Paulus.1987 komentáře u knih

Od Irvinga Stonea jsem dosud četl Žízeň po životě a Agónii a extázi, dvě skvělé knihy o výjimečných uměleckých osobnostech, takže mi autorův čtivý styl nebyl cizí. Ačkoliv se mi Řecký poklad rovněž četl velmi dobře, po dějové stránce mi nepřišel tolik barvitý a místy na mě působil zdlouhavě.

Mám-li z pozice čtenáře vyjádřit svůj vztah k literární postavě, musím přiznat, že mě Henry Schliemann svojí samolibostí, paličatostí a posedlostí hraničící s fanatismem spíše iritoval. Naopak jeho o mnoho let mladší manželka Sofie, z jejíhož pohledu je román vyprávěn, na mě působila mnohem rozumnějším, uvážlivějším a praktičtějším dojmem. Ona byla tím skutečným řeckým pokladem.

8 06.06.2023

Samotnému Borovského dílu nemám příliš co vytknout, je to klasika satirické poezie, která se bude číst pořád. I když musím přiznat, že epigramy mě příliš nebavily.

Co však musím zkritizovat, je vydání nakladatelství Fortuna Libri z roku 2017. Ačkoliv je samotná podoba knihy krásná, včetně ilustrací Josefa Lady, nemohu nakladateli odpustit vynechání vulgarismů a pozměnění některých výrazů, např. čokoláda místo čekolády v Křestu sv. Vladimíra. Nevím, jestli je to následek nakladatelovy korektnosti, ale Borovského nekorektní humor tím ztratil svoji jiskru a pichlavost.

8 08.05.2023

Tuto publikaci jsem četl jako doplněk ke knize Agónie a extáze od Irvinga Stonea, jejíž součástí bohužel nebyla obrazová příloha.

Hlavní obsahem této knihy jsou detailní fotografie Michelangelových děl, ať už sochařských, malířských nebo architektonických. Máme tak možnost pohlédnout do tváře Ježíše Krista a Panny Marie z dokonalé Piety, prohlédnout si odhodlanou Davidovu tvář, nebo si prohlédnout výjevy z fresek v Sixtinské kapli.

Obsažený text plní pouze doprovodnou úlohu ke kvalitním fotografiím a Michelangelova díla řadí do kontextu umělcova života. To vše na kvalitním křídovém papíře. Ačkoliv publikace nemapuje kompletní umělcovo dílo, pro základní seznámení plně dostačuje.

8 28.08.2022

Znamenitá kniha srovnávající osobnosti dvou historických nepřátel, která obsahuje mnoho zajímavých informací, díky kterým je radost takovéto knihy číst.

První část této historické práce je věnována samotnému srovnání charakteristik a stylů Hitlera a Churchilla, počínaje rétorickými schopnostmi, charismatem, stylem oblékání, projevováním emocí nebo dokonce smyslem pro humor. Tato část mi přišla nejzajímavější.

Druhá část se zabývá samotným průběhem války a vůdcovských rolí obou můžu v ní. Zde například mimo jiné nechybí ani úryvky památných Churchillových projevů.

Závěr autor věnoval především Churchillově "odcházení", spisovatelské činnosti a reakci na (mnohdy absurdní) kritiku a pomluvy na Churchillovu adresu.

Knihu mohu s klidným svědomím maximálně doporučit. Nechápu, proč jsou antikvariáty této knihy plné. Rovněž ji neváhám označit za skvělý doplněk k povedenému filmu Nejtemnější hodina.

8 10.07.2022

Jedná se o velice zajímavou a přínosnou knihu projevů více či méně známých světových osobností, přičemž některé z nich jsou aktuální a inspirativní i dnes.

Pro tuto knihu jsem se rozhodl částečně z nutnosti, protože knižně vydané historické projevy jsou jinak prakticky nesehnatelné. Zatímco projevy Adolfa Hitlera si nyní koupit můžete, sborník památných projevů např. Winstona Churchilla se dá možná najít s obrovskou dávkou štěstí v některém antikvariátu. Docela paradox, nemyslíte?

Ale zpět ke knize.

Předně je třeba zmínit, že některé projevy nejsou kompletní a jedná se pouze o výňatky, což se dá pochopit s ohledem na výsledný rozsah knihy. Když ale čtete např. novoroční projev Václava Havla z 1. ledna 1990 a památnou větu „Naše země nevzkvétá.“ v něm nenajdete, působí to poněkud zvláštně.

Projevy jsou seřazeny chronologicky a každý z nich je uveden medailonkem, který představuje základní fakta o dané osobnosti a kontext konkrétního projevu. Nechybí ani fotografie. Ačkoliv je kniha vytištěna na křídovém papíře, nezarovnaný text a občasné překlepy či chybějící čárky ve větách českému vydavateli odpustit nemohu. Tyto historicky důležité projevy jsou reprezentativní a reprezentativně by tedy měla vypadat i samotná kniha. Velká škoda, že jí nebyla poskytnuta větší péče. Zasloužila by si to.

8 22.05.2022

Podtitul knihy Jiřího Kejře zní „Resumé knihy, která nebude napsána“. Autor v pozici stárnoucího vědce v předmluvě knihy vyjadřuje lítost nad tím, že mu neúprosný čas již neumožní napsat o Janu Husovi knihu obsáhlejší a podrobnější. Můj osobní dojem z knihy je takový, že všechno zlé je pro něco dobré.

Mohu-li tuto knihu srovnávat s jinou knihou o Janu Husovi, a to s monumentální „Jan Hus: Život a dílo“ od Františka Šmahela, vyhrává u mě knížka Jiřího Kejře na plné čáře, neboť v ní autor nezabíhá do velkých podrobností na úkor čtivosti, což jako laický čtenář oceňuji.

I když je knížka útlá, jedná se o velmi kvalitní věděckou práci, která čtenáře srozumitelně seznamuje s osobností Jana Husa, jeho myšlením a pohnutkami, jakož i s okolnostmi jeho konfliktu s katolickou církví i s jeho názorovými odpůrci. Autor sám uvádí, že je ve své knize k Husovi místy kritický, což je samozřejmě pravda, ale já osobně jsem to vnímal jako pozitivní snahu o objektivitu. Pan Kejř totiž popisuje Husovu kauzu nejen z pohledu samotného Husa, ale i z pohledu jeho soudců s důrazem na kontext dané doby, tehdejších zvyklostí i práva.

S knihou jsem byl maximálně spokojen, je velmi zajímavá, srozumitelná a čtivá. Ostatním čtenářům ji mohu s klidem doporučit.

8 21.06.2020

Doposud jsem Šimona Pánka, ředitele neziskové organizace Člověk v tísni, vnímal prostřednictvím rozhovorů v médiích. Působil na mě velmi sympatickým dojmem, pokaždé se vyjadřoval rozumně a věcně, nedělalo mi problém se s jeho názory ztotožnit. Čtení jeho rozhovoru s Davidem Klimešem pak pro mě bylo velkým potěšením. Na skvěle položené otázky přicházely skvělé odpovědi...

Velmi se mi líbilo tematické uspořádání rozhovoru. V jednotlivých kapitolách se chronologicky dočítáme o všech rovinách Pánkova života - o pořádání sbírky pro Arménii na konci 80. let, o válce v Bosně a Hercegovině, organizaci Člověk v tísni, jejím vzniku, fungování a působení v zahraničí i doma. Vrcholem rozhovoru je pak samostatná kapitola o uprchlické krizi z roku 2015. V závěrečné kapitole pak Šimon Pánek vypráví o svém životě a věcech veřejných – řeč přijde např. na Pánkovu roli studentského vůdce v listopadu 1989 nebo na jeho vnímání politiky 90. let.

Tento rozhovor mě utvrdil v tom, že je Šimon Pánek inteligentním člověkem s pevnými postoji a rovnými zády, kterému nechybí skromnost ani sebekritičnost a za kterého mluví především jeho celoživotní práce spočívající v pomoci lidem na celém světě. Svých pravidelných příspěvků Člověku v tísni v žádném případě nelituji a tento rozhovor skutečně doporučuji.

8 01.07.2019

Vzpomínám si, jak mě při četbě knihy Tyranie od Timothyho Snydera šokovala zmínka o tom, že v roce 1999 měl Vladimir Putin fingovat teroristické útoky vůči vlastnímu obyvatelstvu, aby měl záminku k druhé čečenské válce a zvýšil si tak popularitu mezi občany. O tomto jsem neměl do té doby nejmenší tušení. Můj zájem prohloubila také kniha Konec Evropy od Jamese Kirchicka, která se mimo jiné věnuje i praktikám současného Ruska na mezinárodní scéně. Proto jsem se rozhodl zajímat se o putinovské Rusko dál.

První kapitola Satterovy knihy se věnuje právě zmíněným bombovým útokům na ruské obytné domy v roce 1999. Autor tyto události považuje za zásadní a věnuje se jim velice podrobně a přesvědčivě. V následujících kapitolách autor popisuje éru Borise Jelcina (kterého si pamatuji pouze díky televizním záběrům jeho „společenské únavy“), nástup Vladimira Putina a jeho režim, který se dá charakterizovat jako diktatura s gangsterskými praktikami, ve kterém nemá život jednotlivce žádnou cenu.

V knize se rovněž dočteme o útocích na divadlo Na Dubrovce, na školu v Beslanu, o vraždách Anny Politkovské, Alexandra Litviněnka, Borice Němcova a dalších lidí, o anexi Krymu a ukrajinské válce a spoustě dalších věcí a souvislostí, nad kterými čtenář nestačí žasnout.

Ačkoliv jsem o současném Rusku a Vladimiru Putinovi nikdy neměl valné mínění, mnoho v knize popisovaných informací bych označil za ledovou sprchu. Kniha je dostatečně podrobná a strhující, velmi nerad jsem od ní odcházel.

Téma současného Ruska je velmi aktuální nejen v souvislosti se situací na Ukrajině, ale i se zbytkem světa včetně naší země. Podle mého názoru je dobré vědět, s kým máme tu čest, kdo Rusku vládne a jakým způsobem. Proto nezbývá než knihu doporučit.

8 28.04.2019

Na své čtenářské poměry jsem tuto knihu četl nezvykle dlouho. Nutno ale podotknout, že takovéto knihy se MUSÍ číst dlouho. Já jsem ji četl asi měsíc a půl, ale dala by se číst klidně půl roku. Autorem je básník a tato kniha je poezií v próze. Proto stejně jako básnickou sbírku musíte i tuto knihu číst pomalu, po částech, abyste ji náležitě procítili.

Pan Seifert věnoval své vzpomínky psané básnicky květnatým jazykem svému dětství a mládí, Praze a jiným městům, která měl rád, a především svým přátelům z uměleckých kruhů - básníkům, malířům, sochařům a dalším. Je to vzpomínání laskavé, tesklivé a nostalgické. V jiných částech se autor zamýšlí nad mládím, stářím a především nad láskou, která jej celý život provázela.

Pokud jde o hodnocení, upřímně jsem váhal mezi čtyřmi a pěti hvězdami. Ačkoliv se po umělecké stránce jedná o překrásné dílo, během druhé poloviny knihy jsem se začal těšit, až knihu dočtu a sáhnu zase po něčem jiném. Čtení je to ale krásné, proto odkládám tyto své subjektivní pocity a dávám plný počet.

8 17.02.2019

Tuto knížečku jsem četl jako doplněk ke skvělé knize Jiřího Lederera, v níž není o nahrávce rozhovoru s Janem Palachem ani zmínka (a z mnoha důvodů ani být nemohla).

Na začátku MUDr. Kmuníčková čtenářům přibližuje Janův čin, důvody, proč jej provedl, a následně popisuje průběh posledních tří dnů Janova života. Její vyprávění i samotný přepis předmětného rozhovoru svědčí o neskutečné duševní síle Jana Palacha navzdory jeho fyzickému stavu. V poslední části knihy se Mgr. Vladimír Tůma věnuje nahrávce samotné - jak vznikla, jak byla autorizovaně i neautorizovaně užívána a rozmnožována.

Svojí větou o tom, že "člověk musí bránit tomu zlu, na který právě stačí", nám Jan Palach sahá do svědomí i dnes. Tím bráněním totiž nemusí vždycky být kbelík s benzínem a zápalky...

8 30.08.2018

Velmi zajímavá a strhující kniha o Janu Palachovi. Ze začátku jsem se obával případné neobjektivnosti a přílišné patetičnosti, ale byl jsem mile překvapen, jakým způsobem autor toto téma zpracoval.

Panu Ledererovi se podařilo na základě rozhovorů s Janovými příbuznými, známými, spolužáky a kolegy z univerzity sestavit Janův životní příběh, přiblížit čtenáři profil jeho osobnosti, popsat události, které měly vliv na Janův život, včetně motivací k jeho výjimečnému činu.

Janovo sebeupálení a následné dění je v knize popsáno velmi podrobně, přičemž pan Lederer také poukazuje na některé přetrvávající otazníky (kniha byla psána v letech 1974 až 1981, tudíž neměl přístup k vyšetřovacím svazkům VB a STB). Velmi oceňuji, že se autor vyhýbá fabulacím, na nepodložené či neprokázané skutečnosti přímo upozorňuje.

V knize se také dočteme o následném dopadu Janova činu na politickou a společenskou situaci, o jeho posmrtných peripetiích, o jeho předchůdcích (Ryszard Siwiec) a následovnících (Jan Zajíc, Evžen Plocek). V závěrečné kapitole se autor zamýšlí nad reflexí a smyslem Janova činu, čímž čtenáři umožňuje Janovo sebeobětování lépe pochopit.

Jak jsem uvedl na začátku, kniha je velmi zajímavá a strhující, přímo nabitá informacemi. Zjistil jsem, že posloužila paní Kantůrkové při psaní scénáře k novému filmu o Janu Palachovi. Ačkoliv jsem tento film neviděl, troufám si tvrdit, že mnoho informací o výjimečném charakteru Jana Palacha, které jsou v knize obsaženy, prostě do filmu zakomponovat nelze. Z hlediska kvality a především z úcty k Janu Palachovi knihu jednoznačně všem doporučuji. Bylo mi opravdu smutno, když jsem ji dnes náhodou uviděl v antikvariátu...

8 29.08.2018

Kniha velká objemem i obsahem. King v ní opět používá osvědčený motiv party dětí (později dospělých), které se v tomto případě rozhodnou bojovat se zlem skrývajícím se v jejich městečku.
I já knize vytýkám tu zhovadilost, která proběhne mezi dětmi ztracenými v kanálech. V ten moment jsem si říkal, že autor asi nebyl úplně při smyslech, neboť tentokrát opravdu přestřelil, a to úplně zbytečně. Někde jsem také četl názor, že konce knih Kingovi moc nejdou, což bohužel platí i pro tento román. Jinak nemám knize co vytknout. I přes obrovský rozsah se jedná o napínavé čtení.
P.S. Knize přičítám i osobní přínos, neboť obohatila můj vulgární slovník o slovo "čuran". :-)
(Tímto se omlouvám administrátorovi, v knize je však tento výraz skutečně používán, a to velmi vtipně.)

8 27.04.2018

Křižáky mám spojené s dobou středoškolských studií, kdy jsem si knížku koupil v antikvariátu a doma se do ní s chutí začetl. Vzpomínám na příjemné večery trávené nad touto knihou. Středověk, rytíři, láska Zbyška a Danušky, nenávist polských rytířů k německým křižákům, Bitva u Grunwaldu... Z knihy je velmi cítit polská národní hrdost, což mi vůbec nevadilo, poněvadž Poláci mohou být na svoji historii hrdí. Nejen na tu středověkou.
Pozn.: Četl jsem vydání z roku 1977 s překladem pana Janoucha.

8 27.04.2018

U mě maximální spokojenost. Plně se ztotožňuji s názory ostatních čtenářů, že k vybudování temné atmosféry strachu není potřeba desítek brutálních vražd. Samozřejmě pokud má čtenář v oblibě severské detektivky, pak tuhle klasiku nejspíš neocení. Na druhou stranu je příběh Jekylla/Hydea natolik zakotven ve všeobecném povědomí, že považuji za vhodné si knížku přečíst už jen z důvodu doplnění čtenářského vzdělání, i když je pointa prakticky všeobecně známá. Rovněž mě zaujal závěr, ve kterém se příběh přehoupl z thrilleru/hororu/detektivky do sféry psychologie v podobě popisu toho, jak se člověk může skládat z několika osobností a jak jedna lidská osobnost může získávat převahu nad tou druhou. Opravdu zajímavé, doporučuji k přečtení. Rovněž mě zaujalo neobvyklé grafické zpracování vydání nakladatelství Dokořán z roku 2008.

8 23.03.2018

Ani ne tak pohádky jako spíše pohádkové příběhy s nádechem filozofie (některé s křesťanskými motivy), ve kterých má i samotná smrt svůj význam. V příbězích se vypráví o věcech, které jsou v životě nejdůležitější - upřímná láska, přátelství, laskavost a soucit, to vše i za cenu sebeobětování. Moudré čtení, ke kterému je dobré se občas vrátit.

8 15.02.2018

Jakmile si tuto knihu přečtete, budete mít občas chuť někomu udělat nabídku, která se nedá odmítnout. :-)

8 29.12.2017

Ano, i v mém případě stála na prvním místě Metallica se svým klipem k písni One. Film samotný jsem zatím neviděl, ale knihu jsem po antikvariátech sháněl několik let. Považuji za tragické, že takovéto dílo, celosvětově uznávaný protiválečný román, byl u nás naposledy vydán téměř před 40 lety! Asi to má svůj důvod... ale to sem nepatří.
Ke knize jako takové nemám moc co dodat, jedná se vlastně o vzpomínky a vnitřní monology hlavního hrdiny, který je uvězněn na nemocničním lůžku prakticky jen ve své vlastní hlavě. Souhlasím s tím, že asi nejsilnějším okamžikem je ten moment, kdy si hlavní hrdina po procitnutí uvědomí, co z něj po výbuchu granátu zbylo...
Další slova jsou zbytečná. Pokud se Vám podaří knihu sehnat nebo ji zahlédnete v knihovně, sáhněte po ní.

8 14.12.2017

Jako fanoušek knih Fredericka Forsytha jsem si Poutníka náramně užil, byl to přesně můj šálek kávy. Není třeba se bát velkého počtu stránek, děj je strhující a stránky se čtou samy.

8 12.12.2017

Velmi zvláštní kniha. Chápu ty čtenáře, kteří ji nedočtou, protože po většinu knihy se děje tolik zvláštností, které se nedají pochopit až do chvíle, dokud nedočtete poslední stranu. A když se vám to podaří, budete si chtít román přečíst znovu. Jednalo se o druhou knihu Johna Irvinga, kterou jsem četl, takže Pravidla moštárny zatím zůstaly nepřekonány.

8 12.12.2017

Jednoznačně pětihvězdičkové ohodnocení. Nemohu se ubránit srovnání s Čapkovými Hovory s T. G. Masarykem, čímž samozřejmě nechci a ani nemohu srovnávat tyto dvě osobnosti otce a syna, natožpak jejich přínos pro naši zemi. Pan prezident Masaryk byl filozof, proto pro mě bylo místy obtížné se v některých jeho myšlenkách a názorech orientovat. Naproti tomu myšlenky pana ministra Masaryka byly právě vzhledem k jeho osobitému (dalo by se říci prostému) stylu vyjadřování skvěle srozumitelné. Byly to myšlenky plné moudrosti, laskavosti, lidskosti, a v některých případech také humoru, takže jsem se při četbě nejednou nahlas zasmál. Například hned na začátku, kde Masaryk definuje nekonstruktivní kompromis aneb jak sedlák zvolil zlatou střední cestu... :-)
Pan Fischl stvořil úžasné dílo, které v budoucnu rád znovu otevřu. Pokud si je nepřečtu celé, tak jím budu aspoň listovat.

8 05.10.2017