PanPredseda komentáře u knih

Více než důstojné pokračování série, která začala loni vydanou sbírkou "Šťastné a hrůzostrašné". Podle mne je tento druhý díl dokonce o chloupek lepší.
Povídky ve sbírce řadím od nejlepší po "nejhorší" (ovšem stále rozhodně nadprůměrnou) takto:
1. Wolverdenská věž
2. Skutečnost a padělek
3. Přeměna
4. Stín
5. Předvolán duchem
6. Vánoční mámení
7. Starý portrét

7 23.12.2022

S trochou nadsázky bych knize mohl dát podtitul Uprchlíkův průvodce po Francii (a Španělsku). Popisů leteckých soubojů v knize není mnoho (ovšem na začátku je ten, který se stal panu Fajtlovi "osudným"), místo tohoto "denního chleba" stíhacího letce pan Fajtl popisuje dobrodružství pro něj nové, útěk před Němci po sestřelení a nouzovém přistání. Střídají se epizody, kdy se čtenář strachuje o jeho osud, kdy doslova prožívá jeho bolest, s epizodami, kdy se mu dostane pomoci od dobrých lidí a dokonce i trochou romantiky. Knihu jsem přečetl za víkend, prostě jsem potřeboval vědět, jak to dopadne (přestože osudy pana Fajtla znám, takže jsem věděl, že dobře).
---
Přečteno v rámci Čtenářské výzvy 2022, téma Kniha, jejíž hlavní hrdina pije kávu. K navázání konverzace se pan Fajtl na útěku ptá, zda mu dají vodu k pití, otázka na kávu se často také objevuje. Příznačné je, že mu ji dají častěji lidé z chudších vrstev (pokud ji mají)...

9 14.11.2022

Domnívám se, že tu bohužel došlo ke smísení hodnocení a komentářů k novele V horách šílenství / Hory šílenství, tak jak ji napsal Lovecraft a k jejímu převyprávění kachnou (pardon Kachnou).
Člověku, který Lovecraftovo dílo příliš nezná, se toto kachní převyprávění může číst paradoxně vcelku dobře. Jsou totiž vypuštěny Lovecratovy popisné pasáže, které jsou velmi často zdlouhavé, přitom však není vynecháno nic podstatného z děje. Kniha je (ne zcela přesně) o třetinu kratší, než sešitové vydání Hor šílenství od Zlatého koně. Jenže pak to pro mne už není Lovecraft.
Knize navíc ubližuje nepřesné uvedení vlastních jmen a Lovecraftem vymyšlených názvů. Město R'lyeh je tak jednou jmenováno R'lych a podruhé dokonce jako R'hych, pankáče jistě potěší Rukopisy Pankotic (správně Pnakotické rukopisy). Ti, co se vyznají v letectví, pak pozdvihnou obočí na letouny značky Dorniew (správně má být Dornier). Trochu mne také zarazil fakt, že oproti jiným překladům Lovecraftových děl, které jsou mi známy, nejsou ti Shogghothi (v mužském rodě), ale ty Shoggothy (v ženském rodě).
Na závěr je připojeno cosi, co si kachna domyslela a co je tak trošku vykrádačkou fragmentu povídky Kniha a závěrečná věta byla nejspíš inspirována povídkou Volání Cthulhu. I já bych se mohl inspirovat a podle tohoto domyšleného závěru k této knize připojit rezavou kancelářkou svorkou cedulku s nápisem "NEBEZPEČNÉ!" Podle mne je totiž nebezpečné takto zacházet s literárními díly...

4 25.09.2022

Jedno z nejlepších Lovecraftových děl (a společně s Případem Charlese Dextera Warda také jedno z nejdelších), které důstojně navazuje na Poeovy Příběhy Arthura Gordona Pyma. Kombinace sci-fi (v 30. letech 20. století byla Antarktida ještě víceméně sci-fi) a horroru. Obsahuje pro Lovecrafta typické sáhodlouhé popisy (v tomto díle jde do značné míry o popisy technické a biologické), které mohou čtenáře, kteří s Lovecraftem začínají, odradit. Ovšem pro mne by Lovecraft bez takových popisů ani nebyl Lovecraftem.
90 %
---
V překladu Stanislavy Pošustové mne poněkud zarazila věta: "Everest hadr."

4 11.09.2022

Pokud by pro mne měla nějaká osoba ztělesňovat dějiny jižní Afriky, byl by to právě Paul Krüger.
Kdybych na jeho paměti nahlížel dnešní optikou, mohl bych v nich najít rasismus a třeba také lov zvířat, která dnes patří mezi ohrožené druhy. Jenže tehdy byla jiná doba a Krüger při lovu divoké zvěře několikrát málem přišel o život a zůstaly mu zdravotní následky (přišel o palec). A přestože zastával názor, že běloši by měli vládnout černochům, zároveň těmto nabízel ochranu pod zákony republiky a vzdělání. (Náčelníci kmenů na území Jihoafrické republiky již nemohli popravovat své poddané, jak se jim zlíbilo.)
V Krügerových pamětech se od doby jeho mládí až do jeho stáří, kdy se musel uchýlit do exilu v Evropě prolíná prakticky vše, co se v jižní Africe dělo. Získávání nových území, lov zvěře, boj s domorodci, občanská válka, období prosperity, které bylo vystřídáno narůstajícími spory s Brity a búrskými válkami. Krátce poté, co vzala za své samostatnost Jihoafrické republiky, umírá i Krüger.
Co se týká britských představitelů, Krüger přes počáteční roztržku nachází přítele v siru Herkulu Robinsonovi, na druhou stranu nenechává nit suchou na Cecilu Rhodesovi a ministru (Josephu) Chamberlainovi (otci pozdějšího ministerského předsedy Nevilla Chamberlaina). A již tehdy platilo, že imperiální politika vedoucí k válce je svinstvo a válka je vůl.
Některé Krügerovy kroky mohou dnes být viděny jako mylné (spor s nejvyšším soudcem Kotzém), ale byl to člověk zbožný, který žil pro jižní Afriku a své spoluobčany, leckdy nasazoval život a své životní úsilí věnoval rozvoji země, které byl presidentem. To, že toto úsilí bylo zhaceno válkou, ve které britská přesila porazila Jihoafričany, neubírá nic na velikosti Paula Krügera jakožto historické postavy.

2 14.08.2022

Příběh tmavého liščete, které dospěje ve stříbrného lišáka Domina, může čtenář sledovat od narození. V ději se střídají okamžiky dojemné s takovými, u nichž se tají dech. Přežije lišák pronásledování psy, obzvláště pak úpornou fenou Heklou? Dokáže založit vlastní rodinu a uchránit ji před nebezpečím? Mají na něj všichni lidé spadeno, ať už kvůli jeho vzácné kožešině, nebo kvůli tomu, že potravu získává i v kurnících farem? Nebo se najde člověk, který bude Dominovi přítelem?

2 29.06.2022

Staré překlady Poeových děl se mi prostě líbí. Z těch, které jsem zatím četl, patří tato útlá knížka k nejlepším.

Útrapy ale i radosti života medvěda grizzlyho popsané tak, jak se v době vzniku knihy mohly skutečně udát. Nejzajímavějším je pro mne motiv střetu přírody a člověka, který je zde vtělen do medvěda Monarchy a lovce Kellyana.

Moje dětství s ábíčkem. Hltal jsem Šorelovo Plastikové modelářství a na zadní straně ábíček pak Šorelova Vrabce. Jen jsem neměl všechna čísla, takže si pamatuji díl, ve kterém Jenda Nováček se dvěma letci ukradli z německého letiště Storcha, ale následující ABC jsem neměl, tudíž jsem se k tomu, jak příběh dopadl, dostal až teď.
Komiksový příběh je doplněn psaným úvodem a závěrem, dobovými fotkami a bokorysy letounů. Vzhledem k tomu, co se s komiksem dělo, jsem rád, že vlastně vůbec jako kniha vyšel.

2 14.02.2022

I když z objektivních důvodů chybí Vrabec - příběh skauta, který vyšel později jako samostatná kniha, jedná se o naprosto vynikající sbírku komiksů pana Šorela.
Jako nejlepší hodnotím Vzpouru mozků (to je moje srdcovka), Tvrz, Bigglese a Operaci Jericho. Za zmínku stojí i konec komiksu Operace Slunce, který svádí k fantazírování, jak příběh pokračoval.

4 10.02.2022

Z anotace: "Celkové hororové ladění textu, stále přítomný pocit tragédie, komplikovaná struktura příběhu jsou ve vhodný okamžik prodchnuty jemnou esencí humoru."
Nejsem si jist, zda je tato kniha skutečně vhodná pro děti. Zvláště pak pro ty, které jsou ve věku hlavního hrdiny Viléma.
Na dětskou knihu příběh příliš tíhne k horroru, některé části děje jsou popsány jazykem, který se podle mne pro dětského čtenáře nehodí, a i celkové vyznění příběhu je smutné (s jednou světlou výjimkou).
Občas autor nadmíru užívá básnického jazyka, čímž případnému dětskému čtenáři pochopení rozhodně neusnadní, navíc se v poslední třetině knihy začínají v ději objevovat místa, která jsou v rozporu s tím, co bylo v knize napsáno dříve, další nelogičnosti a chyby. Do té doby jde o obstojný příběh a byť se kvůli zmíněným dějovým škobrtnutím nerozpadne úplně, ta mu rozhodně škodí.
Spisovatel Robert Poch by si měl napříště rozmyslet, pro koho svou knihu vlastně píše. Pro desetileté čtenáře je podle mého názoru nevhodná, starší čtenáři kolem 15 let zase nejspíš nebudou vyhledávat příběh s desetiletým hlavním hrdinou.
25 % čili lepší jedna hvězdička

1 23.01.2022

Knížku jsem četl už velmi dávno, v dobách kdy jsem přestával být dítětem a začínal být mladíkem, ale na to, jak silně na mne zapůsobila si vzpomenu dodnes. Tehdy jsem z celého srdce přál Sadako, aby mohla žít (a přeji jí to dodnes).

1 11.01.2022

Sice útlá avšak velmi povedená sbírka duchařských a strašidelných příběhů ze staré dobré Anglie, které se odehrávají ve vánočním čase. Některé jsou vysloveně hrůzostrašné, jiným zas nechybí humor, všechny jsou však velmi dobré až vynikající.
Moje pořadí od nejlepší po "nejslabší" (v uvozovkách, protože je stále velmi dobrá) povídku ve sbírce:
1. Štědrý večer v domě na pobřeží
2. Pravdivý příběh hrůzy
3. Ocelové zrcadlo aneb vánoční sen
4. Podivná vánoční hra
5. Vánoční shledání *
6. Cestovní vak (promiňte mi to, pane Algernone Blackwoode)
---
* Otevřený konec povídky Vánoční shledání mne inspiroval k založení tohoto diskusního tématu: https://www.databazeknih.cz/diskuze/diskuze-o-knihach-7/dila-s-otevrenym-koncem-ci-skrytym-vyznamem-5584

8 31.12.2021

Politicky korektní pohádky mne vcelku pobavily, protože nejsou tak docela politicky korektní, spíše si politickou korektnost berou na paškál, parodují ji a utahují si z ní. I to v přechozích komentářích zmiňované opakování frází v textu pohádek je podle mého názoru autorovým záměrem, poukazujícím na opakování myšlenkově prázdných frází a floskulí ve vážně míněných textech, aby jim byl dodán "punc" politické korektnosti.
Moje hodnocení: 70 % ("půlhvězdička" navíc je za obohacení slovní zásoby).
Čtenářům, kterým se modernizované verze pohádek líbily, doporučím Máchorky Ilony Daňkové, byť ty jsou politicky zcela nekorektní.

1 01.11.2021

Už je to pár let, kdy jsem četl knížku Politicky korektní pohádky na dobrou noc. Docela jsem se bavil, ale nebyla to knížka na pět hvězdiček.
Teď jsem však dočetl Máchorky Ilony Daňkové a ty si hodnocení pěti hvězdičkami zaslouží. Narozdíl od výše zmíněné knížky se Máchorky nesnaží hrát na politickou korektnost, aby ji parodovaly a kritizovaly, ale zcela nekorektně popisují lidské vlastnosti ženské i mužské, dobré i špatné. Nepraktovy ilustrace navíc zobrazují ženské postavy často spoře oděné (či zcela nahé), postavy ženské i mužské pak leckdy kouří, pijí alkohol nebo holdují jiným neřestem.
Většina Máchorek má konec dobrý, nebo alespoň pro hrdiny přijatelný, ale některé nekončí happyendem a někdy špatně dopadne i postava, která se snaží chovat dobře, spořádaně a čestně, protože i tak to v životě chodí. Máchorky tudíž přinášejí nejen zábavu, ale i náměty k zamyšlení a poučení do života.

5 01.11.2021

Zlatý skarabeus aneb Jak vydělati na Poeovi
Vezměte opravdu starý překlad nějakého Poeova díla, u kterého uplynula doba sedmdesáti let i od úmrtí překladatele, protože i překlad je podle Autorského zákona dílem, které je předmětem práva autorského. Nejlepší bude, když tento překlad bude v podobě naskenovaných stránek volně dostupný na webu Národní knihovny České republiky. Pokud jsou stránky jen v podobě obrázků, nesmí vás to od vašeho záměru odradit. Prostě je prožeňte přes OCR - optické rozpoznávání znaků. (Podle jisté indicie se domnívám, že tomu tak v případě této e-knihy bylo, ovšem mohu se mýlit). Pomocí automatické kontroly pravopisu dokument lehounce překontrolujte. Tak se stane z "misanthropa" "mizantrop" a z "dollarů" "dolary". Moc to ale nepřežeňte, protože byste si mohli všimnout, že z přechodníku "nechavše" se stalo slovní spojení "nechá vše", stroje hodinek jsou najednou poškozeny "řezem" a nikoliv "rezem" (A co hlavně? Korodují, vy... však víte.) a ze slůvka "přírodozpytci", které v originále není vytištěno nejkvalitněji vznikne tvar "přírodozpyte!" (ano, s vykřičníkem na konci).
Přidejte úvodní stranu s obrázkem a názvem. Myslete na to, že "skarabeus" zní honosněji než "brouk" či "chrobák". Uveďte takové ty věci, co kniha musí mít (ISBN apod.), přitom však "nešťastnou náhodou" opomeňte uvést jméno překladatele (a vůbec nevadí, že se tím dost možná dostáváte někam na hranu porušení Autorského zákona). Náklady jste udrželi opravdu nízké, ale cenu nasaďte vyšší, vždyť je to přeci klasik Poe! Vydejte a prodávejte.
---
(Na druhou stranu je dobře, že při tzv. modernizaci překladu nedošlo k vykrádání novějšího překladu Schwarzova jako u jiné knihy od jiného nakladatelství.)
---
Překlad pana Vácslava Černého, který poprvé vyšel v roce 1894 v knize Zlatý chrobák a jiné novely, nedosahuje kvalit modernějšího překladu pana Schwarze, lze najít místo, kde je v Černého překladu uveden opak toho, co v originále. Některé Poeovy slovní hříčky pak nevyzní tak dobře (znění anglických slov "syphon" a "cipher" je přeci jen bližší než "sifon" či zde zastarale "syphon" a "šifra"), přesto se jedná o překlad vcelku dobrý a je třeba ocenit, že pan Vácslav Černý byl jedním z prvních, kdo přinesli Poea českým čtenářům.
Povídka Zlatý brouk pak patří podle mého názoru k nejlepším Poeovým dílům (také jsem ji hodnotil 5 hvězdičkami), když kombinuje dedukční (vpravdě až dupinovský) postup a dobrodružství.
Váhal jsem mezi 2 a 3 hvězdičkami, nakonec jsou to tři, díky kvalitě předlohy a ocenění přínosu p. Černého. Zato nakladatelství Artis by si takovýto přístup k vydávání knih za rámeček dávat nemělo.

3 20.09.2021

Vladimír Vysockij v originále je nepřekonatelný, ale pokud se mu dovedl někdo od nás překladem a interpretací opravdu přiblížit, jsou to pánové Dvořák a Nohavica.

4 09.08.2021

Poea jako básníka jsem dosud (až na malé výjimky) opomíjel. Po přečtení tohoto útlého výboru z jeho básnického díla uznávám, že to byla chyba. Vždyť ve slově poeta se ukrývá Poe sám. :-)

3 07.08.2021

Naprostá pecka!
Pete, ponorkový záchranář, který má ovšem panickou hrůzu z tlaku vody panujícího v mořských hlubinách, se pro kolegy ze svého týmu snaží vypracovat vždy ten nejlepší postup akce. Ale i tak může dojít k nepředvídaným okolnostem či něco selhat, tak jako se jim to stalo při poslední akci, záchraně ponorky Dněper.
Do další akce je Pete povolán telefonátem, který je skoupý na informace. Až posléze zjišťuje, že bude pracovat bez svých kolegů a na oceánském dně se neztratila ponorka, ale vesmírná loď, se kterou Země ztratila spojení.
Už takto popsaný námět dává základ na slušnou sci-fi, ovšem autorka Jana Plauchová se tématu zhostila na výbornou. Příběh je vystavěn na propracovaném technickém či možná lépe fyzikálním základu, který spojuje realitu se sci-fi prvky, který čtenář snadno přijme a který v každém místě příběhu funguje bezchybně a uvěřitelně. Navíc autorka odborné termíny dokáže skvěle vysvětlit.
Samotný děj příběhu se pak vystupňuje do takové míry, že ve čtenáři zanechá (tedy alespoň ve mně zanechal) opravdu silný zážitek.
(Poznámka pro české čtenáře: slovenštiny se nebojte.)

7 22.07.2021

Ke knize bych rád napsal recenzi (snad se mi to povede), takže komentář nechám stručný. První, co o knize musím napsat je: Kdybych na to měl čas, přečtu ji jedním dechem! Ale 400 stránek je 400 stránek, takže jsem k ní odskakoval ve volných chvílích a četl, dokud to šlo. Ke charakteristice knihy se hodí donutilovské: "Pořád se něco děje". Akční scény, zvraty v ději (jde o příběh s prvky sci-fi, takže si autor mohl dovolit dost a zhostil se toho nadmíru dobře) a i ve chvílích, kdy dojde na pasáže, které nejsou doslova "natřískané dějem", se příběh čte velmi dobře. (Velmi se mi líbila scéna, kdy profesor Dytas líčí hlavnímu hrdinovi knihy svou anabázi.)

2 12.07.2021