Nádherné dobrodružství

19.12.2023

Troufám si říct, že zatímco některým z Halliburtonových cestopisných reportáží čas neublížil, u mnoha povídek z Nádherného dobrodružství je na stylu poznat, že byly napsány před sto lety. Možná proto se do nejznámějšího výběru Odeonu 1000 a půl dobrodružství dostaly z téhle knížky jen 4 reportáže z jednadvaceti. Taky si myslím, že aby čtenáře knížka chytila, musí být fanda nejenom Halliburtona, ale i Homéra a Illiady.
Mně se putování po stopách Odysseových docela líbilo a některá fakta byla pro mě úplně nová, třeba příběh Ruperta Brooka a jeho hrob na Skyru.

P.S. Dojemný je doslov, protože v češtině knížka poprvé vyšla v červnu 1939. Autor doslovu píše o Halliburtonovi v přítomném čase, v polovině se opravuje do minulého času a píše, že je Halliburton čerstvě od března pohřešován. Poslední odstavec už jen cituje tiskovou zprávu o tom, že byl Halliburton prohlášen za mrtvého.

Špatně se mi to četlo, dal jsem to do strany 50, to jsem jediný?

18.10.2020

Nejčastější myšlenkou, která mi u čtení Nádherného dobrodružství neustále lezla na mysl, bylo takový to vysmátý a nevěřícný "TO JE VŮL!" Ale takový to hezký "to je vůl". Takový to, který říkáte se smíchem, když přihlížíte skopičinám svýho nejlepšího kamaráda z mládí.
Halliburton byl strašný pako. O tom žádná. Protože vyrazit na maraton, nevzít si kapku vody a skončit tím, že se zlištím v nejbližší taverně, to dokáže jen pako. Ale to pako dovedlo mít nápady, který 95% dalších lidí ani nenapadnou a těch zbylejch 4,99 je odmávne jako neproveditelný a nesmyslný šílenosti. A pak zbývaj paka jako Halliburton, který se umí nadchnout, jít do toho po palici a pak o tom ještě dovedou poutavě napsat a přenést svý nadšení i na ostatní. A funguje to dodnes, jinak by se jeho knížky nečetly.
Halliburton dovedl v životě i v díle zkombinovat sny, touhu po ulítlých a šílených akcích, jakousi laskavost k lidstvu... a nekonečnou odvahu, která teda někdy až hraničila se šílenstvím (výstup na bouřící sopku mi teda už přišel jako hodně blbej a hodně šílenej nápad). Kdybych o autorovi už něco nevěděla a nevěděla, jak skončil, přemýšlela bych, zda mu to všecko mám věřit. Jestli to opravdu je takový bezstarostný pako, se kterým se prostě musíte smát radostí nad životem a jeho nápadama... nebo jestli je to z jeho strany jen obrovská póza. Ale když vím, že zemřel stejně tak, jak žil... tak mu to věřit musím. To póza nebyla, on takovej cvok fakt byl. :)
Takže čtyři hvězdy, poslední nevěřícný zakroucení hlavou a pozdrav někam tam do Hádu, Dickáčku. Vsadím se, že tam někde zkoušíš kutálet balvan se Sisyfem a píšeš reportáž, jak dlouho se to dá praktikovat. :))

25.08.2020

Od autora jsem už četl knihu TISÍC A PŮL DOBRODRUŽSTVÍ, která se mi líbila. A tak jsem se pustil do četby knihy NÁDHERNÉ DOBRODRUŽSTVÍ, která nás zavádí na dobrodružné cesty po stopách starověkého hrdiny Odyssea. Kniha se mi líbila.

02.05.2019

Halliburtonovy knihy jsem četl jako kluk, což už je víc než dávno, ale i dnes se do nich občas dokážu s chutí začíst se zjištěním, že pro mne neztratily na zajímavosti a přitažlivosti. A jsem rád, že k nim mají podobný vztah i mí potomci.

12.02.2017

Je to kniha cestopisná, historická, mytologická, dobrodružná, romantická, humorná, naučná i beletristická. Od všeho něco. A je hlavně zajímavá. Autor je veselý snílek a do dobrodružství se vrhá jako blázen. Jednou jsem si dokonce musela připomenout, že když tu knihu napsal, tak evidentně přežil :-) Rušilo mě, že je to psané velmi ... "vzletně". (Asi to není správný výraz, ale jiný mě nenapadá). Ale jednak to bylo napsáno ve dvacátých letech a jednak to zase nebylo tak strašné, abych zvědavě nečetla dál. Dobrá kniha.

22.11.2015

Halliburtonova dobrodružství mě vždycky bavila a vždycky jsem mu trochu záviděl, protože vandrovat po světě tímto způsobem a s tímto přístupem si v době, kdy jsem jeho knihy četl, mohl dovolit málokterý Evropan a už vůbec žádný obyvatel nešťastných krajů na východ od železné opony. Tahle jeho Odyssea mě ale nadchla ještě o něco víc než ostatní knihy. Nebyl jsem líný si při čtení položit vedle Nádherného dobrodružství opravdovou Odysseiu a občas jsem přeskakoval od třeskutých Halliburtonových historek k Homérovi a zpátky a kupodivu se to docela dobře dalo kombinovat, i když takové čtení bylo poněkud zdlouhavé. Potom se ještě ukázalo nezbytné vzít si k ruce atlas, potom i dějepisný atlas a rodina si myslela, že jsem cvok. Od té doby jsem to už nikdy nezopakoval. Dějepisný atlas jsem na konci školní docházky musel vrátit a času taky nějak nebylo nazbyt. Ale v té knížce si tu a tam listuju dodnes.