Petja komentáře u knih

Mé nejmilovanější příběhy Čtyřlístku, dostala jsem je ve druhé třídě k Vánocům a četla pořád dokola (stačilo otočit a jelo se znovu) celou základku a asi i někdy na gymplu, měkkou vazbu má celou opotřebovanou :-). Trochu mne zklamalo, že nové vydání už není oboustranné, je to drobnost, která čtení přidává další kouzlo.

7 28.08.2019

Myslím, že Saturnina není třeba podobněji komentovat, je to prostě špica. Po letech jsem si ho poslechla jako audioknihu v podání skvělého Ondřeje Havelky, a když je příležitost, bavím se znovu a znovu i u filmu :-). Úžasná klasika!

11 19.08.2019

Deník kocourka Modoočka jsme si nejdříve půjčili z knihovny, potom jsme ho četli v lázních a nakonec jsem na něj natrefila na dětské burze, kde jsem ho nemohla nechat. Přečetli jsme ho tedy potřetí a i teď se k němu dcera opakovaně vrací.
Vypravování příhod kocourka přímo z jeho pohledu je vtipné a nadčasové - první vydání je již z roku 1965, což při čtení z ničeho nepoznáte! Knihu bohatě ilustrovala Helena Zmatlíková.
Máme rádi i audioknihu s hudbou Marka Ebena, vedle ní existuje ještě jedna starší.

10 17.08.2019

Tenkou knížku jsme přečetly za dva večery a dcera pak spokojeně řekla: "Tuhle knížku můžeme číst, kolikrát chceme, protože jsem ji dostala k svátku!" (rozuměj - nemusíme ji vracet do knihovny).
Je milá, veselá a smutná zároveň, a trochu praštěná, připomněla mi Hofmanův návrat na planetu Mikymauz. Na začátku jsem váhala, zda je předškolák správná cílová skupina, zda to není příběh pro starší děti, ale jakmile se na scéně objevila Lucie, bylo po pochybnostech.
Ukazuje, že věci ani lidé nemusí být dokonalí, aby udělaly radost, že důležitá je lidskost a láska. A taky, že ne všechny děti na světě mají rodiče, kteří je milují, a některé o ně musí bojovat. Závěr s prázdným dětským domovem chytí za srdce a dojme, ten jsem nečekala.

2 17.08.2019

Tuto knihu jsme zachránili z "hrabáku" v knihovně. Na první pohled zaujme velikostí a nádhernými ilustracemi. Takové knihy často nemají kvalitní text, tato se ale povedla, jazyk je bohatý a srozumitelný. Moc krásná pohádka!

3 16.08.2019

Nádherná praktická publikace o přírodě kolem nás - jsou zde zahrnuty rostliny, stromy, zvířata a hmyz, s nimiž se běžně můžeme setkat na zahradě, na louce i v lese. Je to tedy přesně taková kniha, kterou využijeme, když dcera trhá kytky a ptá se, jak se která jmenuje, nebo když na chodníku pozorujeme brouka.
Oceňuji i určovací klíče, vč. černobílých siluet ptáků a stromů v zimě (to mi velmi pomůže, protože jabloň s jistotou poznám jenom na podzim, když jsou na ní jablka :-)).
Zajímavá jsou i doporučení pro výrobu krmítka a herbáře, pozorování ptáků atd.
Knihu si určitě pořídíme domů, využijeme ji celoročně, i když nejsme žádní velcí přírodovědci.

2 14.08.2019

Velmi zdařilá naučná "okýnková" knížka o popelářích. Srozumitelnou formou jsou zde uvedeny odpovědi na otázky uvedené v anotaci, dozvíme se jednak, jak probíhá svoz odpadu (od příchodu popeláře do práce až po dotřiďovací linku), jednak o tom, jak se správně třídí a recykluje odpad. Dcera ji měla nejradši mezi druhým a třetím rokem, ale i teď v pěti letech si v ní občas ráda listuje.

3 14.08.2019

Malé čtvercové leporelo (harmonika) pro nejmenší dětské ručičky. Na každé stránce je číslo s ilustrací a obrázkem a opička (např. číslo 4, opička drží čtyři balónky). Mladší děti si jen prohlíží obrázky a rozšíří slovní zásobu (u čísla deset je např. opička - kosmonaut), starší děti se mohou již učit čísla a počítat. U nás velmi oblíbené leporelo.

1 14.08.2019

Chlebová Lhota představuje pohádkový svět vytvořený z chleba a mouky, který je zachycený na řadě fotografií. Zpracování je podobné jako u Domu myšek nebo Jak se máš, Eliško?, ale jde ještě dál, protože se jedná o úplně jiný svět (nejen o život myšky v přírodě nebo v domku). Nápad je originální, ale příběh, přestože je plný fantazie, nás tolik nezaujal, prostudovaly jsme obrázky, ale text jsme nedočetly.
V každém případě doporučujeme vypůjčit alespoň z knihovny.

1 14.08.2019

Dcerku knížka zaujala v katalogu knih doporučených pro děti "Analfabeta Negramotná a další hrdinové z knih", který vydalo Moravské zemské muzeum. Když ji v pondělí zahlédla v knihovně, byla to jasná volba.
Příběh vypráví pětiletý Honzík, u jehož pradědečka se projeví Alzheimerova choroba. Jazyk je jednoduchý, srozumitelný pro děti, a přestože se jedná o vážné téma, řada situací je velmi vtipně popsána (např. když se děda oblékal na procházku nebo lepil známky), někdy jsme byly hodně napnuté, jak to dopadne (když děda začal u zoo řídit auto i s Honzíkem a neuměl zastavit).
Kniha je tenká a oběma se nám moc líbila, takže jsme dočetly hned v úterý. Dítěti přiblíží svět nemocného alzheimerovou chorobou, pomůže mu pochopit, proč se najednou nemocný chová divně nebo třeba i nepřátelsky (děda svého vnuka nepozná a nechce ho v pokoji, i když se o něho donedávna staral), dospělým zase ukáže, jak o nemoci s dítětem mluvit, jak různé problémové situace může vnímat dítě (líbí se mu, že děda si vezme každou botu jinou a hned si vezme taky každou botu jinou) a že i malé dítě může být nemocnému nápomocné (podává mu lentilky místo léků, které už si vzal, ale nepamatuje si to, trpělivě mu vysvětluje, co je to banán...).
Knížku moc doporučuji všem, tedy i těm, kteří ve svém okolí nikoho takto nemocného nemají.

3 14.08.2019

Tato kniha je snad ještě slabší než Fanfárie. Dostali jsme ji, takže jsme se do ní musely hned pustit a dcera byla nadšená z obrázků oblíbených postaviček, já jsem ovšem trpěla - místy mi nedávaly smysl ani jednotlivé věty, vůbec jsem nedokázala říct, o čem jsme vlastně četly, příběhy si dovoluji označit jako slátanina. Zhruba v polovině to naštěstí vzdala i dcera a souhlasila, že knihu darujeme do lázní k prohlížení obrázků.

Knihu jsem dcerce četla v lázních během procedur. Naštěstí jsme ji nemuseli dočíst, protože jsme pak jeli domů a vrátili ji do lázeňské knihovničky. Dětem se na ní zřejmě líbí obrázky oblíbených postaviček, takže je ideální k prolistování v čekárně u lékaře atd. Domů si ji radši nepořizujte.

3 12.08.2019

Pohádky mne v dětství moc nebavily, líbily se mi spíše foglarovky a knížky "o dětech". Diamantovou sekeru jsem sice dostala až ve třetí třídě, přesto jsem si ji hned zamilovala a někdy jsem po ní sáhla i na vysoké. Stejně jako v českých pohádkách je v nich moudrost a dobro vítězí nad zlem, ale přesto mají větší "šmrnc".
Teď jsme po nich znovu sáhly s pětiletou dcerou a jsme obě nadšené. Řadu pohádek čteme několikrát. Má nejoblíbenější je Hoře přehoře, Jak dal Stepas pánovi za vyučenou a Proč je voda v moři slaná. Nádherné ilustrace tu krásu korunují.

Velmi podařená kniha, kterou jsem pořídila, když dceru v nové školce děti nechtěly přijmout mezi sebe. Hlavně díky ní jsme ji přesvědčili, aby školce dala ještě šanci. Věřím ale, že se bude líbit i dětem, které žádné problémy nemají, prostě proto, že je tam vykresleno prostředí školky, jak je důvěrně známe, jen v hlavní roli nejsou děti, ale zvířátka.
Líbí se mi, že maminka se šnečkem řeší problémy respektujícím způsobem, komunikace o některých situacích pro mne byla inspirující. Velmi zdařilé jsou i ilustrace.
Kvalitu knihy dokládá i fakt, že se téměř nedá sehnat z druhé ruky.

4 11.08.2019

Vše podrobně popsala tatjana1737. Za ilustrace, které jsou pro malé děti málo výrazné, ubírám dvě hvězdičky, u leporel kvalitní ilustrace považuji za důležité. Knihu jsme dostali, sama bych ji nevybrala, max. půjčila z knihovny.

11.08.2019

Naše rodinná stálice - zdědili jsme ji s bratrem po strýci a teď ji čtou moje holky. Ta menší (rok a tři čtvrtě) několikrát denně chodí "totó číst, totó číst". Musím vyzdvihnout nejen krásné jemné ilustrace a klasické dětské říkanky, ale i kvalitní zpracování - je z šedesátých let, má za sebou intenzivní čtení pěti dětmi a stejně je pořád ve výborném stavu (není lepená, na rozdíl od řady současných leporel, která lepíme po prvním otevření).

6 11.08.2019

Na první pohled je kniha krásná - pevná vazba a křídový papír, oblíbení hrdinové. Obsahuje však výběr z padesáti večerníčků a je tedy opravdu tlustá a logicky i těžká. Malé dítě ji neuzvedne, v posteli se těžko drží i dospělému, je proto nutné ji mít na stole nebo na klíně. Praktičtější by byly dva díly.
Druhý problém je výběr z večerníčků, jak je zmíněno v komentáři níže.
A třetí problém je komiksové pojetí, pokud předčítáte, musíte pořád říkat, co kdo řekl a ukazovat postavičky, pro mne takové nesouvislé čtení není moc příjemné.
Večerníčky byly vytvořeny pro televizi a proto je podle mého názoru daleko lepší si je pustit v televizi (příp. pustit jako audioknihu, kde mohou být dialogy zachovány), než si o nich číst (to platí i pro další knihy z edice čt, kde jsou jednotlivé večerníčky převyprávěny).
Dcera evidentně sdílí můj názor, protože knihu tak jednou za půl roku vytáhne z knihovny, deset minut si v ní listuje a zase ji schová.
Doporučuji tedy nejprve vypůjčit z knihovny, zkusit, zda u vás doma zaujme a teprve pak kupovat (pořizovací cena je dost vysoká, kdyby se mne Ježíšek zeptal, raději bych navrhla třeba několik "Horáčků").

3 11.08.2019

Jak se pozná kniha, která Vás nenadchla? Půjčíte si ji z knihovny, přečtete prvních pět stran, odložíte na noční stolek, přečtete tři knížky od Mornštajnové, jednu od Soukupové a jednu od Lanczové, vrátíte dětské knihy do knihovny a za tuto půjčenou na dospělou kartičku dostanete pokutu, protože jste na ni úplně zapomněli. :-)
Tak jsem si řekla, že když už platím pokutu ve výši čtvrtiny ceny roční průkazky, musím ji ještě rychle přečíst. Ten začátek je ale tak příšerně rozvláčný, pořád dokola o tom, proč se autorce se běhat nechce, že ho prostě nepřekonám. Na rozdíl od výše uvedených knih mi tato rozhodně nebránila v péči o děti a o domácnost :-)

2 10.08.2019

Hravá knížka, kterou napsala i ilustrovala naše oblíbená Andrea Popprová, která nás provází předvánočním obdobím. Hlavní hrdinka je holčička Lucka, její dva bratři, kočka Tečka a sněhová vločka. Nejsou zde ovšem jen příběhy, které děti zažily před Vánocemi, ale i recepty (např. na martinské rohlíčky), legendy a pověsti (např. o sv. Martinovi), vysvětlení předvánočních tradic atd.
Text připomíná staré dobré Knížky pro Lucinku – je psán do různých tvarů, je zde obrázkové čtení, psací písmo atd. Na rozdíl od Knížek pro Lucinku je záběr knihy širší - nechybí úkoly pro děti (třeba bludiště), hádanky a dokonce ani vystřihovánky vánočních ozdob. Cílová skupina je široká – od ca. tříletých dětí, kterým stačí předčítat a ukazovat obrázky, pro děti školou povinné, které si můžou číst samy a samostatně plnit úkoly. Je to takový typ knihy, po kterém člověk každoročně sáhne, aby nasál vánoční atmosféru. Pořídila jsem ji loni čtyřleté dceři a už se těším, až v listopadu budeme číst znovu a upečeme ty martinské rohlíčky. Doporučuji pořídit v Levných knihách, kde je k dostání za pouhých 129 Kč.

3 10.08.2019

Stejně jako u Emy naopak se jedná o dva příběhy v jedné knížce - jeden zobrazuje Emin den ve školce (jak si děti hrají, obědvají, jdou ven, spí...), druhý Emu, která se ve školce poraní na hlavě a musí k doktorovi.
U Emy ve školce je super, že školka je velmi podobná jako české školky, takže se v ní děti vidí a těm, které se do školky bojí, může čtení pomoci.
Ema u doktora zas pomůže překonat strach z návštěvy lékaře, protože je zde vidět celý proces ošetření rozbité hlavy vč. znecitlivující injekce a šití.
Text je jednoduchý (ale ne primitivní) a dobře srozumitelný i pro menší děti, stejně jako obrázky kreslené jednoduše s černými obrysy.
U nás je tato kniha velmi oblíbená u obou dcer (pět let a rok a půl), jen je škoda, že formát je menší než u starého vydání Emy naopak.

4 10.08.2019