Zaklínač: Věčný oheň

od:

Zaklínač: Věčný oheň

Hlavním hrdinou tvorby A. Sapkowského je zaklínač Geralt z Rivie. Jako nájemný hubitel upírů, vlkodlaků a všemožných nebezpečných netvorů pochopitelně ovládá bojové a magické techniky nezbytné pro jeho zaměstnání. Nicméně není pouze chladnokrevným profesionálem a už vůbec ne jedním ze superhrdinů, jimiž se žánr fantasy jen hemží. Postupně vychází najevo, že neměl možnost si svůj osud svobodně zvolit, ale naopak je nucen draze platit za schopnosti a dovednosti nedosažitelné a vesměs též nepochopitelné běžným smrtelníkům. Proto vyvolává strach a zároveň nevraživost a odpor těch, jejichž životy vlastně chrání. Přes své pozitivní působení jsou zaklínači odsouzeni k vyhnanství na samém okraji společnosti, která sice působí vnějškově středověkým dojmem, avšak s mnoha atributy převzatými ze současnosti....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/13_/13877/zaklinac-povidky-1-vyd-zaklinac-vec-dV6-13877.jpg 4.7382
Série:

Zaklínač: povídky (1. vyd.) (2.)

Žánr:
Povídky, Fantasy
Vydáno:, Winston Smith
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (17)

Přidat komentář
Koláček11
03. ledna

Povídky byly za mě lepší ale svět zaklínače je prostě super a navíc ve hře Zaklínač Na PC je mnoho narážek na tento díl. Ale spíše to uvede do příběhu.

Romžiry
11.07.2017

Druhý díl srdcovky opět nezklamal.

Faila
11.06.2017

Ačkoliv chápu, že Yennefer je důležitou součástí Geraltova příběhu a jejich vztah je pro pochopení zaklínačovy postavy důležitý, přesto je tohle pro mě nejslabší článek vyprávění. Ačkoliv si uvědomuju komplikovanost jejich vztahu, za mě se Sapkowskému příliš nedaří ji správně popsat; vždy, když se objeví Yennefer, sklouzává příběh do patosu a některé pasáže mi připadají vyloženě trapné. Se zbytkem nemám vůbec problém - nápadité příběhy, vtipné dialogy a zajímavá vyústění.

martunka
17.04.2017

Dobrý příběh. Přečetla jsem to jedním dechem.

kacenka7206
16.04.2017

Další dokonalost! Není co dodat.

fmash
15.11.2016

Střípek ledu i příběh o schopném dopplerovi dle mého patří do stejného experimentálního či snad ledabylého ranku, jako variace na malou mořskou vílu z Meče osudu. Každý trochu jiným způsobem. Ovšem Tři kavky je klasika, která sbírku zcela ospravedlňuje.

Čtec
07.11.2016

Hodnotím celé geraltovské období v kontextu plynoucího času. Byl jsem o dvacet let mladší, fantasy byla o dvacet let mladší. Když pomineme Tolkiena, tak byla vlastně ne sice přímo v plenkách, ale rozhodně velmi mladým, a tudíž rychle se vyvíjejícím žánrem.

Což tedy - i to je myslím důležité - se týká i tehdejších obálek. Ty české byly sotva v pubertě, případně se přímo přejímaly "západní" ilustrace, které měly často s dějem málo společného (byť zrovna zde je použit Luis Royo, který ovšem také zrál až k dnešní slávě). Ale i to je třeba nazírat prismatem doby - fantasy měla tenkrát hodně málo čtenářů ve srovnání s dneškem a ty knížky musely být prostě levné a tudíž udělané za malé náklady, aby si na sebe vůbec dokázaly vydělat.

S Geraltem - a Sapkowskim vůbec - jsem nezačal úplně od začátku, dokonce ani sám od sebe, nýbrž byla mi "podstrčena" povídka Hranice možností. Název bych už dávno zapomněl, ale podařilo se mi k němu dohledat děj. A dodnes musím říct, že Tři kavky a jeho zerikánky, celkové prostředí, jazyk, živost a čtivost dialogů - to vše bylo prostě jiné, než u tehdejší prudce heroické fantasy západní provenience. Geralt byl chlápek z masa a kostí (a ty jeho oči na tom nic nemění), o Marigoldovi nemluvě. Mluvili normálně (Sapkowski je mistr dialogů), řešili normální problémy, bylo to takové civilní, lidské, prostě fajn.

Geralta jsem potkal někde na půli cesty mezi Bilbem Pytlíkem a Tyrionem Lannisterem. A tam podle mne jako vývojový stupeň taky patří. A bylo to prima - neotřelé, svěží, dospělácké, "naše", a rád na to vzpomínám.

A myslím, ne - jsem přesvědčen, že bez Sapkowského Geralta by nebyli ani Lukjaněnko, ani Pilipiuk, ani Ďuro Červenák - kterého mám extra rád - takoví, jací dnes jsou. A kdyby nebylo paperbackových Geraltů (ale i Tyrionů) s "ošklivými" obálkami, nevycházely by dnes u nás a na Slovensku ani Hry o trůny v hezkém vydání.

P.S.: Skvělý komentář ke Geraltovi napsal na profilu Andrzeje Sapkowského uživatel Aksel. S jedinou věcí bych nesouhlasil - považuji za výbornou i Husitskou trilogii.

Drowned
28.10.2016

Loni jsem přečetl celou ságu o zaklínači a nevím jak ostatním, ale mě více baví povídkové knížky. V povídkách je více humoru, akce, bez politiky a skvěle vypointované.

Praetorian
09.06.2016

Srdeční záležitost. Vlastně jde o pohádky naruby, geniálním způsobem přetvořené do fantasy hávu.

darthvader77
23.08.2015

Velice se mi líbilo, jak je každý příběh skvěle vypointovaný. Ať už první záležitost s drakem, soupeření o Yennefer či snad nahánění potvory, která umí měnit podobu, všechno má svoji jednu základní myšlenku, od které se všechno odvíjí ak olem, kterého se vše točí. Špinává fantasy, která si v ničem nezadá s Písní, co se týče drsnosti světa a nejednoznačných nadčasových postav. Určitě jsem se nesetkal s Geraltem z Rivie naposledy.

Mates84
26.05.2015

Ještě lepší jak první kniha povídek.
Přečteno na jeden nádech.Vtipné texty, rychlý svižně vyprávěný příběh, který prostě nejde odložit.Od knihy mě oddělila akorát dopravní značky, do které jsem při jejím čtení za chůze čelně nabourala:)
Ale i tak stojí za to:)

LucyMi
31.03.2015

Zajímavý styl psaní, pěkné příběhy a zpracování.

Kapis
06.10.2014

Úplně si vzpomínám na tu chvíli, jako by to bylo včera, kdy jsem v Geraltovi (RIP), ještě starém, když býval na Stodolní a Stodolní bývala obyčejná cygánská ulice, kde ještě nebyl ani Černý pavouk, koupil druhý díl povídek od Sapkowského. Kamarádi měli zbylé dva díly a ty jsme četli dokola, půjčovali je a byli jsme z nich odvařeni. Knihy se za ty roky rozutíkaly, stejně jako se Geralt přestěhoval a se smrtí majitele zanikl. Nová vydání mě nezajímala, povedlo se mi po čase sehnat celou trilogii zpátky a už ji mám skoro zhltanou.

Tento, přímo tento díl jsem jako mladý klouček vlastnil a vystavoval doma v knihovničce a jeho obálku mám v hlavě jakoby vyleptanou. Povídky se mi kapku více líbily ty ve Stříbrném meči, ale ono to plynule na sebe navazuje a Sapkowski už zde nenápadně a pomalu zakládá první vlákna své úžasné románové ságy, je tady více lásky a žen, než sekání nechutných potvor, ale i toho si člověk užije a celé to tvoří dokonale namíchaný celek, který je radost číst. Používání slovanských reálií - Radgast, Novigrad atd. dělá povídky ještě bližší srdci, ale nejzásadnější je jakým stylem je toto fantasy psáno. Poláci jsou v tomto nepřekonatelní, stejně jako Lem se zabýval pro čisé SF druhořadými špinavými věcmi, jako kde chodí kosmonauti na záchod a co jí, podobně píše tento Polák fantasy. Nepopisuje jen výstavnost a krásu měst, ale poukazuje i na odpadky, která tato města vytvářejí, bordel a hovna na ulicích, rasismus nebo jak nazvat nenávist k "nelidem", vyvražďování ohrožených nestvůr, které taky chtějí jen přežít, lidskou kolonozaci a rozpínavost, zkrátka dívá se na věc ze všech stran, nejen z té jedné, nablýskané. Sapkowského povídky, stejně jako následující román je tak dobře a komplexně, s takovým citem, napsán, že lze zasadit do kteréhokoli času a kteréhokoli místa lidských dějin a všude to sedne. Možná to je tím, že lidi jsou pořád stejní.

Kee
07.06.2014

Mým problémem je, že mnoho knížek nedočtu do konce. Už mám za sebou knihomolství stylu "přečti všechno, co má písmenka" a požaduji od vyprávění nějakou úroveň. Když mám dost hledání v popelu, sáhnu po mých oblíbencích, jako třeba po panu Sapkowském.
Syrové příběhy, s postavami, které si na nic nehrají, znají se a ví, co chtějí (a jsou tím pádem úžasně napsané), dialogy ostřejší než čepel meče, humor, při němž vrním slastí (sarkasmus, ironie, lehké sebeparodování a také Yarpenovy hlášky), snaha přežít ve světě, do něhož byli vrženi, plus sem tam nějaká ta příšerka - co víc si můžu přát? Baví mě, že v příběhu nenajdete jediný "klišoidní vzorec".
A proto se "neočte". :)

Doporučuji - knížky, jež mi zvednou náladu, a Geralt mým mlčenlivým průvodcem ponurými náladami. :) Díky, díky.

steppen-wolf
02.04.2013

Kniha, která odstartovala mojí sapkowskománii a udělala pro mě z Geralta z Rivie to, čím byl Harry Potter pro dnešní dvacátníky. Nebylo to první setkání s ním, už jsem před tím četl Tandaradei!, který se mi líbil, ale ještě to nebylo ono.
V originále byla kniha součástí sbírky Meč osudu, kterou český vydavatel ze zištných důvodů rozdělil na dva díly (Meč osudu a Věčný oheň, kdo pamatuje vydavatelské praktiky v české fantasy 90. let , ví o čem mluvím). Už od první povídky Hranice možností jsem byl šokovaný tím, jak odlišně a nestandardně nakládá autor s typickými fantasy motivy (a fantasy klišé), jako jsou hobiti, elfové, trpaslíci, nebo lov na draka. Líbil se mi nemýtický, moderní způsob psaní, včetně slangů, vulgarismů, sexuálních narážek i otevřených scén a černého humoru a ironie. Nic z toho nebylo samoúčelné a akce a čtivost taky nechyběla. A Věčný oheň, pseudohistorická a skorohumoristická povídka na téma náboženského fanatismu a zneužívání moci. První fantasy povídka, kde nebyl jediný boj. A ty úžasné, košaté dialogy! Sapkowski byl tehdy ve formě... a to nejlepší mělo teprve přijít.

helmiczka
13.10.2012

Nechytilo ma to až tak ako I. diel poviedok.

kivera
04.04.2012

Povídky o Zaklínačovi nemají chybu. Skvělé čtení.