Homo sacer

22.03.2013

Nedá mi to, abych neokomentoval některá tvrzení. V části třetí "Tábor jako biopolitické paradigma moderní doby" autor vychází z prostředí koncentračních táborů, ve kterých nalézá absolutní biopolitický prostor, který nemá v dějinách obdoby. "Je to místo, kde moc nemá před sebou nic jiného než čistý život. Dále tvrdí, že tábor je paradigma politického prostoru, kde se politika stává biopolitikou a homo sacer virtuálně splývá s občanem. Dokonce se ohrazuje proti prokazatelným hrůzám v koncentračních táborech a navrhuje každý jednotlivý připad prošetřit a sjednat tak jednou provždy pravdu. Autor je tak uchvácen myšlenkou biopolitických prostor v táborech, že na jejich účet předvídá zánik obcí.
Svým výkladem "Paradoxu suverenity" zpochybňuje nepřímo faktum suverenity státu, neboť v jeho konstrukci spějí státy v biopolitické prostředí ke svému zániku. Naprosto ignoruje přípravy na vznik evropského superstátu. Podle něj je suverenita mimo zákon, je stavem, kdy suverén může zákony měnit, aniž by jednal protiprávně. Nepřímo tak dokazuje, že suverenita národních států evropy s demokratickým politickým systémem vlastně neexistuje. V takovém případě nechápu, proč musí země Evropské unie v postavení homines sacri provádět změny v zákonech na tzv. příkaz EU, když o příkazech rozhoduje suverén, který v problémech kyperských bank už neskrývá svoji tvář?
Mohl bych pokračovat např. "Ambivalentností posvátného" případně statí "Psanec a vlk", avšak v komentáři to považuji - pro rozsah textu - za nemístné. Jedno bych ještě dodal: nacházíme se ve vyjímečném stavu, nikoliv typologicky pozitivním (podle Agambena), ale dle vývoje růstově alarmujícím. Příklad: finančně nákladná hydra bruselských úředníků a studgardských tzv. europoslanců - versus - socialistické řešení Řecka a zlodějské řešení Kypru.