Paulus.1987 komentáře u knih

Překrásný dobrodružný román o pirátech, kteří místo dredů nosí pásku přes oko, mají dřevěnou nohu a papouška na rameni. Pokud mám něco vytknout, tak snad jen překlad s počeštěnými jmény - uznejte, Dlouhý Honza Silver, to prostě nezní. Z filmových zpracování je mé nejoblíbenější to s Charletonem Hestonem s nezapomenutelnou hláškou "Jestli tomu klukovi něco uděláte, tak vytáhnu svůj křivák a podívám se na vaše střeva!".

10 09.01.2018

O případu Andreje Čikatila jsem věděl ještě před vydáním tohoto románu. Když jsem pak četl pochvalné recenze na thriller z období stalinského Ruska, do kterého autor zapracoval námět tohoto případu, nemusel jsem se při výběru vánočního dárku dlouho rozmýšlet. Jedná se o velmi povedený a čtivý román, na který však podle mého názoru autor již kvalitativně nenavázal. Pokud by někoho zajímal skutečný příběh rostovského řezníka, doporučuji velmi zdařilý film Občan X z roku 1995.

10 14.12.2017

Po historických románech nesahám příliš často, ale když jsem tu u Ranhojiče viděl tak skvělé hodnocení a velkou spoustu nadšených komentářů, nedokázal jsem odolat.
Románu se nedá moc co vytknout - rozsáhlý, ale přesto skvěle čtivý příběh, touha hlavního hrdiny po vědění omezovaná náboženskými dogmaty, špinavá středověká Anglie, v mnoha směrech vyspělá Persie... Jednoduše skvělé a zajímavé.
Přesto si neodpustím menší kritiku. Jediné, co mi na knize vadilo, byly detailní popisy erotických scén, které se mi poněkud barvily do "odstínů šedi" a do historického románu mi moc nezapadaly. Možná budu za puritána, ale myslím si, že kdyby autor tyto scény jen taktně naznačil a zbytek nechal na čtenářově fantazii, kvalita románu by se tím rozhodně nijak nesnížila.

10 28.08.2017

Po Žádných stopách jsem se rozhodl pokračovat v četbě povídkové tvorby Fredericka Forsytha, takže jsem ihned sáhl po Kvintetu. Mám-li obě povídkové sbírky srovnat, tak Žádné stopy u mě přece jen vítězí.

Z Kvintetu se mi nejvíce líbila první povídka Veterán, která mi lehce připomínala tvorbu Johna Grishama a která obsahuje typickou forsythovskou pointu, která čtenáři vykouzlí obdivný a spokojený úsměv na tváři.

Námět povídky Zázrak byl rozepsán zajímavě, ale v tomto případě mi humorné rozuzlení celkový dojem poněkud zkazilo.

Příběh povídky Občan se pak svojí rafinovaností vrací na pro autora typickou úroveň.

Jak na věc pak řadím hned na druhé místo po Veteránovi. Námět této povídky mi silně připomínal film Dannyho parťáci.

Z poslední a zároveň nejdelší povídky Šumící vánek jsem byl docela zklamán. Začala jako skvělý western, ale postupem času jsem měl pocit, že autor vaří z vody a neví, kudy kam. Část povídky mi připomínala lacinou romantickou slátaninu (únos nevěsty na svatbě), závěr ve stylu Ramba (i s lukem a šípy) mi také k autorovi příliš neseděl. A celkové rozuzlení povídky jsem opravdu nepochopil.

9 24.05.2024

Že se pan Hvížďala umí ptát, jsem věděl už z knih rozhovorů s Václavem Havlem. Větší část knihy tvoří rozhovor s Karlem Schwarzenbergem z let 1989 a 1999, který mi ale kvůli roztříštěnosti témat nepřišel tolik zajímavý jako rozhovory z pozdějších let.

Nicméně bylo velmi zajímavé číst o osobnosti Karla Schwarzenberga, o jeho hlubokých historických i politických vědomostech, názorech a myšlenkách.

Krásná kniha o člověku, který pro tuto zemi vykonal mnoho dobrého a na kterého bylo nespravedlivě nakydáno až příliš mnoho špíny.

9 21.11.2023

Jelikož jsem před přečtením této knihy nejdříve viděl její filmové zpracování, které na mě velmi zapůsobilo, neubráním se menšímu srovnání.

Rozdíl mezi knižní předlohou a její filmovou verzí bývá téměř pravidlem, ale překvapilo mě, že v tomto případě je těch rozdílů v ději celkem hodně. Na druhou stranu to pro mě byl o to zajímavější a překvapivější zážitek.

Knížka je znamenitým a napínavým románem o lidské nezdolnosti a touze po pomstě. Přečetl jsem ji za necelý týden. Jsem maximálně spokojený a myslím si, že by si zasloužila vyšší hodnocení než 83 %.

9 03.11.2023

Na tuto knihu jsem se velmi těšil a o to větší obavy jsem měl z případného zklamání. Naštěstí se tak nestalo a já jsem po dlouhé době nadšený.

Anotace v tomto případě nelhala. Ačkoliv se jedná o literaturu faktu, kniha je skvěle čtivá jako román. Příběh, který mapuje Churchillův první rok ve funkci ministerského předsedy, vychází z deníkových záznamů a svědectví zúčastněných osob, čímž se autorovi podařilo sestavit komplexní obraz jak Churchillova politického i osobního světa, tak i samotného boje Britů proti hrozbě německé invaze.

V průběhu četby se u mě střídalo několik emocí. Nahlas jsem se smál a bavil u popisů Churchillových svérázných zvyklostí, opět jsem žasl nad rozbory jeho památných projevů, byl jsem spokojený s tím, kolik nových zajímavých informací jsem se v průběhu četby dozvídal, a rovněž jsem byl dojatý nad strádáním a neskutečnou odvahou Britů navzdory zničujícím a nelítostným náletům Luftwaffe.

V oslavném hodnocení této knihy bych mohl pokračovat, ale nechci tu psát sáhodlouhou esej. Knihu mohu s klidným srdcem maximálně doporučit. Je to jedna z nejlepších knih, kterou jsem v poslední době četl a skutečně si ji vychutnával.

9 25.03.2023

Děkuji uživateli Jackjelly za jeho komentář, který mě k této knize přivedl.

Předem je třeba uvést, že se nejedná o žádnou náročnou politologickou analýzu, ale o čtivé a srozumitelné vysvětlení současné ruské vnitrostátní i zahraniční politiky. Je to souhrn informací, které se nacházejí v jiných knihách a ze kterých autorka čerpala, podaný přístupnou formou. Autorka je navíc odbornicí na dané téma, takže nelze tvrdit, že by si v knize obsažené informace cucala z prstu.

Kniha byla ve svém originále vydána již v roce 2018. Nejspíš se budu opakovat, ale kdyby tyto knihy četli lidé na těch správných místech, třeba bychom nemuseli v roce 2022 čelit další válce v Evropě.

S touto knihou jsem velmi spokojený a mohu ji obzvlášť v současné době vřele doporučit.

9 08.12.2022

Ačkoliv jsem od knihy očekával něco jiného, rozhodně nejsem zklamán. Místo oslavné ódy na prostý, obyčejný život jsem dostal psychologickou sondu do duše na první pohled obyčejného člověka, který v rámci rekapitulace svého života vede sám se sebou dialog o tom, která část jeho osobnosti jej vedla k jednotlivým životním krokům a kým vlastně ve skutečnosti byl.

Zajímavé a hodnotné dílo velikána české literatury.

9 06.02.2022

Obvykle nemívám ve zvyku číst literaturu pro děti, ale u této knížky jsem udělal výjimku. O československých letcích v RAF jsem už několik knih přečetl a zajímalo mě, jak se autorce podařilo přiblížit tuto tématiku dětem. Náleží jí obdiv už za to, že se do tohoto nelehkého úkolu vůbec pustila. Navíc v době, kdy zájem o osudy československých letců mnohdy postrádají i dospělí.

Během četby jsem se snažil brát v úvahu, že se jedná primárně o dětskou knihu a tudíž jí musím z pohledu dospělého čtenáře ledacos odpustit. I tak jsem měl ale pocit, že některé dějové pasáže byly přitažené za vlasy až příliš a svojí pohádkovostí tak do celkového konceptu moc nezapadaly. Z toho důvodu ubírám jednu hvězdičku.

Celkově však musím knížku pochválit. Například historické souvislosti se autorce podařilo nastínit velmi dobře, jednoduše a srozumitelně. A že si českoslovenští letci zasluhují úctu nás všech, dětí i dospělých, o tom není pochyb, některá jejich jména a příběhy v knížce také najdeme. Chválím i celkovou podobu knížky, autorčiny ilustrace byly krásné a roztomilé.

Přál bych si, aby děti tuto knížku četly. A ještě lépe, aby se o osudy našich válečných hrdinů zajímaly dál. Dlužíme jim to.

9 29.10.2020

Antoine de Saint-Exupéry již ve svém nejslavnějším díle Malý princ dokázal, jak moudrým člověkem byl. Tato autorova moudrost čtenáře fascinuje dodnes a lidé se k ní opakovaně vracejí.

V Dopise rukojmímu autor vystupuje především v roli humanisty. Několikastránkové dílko psané poetickým stylem je oslavou přátelství, vzájemné blízkosti lidí, lámání bariér prostřednictvím byť jen obyčejného úsměvu, apelem k respektování přirozené lidské rozmanitosti.

Ačkoliv je poselství této knížečky velmi silné, osobně se musím přiznat, že mé očekávání bylo o něco vyšší. Nic to nemění na tom, že k autorovi i nadále chovám velký obdiv.

Na závěr si dovolím citaci několika podle mě nadčasových vět:

"Což taková radost není tím nejcennějším plodem civilizace, jako je naše? Totalitní tyranie by nás také mohla uspokojit v našich hmotných potřebách. Ale nejsme dobytek určený k výkrmu. Blahobyt a komfort by nás nestačily plně uspokojit. Pro nás, kteří jsme byli vychováni v úctě k člověku, mají ohromnou cenu taková prostá setkání, která se někdy mění v nádherné svátky..."

9 24.07.2020

K výročí 30 let od Sametové revoluce vyšlo mnoho knih rozhovorů se známými osobnostmi. Na této knize mě zaujala právě sestava respondentů – inteligentních a kultivovaných lidí, kterých si vážím a jejichž pohledy a názory jsou mi blízké. Až během četby mi došlo, že knihy některých z oslovených lidí vycházejí právě v nakladatelství Prostor.

Tématem rozhovorů je především bilance nad uplynulými 30 lety a zamyšlení nad současným stavem české společnosti a politiky. Do tohoto konceptu mi příliš nezapadal rozhovor s Markem Sloukou, který mi příliš bilanční nepřipadal. Jinak je pro mě obtížné vyzdvihnout některý z ostatních rozhovorů, všechny byly něčím zajímavé. V případě pana Dobrovského si ale myslím, že člověk jeho typu tu bude velmi chybět.

Pro mě osobně byla četba této knihy obohacující a zároveň poněkud smutná, ale záleží především na pohledu konkrétního čtenáře, jak současnou společnost v kontrastu s názory intelektuálů vnímá. Jak je patrné už nyní, bude se podle toho odvíjet i celkové hodnocení této knihy.

9 12.07.2020

Led Zeppelin zaujímají v mém poslechovém rejstříku výsadní postavení a samotného Roberta Planta jsem vždy považoval za famózního zpěváka a nesmírně charismatickou osobnost bez ohledu na věk. Ačkoliv jsem jeho sólové dráze s výjimkou posledních dvou alb nevěnoval příliš velkou pozornost, byl jsem na jeho biografii velmi zvědavý.

I když se nejedná o autorizovanou biografii, považuji ji za velmi kvalitní a skvěle čtivou. Autor na základě rozhovorů s Robertem Plantem, jeho spolupracovníky a přáteli dokázal sestavit důstojný profil Plantova života od jeho dětství a dospívání, přes divoká léta v Led Zeppelin až k přípravě jeho sólového alba Lullaby and… The Ceaseless Roar v roce 2013.

Kniha obsahuje mnoho zajímavých informací, nad kterými nejen fanouškovská srdce zaplesají. Mě zaujal nejen samotný Plantův osobnostní profil, ale také například popis jeho vztahu s Jimmym Pagem a jejich rozdílných postojů k fenoménu a odkazu Led Zeppelin, popis zákulisí reunionového koncertu Led Zeppelin v roce 2007, ale třeba i Plantovy neustávající snahy objevovat stále nové hudební směry a výzvy.

Na závěr nezbývá než knihu doporučit nejen fanouškům Led Zeppelin. Musím také podotknout, že jsem se při četbě několikrát skvěle pobavil, například při vzpomínce Plantova spoluhráče na vědomostní soutěž:

„Vzpomínám si, že jednoho dne zazněla otázka: ,Když sečtete čísla na ruletě, co vám vyjde?‘ Odpověď je 666. Já to náhodou věděl a hned jsem to napsal. Robert na to: ,Fakt? To musím říct Pánovi temnot!‘ A hned vytáhl mobil a volal Jimmymu Pageovi.“

9 01.09.2019

V rámci postupného doplňování vědomostí o bosenské válce jsem tuto knihu četl jako doplněk k reportážím Jana Urbana Všem sráčům navzdory aneb Válka, o které nechcete nic vědět.

Reportáže Wojciecha Tochmana mapují situaci v poválečné Bosně a Hercegovině a jsou tvořeny několika rovinami. Dočítáme se tu o vzpomínkách lidí na prožitá utrpení a ztrátu blízkých – synů, dcer, manželů nebo otců, o snaze pozůstalých pátrat po jejich osudech a nalézt jejich ostatky, aby mohly být důstojně pohřbeny. S tím souvisí obdivuhodná práce antropoložky Ewy Klonowské, která odkrývá masové hroby a kompletuje kosterní pozůstatky válečných obětí s cílem dát jim znovu jména.

Oproti Urbanovým reportážím nejsou tyto tak úderné a sžíravé. V tomto případě se jedná o syrovou emocionální polohu spočívající ve vyrovnávání se prostých lidí s následky válečných zvěrstev a ztráty blízkých, tisíců zavražděných civilních obyvatel pohřbených v masových hrobech, v jeskyních, studních nebo příkopech. Občas jsem měl problém orientovat se ve jménech a rodinných vazbách, ale přičítám to tomu, že jsem knihu přečetl velmi rychle, měl jsem problém se od ní odtrhnout. Podle mě kniha patří mezi důležitá mementa bosenské války.

Citace z knihy:
V Komisi pro zmizelé osoby vzpomínají na slova doktorky Ewy při exhumacích v okolí Prijedoru: „Kopala jsem a přitom jsem věděla, že narazím na děti. Je mi docela jedno, jestli vykopávám dítě nebo starce. Kosti jsou kosti. Jen s tím rozdílem, že u dětí je kostiček víc a mají menší trvanlivost. No, a narazila jsem právě na takové kůstky, jaké jsem čekala. A na hračku vedle nich – na figurku Supermana. Bylo třeba ho dát do plastového pytlíku. Nemohla jsem. Držela jsem figurku v ruce, nade mnou stál otec dítěte. Cítila jsem, že tohle nezvládnu, že se rozpláču. Sama sebe jsem přesvědčovala: Ewo, někdo tu musí pracovat. Kosti jsou kosti. Tohle je hračka nalezená u kostí. Musíš ji dát do plastového pytlíku a věnovat se dalšímu tělu.“

9 14.07.2019

Společně se Zelenou mílí to nejlepší z Kingovy nehororové tvorby a zároveň patrně to nejhodnotnější, co King napsal. Povídku Dýchací metoda považuji za nejslabší článek této sbírky, ale zbytek je na tak vysoké úrovni, že vůbec neváhám dát pět hvězdiček.

9 27.04.2018

Londonova nemilosrdná kritika povrchnosti a pokrytectví "lepší" společnosti. Podle mého názoru spočívá odkaz tohoto románu v tom, že když se člověk chce někomu zalíbit a snaží se být někým jiným, přestává být sám sebou. Prozření a pocit marnosti se dostavují v okamžiku, kdy již není cesty zpět... Osud Martina Edena mě velmi zasáhl a hluboce jsem s ním soucítil. Moudrá kniha pro lidi hledající své místo v životě.

9 09.01.2018

Když je v současné společnosti nouze o morální autority, nezbývá než se ohlížet do minulosti. Knihu považuji za velké dílo, významný výsledek spolupráce dvou velikánů naší historie. Ačkoliv se některé pasáže nečtou snadno, např. ty filozofické, nic to nemění na faktu, že tohle by se zkrátka mělo číst. Zvlášť v této době.
Četl jsem vydání z roku 1990 a v rámci zachování objektivního obrazu pana prezidenta bych ocenil kompletní vydání bez zásahů Masarykovy dcery Alice. Možná tento požadavek splňuje nejnovější vydání z roku 2013, nejsem si jistý.

9 15.12.2017

Bez obalu se přiznávám, že mám Ozzyho rád a že u žádné jiné knihy jsem se tolik nenasmál jako u jeho (auto)biografie.
V knize se dočtete o všem - proč se Ozzy naučil šaškovat, o neúspěšných (a velmi komických) pokusech o zlodějskou dráhu, o vězení, práci ve fabrice a na jatkách, o zformování Black Sabbath a vztazích s ostatními členy, o přátelství s fenomenálním kytaristou Randym Rhoadsem, o průběhu sólové kariéry a rovněž také o skandálech, výstřelcích a životních eskapádách.
Z toho všeho vám ve výsledku vyjde především jedno - že Ozzy není jen legenda nesmrtelně zapsaná do dějin rockové hudby, ale také v jádru hodný chlap, který celý život bojuje se svými démony a který ničeho nelituje.
Knihu doporučuji všem bez ohledu na to, jestli mají Ozzyho rádi nebo ho předpojatě považují jen za vypatlanou blekotající fetku.

9 14.12.2017

První kniha, kterou jsem od Fredericka Forsytha četl a zároveň kniha, kterou to všechno začalo. Především obdiv k autorovi a jeho dalším románům, kdy i ten průměrný je v rámci žánru nadprůměrný. I já si dovolím doporučit věrné filmové zpracování s Edwardem Foxem v hlavní roli.

9 12.12.2017

Když jsem Bílého tesáka četl před mnoha lety poprvé, nijak zvlášť jsem z něj nadšený nebyl. V dospělosti jsem dal Jacku Londonovi druhou šanci v podobě románů Tulák po hvězdách a Martin Eden, které mě pro změnu zaujaly velmi. Rozhodl jsem se tedy k Bílému tesákovi vrátit s tím, že v něm třeba najdu něco, co jsem tehdy jako kluk najít nedokázal. A stalo se...
Stejně jako ve dvou zmíněných románech "pro dospělé", ani v tomto totiž autor nevykresluje lidskou společnost v dobrém světle - první člověk udělá z hlavního hrdiny tažného psa a rváče, aby jej nakonec zradil a prodal, druhý člověk z něj udělá krvelačnou bestii pro potěchu davu a třetí člověk mu sice daruje lásku a domov, udělá z něj věrného hlídače, ale také v něm de facto postupně dusí jeho přirozenost.
Tak nějak jsem doufal, že na konci uvidím Bílého tesáka opět svobodného zpátky v divočině, ale nestalo se. Na druhou stranu chápu, že použitý happy end je zvlášť pro mladé čtenáře asi veselejší a stravitelnější. I tak jsem ale velmi rád, že jsem dal románu ještě jednu šanci. A třeba ne poslední.

9 29.09.2017