Plaknel komentáře u knih
Co říct... Ze začátku jsem se nemohla začíst. Dokonce jsem mezi tím přečetla jinou knihu. Ale nemám ráda nedotčené knížky. Tak jsem jí dala druhou šanci. Sice mi trvalo, než jsem se do toho zase dostala, ale chtěla jsem vědět, jak to dopadne.
Něco jsem předpokládala a můj typ byl správný.
Knihu nedoporučuji, pořád tam je to ALE....
Smutné, ale ,,krásné"...
Kniha vypráví o Januszi Korczakovi - lékaři, který svůj život věnoval dětem. V období okupace Varšavy a v době druhé světové války se všemožně snažil dětem v sirotčinci zpříjemnit život, aby mohly žít jako ostatní děti. Neopustil je ani při cestě do Treblinky, i když už tušil - věděl, že se nevrátí. Současně je zde příběh Miši a Zofie, s kterými prožíváme jejich milostný válkou odloučený život. Aspoň ti válku přežili.
Líbí se mi, že je na konci knihy i doslov autorky.
Už pátá kniha od Andrew Mayne, ale nějak nevím, co napsat. Jeho styl psaní je jiný než u jiných "detektivek ". Ale první dvě Šelma a Hračkář byly bomba.
Příběh mi přišel tak trochu přitažený za vlasy, ale já se v potápění nevyznám, tak nemůžu soudit.
Nemohla jsem se ze začátku začít, přišlo mi to všechno moc zdlouhavé. Ale nakonec to celkem ušlo.
Četla jsem od autorky druhou knihu. Její styl psaní mi vyhovuje, i když občas jsem přeskakovala stránky, abych četla o jedné postavě a pak se vracela zpátky, abych si dočetla to o další postavě. Příběh má dvě linie odehrávající se v Československu a Anglii.
Příběh mě zaujal.
Vadily mi některé nepřesnosti (jak už tu bylo napsáno). Ale zase jsem se dozvěděla věci, které jsem nevěděla ( o "únosu letadel" piloty RAF).
Zajímavá kniha, skuteční vrazi, skutečné příběhy jen fiktivní jména. Trochu mi to připomínalo seriál " Malý pitaval z velkého města"
Prostě jsem je musela mít všechny pěkně v boxu plus Průvodce.
Co dodat- romantika na entou...
Pokud chcete oddychovou knížku. Tak tato je ta pravá. Veterinář vypráví své zážitky z praxe. Takové to čtení, nad kterým se nemusí moc přemýšlet.
Pro malé kluky dobré- kor když nechtějí moc číst. Syn má všechny deníky. Přečetla jsem asi dva z celé série. Ale o všech vím, neboť jsem si to musela vyslechnout před zápisky do čtenářského deníku.
Velmi zajímavá kniha. Musím nad ni pořád přemýšlet. Petr Ginz když ji psal, bylo mu teprve 13let. Nedokážu si představit, že by dnešní 13letí chlapci něco takového napsali. Předpověděl si v ní svůj nešťastný osud? Psal opravdu o době , ve které žil? Nebo je to jen veliká shoda náhod? Nad tou knihou se vznáší spousty otazníků, bohužel Petr nám už nemůže odpovědět.
Jsem moc ráda, že knihu mám doma.