PanPredseda komentáře u knih

Pokud by pro mne měla nějaká osoba ztělesňovat dějiny jižní Afriky, byl by to právě Paul Krüger.
Kdybych na jeho paměti nahlížel dnešní optikou, mohl bych v nich najít rasismus a třeba také lov zvířat, která dnes patří mezi ohrožené druhy. Jenže tehdy byla jiná doba a Krüger při lovu divoké zvěře několikrát málem přišel o život a zůstaly mu zdravotní následky (přišel o palec). A přestože zastával názor, že běloši by měli vládnout černochům, zároveň těmto nabízel ochranu pod zákony republiky a vzdělání. (Náčelníci kmenů na území Jihoafrické republiky již nemohli popravovat své poddané, jak se jim zlíbilo.)
V Krügerových pamětech se od doby jeho mládí až do jeho stáří, kdy se musel uchýlit do exilu v Evropě prolíná prakticky vše, co se v jižní Africe dělo. Získávání nových území, lov zvěře, boj s domorodci, občanská válka, období prosperity, které bylo vystřídáno narůstajícími spory s Brity a búrskými válkami. Krátce poté, co vzala za své samostatnost Jihoafrické republiky, umírá i Krüger.
Co se týká britských představitelů, Krüger přes počáteční roztržku nachází přítele v siru Herkulu Robinsonovi, na druhou stranu nenechává nit suchou na Cecilu Rhodesovi a ministru (Josephu) Chamberlainovi (otci pozdějšího ministerského předsedy Nevilla Chamberlaina). A již tehdy platilo, že imperiální politika vedoucí k válce je svinstvo a válka je vůl.
Některé Krügerovy kroky mohou dnes být viděny jako mylné (spor s nejvyšším soudcem Kotzém), ale byl to člověk zbožný, který žil pro jižní Afriku a své spoluobčany, leckdy nasazoval život a své životní úsilí věnoval rozvoji země, které byl presidentem. To, že toto úsilí bylo zhaceno válkou, ve které britská přesila porazila Jihoafričany, neubírá nic na velikosti Paula Krügera jakožto historické postavy.

2 14.08.2022

Příběh tmavého liščete, které dospěje ve stříbrného lišáka Domina, může čtenář sledovat od narození. V ději se střídají okamžiky dojemné s takovými, u nichž se tají dech. Přežije lišák pronásledování psy, obzvláště pak úpornou fenou Heklou? Dokáže založit vlastní rodinu a uchránit ji před nebezpečím? Mají na něj všichni lidé spadeno, ať už kvůli jeho vzácné kožešině, nebo kvůli tomu, že potravu získává i v kurnících farem? Nebo se najde člověk, který bude Dominovi přítelem?

2 29.06.2022

Útrapy ale i radosti života medvěda grizzlyho popsané tak, jak se v době vzniku knihy mohly skutečně udát. Nejzajímavějším je pro mne motiv střetu přírody a člověka, který je zde vtělen do medvěda Monarchy a lovce Kellyana.

Moje dětství s ábíčkem. Hltal jsem Šorelovo Plastikové modelářství a na zadní straně ábíček pak Šorelova Vrabce. Jen jsem neměl všechna čísla, takže si pamatuji díl, ve kterém Jenda Nováček se dvěma letci ukradli z německého letiště Storcha, ale následující ABC jsem neměl, tudíž jsem se k tomu, jak příběh dopadl, dostal až teď.
Komiksový příběh je doplněn psaným úvodem a závěrem, dobovými fotkami a bokorysy letounů. Vzhledem k tomu, co se s komiksem dělo, jsem rád, že vlastně vůbec jako kniha vyšel.

2 14.02.2022

Ke knize bych rád napsal recenzi (snad se mi to povede), takže komentář nechám stručný. První, co o knize musím napsat je: Kdybych na to měl čas, přečtu ji jedním dechem! Ale 400 stránek je 400 stránek, takže jsem k ní odskakoval ve volných chvílích a četl, dokud to šlo. Ke charakteristice knihy se hodí donutilovské: "Pořád se něco děje". Akční scény, zvraty v ději (jde o příběh s prvky sci-fi, takže si autor mohl dovolit dost a zhostil se toho nadmíru dobře) a i ve chvílích, kdy dojde na pasáže, které nejsou doslova "natřískané dějem", se příběh čte velmi dobře. (Velmi se mi líbila scéna, kdy profesor Dytas líčí hlavnímu hrdinovi knihy svou anabázi.)

2 12.07.2021

Útlá sbírka čtyř povídek, které nepatří k Poevým majstrštykům a nejsou ani z nejznámějších, přesto pobaví humorem a zaujmou imaginací.
Bohužel překlad pana Wallera se nemůže rovnat pozdějšímu překladu pana Schwarze, co se překladu slovních hříček týká, což trochu ubližuje povídkám Několik slov s mumií a Muž, který byl spotřebován.
I tak se jedná o nadprůměrnou sbírku povídek.

2 11.06.2021

Přestože Bulat Okudžava patří mezi mé oblíbence (i když Vysockého mám ještě radši), dal jsem této sbírce "pouze" čtyři hvězdičky. Nesedí mi totiž překlad Okudžavových básní od pana Kovaříka. Ne každý se mnou bude souhlasit, ale já mám radši Okudžavu v překladu a podání pánů Nohavici či Dvořáka, případně v překladu pana Daňka v knize Koně k nezkrocení. Navíc mi vadí typografie a rozložení básní ve sbírce, kdy je mnohdy na další straně, na kterou čtenář musí otočit, osamocená poslední sloka básně. Kladně naopak hodnotím ilustrace a velkou radost mi udělala příloha - gramofonová deska.

2 14.11.2020

Některé povídky v knize jsou naprosto vynikající, některé jsou nadprůměrné a pár je jich průměrných. Co mi ovšem u některých povídek vadilo byl fakt, že povídka byla rozjetá naprosto vynikajícím způsobem a potom přišel rychlý konec s pointou, která mi přišla oproti povídce slabá a nevýrazná (možná je to jen tím, že nejsem Rus).
Kniha tedy ode mne dostala na nárameníky čtyři hvězdičky kapitána (vizte vynikající povídku Dobrá věc), ale k majorovi má jen krůček.

2 11.11.2020

Kniha obsahuje 19 povídek, z nichž některé do žánru horroru rozhodně nezapadají. Většina povídek není ani zábavná, ani napínavá. Pasáže, ve kterých je zmiňováno násilí a erotika či sex jsou až na čestné výjimky nezáživné a neschopné probudit ve čtenáři jakékoliv emoce.
Nejlépe z celé knihy vyznívají tyto povídky: horrorová Setkání o Filipojakubské noci, psychologická Tisíc dní a atmosférická Blinsett, které onu špetičku kvality dodává fakt, že se mermomocí nesnaží být povídkou horrorovou.
Tři zmíněné povídky pak přečnívá ještě Hrůzný věštec, ale pouze do té chvíle, než si uvědomíte, že originál povídky znáte a je z pera dávno zesnulého Spisovatele s velkým S.
---
edit: Další povídkou, která je až nepřirozeně podobná jiné, dříve vydané, je povídka Matně sametový povrch. Srovnejte její text s povídkou Lidé od vedle autorky Pauline C. Smithové.

Staré překlady Poeových děl se mi prostě líbí. Z těch, které jsem zatím četl, patří tato útlá knížka k nejlepším.

Z anotace: "Celkové hororové ladění textu, stále přítomný pocit tragédie, komplikovaná struktura příběhu jsou ve vhodný okamžik prodchnuty jemnou esencí humoru."
Nejsem si jist, zda je tato kniha skutečně vhodná pro děti. Zvláště pak pro ty, které jsou ve věku hlavního hrdiny Viléma.
Na dětskou knihu příběh příliš tíhne k horroru, některé části děje jsou popsány jazykem, který se podle mne pro dětského čtenáře nehodí, a i celkové vyznění příběhu je smutné (s jednou světlou výjimkou).
Občas autor nadmíru užívá básnického jazyka, čímž případnému dětskému čtenáři pochopení rozhodně neusnadní, navíc se v poslední třetině knihy začínají v ději objevovat místa, která jsou v rozporu s tím, co bylo v knize napsáno dříve, další nelogičnosti a chyby. Do té doby jde o obstojný příběh a byť se kvůli zmíněným dějovým škobrtnutím nerozpadne úplně, ta mu rozhodně škodí.
Spisovatel Robert Poch by si měl napříště rozmyslet, pro koho svou knihu vlastně píše. Pro desetileté čtenáře je podle mého názoru nevhodná, starší čtenáři kolem 15 let zase nejspíš nebudou vyhledávat příběh s desetiletým hlavním hrdinou.
25 % čili lepší jedna hvězdička

1 23.01.2022

Knížku jsem četl už velmi dávno, v dobách kdy jsem přestával být dítětem a začínal být mladíkem, ale na to, jak silně na mne zapůsobila si vzpomenu dodnes. Tehdy jsem z celého srdce přál Sadako, aby mohla žít (a přeji jí to dodnes).

1 11.01.2022

Politicky korektní pohádky mne vcelku pobavily, protože nejsou tak docela politicky korektní, spíše si politickou korektnost berou na paškál, parodují ji a utahují si z ní. I to v přechozích komentářích zmiňované opakování frází v textu pohádek je podle mého názoru autorovým záměrem, poukazujícím na opakování myšlenkově prázdných frází a floskulí ve vážně míněných textech, aby jim byl dodán "punc" politické korektnosti.
Moje hodnocení: 70 % ("půlhvězdička" navíc je za obohacení slovní zásoby).
Čtenářům, kterým se modernizované verze pohádek líbily, doporučím Máchorky Ilony Daňkové, byť ty jsou politicky zcela nekorektní.

1 01.11.2021

Poevy povídky v knize: 90 %
Překlad, respektive jeho modernizace: 0 %
V průměru to dá 45 % čili **.
---
V této sbírce jsou zařazeny jedny z nejlepších Poeových děl: Zánik domu Usherů, Černý kocour, Jáma a kyvadlo, Zrádné srdce, Maska červené smrti. Dále stojí za zmínku povídky Berenice, Medailon, Sud vína amontilladského, Skokan a svým zvráceným způsobem jsem si oblíbil Démona zvrácenosti. Z děl, která jsem dosud neznal, mne mile překvapila Morella a zklamala povídka Ohnivý kůň.
---
Opravdu velkým zklamáním je pro mne modernizace starých překladů (1894 až 1919), které jsou v díle použity. Chápu, že je třeba přizpůsobit pravopis a skladbu vět, aby nepůsobily zcela archaicky, ale starý překlad tím ztrácí právě na jistém druhu starobylé poetiky. Jenže nezůstalo jen u takového přizpůsobování, ale pod pláštíkem modernizace se v textu knihy objevují slůvka, útržky vět, ba i skoro celá sloka básně, které v oněch starých překladech vůbec nejsou (přesněji jsou použita jiná slova, slovní spojení, části vět, sloka básně), ale byla použita až v modernějším překladu pana Schwarze. Ten vydavatelství XYZ oficiálně nepoužilo a já se domnívám, že je to kvůli autorským poplatkům (i překlad je chráněn Autorským zákonem). Evidentně se však někdo nežinýroval se tímto modernějším překladem místy "inspirovat", aniž by to zmínil. Myslím, že takové jednání se dá považovat za plagiátorství.
---
Podotýkám, že proti původním starým překladům pana Bíbla, Černého a Gottwalda nemám nic, vadí mi machinace, které XYZ vzletně nazvalo modernizací.

1 30.01.2021

Protože jde o knihu opravdu čtivou, odpouštím jí menší faktické nepřesnosti (některé jsou zmíněny v předchozích komentářích) i to, že starší vydání má na obálce Spitfiry a to novější sice Hurricane, ale v markingu Josefa Františka, jednoho z nejlepších čs. stíhacích pilotů, který s onou zradou neměl nic společného.

15.06.2021

Příliš propagandistické, příliš neuvěřitelné.

01.06.2021

Příběhu bych dal 70 %, ale půlhvězdičky tu nejsou.
Tak jde půlhvězdička dolů za to, že je to sovětská propaganda a také za některé příliš neuvěřitelné epizody z příběhu (nechci prozrazovat více).
Až na tyto vady jde o dobrý, čtivý a napínavý příběh ze života odstřelovače.

01.06.2021

Kniha viděná dětskýma očima: 4 až 5 hvězdiček. Kniha pohledem dospělého: mezi 3 a 4 hvězdičkami.
Nadprůměrná sci-fi pro děti kolem deseti let.

17.05.2021

Mám v očích slzy.
Za prvé to jsou slzy smíchu, kvůli větě z anotace: "Plastikové modelářství je zatím nejmladší odbornou odborností." (Kdo tohle mohl napsat?)
Ovšem daleko víc je slz nostalgie, protože modelařit jsem začínal právě s pomocí této knihy (vydání z roku 1992).
Jak již zmiňuje ve svém příspěvku Ombre88, některé postupy uvedené v knize jsou již zastaralé, na druhou stranu některé jdou použít stále (už od dob, kdy je pan Šorel uveřejnil poprvé, například v ábíčku).
---
Hodnocení čtyřmi hvězdičkami odpovídá roku, kdy jsem hodnotil (2021).

26.03.2021

Staré překlady Poea mám rád.
Ale v tomto překladu pana Živného jsem se v povídce Zlatý chrobák dočkal zklamání. Pro vysvětlení ocituji jeho poznámku: "Jupiter mluví černošským nářečím, které překládám spisovným jazykem, abych se vyhnul nutnosti tvořiti a hledati nechutných a nevkusných obratův a slov, jako bývá v podobných případech u překladatelů zvykem."
Na druhou stranu v té samé povídce oceňuji vysvětlení Poeovy slovní hříčky se slovem "antennae" a slovem "cín" (anglicky "tin"), která je v pozdějších překladech buď zcela vypuštěna, nebo přeložena naprosto doslovně česky (slovem "tykadla"), čímž se smysl hříčky naprosto ztrácí.

20.01.2021