Pest komentáře u knih

Kniha Jacquese Attaliho Bratrstvo probuzených je román, který, ač svým dějem nás zavede do středověké jihozápadní Evropy poloviny 12. století, může být současně svou autenticitou řazen do literatury faktu. Hlavní postavy románu jsou totiž totožné se skutečnými historickými osobami v době, kdy končí období trvající takřka jedno století, období, které, jako jediné v celé historii vztahů judaismu, křesťanství a islámu, bylo možné považovat za harmonické, ve vzájemném respektování a soužití.
Zpočátku jsem byl v rozpacích, o jaký žánr vlastně jde, neboť první kapitola byla více popisující konec ekumenického klidu, zakončena popravou čtrnácti občanů Córdoby židovské národnosti. V květnu 1149 Córdoba pocítila po dlouhé době despotickou moc islámu. V dalších kapitolách, se již o 13 let později postupně rozvíjel románový děj. Kniha je důkazem o povaze islámské víry a má jistou analogii k současnému vývoji světového islámu

2 24.09.2014

Ze všeho, co bylo o díle psáno, jedno přece jen nebylo uvedeno, což dle mého názoru bylo hlavní myšlenkou. Tou je nepochybně národnostní otázka a je jí až do dnes. V předrevolučním období (1848), do nějž je příběh zařazen, tlak němectví na úřední pozice způsobil v Klenčí rozkol mezi česko-národním obyvatelstvem, mezi sedláky a chalupníky. Nemohu než konstatovat, že problém "němectví" i když jinak, stále zůstává.

2 01.05.2014

Knihu autor pojal ve dvou základních rovinách - psychologické a duchovní. Léčba traumatického a posttraumatického stavu opírající se o individuální přístup vnitřního a vnějšího postižení s napojením na recesi ve víře, může, věřím, mít větší úspěšnost. Nicméně, je mnoho těch, co jsou vysloveně materiálního založení, a jejich léčba je z hlediska jejich přístupu přirozeně pouze materiální. Přesto, každá rada může být dobrá, pokud není draze zaplacena, a tím je zdraví člověka.

11.02.2014

čekání v očekávání někoho a něčeho... ironizující osudovost chudých duchem... v pozadí děje je tajenka... autor ji předkládá k vyluštění

04.10.2013

Knihu vydalo nakladatelství Svoboda, výběr událostí zahrnuje nejpozději sedmdesátá léta, tudíž se nelze divit náznakům servilit tehdejšímu režimu, za nějž byly jednotlivé politické atentáty autorem sepsány. Avšak, Borovička je ve svém žánru stylově i odborně profesionál každým coulem. Můžeme diskutovat, co jsou fakta a co domněnky, ale takhle jsou tvořeny dějiny. Pomiňme tedy názorové rozdíly a vychutnejme si tvůrčí umění Pana spisovatele.

1 30.07.2013

Pan Dolanský, autor Doslovu ke knize Step, zařadil Čechovovu novelu k realismu, ačkoli na jiném místě neváhá sdělovat romantické vidění stepi a s nadšením estetického vnímání poukázal na její obraz dojmem imprese. Dle mého: v této "prvotině" je obojí.

2 09.07.2013

Těžko se nacházejí slova přívlastků, která by vystihovala mimořádnost autorčiny kreativity. Čtu, je půlnoc, říkám si, ještě chvíli a ve čtyři dočtu, sedím na pelesti postele a rozjímám. Žádný suchý realismus, pouze nepojmenovatelný estetický prožitek a dojetí. Obdivuhodná propracovanost díla a literární styl dodávají obsahu punc autentičnosti a dynamiky.Jak jsem řekl: mimořádná kniha mimořádné autorky.

7 02.05.2013

Kdysi, na konci šedesátých let jsem od něj četl Peklo. Dočetl jsem dokonce, ale těžko jsem se tím prokousával. Až teprve nyní jsou povídky od Barbusse druhou knihou. Na svoji dobu a realistickou tvorbu má perfektní sloh. Překvapil mě i záběrem témat, v nichž, jak jinak, se věnoval především chudobným vrstvám postav a válečným obětem. Není pochyb, že byl celým svým srdcem revolucionář.

08.04.2013

Altshelerův "Poslední náčelník" je psán v romanticko-dobrodružném žánru a nutno podotknout, že asi dvě třetiny díla jsou více romantické. Příběh dvou sotva dospělých chlapců je ukázkou scautingu a zálesáckého života v neobydlené krajině, v zeleném údolí, v blízkosti horského jezera, kde pobývali dva roky zároveň v roli traperů, lovců kožešin. Co především má kniha, je to, že je zasazena do autentické historické události z roku 1876 bitvy na Little Bighornu, které se v tomto ději chlapci nepřímo účastnili. V bitvě, ve které se mnoharodový indiánský kmen Siuxů spojil proti vojskům tří generálů. Po první vítězné bitvě byli ve druhé indiáni poraženi a ti, co nezahynuli museli z rezervací utéci, přestože měli s vládou smlouvu o jejím osídlení. Proč k bitvě došlo nebylo z důvodů rasové animozity, ale politikou ovládanou biznismeny a jejich touze po bohatství, které jim poslední země Siuxů skýtala.

2 26.03.2013

Nedá mi to, abych neokomentoval některá tvrzení. V části třetí "Tábor jako biopolitické paradigma moderní doby" autor vychází z prostředí koncentračních táborů, ve kterých nalézá absolutní biopolitický prostor, který nemá v dějinách obdoby. "Je to místo, kde moc nemá před sebou nic jiného než čistý život. Dále tvrdí, že tábor je paradigma politického prostoru, kde se politika stává biopolitikou a homo sacer virtuálně splývá s občanem. Dokonce se ohrazuje proti prokazatelným hrůzám v koncentračních táborech a navrhuje každý jednotlivý připad prošetřit a sjednat tak jednou provždy pravdu. Autor je tak uchvácen myšlenkou biopolitických prostor v táborech, že na jejich účet předvídá zánik obcí.
Svým výkladem "Paradoxu suverenity" zpochybňuje nepřímo faktum suverenity státu, neboť v jeho konstrukci spějí státy v biopolitické prostředí ke svému zániku. Naprosto ignoruje přípravy na vznik evropského superstátu. Podle něj je suverenita mimo zákon, je stavem, kdy suverén může zákony měnit, aniž by jednal protiprávně. Nepřímo tak dokazuje, že suverenita národních států evropy s demokratickým politickým systémem vlastně neexistuje. V takovém případě nechápu, proč musí země Evropské unie v postavení homines sacri provádět změny v zákonech na tzv. příkaz EU, když o příkazech rozhoduje suverén, který v problémech kyperských bank už neskrývá svoji tvář?
Mohl bych pokračovat např. "Ambivalentností posvátného" případně statí "Psanec a vlk", avšak v komentáři to považuji - pro rozsah textu - za nemístné. Jedno bych ještě dodal: nacházíme se ve vyjímečném stavu, nikoliv typologicky pozitivním (podle Agambena), ale dle vývoje růstově alarmujícím. Příklad: finančně nákladná hydra bruselských úředníků a studgardských tzv. europoslanců - versus - socialistické řešení Řecka a zlodějské řešení Kypru.

1 22.03.2013

Vzpomínám si, když se mluví o významnosti Agambena, jak významní byli v našem "táboře" socialismu Marx a Lenin. Chci jen upozornit, že významnost nezískáváme samoúčelem a originalitou, (nebo sledováním vyčpelosti pojmů a politiky), neméně důležitými jsou pro autora doba a režim. Jsou i současní autoři neméně významní, kteří jdou z mocensko-politického hlediska tzv. "proti proudu", a ti, nejen že nejsou považováni za významné, jsou naopak dehonestováni. Tím chci pouze upozornit na relativitu posuzování.
Giorgio Agamben je nepochybně originální svými myšlenkami a pojmy, které očividně mají kromě vypozorovaných skutečností i znak souvislostí, které z jeho textů sem tam vykukují. Souvislost může mít pouze něco (text, projev) s něčím (dobou, režimem). V oblasti mediální poukazuje na zpolitizování médií, která podávají informace o tváři a gestech způsobem jim vyhovujícím, protože jsou nástrojem stínové moci. Jde o manipulativní zásah do politiky, což nemůže být trestné, protože "svoboda slova" je přikryta deštníkem Listiny práv a svobod. Pro samu politiku je však zhoubný. V eseji o táborech navozuje dojem, že nejsou důkazy o genocidě v nich praktikované a poukazuje na koncentrační tábory na Kubě v r. 1896, tábory na začátku 20. stol., kde Angičané shromažďovali Búry a Temešvár. Záznamy o důkazech genocidy byly simulované. Co k tomu dodat? Autor má pro své konstrukce mnohé postřehy, které jsou prokazatelné a je možné s nimi souhlasit. Je ovšem nepochybné, že své eseje zkonstruoval podle evropsko-unijního proudu. Ano, budou zanikat státy, avšak z jiného důvodu, než kvůli vyprázdněnosti a nepotřebě; naproti tomu v Evropě vznikne superstát. Tady se autor míjí s logikou.

1 17.03.2013

Jan Assmann je po vědecké stránce významný egyptolog. Jeho díla jsou tématicky zaměřena na kulturu, theologii a politiku. V úvodu se zmiňuje o autorovi termínového spojení "politická theologie" Římanu Varrovi, který konstatoval, že počátky státních institucí jsou identické s počátkem náboženství. Ve svém díle autor poukazuje na archeologické objevy pouze náboženských textů a naprostou absenci textů souvisejících s řádem státního zřízení, přestože v náboženských zpovědních textech jsou zjevné určité zvyklosti na úrovni nepsaných zákonů, které do jisté míry vypovídají o normativech společenského zřízení.
K tomuto dílu bych měl přesto jednu připomínku. Pochybnost o existenci starozákonní postavy Mojžíše a spekulace o jeho egyptském původu a kvazi totožnosti s jeho předcházejícími jmény ve "vydedukovaném" propojení s důvodem, proč byli Hebrejci vyhnáni s Egypta, popisovaným ve Starém zákoně v knize Exodus, nemohu v tomto s autorem souhlasit nejen, že se nemá identicky o co opřít, ale zvláště proto, že jeho (a dalších autorů) stanoviska, ze kterých vycházeli, nemohou být přijaty ani hypoteticky, natož vědecky zdůvodněné. Buď je něco dokazatelné nebo je jen pouze hypotetické, případně dokázané později. Spekulativní myšlenkové procesy nemají ve vědeckém bádání co pohledávat.

15.03.2013

Od Pavla Barši jsem tak trochu tušil kvalifikaci a orientaci díla, nicméně jeho teorie řešení romské otázky je vrcholem inklinace ke změnám, které v minulosti nepřinesly nikdy nic dobrého. Universalismem autor myslí něco jiného než ti, kteří by jej rádi aplikovali s ohledem na různé zájmy, jen ne ty zidealizované. Musím říci, že autorova invence nápadů v tvůrčí době díla byla zřejmě příliš ambiciozní, protože napětí mezi většinovým a romským etnikem se vyostřilo - proč? Vítězící zastánci a bojovníci za pravdu a lásku, jsou motivováni lží a nenávistí. Ale to autor jistě dobře ví...

1 27.08.2012

Bohumil Bezouška je vynikající vypravěč příběhů z divadelního prostředí i mimo něj, podané jemu vlastním humorem. Jeho literární tvorba má i zčásti zvukový záznam z jeho nenapodobitelným hlasem. Jsem rád, že jeho dvě humoristická díla jsou součástí mé knihovny.

01.08.2012

Do nedávna takřka "bílé místo" v dějinách bude nesporně přitahovat alespoň tu část čtenářů zajímajících se o historii. Kdo jiný, než vědci z různých oborů mohou skládat mozaiku informací o této málo přečtené době. Doufejme jen, že bulvár a komerce odkrývající se přelomové éry evropské historie nezneužijí.

27.07.2012

Propojení kriminální práce s prací tajných služeb není až tak neobvyklé zvláště v době prvního roku po druhé světové válce. Období, kdy "politika pod pokličkou" nechala národ ještě relativně v klidu, přestože komunisté za podpory sympatizujících občanů těžili jakoby z pozic vůdcovství, bylo přece jen relativně jednotné u všech složek v boji proti zbytkům zatvrzelých a německými zpravodajci řízených záškodnických skupin. Jedno je však jisté, autor servilní své době zachytil událost tak, jak byla zaznamenána v archivech tajných služeb. Terorismus je nejhorší zlo, jakého se lze dopustit, je jen otázkou do jaké míry je autentičnost komunistických archivů ne-li pravdivá, tedy alespoň identická. A nebo snad Bor jisté situace musel kvůli cenzůře vynechat? Výklad dějin je vždy velkým otazníkem skutečnosti. Vždyť nebylo málo kolaborantů s nacismem, kteří později dělali kariéru při "budování socialismu".

Nevím, jestli ignorování gramatiky bylo jejím stylovým záměrem a nebo celkový dojem vzešel až díky tomu, že autobiografický příběh dosáhl poměrně překvapivý spád. A přitom nešlo jen o absenci velkých písmen, ta pouze dynamice přispěla. Krátké odstavce v datovém záznamu a krátké, mnohdy jednoslovní věty usnadnily pochopit obsah, byť slovesnost sama o sobě činila dílo dosti náročné. Byl jsem dílem příjemně překvapen a mohu autorce vznést poklonu. Osud jí nedopřál další "překvápky" v další tvorbě.

2 24.06.2012

Je známo, že historii utvářejí mocní. Co se jim nehodí, zamlčí, co je pro ně potřebné, ještě zveličí, případně zkonstruují mimo realitu.
Dle mého názoru, Vlasov učinil mnoho strategických chyb a zvolil boj proti bolševismu v nevhodnou dobu, přičemž si ke všemu vybral naprosto nepřijatelného spojence. Nicméně kniha je kromě jiných dokladem, že Hitler a Stalin nechali za sebou stejnou minulost, která v jiné podobě přetrvala dodnes. Dříve propaganda, dnes mediální byznys je nástrojem skutečné moci.

2 05.06.2012

Velmi dobře napsaná kniha, která má kromě dobrodružného děje s kriminálním akcentem i významný sociální podtext. Nemohu však zcela souhlasit s plk. dr. Oldřichem Kocourkem autorem doslovu k této knize. Je tendenční jak k ději samotnému, tak i dobou napsání doslovu.

14.02.2012

Nevím, v kterém již roce jsem si koupil LPíčko, navyprávěné samým autorem a můžu říct, že kniha i deska jsou nejen po stránce humoru zdařilým dílem, je také zúčastněným pohledem na známé osobnosti, s nimiž autor měl mnohé, především mimoherecké zážitky. Humor nekonvenční, vzešlý z povah a situací, byť na jevišti probíhá drama.

31.01.2012