úplně minulo. Maloměsto mám spojené s trochu jinými (n)emocemi.
Eseje
Michel Houellebecq
Spíš pro fandy Houellebecqa než náhodné kolemjdoucí, ale opět několik hřebíčků na hlavičku. Třeba ten rozbor oslav. :) Novelka Lanzarote je pak zajímavým předvojem mého oblíbeného románu Platforma.
To jsem já, Františka
Františka Čížková
Chvílemi dobré a upřímné, chvílemi útržkovité a jalově filozofující.
Pod stejným nebem
Stephan Talty
Smutně poutavé vyprávění o hladomoru. Sice ve světě "nikomu nevěř" člověka napadne, zda to není přibarvená propaganda protistrany, západu, ale na děsivosti to knize neubírá. Severokorejské devadesátky... Čteno v překladu Jiřího Berky.
Spratci
Ota Kars
Pěkně živá próza, je znát, že v tom jsou autentické vzpomínky. Občas to ale maličko nedrží pohromadě, jsou to spíš takové střípky a imprese.
Ve stínu mafie
Jozef Karika
Lepší než Černá hra, díky vývoji postav, ale stále preferuji Karikovy pozdější knihy, spotřební horrory. Čteno v překladu Robina Brichty.
Černá hra
Jozef Karika
Bohužel mi to přišlo hodně roztříštěné, myslím, že Karika se lépe našel v sevřenějších horrorových thrillerech. Čteno v překladu Roberta Pilcha.
Sex, Disco, Revoluce! - Vzpomínky majitele Discolandu Sylvie na zlatý časy
Ivan Jonák
Zajímavý portrét doby a jednoho náruživého ega... Škoda, že nevznikly další díly o provozu Discolandu a o base, takhle je to jen zrození mýtu. :-) Jen se asi nasmějete víc, než budete velkého Jonáka obdivovat, jak si přál... Sex, kšeftíky a podsvětí...
Geneze
Robin Cook
Oproti starším "cookovkám" slabé, napsané rukou rutinéra. Příběh je hodně natahovaný a pro čtenáře autora zoufale předvídatelný. Nicméně pořád snesitelné.
Listopád
Alena Mornštajnová
Autorka je populární, ale to knize podle mě spíš ubližuje. Člověk se ptá, proč zkušená spisovatelka nepracuje s některými věcmi lépe. Určitým dějištím věnuje dlouhé desítky stran, aby pak závěrečné akční drama zfoukla "mimochodem", pár odstavci. Nemohu se zbavit dojmu, že kdyby zřízení, do kterého děj umístila, propracovala lépe a originálněji (nejen pouhým protažením reálné minulosti), věci pouze zmíněné nechala postavy zažít, odhalovat na více dějištích, mohla kniha aspirovat na velký román, dystopii. Takhle je to jen předvídatelná ženská četba, byť zručná. Je na každém, zda mu to stačí, soudě podle prodejů je po tomto typu čtiva - červené knihovně se společenským přesahem - poptávka. Pomyslné body navíc rád připisuji za komerčně úspěšné připomínání historie, dějepisné vzdělávání čtenářů.
Klub divných dětí
Petra Soukupová
Už se neumím úplně vžít do toho, jestli by mě kniha strhla jako dětského čtenáře. Motiv outsiderů držících při sobě, okořeněný moderními problémy (video umístěné na internet bez svolení natáčených), mi přišel jako odškrtnuté zadání současné korektní literatury pro mládež. Není to vyloženě špatné, ale Soukupová umí lépe.
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
Tak strašně únavná kniha... Bohužel jako vztahy samy o sobě. :-) Všední rodinné mikrokosmy Soukupové velmi jdou. A je příjemné číst pro změnu o "průměrných lidech".