Pavlaj komentáře u knih

U knížky mě zaujal námět, podle anotace jsem se na čtení moc těšila. A to byl možná ten problém, že jsem měla moc vysoká očekávání. Zápletka je sice originální, ale zpracování nemastné neslané. Místy jsem se nudila a bylo mi vlastně trochu fuk, jak příběh dopadne. Je to takové předvídatelné, mravoučné a prvoplánově motivační. Nevím, možná jsem prostě jen nebyla ve správné náladě. 75 %.

7 01.01.2024

V 90. letech jsme s outdoorovými přáteli tragickou noc na Everestu obšírně diskutovali. Ale až po tom, co jsem viděla film Everest (2015), začal mě ten příběh skutečně fascinovat. Přečetla jsem Krakauera, načetla další články a nakonec si obstarala i The Climb od Bukrejeva (v angličtině je dostupná za normální peníz).
Co k tomu říct, no. Mezi těmi dvěma knížkami je obrovský rozdíl. Krakauer je zkušený novinář, jeho líčení je napínavé, profesionálně podané. Jeho pohled na osudnou expedici je pohledem klienta, který očekává, že se o něho placení vůdci budou starat. Bukrejev ve svém výrazně „sušším“ líčení dává pohled zevnitř organizačního týmu a ukazuje, jak strašně důležité je materiální zabezpečení, logistika a řízení. Fischerova začínající Mountain Madness neměla dostatečné finanční zázemí, což vedlo k nedostatku technického vybavení (kyslík, rádia) a horšímu týmu šerpů. Fischerův manažerský přístup asi nebyl ideální – spoléhal na individuální výkony, jeho vůdci neměli konkrétní společný plán, mezi členy týmu byla jazyková bariéra. K tomu všemu soutěživost mezi agenturami, tlak z přítomnosti novinářů...
Konflikt Krakauer – Bukrejev hodnotit nechci vůbec, protože pravda o tom, co a jak bylo domluveno, umřela na hoře s Fischerem a Hallem. Bukrejev měl obrovskou jazykovou nevýhodu a možná mohl být sebestředný a arogantní. Faktem zůstává, že za klienty Roba Halla, mezi které patřil Krakauer a mezi kterými byly oběti na životech, neměl Bukrejev žádnou zodpovědnost a všichni klienti z jeho výpravy přežili.
Pro mě jsou obě knížky dvěma dílky skládačky, které dohromady dávají kompletní pohled na tragédii, každá z trochu jiného úhlu.
P.S. Co nepochopím, je, jak se Krakauer i Bukrejev při sestupu úplně vykašlali na ubohého Becka Weatherse. Oba o sobě tvrdí, že byli fyzicky v pohodě, a stačilo, aby ho prostě doprovodili dolů sebou.
Jenže něco zpětně hodnotit z pohodlí gauče je strašně jednoduché. A vlastně úplně mimo.

8 28.12.2023

Troufám si říct, že zatímco některým z Halliburtonových cestopisných reportáží čas neublížil, u mnoha povídek z Nádherného dobrodružství je na stylu poznat, že byly napsány před sto lety. Možná proto se do nejznámějšího výběru Odeonu 1000 a půl dobrodružství dostaly z téhle knížky jen 4 reportáže z jednadvaceti. Taky si myslím, že aby čtenáře knížka chytila, musí být fanda nejenom Halliburtona, ale i Homéra a Illiady.
Mně se putování po stopách Odysseových docela líbilo a některá fakta byla pro mě úplně nová, třeba příběh Ruperta Brooka a jeho hrob na Skyru.

P.S. Dojemný je doslov, protože v češtině knížka poprvé vyšla v červnu 1939. Autor doslovu píše o Halliburtonovi v přítomném čase, v polovině se opravuje do minulého času a píše, že je Halliburton čerstvě od března pohřešován. Poslední odstavec už jen cituje tiskovou zprávu o tom, že byl Halliburton prohlášen za mrtvého.

3 19.12.2023

O úroveň lepší než Než potkala mně (to byla moje první Barnesova kniha).

Filozofování o významu lásky v našem životě, o tom, jak první velká láska určuje náš další životní osud. A o tom, jaké to je, vidět milovaného člověka ztrácet se a blednout.
Barnesův hrdina říká, že každý má svůj jedinečný příběh lásky, ten jediný příběh, který stojí za to vyprávět, Já život vidím spíš jako mozaiku, kde některé věci zaujímají větší místo a některé jsou okrajové, ale celé to dohromady skládá výsledný obraz a pocit. Takže se vlastně s autorem neshodnu. Přesto mě těch 250 stránek naprosto nadchlo. Je tam tolik myšlenek, tolik krásných a jedinečných úvah, že jsem měla chuť vzít tužku a podtrhávat. 90 %.

5 12.12.2023

Při čtení Hotýlku, mé druhé knížky od Aleny Mornštajnové, jsem pochopila, že Hana jako literární fenomén dekády se neudála jen tak. Protože Hotýlek, který byl napsaný dříve, je úplně stejně dobrý. Má originální a silný příběh. Ale je to styl a vypravěčské mistrovství, které dělá autorčiny knížky jedinečnými.
A za vykreslení dob socialismu by měl Hotýlek být součástí povinné četby. Pro školáky i pro zapomnětlivé dospělé.

19 08.12.2023

„Smrt nic neznamená a nedovedl si ji představit ani z ní neměl strach. Ale život je obilné pole, vlnící se ve větru na stráni kopce. Život je sokol na obloze. Život je hliněný džbán s vodou v prachu mláceného obilí, když cepy vytloukají zrní a létají plevy. Život je kůň, kterého svíráš stehny, a karabina pod jednou nohou a kopec a údolí a potok mezi stromy a protější strana údolí a za ním kopce.“
Nemám slov. Něco od Hemigwaye už jsem četla, a mnoho z jeho knih se nečte lehce. Komu zvoní hrana je pro pokročilejší čtenáře, ale po jejím přečtení si definitivně Hemingwaye přiřazuju do svého seznamu největších literárních velikánů. Ne proto, že je to tak v učebnicích, ale protože jako doopravdy.

13 01.12.2023

Mnohovrstevnatý a nejednoznačný příběh, který asi neumím dobře popsat. Hlavně ne tak, abych zbytečně neopakovala předchozí komentáře. Stojí za přečtení? Rozhodně. Je to čtení složité a náročné? Ano, rozhodně. Protože předkládá hodně otázek, na které se musí čtenář sám snažit hledat odpovědi. Dva týdny po přečtení mi zůstává v paměti zvláštní směs bezútěšné drsné krajiny, morálních dilemat ze spoluúčasti na autoritářském režimu a dusné atmosféry domnělého (nebo skutečného?) nebezpečí na periferní výspě nepojmenované říše.

6 23.11.2023

Nejslabší ze tří dílů, a to o řád. V začátku docela zajímavý popis nálady běžných Američanů po začátku druhé světové války, jejich neochotu vstupovat do dění v Evropě a jít umírat na druhý konec světa za cosi, co se jich bytostně netýkalo. Pak už to bylo celé dost o ničem.

2 23.11.2023

V mnoha směrech názory Raworth jsou radikální, hlavně v tom, jak zpochybňuje zavedená a posvátná dogmata tradiční ekonomie. Vždycky ale dobře vysvětlí, proč by dogmata neměla být dogmaty a že v mnoha případech sami autoři oněch dnes posvátných ekonomických pravidel měli pochybnosti nebo to vlastně původně mysleli trochu jinak. V některých směrech zase zdaleka ne tak radikální, jak jí kritici a oponenti nerůstového hnutí (většinou hlavně ti, co znají „nerůst“ jen z doslechu a neobtěžovali se něco si o hnutí skutečně zjistit) přisuzují. Je to moc zajímavé čtení a to, jak hysterickou kritiku knížka sklízí od konzervativců z Liberálního institutu, ukazuje, jak moc je takové bourání dogmat zapotřebí.

1 23.11.2023

Jedna z nejkrásnějších a nejsilnějších knih, jaké jsem četla za poslední roky (a možná vůbec). Lyrické a láskyplné líčení přírody, života včel a plynutí ročních období se střídá s prozaickým, velmi střídmým popisem fragmentů válečných událostí.
Klenot, nádhera, nemám slov.

6 11.11.2023

(SPOILER) Plytké a naivní. Absolutně nelogický děj a jednání snad všech postav.
SPOILER: Pět mladých krásných vysoce inteligentních hollywoodských lidí je americkou rozvědkou nasazeno v Paříži, kde mají špehovat německé důstojníky. Zas tak vysoce inteligentní a úžasní teda asi nejsou, protože jejich německé cíle je hned odhalí. Ale to vůbec nevadí, protože čirou náhodou jsou to všechno hodní Němci na správné (spojenecké) straně, jen to americká rozvědka nevěděla. Takže nakonec všechno dobře dopadlo and they lived happily ever after.
Autorka by se měla držet svého žánru romancí, jako válečný román je to k smíchu. Ještě že mě kniha stála jen 80 Kč.

4 03.11.2023

(SPOILER) Kniha je báječná. Všichni jim házeli klacky pod nohy, ale oni nakonec dokázali zorganizovat hudební akci pro půl miliónu lidí. Bezpečnostní síly nesměly mít zbraně, navlíkli je do džínů do zvonu a do trička s holubicí a nápisem Mír. Měli ošetřovnu pro lidi na špatném tripu. Měli letadlo shazující z nebe tisíce květin. Akorát že zapomněli postavit oplocení a pokladny na prodej lístků, takže festival skončil finančním propadákem. Při všech sympatiích k Langovi (budiž mu země lehká) mi připadá, že k investici svých obchodních partnerů se zachoval strašně. Lang stvořil kulturní fenomén, symbol 60. let, touhy po míru a květinových dětí – ale za cizí peníze.

2 21.10.2023

Miluju film. Kvůli nízkému hodnocení tady jsem se bála, že z předlohy budu zklamaná. A najednou jsem po pár stránkách zjistila, že mám v ruce něco naprosto extra. Souzním s komentářem Šárka_D. Mimořádná kniha.
Připadalo mi, jako bych tam byla s nimi, s čtveřicí ztracenců na konci války, s jejich nákladem traumat, smutku a utrpení. Jako bych ve zničené italské vile přespávala v hamace, čekala na příchod léta a starala se o muže, který spadl z nebe a nemá jméno. Má jenom knihu Herodotových Dějin a vzpomínky na poušť a lásku.
Ten konec: "Nikdy by takovou bombu nesvrhli na bílý národ." Těžko říct. Ale nedá se o tom nepřemýšlet.

8 13.10.2023

Spíš než science fiction je Nadace učebnicí geopolitiky. Jak ovládnout svého protivníka bez toho, abychom museli jít do války? Využiji jeho závislosti na energii. Využiji vědu, kterou přeměním v mytologii. Mytologii přetavím v náboženství, ovládnu náboženství. Využiji kupce a obchod, zejména ten s důležitými kovy. Poštvu své nepřátele proti sobě navzájem. „Násilí je posledním útočištěm neschopných.“

Zajímavé je přemýšlení, jak sociologické nebo ekonomické teorie ovlivňují nebo předurčují realitu (když řeknete, že bude krize, bude krize). Nebo naopak: když zavčas varujete, máte možnost událostem zabránit? O tom všem Nadace je a není to úplně jednoduché čtení. Ale mimořádně zajímavé.

14 13.10.2023

Hrozná bichle, ale jo, líbilo se. Strategicky jsem začala číst před prodlouženým víkendem, a jsem za to ráda. Kdybych četla po svých obvyklých 50 stránkách denně, určitě bych se ztrácela v postavách. Je jich hodně, protože kromě hlavního případu pohřešované Margot sledujeme i několik bočních vyšetřování detektivní agentury.
I pátý díl je takový mix mezi detektivkou a románem pro ženy. Natahovaný vztah mezi Robin a Strikem už přestává mít logiku a řešit případ na základě astrologických halucinací pološíleného policajta taky nedává úplně smysl. Ale což, čte se to hezky.

13 07.10.2023

Výborný počin, před odvahou zpravodajů i dosavadním přístupem České televize smekám. Snad důraz na zpravodajství z ruské agrese na Ukrajině vydrží i za nového ředitele. Plný počet ale přesto knížce nedám. Přece jen úroveň jednotlivých reportáží dost kolísá podle autora i podle námětu. A některé ikonické momenty prvního roku války mi tu chyběly.

4 05.10.2023

Taková ta knížka, kterou když máte popsat, o čem je, můžete říct víc různých věcí. Podle toho, co zrovna vám přišlo nejdůležitější. O složitostech sourozenecké lásky. O žárlivosti. O holce, která byla tak trochu mimoň a měla pocit, že nikam nepatří. O lásce a o AIDS a o tom, že v 80. letech se na AIDS umíralo. O ztrátách a tom smutku, když někdo odejde a vy víte, že už ho nikdy nepotkáte. O vlcích.
Nám, kteří jsme příběh oplakali, budiž útěchou, že dnes už se na AIDS neumírá a to i díky českému výzkumu doktora Holého. Na to můžeme být pyšní.
P.S: Finna i Tobyho bych taky nejradši zabalila do té nejměkčí deky, co najdu.

6 26.09.2023

Zase různé vrstvy, zdařile propojené do jednoho celku. Egypt a jeho mytologie, umírání a smrt, kvantová fyzika. Egypt mám ráda, takže mě odborné výklady bavily a výlety do kvantové fyziky taky.
Plný počet ale nedám, ze tří důvodů. 1) bylo to dost depresivní, právě tím, že je skoro celé o umírání 2) klišé „mezi dvěma muži“ 3) hlavní hrdinka se chová hodně nelogicky.
P.S. Konečně mi někdo vysvětlil Schrödingerovu kočku.

3 22.09.2023

Perla z knihobudky. Povinnost pro všechny, kdo milují poušť a severní Afriku. Autor líčí mimořádnou krásu místních obyvatel i místní krajiny. Bílí kolonialisté tu nedokážou přežít bez alkoholu a občasného nervového zhroucení.
"Je to drsný kraj, drsnější, než jsem si představoval. Slova vítr, horko, světlo, ticho, samota tu označují jevy takové intenzity, o jaké si člověk nemůže udělat představu, pokud je nezakusí."
Veliká škoda, že se teď do Alžírska nedá cestovat.

1 22.09.2023

Kultovní knížka, dnes už dobový dokument. Poprvé jsem ji četla v roce ´85, ale protože Beatles miluju, ani po těch letech pro mě neztratila kouzlo. Nejvíc mě baví pohled na Beatles z počátků jejich kariéry, kdy ještě nikdo nevěděl, jak se jejich hudba i texty v čase promění a jak nesmazatelně se zapíší do dějin. Nejenom jako kapela a sóloví hudebníci, ale i jako osobnosti.
(Komentář elcapitano - naprosto přesné).

2 22.09.2023