Premek77 komentáře u knih
Výtečný generační román, v němž si nikdo nemůže být jist ani jiskřičkou prchavého štěstí. Napsáno od začátku do konce tak, že se nelze odtrhnout.
Kniha napsaná v nejlepší tradici Kožíškově, Krychtálkově či Jana Rozsévače. Vlhké sny maličkého gojimka o židovské nadvládě, košeráckých nožích a hořících synagogách. Prostě sračka.
Amicisovo Srdce mi v dětství "podstrčil" můj otec. Příběhy jedné italské třídy, jejich učitele a jeho povídky o hrdinných chlapcích mi utkvěly v paměti dodnes. Nad všemi těmi hochy, co někam utíkali s vlajkou a koupili to do zad ale vítězil chlapec, který v noci vstával, aby za svého otce nadepisoval obálky a získal tak pro rodinu více peněz; ve dne však usínal ve škole a otec ho za to plísnil a odpíral mu otcovskou přízeň.... Jak to dopadlo? Přečtěte si sami, pokud to ovšem pro vás nebude moc zavánět literární veteší.
Na malém městě je parta dětí, kterou jejich vrstevníci pohrdají (zkrátka loseři), je v ní tlouštík, napodobující rád cizí hlasy, zrzavá starší holka, kterou otec mlátí, dvě časové roviny, přičemž v té současné jedno z "dětí" umře hned na začátku - a je tu samozřejmě i vraždící monstrum..
Peníze za tuhle knížku by měla paní debutantka kompletně posílat Stephenu Kingovi, protože to není inspirace, to je krádež.
Jeden z dezinformační stáje Petra Hájka. Otřesné, netřeba číst.
Bolševik Sýs zneužívá působivé fotografie z Protektorátu, aby v popiscích pod nimi a okolo nich blábolil komunistické žvásty, které byly vyvráceny už stokrát.
K nerozeznání od originálu, autor má perfektně načteno a rozvádí staré dobré motivy, splétá notoricky známé postavy do nových příběhů... a až na přílišnou frekvenci Rychlonožkových frků a úvahu o tom, zda Rychlé Šípy mohou Netopýry podvést (fakt?) je to dokonalé.
Blábol, kterým se zaštiťují všichni konspirátoři téhle republiky.
Stejný případ jako Filmfárum: odbyté autorsky i redakčně, v tomto případě navíc dramaturgicky značně zflikováno...
(SPOILER) Řezník vzal do ruky tužku a stvořil zbraň hromadného ničení.
Duševní ubožák s rozhledem prvoka se pokouší o humor. Nebrat.
Výtečně odposloucháno a napsáno, dobře vytvořené charaktery postav. Jediné, co opravdu chybělo, bylo nějaké dramaturgické sevření jednotlivých epizod, dotvoření některých osudů. Škoda, jinak to bylo moc dobré.
Nepůvodní, ale velmi solidní thriller, inspirovaný Hitchcockovými filmy (hlavně tím, který nepřiznává - Oknem do dvora). Párkrát velmi pěkné problematizování věrohodnosti hlavní hrdinky. Mohl bych psát víc, ale nechci spoilerovat.
Orwell pro starší děti. Také jsem zkonzumoval ušima přes pětidílný vynikající rozhlasový seriál.
Co se týče investigace a rešeršní práce je Rudý Zeman bez chyby, všecka čest.
Literatura tu ovšem pokulhává za investigací, Kmenta se pokouší napodobovat americký reportážní styl, ale moc to nefunguje.
Zajímavá kniha plná přesných popisů cesty od demokracie do pekel včetně příkladů z historie. Zde je však zakopáno psisko: autoři se netají sympatiemi k levici, a tak se tváří, jakoby neexistovalo bolševické totalitní peklo a ilustrují své these jen na příkladech nacistické a fašistické krutovlády.
Kniha sice nadšenecká a postrádající vědeckou profesionalitu, ale za to plná primárních pramenů a zcela nových zjištění k tématu. Za mne objev roku.
Neskutečně odbyté české vydání plné překlepů, překladatelských omylů a editorské lobotomie. Nebrat!
Profesor sleduje osudy svých dětí a není zcela spokojen; ačkoli je naučil správnému vychování a poctivosti, ačkoli jim zajistil dobré vzdělání a děti nejsou líné, zjišťuje, že si svá pracovní místa zajistila způsobem nepoctivým: přes postel, přes footbal... Prostě boomer, ano. Ale napsáno je to velmi dobře, Werner byl dobrý dramatik.
V roce českého vydání vznikla četba z knihy v cyklu Pokračování za deset minut. Vybrané ukázky z knihy četl Bohumil Švarc, režii měl Oldřich Hoblík. Premiéru měla 22. 7. 1972 v Československém rozhlase Praha.