Pebra
komentáře u knih
Kruh mého času
Marie Šulcová
Přiznávám, že jsem netušila nic o výbuchu v Bolevci a nikdy se nepídila po tom, kde vzal Čapek námět na Krakatit. Každopádně mě pobavilo, jak se marně snažil něco naučit spratka Prokopa Lažanského, ačkoli nevím, na kolik jde o literární fikci.
Historie Svorné sedmy
Jaroslav Foglar
Jednoduchý a krásně nereálný příběh o kamarádství docela nesourodé skupinky správných kluků a docela malých holek, určená pro nejmladší čtenáře. I když jedna z postav, která vydává během všech akcí výkřiky "čiky, čiky", je dost možná opravdová, tipuji, že si ji Foglar nevymyslel a potřeboval toho malého otravu zaznamenat.
Ragtime
E. L. Doctorow
Výborné postřehy k divoké Americe počátku minulého století, o slohu nemluvě. Několik spletitých zajímavých hysterických osudů. Nedivím se, že si knihu vybral Forman k natočení filmu. Není to lehké čtení, vyžaduje soustředění a aspoň nějaké povědomí o historii USA.
Opravář osudů
Robert Fulghum
Se vší úctou k laskavému panu Fulghumovi... je to taková, s prominutím, laskavá blbina. :) Řádkování nemuselo být jedna a půl, ne-li víc, mezery mezi odstavci... kniha by se smrskla o polovinu a ušetřil by se papír.
Milionová holka
Stanislav Rudolf
Sbírám v knihobudkách knihy mého dětství a mládí. S odstupem a úsměvem vidím, jak jsme vlastně byly v těch čtrnácti letech nevinné. Rudolf měl holky v tomhle věku dobře přečtené :). A vždy jsem obdivovala, jak nenápadně v několika větách či slovech uměl nás čtenářky vzdělat (tady např. o tom, jak a čím se vyvolávají fotky).
Klára a Slunce
Kazuo Ishiguro
Nejvíc mi vadilo, že o "pozdvihnutých" čili geneticky vylepšených lidech, se vlastně jen mluvilo, ale žádná velká akce s nimi, v které bych je mohla porovnat s obyčejnými lidmi, se nekonala.
Pan učitel a jiné povídky
Božena Němcová
Nejspíš si ty staré časy idealizuju, ale o to raději čtu klasiku, kde děti na hrobu pana učitele pláčou zcela upřímně. Protože byl moudrý a měl je rád. Ve Chvalíně se narodil v roce 1858 budoucí knihkupec František Topič. A něco mi říká, že byl jedním z těch dítek, v kterém zmiňovaný pan učitel vzbudil lásku ke knihám!
Zahořanský hon a jiné povídky
Alois Jirásek
Popisný Jirásek mě svým způsobem uklidňuje. Vracím se s ním do doby, kdy všechno mělo nějaký řád, lidé mnohem více pracovali, ale i zpívali.
Lucemburská zahrada
Michal Ajvaz
Eh... tedy vysvětlovat tak dlouho čtenáři, že si autor položil prsty na jiné klávesy než je při psaní deseti prsty nutné... možná za to dostal tu Magnesii :).
Dokud žijí motýli
Hanni Münzer
Zřejmě dobrý literární agent, anotace naprosto zavádějící. Mezi popisy nákupů hadrů a jídla vsouvat kusé informace o tom, kdo je Che Guevara či Theseus, je nejspíš pokus o dovzdělání pubertálních čtenářek. :)
Zulejka otevírá oči
Guzel Jachina
Kdyby to nenapsala Ruska a neodehrávalo se to v gulagu, občas mi to připomnělo americký film. Člun se zásobami se objeví ve chvíli, kdy došly kulky k lovu, znásilnění zmaří medvěd... Každopádně dobře napsané a mně je znovu zle z lidského chování. Absurdní je, že Zulejku pracovní tábor vlastně osvobodil. A taky mi vrtá hlavou, na čí straně vlastně Guzel Jachina je.
Hlavní třída
Sinclair Lewis
Nakonec... i když si hlavní hrdinka neustále stěžovala, tak se mi zdá, že se v tom městečku dělo oproti dnešku dost věcí, vždyť se ti lidé věčně setkávali a cosi podnikali. :) Dnes je situace mnohem horší. Konzumní společnost vyšplhala na nejvyšší přímky.
Vražda ze zdvořilosti
Jiří Štefl
Detektivní zápletka dobrá, ačkoli došlo k záměně slov etika a etiketa :). Ale poslouchala jsem jako audioknihu, tak nevím, jestli to nepopletli ve studiu.
Jezerní růže
František Kožík
Miluju Kožíkův vypravěčský um a jazyk. Tohle dílko spadá do kategorie a la Javořická, a přece je to krásné. Doba, která se nejspíš nikdy nevrátí, cudné dívky a zdvořilí nápadníci, navíc v kulisách neodolatelné Telče. Nádhera.
Boží muka
Karel Čapek
Za mě je fajn, že se Čapek později vypsal a zbavil patosu, který cítím v téhle prvotině.
Mládí na křídlech
Helena Šmahelová
Možná jsem jediná, která chápe a má ráda i tu nemožnou tetu :).
Gazdina roba
Gabriela Preissová
Kdybych neviděla hru v režii Petra Kracika v Českém Těšíně, nemohla bych tvrdit, že jsem z ní unesená. Takhle to ale můžu odpřisáhnout. Víc jak sto let staré drama, v nářečí, krojích a přesto mi tlouklo srdce. I když se Eva místo do Dunaje vrhla do řeky Olzy. Hráno na Festivalu nad řekou. Bravo!