Praetorian
komentáře u knih
Zaklínač: Stříbrný meč
Andrzej Sapkowski
Kultovní záležitost. Sapkowski je geniální pozorovatel lidí a ještě lepší vypravěč příběhů. Sofistikovaný humor, smysl pro detail a talent pro gradací textu.
Paní jezera
Andrzej Sapkowski
Dechberoucí vyvrcholení celé pentalogie. Vše do sebe zapadlo, jak mělo, přesto o překvapení není nouze. Povinná četba nejen pro fantasy nadšence, nejen kvůli skvěle propracovaným postavám a jejich interakci, ale i kvůli humanistickému poselství, ze kterého mrazí.
Vílí kruhy
Tereza Matoušková
Vílí kruhy jsou pro mě důkaz, že knihy dneska může psát i vydávat každý. Vidím tam potenciál, ale je to celé jakési... nedotažené. Knihu jsem chtěl odložit po pár stranách těžkopádného úvodu, ale nerad se vzdávám bez boje. Hlavní výtky: plejáda exaltovaných postav, se kterými se dá jen těžko ztotožnit, místy křečovité slovní obraty, účelová a asexuální erotika. Nápad s podmořským světem slibný, ale zpracování pokulhává. Text asi neprošel redakcí a korekturou, za což autorka nemůže, ale celkovému dojmu to nepřidá. Určitě nejsem cílovka, ale zpracování by si zasloužilo větší péči.
Perunova krev I.
František Kotleta (p)
Rychlé a nenáročné čtivo bez sofistikovanější zápletky. Některé nápady vtipné, ale nedotažené. Akce skoro jako přes kopírák. Že tenhle typ knih dneska slaví úspěch, je svým způsobem smutné. Ale když se to líbí...
Věž vlaštovky
Andrzej Sapkowski
Čvrtý díl je pro každou pentalogii klíčový. Dokáže autor udržet čtenářovu pozornost? Nebude se opakovat? U Sapkowského není třeba mít obavy. Věž vlaštovky celou sérii okysličila novými pohledy a postavami a skvělým způsobem připravila půdu pro grand finále.
Zaklínač: Věčný oheň
Andrzej Sapkowski
Srdeční záležitost. Vlastně jde o pohádky naruby, geniálním způsobem přetvořené do fantasy hávu.
Narrenturm
Andrzej Sapkowski
Z knihy jsem byl nadšený, zobrazení českého středověku v kombinaci s magií, husity a alchymií mě vyrazilo dech, ale z nějakého důvodu jsem se nedokopal k dalším dílům. Čas to napravit...
Perunova krev II.
František Kotleta (p)
Nevím, čím je autor tak kontroverzní, protože tohle tady už bylo stokrát. První díl měl spoustu much, ale budiž, je to zábava a nebuďme malicherní. Ale tady se kupí nesmysl na nesmysl. Hype okolo pěkný, ale děj primitivní a snaha sypat hlášky za každou cenu únavná.
Půlměsíční trůn
Saladin Ahmed
Dávám 4 hvězdy, i když 3,5 by bylo asi spravedlivější. Kniha, která láká nádhernou obálkou, je určitě originální jak prostředím, tak autorovým smyslem pro detail (třeba popis mumraje orientálního města je velmi působivý). Neotřelí jsou rozhodně i hrdinové (lovec ghúlů před důchodem, mladý fanatický derviš a arogantní nomádka/lvodlačice). Na druhou stranu příběh samotný je velmi přímočarý a peripetie jsou řešeny na můj vkus příliš jednoduše. Přesto knihu doporučuji už jen kvůli exotickému prostředí a vůni čaje s kardamomem.
Krocení sopek
* antologie
Jen víc takových knížek! Tahle mě přilákala luxusní obálkou a obsahem nadchla. Steampunk z perspektivy národů, kterým se Španělé nebo Angličani nemilosrdně roztahovali na dvorku, je prostě skvělý nápad. Ale není to žádný protikoloniální traktát, hrdinové a vlastně hlavně hrdinky se střetávají i s místními tradicemi, předsudky a příšerami. Některé povídky jsou nabité párou a technologiemi (Pracující žena, Krocení sopek, Zkáza Quadro Amoroso, Pavouka sem), jiné jsou nenápadnější, skromnější, ale napsané tak, že chytnou za srdce (O důsledcích zvuku, Poslední aswang, Život pod sklem). Každá antologie musí mít slabší kousek, pro mě to byla indonéská povídka Zkamenělý kvůli předvídatelnému konci. Na závěr musím nakladatele pochválit za mapu, protože bez ní bych se asi místy těžko chytal. Zajímavý byl i doslov a portréty tvůrců. Doufám, že aspoň od některých si ještě nějaké povídky v budoucnu přečtu.
Jak lvové
Petr Schink
Klasický příklad toho, že méne je někdy více. Příběh i prostředí mají potenciál, ale text by si zasloužil zkrátit. Akce je příliš mnoho a atmosféry, líčené v anotaci, v něm příliš není.
Mrtvý v parovodu
Vlado Ríša
Anotace tvrdí, že někteří autoři byli k tvorbě přinuceni. Podle toho to taky vypadá. Jako celek je to nenápadité, předvídatelné a hlavně – se steampunkem to nemá zas tolik společného. Jak by měla lokální verze steampunku vypadat, ukazuje krásně asijská antologie Krocení sopek. Evidentně se máme od Filipínců a Vietnamců ještě co učit.
Souhvězdí Kata
Rafal Dębski
Temné a naturalistické. Polské dějiny jsou pro mě velká neznámá, o to zajímavější byla dějová linka odehrávající se v Praze na dvoře Rudolfa II. Hlavní hrdina, na to, že je vlastně vyděděnec, je možná místy až moc velký suverén, ale polská fantasy si na silné hrdiny potrpí. Potěšilo sugestivní obléhání ruské pevnosti a souboj s vlkodlakem v kopcích nedaleko Vratislavi, který mě atmosférou a vyvrcholením nadchl.
Letopisy Vukogvazdské družiny – svazek třetí
Jan Kravčík
Tuhle mně dosud neznámou sérii teď doporučuji kudy chodím. Dobrodružství partičky dobrodruhů, kteří rozhodně nejsou žádnými hrdiny, ale osud je nutí se jimi proti své vůli stát, mě uchvátila. V prvním příběhu třetího dílu (Dračí lejno) se družina vzpamatovává z masakru na konci druhé knihy a iniciativu logicky přebírají tři nové (ženské) postavy. Záměr vrátit se domů do Vlčího hvozdu s minimálními ztrátami ale úplně nevyjde. Potěšil návrat Dargose, je vidět, že postavy jsou propracované a vyvíjejí se (což u spousty českých fantasy naprosto chybí). Druhý příběh (Polibek harpyje) je svižný a vtipný, ale na můj vkus se moc podobá tomu, co všichni dobře známe - zadání úkolu, peripetie, vyřešení úkolu, odměna. Na druhou stranu přinesl skvělé postavy doktora Šilpašátry a rytíře Smila. Třetím atmosférickým příběhem (Vánice), který sleduje dvě dějové linky, kniha graduje. Předkládá další tajemství Vlčího hvozdu a obsahuje spoustu návnad pro další díly. Potěšil realistický popis boje o přežití v zasněženém lese (kdo někdy bivakoval na sněhu, pochopí), nečernobílé zobrazení skřetů (nebo co to bylo zač) a taky jeden hodně netradiční vlkodlak. Pokud to má být pentalogie, jak tvrdí autoři na facebooku, pak tohle je bezvadný třetí díl – návnada na velké finále.
Letopisy Vukogvazdské družiny – svazek druhý
Jan Kravčík
Úchvatné! Tuhle sérii jsem doslova objevil teprve nedávno a všechny tři dosavadní díly přelouskal za pár dní. Zaplaťpámbů, protože teď už musím čekat jen na zbylé dva díly (prý). Svazek druhý se mi zatím líbil nejvíc. Postavy jsou zralejší, vztahy vyhrocenější, zápletky propracovanější, jazykově velice nápadité a vtipné. Přestože mě Dračí doupě úplně minulo, příběhy mě vtáhly a nejednou jsem měl pocit, že stojím uprostřed středověkého hanzovního přístavu nebo ve špinavých uličkách podhradí. Za mě nejpropracovanější česká fantasy.