Pavlaj komentáře u knih

Četla jsem už kdysi dávno v mládí, kdy jsem Gardnera (a Perryho Masona) hltala. Po druhém přečtení hodnotím o malinko střízlivěji, nesedí mi přebytek dialogů a málo popisů.

1 22.09.2023

(SPOILER) Zajímavá knížka. Prostředí, Giverny, Monet, impresionismus, lekníny, to všechno je krásné. Ta občasná poetika se mi taky líbila.
Zápletka a děj - hmm, nás autor malinko vodil za nos, že? Ještě jsem se nerozhodla, jestli mě to naštvalo nebo ne, ale trochu oklamaná si připadám.
SPOILER! V druhé polovině už jsem čekala nějaké rozuzlení a la Čas odejít - a ono nakonec skoro jo. Co mi vadí, je že je to detektivka a tak všichni přemýšlíme, kdo je pachatel. A jak to asi uhodnout, když je datace v názvu kapitol nespolehlivá a autor neřekne, co je vzpomínka a co je realita? Navíc ten zmatek s jmény a přezdívkami, to bylo nefér. 70 %.

6 31.08.2023

Jsem nadšená. Z více důvodů. Pro nás je krásné číst všechen ten obdiv k parašutistům i členům odboje ("jeden z největších odbojových činů lidských dějin a nesporně největší odbojový čin druhé světové války"). Co se faktů týče, zas tak moc se o operaci Anthropoid nedozvíte, jen ty základní věci plus hodně nesouvisejících nebo volně souvisejících zajímavostí. Ale ta forma, wow, ta forma je úžasná. Vypráví příběh Heydricha a atentátu, ale stejně tak vypráví o autorově posedlosti, tvůrčím hledání i o lásce k Česku, Slovensku a Praze.
"Vidím tu nejkrásnější kulisu na světě, chrám Panny Marie před Týnem, černou katedrálu, ježící se věžičkami, tu, před kterou bych pokaždé, když smím obdivovat šedivý majestát její zlověstné fasády, nejraději padl na kolena. V hrudi mi buší srdce Prahy."
Strhující. Přesto, že se autor uprostřed napínavého líčení střelby v holešovické zatáčce najednou odkloní od tématu a začne se věnovat úvahám o literární formě a procesu psaní. Nebo vlastně právě proto.

8 23.08.2023

(SPOILER) Většina (i opravdu hnusných) krizí se dá přežít, pokud se obklopíte dostatkem květin, knih, pohádek, psů a čajů s medem.

Trochu vážněji: Na mě asi moc melodramatické - proč tu nebyla jediná postava, která by za sebou neměla nějaké strašné trauma? Ale: Zpracování s květinovou a pohádkovou symbolikou je unikátní a tvoří zvláštní snový mix. S přírodou Austrálie jako třešničkou na dortu.
Přes tu nadměrnou melodramatičnost dám pět hvězdiček. Cokoli jiného by nebylo fér vůči knížce, od které jsem se nemohla odtrhnout a kvůli které jsem odložila spoustu povinností na druhý den, jen abych ji mohla dočíst až do konce.
P.S. Hlavní hrdinka by mi možná v druhé půlce taky lezla na nervy, ale už jsem slyšela natolik dost o domácím násilí, abych si pamatovala, že je velmi těžké se z něho vymanit. A taky že ti, kdo ho zažili, mají bohužel tendenci dostávat se do stejných pastí a hledat ty samé typy partnerů.

5 13.08.2023

Druhý díl za mě lepší než první. Philip bojuje ve válce za nezávislost, Judson je ve válce se svým otcem a sám se sebou. Místo nehodnověrných anglických šlechticů a la červená knihovna z prvního dílu tady před očima ožívají skutečné historické postavy a hrdinové války o nezávislost - George Washington, John Adams, Paul Revere, Tom Jefferson, von Steuben. Docela hezký je i návrat Gila jako symbol bratrství s Francií.

2 13.08.2023

Rodinu Kentů stíhá neštěstí za neštěstím, takže docela těžké čtení. Dobově opět hodně zajímavé, ale před dalším dílem si asi potřebuju dát pauzu.

1 13.08.2023

Úlovek z knihobudky, protože se hodila do čtenářské výzvy ´23.
Určitě kvalitní čtení pro děti, pro dospělého už o něco méně. Historické události popisované dětskýma očima mívají své kouzlo, tahle knížka se ale třeba Tomu Sawyerovi nebo Jako zabít ptáčka nevyrovná. Oceňuji krásné popisy přírody i chudinského prostředí, dojem z boje za sociální spravedlnost mi ovšem dost kazilo vědomí, kam to soudruzi bolševici nakonec dovedli. Nádherné jsou ilustrace Kamila Lhotáka. Popisy jsou fakt moc pěkné a až skončí válka, chtěla bych se jet podívat do Oděsy.

2 10.08.2023

(SPOILER) První díl mě malinko zklamal. Historický román se vždycky skládá ze dvou částí: z popisu reálných historických událostí a storyline. A právě ta storyline mi tu přišla nevěrohodná, až harlekýnská. Životní příběh Phillipa má asi nějak zrcadlit vztah mezi Británií a USA: rozhodování se mezi starou a novou vlastí, zkaženou aristokratickou a emancipovanou republikánskou milenkou, povinnostmi k matce a vlastními představami o životě. Zavržení rodičů a bratrovražda pak nejspíš symbolizuje rozhodnutí kolonií přetrhat vztahy se starou utlačující aristokracií a začít na novém kontinentu budovat vše od píky.
Je to hezké čtení, ale anglická šlechtična z 18. století, která jezdí bez garde na vyjížďky a rozdává si to pod stromem s někým, koho skoro nezná? Lol.

3 24.07.2023

Drsné. Historie vztahů mezi bílými osadníky a původními aboriginskými obyvateli je historií bezpráví, útlaku a nespravedlnosti. A ten konec .... ten mě úplně dostal.
Autor byl frajer, napsat román s takovým pojetím ve třicátých letech 20. století, kdy myšlenka rovných lidských práv ještě nebyla v módě a bílá nadřazenost byla hluboce zakořeněná. Před jeho lidskostí i odvahou smekám.

1 16.07.2023

Už několikrát jsem četla výběr Tisíc a půl dobrodružství, hlavně v mládí, a Halliburton byl můj zamilovaný autor. Teď jsem si pořídila všechny původní kompletní reportážní sbírky a jako první přečetla Královskou cestou za romantikou. Cestovní reportáže jsou to pořád krásné, ať už jde o popisy přírody, památek nebo toulek jen tak.
Ale s odstupem času teď už mnohem víc vnímám i autorovu neúctu k místním lidem a jejich tradicím, jeho bílou nadřazenost a aroganci. A vlastně mi to začalo hodně vadit. Snad je to dané jen tím, že při psaní těchto prvních povídek byl ještě hodně mladý a v dalších knihách se to zlepší. Doufám.

Nádherné a pro mě nečekané překvapení. Příběh o méně známé etapě americké historie - vystěhování Čerokíjů z jejich původního domova na jihovýchodě USA.

"Postava osamělého uprchlíka v sobě má určitou romantiku. Když jde ale o nemluvňata, vyčerpané mladé matky a prošedivělé starce s oteklými klouby na prstech, pak převládá spíš hrůza a beznaděj. Nelze mluvit o úprku, jen o únavném hmoždění. O zoufalé cestě krajinou, která se obrací proti vám, cestě překrásným milovaným světem, jenž je najednou plný rizik a nebezpečenství."

Vzpomínky starého muže mi svým laděním připomněly jinou krásnou knížku, Gilead.

"Na mém současném stavu se kromě věku nic nepodepsalo tolik jako láska. Už brzy se odeberu do Země noci, kam touží odejít duše všech lidí i zvířat. Volá nás k sobě. Cítím, jak mne k sobě táhne, stejně jako všechny ostatní. Je to poslední bílé místo na mapě života a cesta k němu bude temná. A smutná. Ale bude to cesta a pro cestování jsem měl odjakživa slabost."

1 30.06.2023

Billa Gatese obdivuju za všechno, co dělá pro rozvojové země, i za zápal, s jakým se snaží o popularizaci opatření nutných k boji proti klimatickým změnám. Akorát že podle mě příliš spoléhá na vývoj technologií (přestože přiznává, že v některých oblastech se to moc nedaří) a nesnaží se o změny v přístupu (omezení plýtvání a konzumu). A vadí mi jeho pokrytectví: nám doporučuje, ať si koupíme elektroauta, ale on si nemůže odepřít používání soukromého tryskáče. Jako příklad hodný následování by stačilo, kdyby přešel na létání první třídou běžného dopravního letadla.

3 30.06.2023

Zajímavé, že má knížka na DK tak nízké hodnocení, protože mně se líbila stejně jako ostatní od Picoultové. Propojení s Božskou komedií a devíti kruhy pekla, s komiksem i eskymáckými legendami mi přišlo nápadité a každý z prvků měl v ději svůj význam. Těžší na čtení, protože bez pochopení všech těch alegorií a podobenství se člověk nedostane ke smyslu příběhu.
A to wow na konci tu taky bylo. Jen jím nebyl pachatel zločinu, ale fakt, že peklo, kde se finále odehrává, je možná peklem pro někoho, ale někdo jiný tam naopak může najít to, po čem touží.
"V této části světa lidé věřili, že myšlenka se může kdykoli přeměnit v akci; slovo, na které jen myslíte, má dostatek síly, aby ranilo nebo vyléčilo, jako to, které vyslovíte nahlas".
"Někdy se to, co si přejeme, skutečně vyplní. A někdy je to ta nejhorší věc, která se mohla stát".

2 21.06.2023

Zajímavá knížka, neuměla bych ji žánrově zařadit. Dějiny německé okupace Guernsey - neznala jsem, super. Milostný příběh - průměr. Forma dopisů - skvělá. Lehce humorný tón mě bavil, ale on pod sebou schovával spoustu smutku. Při čtení mě hodně napadalo básníkovo "Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal". 90 %.

20 16.06.2023

Skvělý historický román z doby, kdy myšlenka náboženské tolerance byla vnímána jako příliš radikální.
Od prvního dílu se hodně liší. Zatímco Pilíře země popisovaly stavbu katedrály v Kingsbridge a osudy jejích stavitelů, tady se přesouváme do vysoké politiky. Sledujeme dění na anglickém nebo francouzském dvoře, úklady a pikle katolíků i protestantů a velké dějinné události: Bartolomějskou noc, porážku španělské Armady, popravu Marie Stuartovny. Hodně lokací a velké množství postav vyžadují při čtení pozornost, ale stojí to určitě za to.

9 16.06.2023

Není to dobrodružný příběh, od kterého by se nedalo odtrhnout, spíš bych možná popsala jako cestopis. Nádherné popisy přírody a prérie. Ke krásnému komentáři od GreenMagritte není moc co dodat.
Hlavní hodnotu vidím v autentickém svědectví o době, kterou nám knihy a filmy napsané a natočené s odstupem sta let zastřely nepřesnostmi a nepravdami.

3 09.06.2023

(SPOILER) Myslím, že každý reaguje na životní krizi po svém. Někomu pomůže společnost lidí a povídání u kafe nebo u piva, někdo musí do přírody a do hor. Chrisovi moc rozumím. Tragické je, že svoji touhu po samotě a sebepoznání hnal až tak daleko, že když k nějakému poznání došel ("nesdílené štěstí vlastně štěstím není"), už nebylo návratu.
Krakauerem skvěle napsáno a zdokumentováno, mám jeho styl ráda. Film je jedním z mých nejoblíbenějších a Long Nights je nejlepší píseň všech dob.
"Povinná četba pro cestovatele krajinami světa i krajinami duše"- to hodnocení podepisuju na 100 %.

14 25.05.2023

Opět slušná detektivka okořeněná tajem a kouzlem Bretaně. Při dovolené jsme se podívali do míst z prvních dvou dílů, ale vidím, že pro bretaňské poznávání máme ještě spoustu dalších tipů.

3 25.05.2023

Přečtení jsem víc jak rok odkládala, protože je to taková bichle a z nové autorky jsem měla trochu strach. Bezdůvodně. Srovnání autorky s Kenem Follettem mi přijde zasloužené, příběh Tugumíra se čte jedním dechem a těch 650 stran jsem zvládla jak nic.
Velmi zajímavá doba, konflikty Sasů a polabských Slovanů souvisí i s našimi dějinami (okrajově přivádí na scénu i svatého Václava a jeho bratra Boleslava). Líbilo se mi, že autorka, byť Němka, líčí Sasy i Slovany docela vyváženě. Přestože pohanské rituály tehdejších Slovanů byly kruté a barbarské. Láska a vztahy v knížce sice jsou, ale nepřišlo mi to jako červená knihovna, jak si tu někdo stěžoval. Já jsem hodně spokojená.

15 19.05.2023

Díl o Ozvěně je super. Jen škoda toho velkého skoku v čase od minulého dílu. I když Sackettové jistě v průběhu těch chybějících let stáli na straně americké revoluce a války za nezávislost :-), to je přece jasná věc :-). Ale mrzí mě, že jsme u toho nebyli.

3 19.05.2023