PolarBear komentáře u knih

Hezky popsané prostředí, začátek slibný, postava tety Vittorie mě bavila, ale pak se to celé začalo nějak rozmělňovat a uhýbat směrem, který mě nebavil. Vlastně ani nevím, proč zkouším další knihy od autorky, když mi zatím ještě žádná nesedla. Sice se neví, kdo je doopravdy Elena Ferrante, ale podle mě jedno je jisté: je to někdo nevyrovnaný, nejistý, negativistický, bojující s nějakými vnitřními běsy, neschopný najít vnitřní klid a rovnováhu. Tak možná proto, že tam za tím tohle cítím, mi to nesedí.

2 27.12.2020

Zklamání. Hlavní hrdinka působí papírově, vůbec jsem jí nevěřila. Je nesympatická, povrchní, chová se nelogicky. Jistě, měla těžké dětství, ale stejně jsem s ní nedokázala sympatizovat. Ani si nemyslím, že je to "silná" žena, protože kdyby byla opravdu silná, vykašle se na pomstu a spíš se soustředí na sebe a svůj nový život. Proč toto zplodila autorka tak dobrých detektivek, mi zůstává záhadou.

5 27.12.2020

Literární lahůdka. Příběh z vesničky v Arménii, o tamních ženách a jejich těžkém (ale i krásném) životě. O vůli přežít a schopnosti radovat se z mála. Opravdu příjemné zpestření. Po přečtení knihy si teprve uvědomíte, jak je většina v současné době vydávaných knih "na jedno brdo".

11 27.12.2020

Moje první Třeštíková, tak jsem neměla žádná očekávání, prostě jsem jen byla zvědavá, jak autorka píše. A nadšení! Humor, krásně popsané prostředí maloměsta, sice s jistou nadsázkou, ale ta v tomto stylu literatury vůbec nevadí, naopak. Citlivě popsaný vztah hlavní hrdinky k rodičům. Ty vážnější pasáže jsou ještě lepší než ty odlehčené, ale právě jak se tam mísí to veselé a smutné, to je na knize asi nejlepší. Já bych to shrnula tak, že je to příběh o tom, jak nezralá a nevyrovnaná mladá žena nakonec musela dospět.

8 27.12.2020

Krásně popsané prostředí přímořské vesnice a starého mlýna u přílivových tůní. Prostředí pro mě nakonec vlastně bylo z celé knížky nejpoutavější a už jen kvůli němu nelituji, že jsem ji četla. V příběhu mi ale některé věci připadaly nevěrohodné, například: jak mohla hlavní hrdinka cítit tak silné pouto ke kamarádkám, které jí byly blízké v patnácti, ale prožila s nimi jen jeden rok a od té doby se viděly jen dvakrát??? O finálním rozuzlení nemluvě. Nicméně časté zmínky o vztahu hlavní hrdinky s jejím miminkem a časté zmínky o kojení mi vůbec nevadily, ten vztah byl popsán moc hezky, intimně, opravdově a připadalo mi super, že se nestalo nic hloupě prvoplánového ve stylu únos dítěte apod. Jako nenáročné čtení, když si potřebujete vyčistit hlavu, se dá knížka doporučit.

2 12.09.2020

Na to, co je to za žánr, podle mě nadstandardní literární kvalita. Moc hezky napsané, jde se do hloubky, zajímavé zamyšlení nad tím, že pro děti byl život v zajetí vlastně normální, byl to jejich domov, do kterého se chtěly vrátit. Můžu doporučit, pokud hledáte napětí, ale ne hloupý a prvoplánový děj.

2 12.09.2020

Mám přečtenou celou Tanu French, tuhle jsem si nechávala na konec, ale je to spíš zklamání. Slibně rozjetý příběh se tak nějak rozplizne. Některé scény jsou strašně protahované, až jsem musela přeskakovat stránky. Ona tahle autorka bývá taková "ukecanější", ale jinde mi to tolik nevadilo. Nevěrohodná mi připadala postava Rosalind, která mluvila jak postava z románu Na větrné hůrce, nikoli jako sedmnáctiletá holka ze současnosti (možná je to ale překladem?). A pak bylo přehnané to důvěrné přátelství dvou hlavních hrdinů, muže a ženy - Rob tam opakovaně tvrdí, že je pro něj Cassie jen kamarádka, ale kdyby to tak opravdu bylo, nevšímal by si každého jejího pohybu, pohledu, úsměvu atd. Asi je na tom znát, že to byla prvotina.

2 17.06.2020

Zajímavé téma, zajímavé prostředí. Jen styl mi úplně nesedl. Ve vyprávění mě rušila ta du-forma, nebyla jsem schopná si na ni zvyknout. Kdyby to bylo napsáno v ich-formě, věřím, že by mě to vtáhlo, ale takhle nějak nevím...

6 17.06.2020

Nejlepší kniha z nové produkce, jakou jsem četla za posledních několik let. Krásný jazyk, příběh o vztahu matky a dcery, o snaze vyrovnat se tragédii z dětství, která hrdince "zabrzdila" život až do dospělosti, o všem nevysloveném, co visí ve vzduchu v mnoha rodinách. Knížka si nehraje na nic, čím není, a v té své neokázalosti neskutečně převyšuje běžnou produkci tzv. bestsellerů, jejichž děj je sice neskutečně napínavý, ale sklouzne po čtenáři jako voda po skle. Proč takových knih jako Sbohem přízraky u nás nevychází více? Čtenáři by se jistě našli. Asi to není pro každého, ale mně se velmi trefila do vkusu, vlastně jsem si díky ní zde založila profil, abych mohla napsat názor.

4 17.06.2020