PosPol komentáře u knih

Taky máte občas pocit, že čím hezčí obálka, tím horší obsah? Kniha Half bad (Napůl zlý) má bálku naprosto geniální, ale to je asi vše, co se mi na knize líbí.

Novodobá moderní Anglie. A v ní žijí dvě frakce, odjakživa se nenávidící a jdoucí si po krku Bílí a Černí čarodějové. A ačkoliv jsou Černí ti špatní (nečekali jste to, že?) a vraždí Bílé, pochutnávajíce si u toho na jejich srdcích a přejímajíce tak jejich schopnosti, mudlům (ježíš blažejům, pardon!) toto zůstává skryto.

Nathan to nemá již od narození lehké je spojením Černého čaroděje a Bílé čarodějky a tak se stává terčem šikany, nesmyslné nenávisti a obav z obou stran. V šestnácti je unesen a uvězněn u zrůdné vychovatelky. No hádejte, z jaké strany. Ano, Bílá čarodějka. Protože svět není jen černý a bílý, stejně jako se strany nedělí na dobré a zlé. Zde prochází mučivým výcvikem a týráním, ale zůstává nezlomný. Poté, co jej odvezou k přezkoumání, zda je Bílý či Černý uprchne a začne se skrývat. Ano, je s podivem, že zde máme Bílé Lovce, alis geniální čaroděje, kteří dopadnou kadého, ale mlady kluk jim bez problémů uniká.

V téhle knize pro mě bylo skoro všechno špatne. Za prvé se zde střídá zcela nesmyslně ich a du forma. Du forma je snad ta nejhorší forma vyprávění. Není mi jasné, z jakého důvodu se formy střídají, jestli to mělo být ozvláštění příběhu, tak u mě to vyvolalo akorát nasrání. Příběh je nezáživný, zmatečný, skákání v čase také příliš nepomáhá, postavy mi nijak k srdci nepřirostly a nezachrání to ani statečný a vtipný Nathan. Kniha však nastavuje skvělé zrcadlo dnešní společnosti to, jak jsou lidé schopni šikanovat druhé jen kvůli odlišnosti, nebo onomu dělení na dobro a zlo.

Mám ráda YA, dokážu číst i dětské knihy a vcítit se, ale u Half bad jsem cítila jen nekončící nudu a nutkavou potřebu knihu odložit. Kniha nemá žádnou výraznou pointu, magie je zde minimální, spousta věcí nedotažená a hlavně mi vůbec nesedělo to zasazení děje do moderního světa. Je pro mě zvláštní, že na Databázi knih má 80 %. Já hodnotím 1/5 a další díly si určitě nepřečtu.

20.06.2023

Když je vrchní inspektorka Rachel přivolána na opuštěnou stavbu k mrtvému tělu, po ohledání všechny čeká nemilé překvapení - další tělo mladé dívky. Začíná tak vyšetřování, které se stále více komplikuje.

Klasická detektivní zápletka - mrtvá těla, prostituce, obchod s bílým masem, gangy. To mě baví. Vraha jsem (jak už je u mě zvykem) neuhádla. Jde ale o průměrný příběh, co neurazí, ale ani nenadchne.

K čemu mám ale velké výhrady, je postava Rachel. Už dlouho mi žádný vyšetřovatel nelezl na nervy jako ona. Pracuje na základě emocí a předsudků, asi desetkrát v knize něco vycítí na základě intuice, jenže když se dvakrát sekne ohledně vraha díky této intuici, tak jí to jeden moc nevěří Její postava mi přišla afektovaná, nesouznila jsem s ní a nechápala jsem některé její postupy. A protože vyšetřovatel v detektivce je pro mě zásadní, tak hodnotím 3/5.

Závěr knihy mě vlastně taky docela zklamal, protože autorka udržuje dobré napětí a pak na posledních pár stránkách na čtenáře najednou vše nahrne stejně rychle, jako se důchodce dere do Kaufu ve čtvrtek ráno.

Děkuji Nakladatelství MOBA za poskytnutí knihy. Vyšel již další díl, ale spíše jej nebudu číst.

13.06.2023

Je to tady! Muži houfně umírají na rýmičku! Příznaky smrtícího viru se objeví třetí den, okolo pátého dne umírají v bolestech. Nastává SOUMRAK MUŽŮ.

Poté, co ve Skotsku začnou umírat zdraví a mladí muži bez příznaků, svět se uzavírá. Není čas se rozloučit s nejbližšími, neexistuje ochrana. Umírá 9 z 10 mužů! Ženy jsou imunní, ale přenašečky. Jsme tak svědky dramatických situací, kdy ženám umírají děti i manželé doslova v náručích. Světu hrozí občanské nepokoje, závažná ekonomická krize, možnosti teoretických útoků, nedostatek potravin a léků, ulice plné odpadků.

Hloupost, nekompetence a strach jsou ve vládních úřadech natolik zakořeněny, že nikdo z nás by neměl být překvapen, kdyby se instituce, o kterých jsme si mysleli, že nás ochrání, ukázaly v boji proti pandemie zcela nefunkční.

V knize je před 15 postav, každá píše ze svého pohledu, měla jsem tahák s jejich jmény a pár detaily, protože občas se objeví až po dalších 200 stranách. Ale jak se blíží závěr, jejich osudy se jemně a nenásilně propojují. Každá z nich si prošla nějakou formou pekla a je zajímavé sledovat jejich výboj. Líbilo se mi sledovat proměny v lidské povaze, jsou zde zajímavé myšlenky a úvahy, situace se podobá covidové pandemii.

Teď přijde velké ALE! Bože! Já čekala svět v plamenech, hroutící se systémy, hladomor, války aj. Už během čtení jsem měla podezření, že je autorka lehce vysazena proti mužům, dost často je ponižuje, nechává plazit apod. Ale ten ultrafeministický konec? To je normálně na veřejný lynč, takhle zprasit potenciál knihy! Umře 90 % chlapů a svět jede dál? Asi jsem namlsaná realisticky vystavěnými díly Elsberga jako Blackout či Chamtivost, ale chci více než jen pár zmínek a odkazů na nefunkční svět! Proto 3,5/5.

Některá traumata jsou příliš velká na to, abychom se z nich mohli vzpamatovat.

02.06.2023

"Po Američanech tu nezůstal mír, ale zástupy žebráků, mrzáků, dětí žijících na ulici a další válka."

Kniha sleduje život reportéra Webba a fotografa Ryana, oba setkávající se poprvé ve válce ve Vietnamu ve chvíli, kdy Ryan zachrání mladičkému a naivnímu Webbovi kejhák. Od té doby se jejich příběhy prolínají v drsném, surovém prostředí války plném šílenství, potu, krve, beznaděje a především zoufalství. Potýkají se s morálními dilematy, zda fotit a popisovat všechno to násilí vzniklé válkou. Co dělá válka s vojáky a z vojáků?

"Bylo anachronismem téhle konkrétní války, že jste si mohli dát čerstvě pečené croissanty k snídani a za dvě hodiny nato se ocitnout uprostřed džungle, obklopeni bambusovými bodci a nášlapnými minami."

Neskutečně tíživá a hutná kniha, četla jsem ji přes týden, občas měla chuť prostě odložit a nedočíst. Ale z úcty k autorovi a jeho obdivuhodné rešerši událostí jsem to neudělala. Webb a Ryan se z Vietnamu přesouvají i do dalších válek, např. Salvador a Jugoslávie a jsou svědky mučení a násilí na obou frontách. Webb si pokládá otázku, co je vlastně cílem USA, koho podporuje a proč? Časem se stávají netečnými vůči smrti, pozastavují se nad nesmyslností válek.

Porovnání tehdy bohaté, vzkvétající Ameriky s například Salvadorem, kde lidé neměli školy, nemocnice, půdu, umění, kulturu a nakonec ani důstojnost mě bolelo, obzvláště v paradoxu s faktem, v jakém nadbytku a blahobytu se nacházíme dnes. Poslední třetina knihy se točí kolem PTSS (postraumatický stresový syndrom), kterým utrpěli tisíce vojáků, zdravotníků, novinářů a dalších. Dozvídáme se více o osobním životě našich hrdinů, jejich láskách, kariéře či rozhodnutích, zda se vrátit na bojové pole, či nikoliv.

"Války budou vždycky, lidi budou vždycky trpět - a zpravidla to budou ženy a děti. To nezměníš. Určitě ne několika snímkama."

Ačkoliv se kniha četla velmi těžko, občas byla zdlouhavá a utrpení především civilistů se zdálo býti nekonečné, jsem tak ráda, že se mi dostala díky štafetě do ruky a já jsem vystoupila při čtení ze své komfortní zóny a uvědomila si, že byly i jiné války než jen druhá světová. Opět jsem strávila po dočtení notnou část dne na Google a hledala informace o válkách zmíněných v knize. Všechny mají jedno společné, víte co to je? Naprostá nesmyslnost a umírání nevinných, zatímco mocní se napakují a ještě tvrdí oběma stranám, že válka je pro jejich dobro....Doporučuji přečíst a hodnotím 4/5.

25.05.2023

Branišovský les: "Lidi vodsuď v noci utíkali jako smyslů zbavení, páč jim připadalo, že je pronásleduje něco zlýho... Jako by se dostali do područí nelidskýho chladu, pramenícího v nějaký cizí mocnosti. Jako by tady vládla nějaká neurčitá síla, jako z jinýho světa, naším rozumem neuchopitelná a pojmy nevysvětlitelná".



A v tomto kouzelném lese se rozhodnou strávit víkend tři zdánlivě nesouvisející skupiny - partička typických měšťáckých bankéřů, tatínek s dcerkou a trojice feťáků. Někteří si jdou pro inspiraci, jiní hledají uspokojení, další šanci na nový život. Všichni ale dostanou mnihem víc, než pro co si přišli.



"Střeva visela na křoví jako nafialovělé girlandy. Vnitřnosti, končetiny, kusy masa byly poházené všude kolem jako bizarní konfety..."



V knize autor nejde za hranu. Dávno opustil tuto dimenzi a zkrátka se jen rozhodl lidi nasrat. A povedlo se, stačí se podívat na Databázi knih. Jenže možná jde jen o nepochopení knihy a výzvy, ať se jí vyhnou lidé trpící nevolnostmi již při pořezání prstu o papír. Počítejte s hypnotickou, psychedelickou a zvrácenou jízdou beze smyslu.



Nečekejte plíživé zlo, či stupňující se drama. Kdepak, polovina knihy je vcelku nudný popis osob, ale odpouštím díky sarkasmu a černému humoru v něm. A druhá půlka? Bizár, brutální násilí a nelogika. Klasické hororové klišé - jdem do temnýho lesa, tak žádný mobil s sebou a při náznaku nebezpečí se rozprchneme jak lítá zvěř.



Utrpení, vulgarismy, incest, pedofilie, sexuální úchylky, drogy, to vše se stihlo nacpat do této knížečky. "Mlč, potrate! Seš stejnej jako tvůj fotr! Jenom bordel děláš, na to tě užije! Ty hajzle zbytečná!". U kapitoly Lolitka mi reálně bylo zle, asi si z názvu odvodíte obsah kapitoly a tohle, plus sex se zvířaty jsou dvě věci, co nedávám....



Epocha jen potvrzuje moji dávnou myšlenku - že neexistuje horší zlo, než co máme sami v sobě... Ostatně v doslovu od Kluvance stojí: "Existuje snad něco hrůzostrašnějšího než to, co dokážeme udělat my sami těm druhým? Jsme v jádru stále primitivní, všehoschopní jeskynní lidé?". Knihu doporučuji, ale fakt není pro všechny, takže si rozmyslete, zda něco takového chcete číst. Každopádně za mě 3,5/5.

Mimochodem, objevuje se zde postava Honza Vojtíšek, tak trochu životní role?

11.05.2023

V roce 1995 nastoupí patnáctiletá Amy do auta ke svému tajemství. O pár dní později se najde brutálně zmlácená na pokraji smrti. Bohužel upadne do kómatu a případ se odsouvá pro nedostatek důkazů.

Přesouváme se do roku 2010, kdy novinářka Alex chce udělat článek o lidech ve vegetativním stavu a narazí na Amy a její příběh. To by nebyla novinářka, aby do případu nezačala šťourat. Najevo začne vyplouvat špína a informace, které by někteří radši nechali i nadále pohřbené.

Příběh je vyprávěn z pohledu několika postav a každá má své problémy. A ačkoliv už jsem alergická na hlavní postavu - alkoholika, k Alex to sedí a do příběhu její problém zapadá. Její závislost je už na takovém stupni, že se v noci pomočuje a neví, co dělá. Bylo zajímavé sledovat vývoj této postavy. Neméně zajímavé bylo sledovat i myšlenky Amy, kterou už všichni pohřbili, ale ona tam někde stále ještě je. Nedávno jsem četla knihu Zachránila mě slza a od té doby vnímám lidi v kómatu zcela odlišně. Autorka navíc spolupracovala s organizací zabývající se výzkumem a vyprávění je tak hodnověrné.

Na to, že je to prvotina autorky, tak skvělé zpracování! Nenudila jsem se ani chvíli a kdo je pachatel jsem celou dobu hádala. Jediné co bych vytkla je, že pachatel nedostal moc prostoru v knize, nebylo vysvětleno proč to udělal a ani jeho další činy Vidím to na 4/5.

22.03.2023

Legenda o Ladě

Knihu jsem dostala jako dárek, sama bych si ji asi nevybrala kvůli otřesné obálce…. Ale to je asi jediné špatné na knize, dále už to bude jen a jen lepší, slibuji.

Vyrůstala jsem na pohádkách z knihy Krása nesmírná a nejednu noc me navštívil Kostěj Nesmrtelný, či Baba Jaga. Ani zde nechybí tradiční ruské postavy, jako již zmínění, dále domovoj, Lešij, pták Ohnivák, rusalky a další úchvatné bytosti.

Příběh se čte sám, není složitý, jednoduchý příběh bez nesmyslných uzlů a příliš složité zápletky. Krásně vykreslený je zde další z nesmyslných soubojů víry - tentokráte pohani a křesťané. Každý samozřejmě přesvědčen, že jeho bůh/bozi jsou ti praví. A mezi nimi Lada, která se pouze snaží zvrátit smrt svého milovaného. ”Ani smrt mladého člověka neumlčela zpívající ptáky, nezastavila tekoucí vodu, dokonce ani nepřinutila sluneční paprsky ztlumit svůj jas”.

Lada se vydává na cestu ke Stromu světa. “Nikdo nemluvil o tom nepohodlí na cestě, o bolesti celého těla, o nebyspání a únavě, o nepřízni počasí, o zimě v noci nebo o horku ve dne”. Autorka překvapila, konce jsem si představovala dva a samozřejmě byl úplně jiný. Ani nemůžu říct, zda se mi líbil . Srovnání s mojí oblíbenou sérií Medvěd a Slavík je na místě, dočkáme se ponurého a nebezpečného prostředí Ruska, příběhu jedné houževnaté dívky a jejího strastiplného putování.

A teď mi prosím řekněte vy, co jste to četli - co to má být za anotaci na obalu knihy? Že Ilja umře při vstupu na led, když mává Ladě? Vždyť to bylo úplně jinak. Nechápu, ale třeba mi to někdo osvětlí

22.01.2023

Ne, že bych byla přímo nadšena, ale kniha je dobrá. Má spád, dost akce, do poslední chvíle nevíte kdo bojuje za co, nebo pro koho. Nápad použít insomnii pro podobnou sektu jako Illumináti mi přijde skvělé. Jen některé věci mi přišly přitažené za vlasy, nebo naopak nedotažené. Přesto dávám 4/5

10.10.2022

Na knihu jsem se těšila, ale moje očekávání moc nenaplnila. Z nějakého důvodu pro mě Ildar nebyl hrdinou a u mnoha situací jsem si říkala - proč? Každopádně klobouk dolů před každým takovým člověkem. Zasvětit život proti Putinovi je ušlechtilé, ale znamená to promarněný život.

07.09.2022

“Nicnetušícím vězňům dávali k jídlu lidské maso, aby zjistili jeho výživové hodnoty a reakci organismu na kanibalismus. Samozřejmě že některé z těchto reakcí lze ověřit pouze prostřednictvím pitvy. Byla zjišťována schopnost přežít bez jídla a pití. V horku a zimě. Byly aplikovány viry a bakterie a pak se zkoumal jejich rozvoj na živé lidské tkáni. Uskutečňovaly se transplantace nemocných orgánů a prováděla transplantace krve u dvojčat. Byly lámány kosti v končetinách, aby se dal pozorovat proces srůstání kostní tkáně. Bez umrtvení se transplantovaly ruce a nohy. Do srdcí věznů se ve stavech agonie vstřikoval benzín, aby se zjistilo, jestli takovýto zákrok zlepší jeho činnost. Experimenty, šílenost, úspěchy.”

Mám vaši pozornost? Skvěle. Ale nemusíte se bát, kniha není plna těchto zvěrstev, záměrně jsem vsak vybrala tuto část. Část, kterou popisuje Greta. Jde o nevinnou starou paní trpící Alzheimerem? Nebo o nacistovu dceru, která zdědila gen zla? A existuje vůbec něco takového?

Kniha je vyprávěním Grety, která má popletené myšlenky kvůli Alzheimerovi. Chvíli tak neví, že muž před ní je její snoubenec. Nebo že jí umřel syn. A tak se k ní “náhodou” dostane deník Anny. Dívky stejného věku, ale tak rozličného osudu. Jaké je zděšení Grety, když zjistí, že Annu znala a zatímco si užívala života ve vyhlazovacím táboře, Anna trpěla hlady a postupně o vše přicházela.

Příběh plný zmaru, beznaděje, lidské krutosti a neštěstí, ale i lásky, která pomáhá přežít. Ne každá kniha o druhé světové válce je dobrá. Ale tahle si zaslouží vaši pozornost. A ten konec? Inu zde bych použila klasickou klišé hlášku: “Tak to jsem teda nečekala!”

11.05.2022

Krevní pouto - druhá kniha od Scotta Reintgena. První byla Vládci popela a příliš mne nezaujala, autor totálně nezvládl využít tak skvělého tématu. Druhý díl jsem vlastně ani nechtěla kupovat, ale ta obálka je opět top, tak jsem to riskla. Asi tak první 1/4 knihu jsem si říkala, že jsem zase naletěla. Scott mě ale tentokrát příjemně překvapil a já jsem byla nadšená. Konečně jsem se dočkala nějaké akce, pořádné bitvy, zrady, lásky, ale i zcela nečekaných přátelství. A tak Scottovi odpouštím opět ne zcela využitý námět, stručný popis bohů i bitev a rychlý konec. Protože to zachránil zbytek knihy, pointa příběhu a vlastně i to, jak vše dopadne.

09.05.2022

Zalindovská děvka. Zrádce. Práskač. Poskok. Kiva se musí vypořádat s nenávistí tolika věznů v Zalindovském vězení. Osud se s ní rozhodně nemazlil, dokázala však v tomhle pekle přežít už 10 let a stala se ranhojičkou. A nenáviděným mazlíkem ředitele. Přežívá den za dnem, její život se však záhy změní. Jednak po příchodu krásného Jarena, ale i po příjezdu královny rebelů. Když se přihlásí na zkoušku elementy za napůl mrtvou královnu rebelů, vpodstatě si podepisuje ortel smrti.
Příběh je úžasný, knihu jsem zhltla za den a jediné co mě na ní fakt naštvalo, že zatím není další díl. Nechybí zde vůbec nic. Zápletka úžasná, rozuzlení na konci je pompézní. Společně s Kivou prožijete život v odporných podmínkách věznice, vrátíte se do minulosti a tragédii, která ji změnila život. Prožijete počínající křehká přátelství a snad i lásku dívky, jejíž hlavní heslo vždy bylo - věř jen sama sobě! Budete svědky testu elementy, kdy nikdo nemůže přežít všechny čtyři. A v neposlední řadě budete skřípat zuby nad brutálností dozorců a nespravedlností světa. Věznici také ochromí epidemie, při níž vězni umírají tak rychle, že spalovny nestíhá. Je však všechno tak, jak se na první pohled zdá?

03.05.2022

(SPOILER) Jedna z mnoha knih, které jsem koupila na základě krásné obálky a nečetla anotaci. A tak když jsem ji otevřela a začala číst o dětech, co si hrají na Iphonu na skleněné rakvi elfa, měla jsem chuť knihu zahodit! Ještě, že jsem to neudělala. Příběh je tak krásný a křehký, že ani ve 30 mi to nepřijde jako klišé :) . Kniha ve mě vzbuzovala tolik pocitů a našla jsem tolik podobností s jinými příběhy. Celé mi to připomínalo Stranger Things, kdy malé děti bojují proti zlu, které se dere na povrch. V sestře Severina jsem viděla Te Fiti z Odvážné Vaiany, která ve skrytu duše nebyla zlá, jenom příliš nešťastná a plná zármutku. A jak mi v některých příbězích vadí gay páry za každou cenu, tak tady mi to vlastně strašně moc zapadalo a dávalo smysl.

13.03.2022

Grafika je sice hezká, ale bílé slabé písmo na barevném podkladu je náročná na čtení. Kniha mi přijde zmatečná, vlastně zbytečně roztahuje jediné moudro: "Chůze je zdravá a prospěšná" na mnoha stránkách. Po dlouhé době knížečka, u níž jsem se opravdu nutila do čtení a nelíbila se mi, snaha autora zabředávat směrem k esoteričnu se mi nelíbila.

09.02.2022