pujec komentáře u knih
Druhý díl je akčnější než první, jinak mi přišel trošku slabší. Stále se jedná ale o skvělou fantasy pro děti, jako mladší byl z ní byla určitě hodně nadšená.
(SPOILER) Tímhle dílem jsem celkem zklamaná. Děj se rozpliznul mezi více postav a staly se z toho trochu VKV. Většinu knihy se řeší akorát vztahy, což mě absolutně nezajímá. Medailon, podle něhož se kniha jmenuje, se prakticky neobjeví. Úvodním případem se takřka nikdo celou dobu nezabývá, aby se vyřešil sám šup šup na konci. Druhý případ se tam přimotá nějak do počtu a jeho vyústění je celkem chabé.
Motivy vražedkyně (i ona sama) působí jako znouzectnost, kdy už autorka nevěděla, co tím.
Zdislav je už jen jeden z davu, chová se uměle a úplně jinak, než v předchozích dílech. A co mě asi dostalo nejvíc, proč ona vlastně hupsnul na tu Johanu? Pro děj to bylo zbytečné, nějak to moc nedávalo smysl a postavy taky vypadaly, že se k aktu připletly náhodou. Kdyby měl techtle s jinou, ale tohle byl výstřel do tmy.
Celkem milá, i když předvídatelná, je linie Martina a Markéty.
Předchozí díly na sebe (skoro) bezprostředně navazovaly, tady už jsou mezery vetší a z mého pohledu je to spíš na škodu.
Ke knize jsem přišla celkem náhodou, ale opravdu příjemně mě překvapila. Obsahuje 20 povídek, které se odehrávají v hlubokém vesmíru i na planetě Zemi, jinde se cestuje dimenzemi. Hrdinové se setkávají s mimozemšťany, podivnými entitami či třeba s ďáblem. Samozřejmě že téma některých mě zaujalo více než u jiných, nicméně veskrze kladně bych hodnotila všechny.
Mým největším favoritem je hned první povídka Temná planeta, již následuje Svatá trojice: Incident v Mrtvém městě. U obou bych uvítala delší rozpracování.
Za nimi pak jsou Noční hlídka, Čertova louka, Joe Tucker a Válka světů.
Nemůžu si pomoct, tenhle díl byl zatím nejslabší. Zamilovaný Zdislav byl pořád mírně mimo, děj byl příšerně hektický a zbytečně překombinovaný.
Chybělo mi dřívější tempo a jakýsi nadhled.
Absence mého oblíbence Güntera body knížce taky nepřidala.
Třetí díl mi přišel trošku slabší než dva předchozí. Byl trochu chaotičtější a chyběla mu jistá lehkost, kterou měly první díly.
Nicméně stále se výborně čte, zápletka byla zajímavá a postavu Petra Ptáčka bych ráda viděla i v dalších dílech.
Nejsem nijak extra nadšená. Zábavné scény střídají velenudné scény. Nápad jistě dobrý, ale... Nechce se mi říct, že výsledky nebyly dobré, to bych byla kritická až moc. Ale mezery tam jsou.
Kdyby byla kniha pro starší, určitě by bylo super víc děj rozvinout. Ale chápu, že pro mladší čtenáře je to v ideální rozsah. Jinak kniha má všechno, co fantasy mít má, takže paráda.
Četla jsem někdy před deseti lety a teď znovu. Pořád je to zábava, oddych, relax.
Skvělý začátek série, který by obstál i jako samostatná kniha. Líbí se mi umístění do doby Václava IV., přece jen většina historických románů z Čech se odehrává spíš v době rudolfinské.
Hynek Tas z Boru mi nejvíc připomíná klasického westernového hrdinu, zdánlivě bez citů a emocí, který přijde, vyřeší a opět zmizí v prérii. Literární Clint Eastwood.
Mohl to být báječně temný, tajemný příběh plný přízraků minulosti. Ale je to spíš parodie, kde dvěma lehce sjetým hlavním postavám straší ve věži. Možná proto se chovají nelogicky, trapně a celkově mimo. Chvílemi jako rozervané postavy z knih sester Bronteových, chvílemi jako parta školáků na výletě.
A představa viktoriánské Anglie v rukou americké spisovatelky je, řekněme, roztomilá.
Lehké zábavné čtení. Sice ne úplně klasická detektivka, ale nevadí.
Sérii s Oldřichem z Chlumu mám už léta ráda. Jubilejní příběh mě nadchnul, doslova mě vtáhnul. Tentokrát nechybělo hodně napětí a tajemství z minulosti. Přečteno jedním dechem.
Jen mě trochu mátlo množství vladyků, jejich podobná jména, zpočátku jsem v postavách měla chaos. Ale to je pouze detail u jinak velmi příjemného čtení.
To byla tak strašná nuda... Sbírku méně sympatických, plochých puritánů jsem snad ještě nepotkala. Hlavně nedávat najevo emoce, protože.... hm... protože prostě proto.
Myšlenka se mi líbila, ale její převedení do příběhu bylo nudně ucourané.
(SPOILER) Velmi dobře zpracované osobní příběhy z první světové války. Poměrně široká škála vypravěčů zajišťuje opravdovou pestrost.
Velmi se mi též líbilo začlenění fotek, plakátů, obrazů i obrázky z deníků.
Jediné, co mi vadilo, bylo zařazení deníčku (jinak to nelze nazvat) Jarmily Glazarové. Pubertální deníček s vypovídací hodnotou 0 mi v kontrastu ostatních deníků přišel mimo mísu. Chyběla akorát srdíčka lemující stránku, když óchá nad vojákem s blýskavýma očima.
Navzdory tomuto menšímu kiksu jsem z knihy nadšená.
(SPOILER) Celkem prima oddechovka, díky krátkým kapitolám se to četlo samo. Překvapivě hlavní hrdinky měly dost reálné, závažné problémy, tedy až na Lucy. Ta byla blbá jako dlabaný necky. Jako vážně dneska někdo nechá auto stát uprostřed Londýna a poběží za někým, protože co kdyby se mu nedovolal? Plus mi sakra hodně vadilo, že o sobě (s velikostí 38) celou dobu mluví jako o tlusťošce. Bylo sice naznačeno, že by mohla mít bulimii, ale nějak to nevyznělo.
Autumn, Nadia a Chantal to měly daleko složitější, horší a problematičtější. Přesto se rvaly, co to šlo a hlavně jako dospělé. Ne jako přituplé puberťačky.
Fascinující životní příběh pana Kabourka. Tolik událostí v jednom životě se jen tak nevidí. Moc hezky napsané, celkem stručně, přesto poutavě. Jako plus beru i množství publikovaných fotek.
Jsem taková rozpačitá, některé povídky se mi líbily, jiné méně, některé byly... no... divné.
Asi nejlepší bylo Na křídlech zlatých draků, pak Skokani a Balada krve.
(SPOILER) Hledala jsem zábavnou oddechovku, zaujal mě námět. Prostředí zcela určitě zajímavé a celkem neotřelé.
Teď to horší. Hlavní hrdinka byla fakt protivná fňukna. Ve všem se neskutečně hňácala, pro mě velmi otravné. Dominik byl sice o chlup lepší, ale nějak ploše vykreslený.
Konec se též úplně nepovedl, všechno bylo uspěchané a hlavně zvrat nelogický.
Silně pochybuju, že by stanice chtěla rušit velmi úspěšný a populární pořad, ještě takhle trapně. A že by se někdo tolik dojímal, že moderátoři mají vztah jako roli? Nepravděpodobné, nelogické, hloupé. Závěrečný happy end byl opět divně uspěchaný a trochu divně našroubovaný.
Oproti neskutečně pomalému rozjezdu to byly zkrátka fofry.
Takže ano, oddechovka v zajímavém prostředí to byla. Četla se snadno, jak to u tohoto žánru bývá. Ale zábava a pobavení se zapomněly dostavit.
Nejdřív mě zaujalo, že se dej odehrává v Táboře. Což nakonec na nic nemělo vliv, děj se mohl odehrávat kdekoli v republice. Zajímavá zápletka, četlo se to samo. I když se téměř nic nestalo.
Nicméně konec je dost divný, odfláknutý a hlavně nesnáším konce bez odpovědí a nevyřešených otázek. To mi pokazilo dojem.
Kniha řeší poměrně zajímavým a čtivým způsobem hodně závažná témata. Troufám si říct, která z nás se s obtěžováním nikdy nesetkala? A možná by tenkrát bylo fajn mít oporu nebo aspoň povědomí, jak si s tím poradit.
Jediné, co bych vyčetla, je poměrně rychle utnutý konec. Uvítala bych poněkud obšírnější závěr.