pollyanna komentáře u knih
Kniha na mě nezapůsobila. Ztrácela jsem se v postavách, neustálém přemítání... Přišlo mi to překombinované. Odkazy na A. Christie opět spíš proto, aby se kniha dobře prodávala, a snad i proto, že motivem bylo pátrání v uzavřeném prostoru, tedy na lodi, ovšem přeplněné pasažéry. Ovšem závěrečný zvrat, ten jsem doteď nestrávila.
Co na knize oceňuji, je zařazení jako česká historická detektivka, navíc odehrávající se v nynější moravské metropoli. To je opravdu něco :-). Čekala jsem ale víc. Dost mě zklamalo rozuzlení, ale platí to celkově. Román je na můj vkus poněkud zmatený, překombinovaný, plný mrtvol a možná na svou dobu až příliš rafinovaný. Slušelo by mu víc tajemna a méně krve. Protože má autor moc pěkné popisy a styl psaní, věřím, že by to šlo. Takto ale nemůžu hodnotit víc.
Knížka patřící do červené knihovny, ale to napovídá už samotná obálka knihy. Nelíbilo se mi například zařazení fiktivních postav (dle mého názoru zcela zbytečné), zjednodušený děj. Dobré jako upoutávka a podnět k hlubšímu studiu života slavné vědkyně.
Děl byl dost nepřehledný a použitý font to tedy rozhodně neusnadňoval. Autorka nemá ráda církev. V podstatě žádná postava není kladná, žádné jsem nefandila, mnohé mi splývaly. Celkově na královnu polské krimi, jak avizováno na obalu, nic moc.
Zvláštní kniha. Taková, kterou od Agathy nečekáte. Neměla spád, spíš hodně (pro mě) nezáživné politiky, úvah, rozhovorů. Postavy byly víc do hloubky, hlavní vypravěč jako pasivní pozorovatel, což byla trochu škoda. Nakonec jsem byla ráda, že mám dočteno. Mary Westmacott vyhledávat nebudu.
Kniha mi připadala zmatená, resp. jsem byla zmatená při čtení já... V postavách jsem se nemohla zorientovat, což je u takové poměrně útlé knížky dost velké minus. Děj chudý, pátrání zvláštní, závěrečná heuréka nenadchla.
Nedokázala jsem se začíst a knihu odložila na začátku. Zvláštní styl psaní, nesympatické postavy...
Zajímavá kniha, pěkně napsaná. Ale možná by mi nevadilo, kdyby jednotlivé případy byly trochu víc rozvedené. A nedoporučuji čtení před cestováním tímto dopravním prostředkem...
Nudila jsem se, a to hodně. Zápletka zde sice je, ale veškeré napětí zabíjejí sáhodlouhé rozhovory na téma kardio a zdlouhavá psychologická rozebírání. A to, že se čtenář některé důležité informace dozví někdy ke konci knihy jakoby náhodou (Eva Slavíková), to mě opravdu nijak nenadchlo.
Knihu jsem dočetla, ale moc mě nezaujala. Autorka má pravdu, takových příběhů už tu bylo a snad kniha někomu pomůže. To by byl velký přínos a kvůli tomu kniha i vznikla. Jinak to ale není žádné literární dílo, vypravěčka neustále zdůrazňuje, že podobných příběhů vyslechla už x a že ji vlastně jejich podrobnosti nudí, a ptá se sama sebe, proč se do podobných dobrodružství vůbec pouští... No. Nejde nesouhlasit, jen to v příběhu zaznělo až mockrát.
Knihu opravdu doporučuji. Působivá vyprávění jsou doplněna poznámkovým aparátem v závěru každého z nich. Poznámky tak neruší při čtení a poskytují cenné informace o osobách či událostech, které jsou v knize zmíněny.
Skvělé dílo, člověka až mrazí... Jen ten konec bych si představovala i v reálu jinak.
Naštěstí jsem knížku četla v originále, takže jsem problémům se špatným překladem unikla. Není to moje první knížka od této autorky (četla jsem předtím sérii s detektivem Pittem, která v češtině není zatím dostupná). Co mají ale příběhy této autorky společné, je opravdu strašlivá rozvláčnost. Obvykle mi takové knihy nevadí, ale tady to zpomaluje děj takovým způsobem, že to asi byl na dlouho poslední román autorky, do kterého jsem se pustila. Tematicky ale velmi zajímavý, tj. ztráta paměti hlavní postavy, která navíc vyšetřuje zločin...
Knížka se mi líbila, četba byla příjemná:). Sympatické je, že Gerlofova manželka v mládí hltala jak K. Maye, tak L. M. Montgomeryovou. Já též:). Škoda jen, že překlad mylně uvádí tuto spisovatelku jako muže (s. 34).
Série měla hodně kolísavou tendenci, ale postupně sestupnou. Škoda, ze začátku jsem byla dost nadšená, že jsem našla zábavnou četbu. Vraždy v knihách už pak ani nepůsobily „přirozeně“, ale spíš tam byly, aby bylo co „vyšetřovat“. Co mě ale jako ženu fascinuje, je Agátin přístup ke kosmetice – původně jsem si myslela, že knížky napsal (neznalý) muž... :D
Série má sestupnou tendenci. Po zábavném druhém dílu a přijatelném třetím se mi tento díl nelíbil. Hlavně mě zklamal vulgárností, která se podle mě do těchto knížek nehodí, působí uměle a prostě... z nenáročné četby je pak spíš četba náročná.
Po letech jsem sáhla po této nádherné knížce... ale byla jsem naprosto zděšená její jazykovou stránkou. Neuvěřitelné množství chyb, překlepů apod. na každé stránce nenechává na pochybách, že práci na knize strašně odflákli. Doporučuji tedy přečíst si raději originál a knížku v češtině použít jako cvičebnici gramatiky, například na čárky je to ideální materiál... (české vydání Mladé letá z roku 1994) / A také jsem měla dojem, že Annin příběh vypravovaný formou dopisů Gilbertovi už nemá takové kouzlo, ale pořád je to Anna, která dokáže vyřešit snad každý problém, a to mnohdy opravdu originálně:).
Minusové body za to, že se knížka neodehrává ve vyloženě českém prostředí, ale v neurčitu, které česky nepůsobí, byť by mohlo za jistých okolností české být... A děj je na mě moc překombinovaný, hrdina snad až příliš supermanovský, přes četné šrámy, které utrží „cestou“. Ale kdo neočekává realistický děj a extra věrohodnou zápletku a libuje si ve skvělých náhodách, mnoha mrtvolách apod., tomu se snad knížka bude líbit víc. Rozhodně se ale musí nechat, že knížka má spád.
Knížka mi moc nevyhovovala, např. je zde velmi rušivý styl dialogů, mohla být také lépe propracovaná, navíc vyšetřování případu zabere jen kousek knihy... Ale musím říct, že závěr mě natolik překvapil, že mé hodnocení tím dost stouplo – na cca 3,5...
Zjišťuju, že variace na klasiku nejsou nic pro mě. Mně se knížka ani trochu nelíbila, Jana Eyrová přitom patří k mým nejoblíbenějším knihám. A pokud bych si mohla dovolit malé srovnání: Čtení této knihy bylo něco jako dobrovolná konzumace instantního jídla, i když má člověk vedle sebe právě uvařené čerstvé jídlo. Prostě to nebylo ono... (A nejen proto, že doba děje není ztvárněná věrohodně; jako mnohé další čtenářky jsem to autorce nedokázala uvěřit, že je druhá polovina 20. století.)