painthers
komentáře u knih
Dobrodružství sebeobjevování
Stanislav Grof
Překvapeně musím říct, že jak jsem se na Grofa těšila, protože se mi před mnoha lety hrozně líbil (jeho Vědomí a tajemství smrti mám dokonce v seznamu doporučených knih), tak tohle bylo zklamání. Mám celkem toleranci na to, když si vědec některých disciplín trochu uletí do divočejších hypotéz (a psychiatrie k tomu dost vybízí), protože lidské poznání je omezené a mnoho toho nevíme. Tahle Grofova kombinace transpersonálních, mytologických a paranormálních jevů mi ale místy připadala dost přitažená za vlasy, stejně tak zvláštní odkazování se na některé výzkumy nebo to, jak se kniha snaží tvářit jako odbornější pojednání, ale dává dohromady primárně reporty pacientů. Zdá se mi, že psychedelické vědě tohle může působit trochu i škodu, ač nerozporuju Grofův nesporný životní přínos na tomto poli. No, nevím - asi se nyní k žádné další Grofově knize vracet nepotřebuju…
Jak se tvoří emoce: Lidský mozek pracuje jinak, než jsme mysleli
Lisa Feldman Barrett
(SPOILER) Kniha byla parádní, z hlediska neurovědy shrnuje aktuální poznání, které vysvětluje, jak se tvoří emoce, co to vlastně emoce jsou a jak člověk konstruuje realitu. Nedávám však plný počet hvězdiček, protože závěrečné kapitoly o soudním systému nebo zvířatech mi už přišly lehce zdlouhavé a nepříliš zajímavé. Odložím si sem i některé poznámky pro sebe (pokud jste knihu nečetli, tak dál nečtěte).
—
Lidská mysl funguje v “konceptech - člověk se už jako dítě učí popisovat svět koncepty na základě vnější a účelové podobnosti jevů okolo sebe a na základě dosavadních zkušeností.
Neexistují “dermatoglyfy - stejný otisk aktivity v mozku při prožívání konkrétní emoce nebo stejný otisk emocí ve fyziologickém těle. Emoce je vytvářena v neuronální síti a mnoha různými okruhy na základě jiných podnětů.
Rozlišujeme emoce vs. emoční nastavení - emoční nastavení závisí valenci (pozitivní / negativní) a v aktivaci (vysoká / nízká aktivace) - tzv. “bazál.
Emoce jsou také konstruovány lidským mozkem v “konceptech, které dávají dohromady informace o vnějším světě i interocepci (vnitřním světě v těle).
Koncepty jsou v podstatě predikce, které se akorát dějí v neuronální síti naopak - a následně okruh, který ověřuje, že se predikce shledala s realitou a případně ji opravuje. Predikce začínají multisenzorickým shrnutím směrem k větším detailům, koncepty směrem od detailů na opak. Při hodnocení reality se spouští vždy více predikcí naráz, na základě pravděpodobnosti se vybere ta vítězná. U tvorby konceptů zároveň pracuje “kontrolní síť - kontroluje koncept stovkami různých predikcí, jestli se tahle interpretace světa osvědčuje. Podobné je to u emocí. Emoce jsou v podstatě významy vysvětlující svět kolem a uvnitř nás. Stanovují, jak si máme dále počínat a pomáhají i regulovat tělesné hospodaření (s energií, živinami,…).
K tvoření konceptů je nutné dorozumívání se řečí - pojmenovávání konceptů. Stejně tak slova dokážou v druhém aktivovat samotné koncepty. Neví se ale, jestli vznikly evolučně první slova nebo koncepty.
Emoce tedy nejsou reakcemi na svět, ale jsou našimi konstrukcemi světa - logickým vysvětlením toho, co vnímáme zvenku i zevnitř. Pro různé koncepty pak máme různá slova (a některé jazyky umí popisovat a rozeznávat více emocí - záleží to i na kultuře, co v ní popisujeme), koncepty lze také různě kombinovat. Někteří lidé také umí ty koncepty popsat slovy lépe (popsat více různých emocí).
Pokud lidé nemají dobře rozvinutý konceptuální systém pro emoce, neumí takovou paletu emocí ani vnímat - emoce se projeví jinak - popisují spíše změny “emočního nastavení než emoce samotné a fyzické příznaky. Tito lidé mají také problém s vnímáním emocí ostatních.
Mozek je zapojený tak, jak to předurčují geny, ale prostředí může některé geny zapínat a vypínat, což mozku dovoluje, aby svoje zapojení změnil na základě prožívání. Mozek je formován reálnými situacemi světa, ve kterém se nacházíme, včetně světa sociálního, vycházejícího z dohody mezi lidmi. Mysl je tedy dějištěm velkolepé společenské spolupráce. Díky konstruování vnímáme svět prizmatem svých vlastních potřeb, cílů a předchozích prožitků.
Emoční inteligence = osvojení mnoha emočních konceptů a jejich vypilování.
Cesty z nemocné společnosti
Erich Fromm
Další ze skvělých Frommových knih, a to říkám i přes to, že s mnoha jeho závěry nesouhlasím.
Hned na začátek bych řekla, že mě lehce uklidňuje fakt, že tato kniha vysvětlující nebezpečí robotizace člověka a jeho odcizení v kapitalismu, což vede k masivnímu rozšíření duševních poruch, byla napsána už v padesátých letech. Za celých sedmdesát let žádná společenská apokalypsa nenastala a dnes si tedy tuto knihu můžeme přečíst jako stejně aktuální a uklidnit se tím, že nebezpečí, o kterých píše pro budoucnost, možná nebudou tak horká, jak se na první pohled může zdát.
Zadruhé - mnoho myšlenek, které Fromm předestírá, mi přijdou jako zásadní k zamyšlení, diskuzi či úvahám, jak bychom si mohli život jako společnost nastavit lépe. Bohužel mě ale často zklamala navrhovaná řešení. S některými argumenty se Fromm nevypořádal vůbec (namátkou třeba s tím, že v rostoucí specializaci a dělbě práce je člověk od cílového produktu nutně oddálen a představa opětovného “polidštění činnosti je opravdu cestou spíše zpátky), jiná řešení mi přijdou naopak nereflektující další společenské skutečnosti. Fromm píše o nutnosti centrálního plánování společnosti v kombinaci s decentralizovaným rozhodováním třeba v rámci výrobních družstev - ač ekonomicky je již dokázáno, že v centrálním plánování neexistuje možnost ekonomické kalkulace a tyto společnosti tedy nebudou schopny uspokojovat adekvátně potřeby svých členů - nutně tedy vznikne přesně to, co v Sovětském svazu, tedy nedostatek a chudoba. Frommem navrhovaný socialismus podle mě ani nereflektuje to, že lidé jsou různí až do té míry, že mnozí prostě v komunách nebudou chtít žít; mnozí jiní zase nemají potřebu o čemkoliv rozhodovat nebo participovat tak, jak Fromm předestírá. Mnoho dalších výhrad bych měla k tomu, že píše o socializaci zisků a spolurozhodování v rámci firem - nikde však nevidím nic o socializaci ztrát; nebo další výhrady o přiměřené rovnosti v odměňování - které buď musí zas nutně obsahovat centrální plánování - které opět povede k neefektivní alokaci sil - nebo centrální vládu, která násilně někomu část jeho výdělku odebere a přerozdělí jinému. Ad reklama - reklama samozřejmě není jen explicitní v podobě televizní nebo novinové reklamy, ale i implicitní - lidé se kolektivně pro něco nadchnou, o něčem si vypráví, celebrita si něco oblékne jak tedy mají vypadat ta Frommova drastická zákonná omezení proti reklamě, která mají údajně člověka odvést od konzumního smýšlení? A není už toto drastické omezení krokem proti lidské svobodě, která společnosti nedá na výběr a pouze jí rovnou vnutí, že něco nesmí konzumovat?
S obdobnou oponenturou bych mohla ještě pokračovat, je toho mnoho proto prosím nepřistupujte k této literatuře nekriticky. Zajímavá je zejména i proto, že dokáže vybízet ke kritické diskuzi a nad mezemi společnosti se doopravdy zamýšlet.
Učebnice létání : Příručka pro výcvik soukromého pilota letounů - PPL(A)
Karel Zitko
Fakt nevim, jak se dá ohodnotit učebnice. Dávám nicméně plný počet bodů, protože mi přijde, že ač je to celkem tenký paperback, obsahuje většinu zásadních informací k tomu, se stát pilotem ULL/PPL. Nepřehltí vás detaily a má hodně názorných obrázků.
Etika anarchokapitalismu
Kristopher A. Borer
Kniha, která rozebírá etické principy libertariánství a anarchokapitalismu od těch nejzákladnějších, až po ty složitější, komplexnější, místy i kontroverzní.
Anarchokapitalismus je konzistentně ucelený politicko-filozofický koncept, zde v knize je na fiktivních postavách na opuštěném ostrově a následně v mořském městě Freeport ilustrována jeho aplikace.
Nedokážu posoudit, jestli je to kniha pro úplného začátečníka anarchokapitalismu (mám pocit, že by mi vyvolávala na závěr možná víc otázek jak odpovědí), ale základní kameny, jakými jsou vlastnická práva, princip neagrese a rozdíly mezi morálkou / etikou - ty rozebírá dobře. Příjemné čtení!
Cesta proti proudu : Rozmluvy o svobodě, respektu k člověku, ekonomii a penězích
Josef Šíma
Tohle bylo jak pohlazení k odpolednímu čaji.
Rozhovor s jedním z mých nejoblíbenějších ekonomů - profesorem Šímou. O svobodě, o hodnotách, o současných ekonomických problémech. Četbu zvládne i člověk ekonomicky nepříliš zasvěcený. Rozhovor krásně ilustruje, jak se “obor ekonomie dokáže prolínat s lidskostí a respektem k druhým.
O lásce a jiných běsech
Gabriel García Márquez
Dobré komentáře k dílu jsou tu psány již přede mnou. Já jen pro sebe doplním, že jsem si opět připomněla, proč Marqueze jako autora nemám ráda - ty příběhy na mě vždy působí špinavě. Chápu, že ta historická doba taková byla a příběh je psán bez příkras, ale ten obraz toho, jak se tam různí lidé válí v exkrementech, špíně, jsou nemocní a smrdí, mi ten prožitek z příběhu prostě vždycky zkazí.
Bitcoin
Radek Nejeschleba
Jednoduchá a zábavná kniha, která vás nebo vaše okolí provede základy Bitcoinu.
Prorok / Zahrada prorokova
Chalíl Džibrán
(SPOILER) Nelze než okomentovat pouze citací z knihy, jelikož nic lepšího k tomu sama nevymyslím.
´Neboť co jiného jest zemřít než stanout nahý ve větru a rozplynout se v slunci? A co je to dodýchat, než osvobodit dech od jeho neklidných vdechů a výdehů, aby se mohl vznést, rozpínat a nezatížen hledat Boha?
Jen když se napijete z řeky ticha, budete opravdu zpívat. A až dosáhnete vrcholu hory, teprve pak začnete skutečně stoupat. A až si země učiní nárok na vaše údy, teprve pak budete opravdu tančit.
Nejste uzavřeni ve svých tělech, ani připoutáni domy a polnostmi. To, co jste skutečně vy, dlí nad horami a toulá se s větrem. Není to něco, co se plazí na slunce kvůli teplu nebo kvůli bezpečí hloubí díry do temnot. To, co jste skutečně vy, je svobodné, je to duch objímající zemi a pohybující se vesmírem.
Mí přátelé a moji milovaní, buďte stateční, ne změkčilí; mějte široké obzory, nebuďte omezení; a až do mé a i své poslední hodiny buďte opravdu svým větším já.´
Ještě to promysli
Adam Grant
Nic nevíme a určitě víme ještě méně, než si myslíme, že víme. Kniha o tom, jak je důležité nelpět na svých názorech, ale spíš na hodnotách, a jak je potřeba umět svoje názory a pohled na svět pružně měnit. Chybama se člověk učí a je potřeba se neustále učit dál. Dobrá je kapitola, která se věnuje nutnosti přehodnocovat i svoji současnou profesi a život, který člověk žije - jestli je to opravdu to, co chceme, nebo jsme jen uvízli v nějaké svojí identitě, která nás ale vlastně nenaplňuje. Dávám ale méně hvězdiček, protože jsem se nedozvěděla nic zásadně nového.
Hejno bez ptáků
Filip Doušek
Tahle kniha je spíš filosoficko estetické dílo. Podtrhuje ji i to, jak je celá černá, graficky zpracovaná.
Kniha na mě působí dojmem, že se snaží předat primárně pocit, výseč konkrétního pohledu z vnějšku na realitu, který vyjadřuje naše provázání se světem, že svět jsou primárně vztahy a ne hmotné objekty, že všechno se děje současně a svět je jedna velká provázaná síť vztahů - provázaná síť fungující i v kruhu namísto lineární kauzality.
Chytne se ale podle mě jen člověk, který je na podobné vlně.
Vesmír je dokonalý autoportrét, navždy nedokončený. Navždy malující malíře.
(Muj komentář by dával větší smysl, kdyby obsahoval uvozovky, ale Databáze zakázala uvozovky, že se mi z toho pokaždý samy vymažou?!)
Ecce homo
Friedrich Nietzsche
Autobiografické dílo, které shrnuje Nietzscheho dosavadní tvorbu a některé části těchto děl dovysvětluje. Dílo bylo vydáno krátce před tím, než u něj naplno propukla psychická choroba a celkem krátce před jeho smrtí, ale už zde vidíme místy jeho megalomanství, zbožšťování vlastní osoby, uctívání fyzického zdraví (které mu nakonec pak selhalo - líbí se mi, jak překladatel Josef Fischer nazval toto dílo “Nietzscheho epilogem”). Už jen k milému pobavení jsou kapitoly “Proč jsem tak chytrý,” “Proč jsem tak moudrý” a “Proč píši tak dobré knihy.” :D
Pokud se chcete s Nietzschem seznámit blíže, tak tuto knihu bych nepovažovala za tak zásadní - moc převratného v ní nezjistíte (nakládá zde zejména křesťanství - “Dionysos proti křesťanství” - Nietzsche doufal, že sám se stane mezníkem dějin, který křesťanství vystřídá). Dílo je ale poměrně krátké, tak jako doplňující četba při studování Nietzscheho by chybět nemusela.
Bázeň a chvění / Nemoc k smrti
Søren Kierkegaard
Kierkegaard byl teolog teoretik a je to v díle hrozně znát. Jak mě první stránky hrozně nadchly pro svůj sloh, jazyk a myšlenky (namátkou “ Je velké sahat po věčnosti, ale větší je uchovat si časnost, i když ses jí už vzdal.”), od třetiny dál už mi to ale přišlo primárně jako abstraktní chaos, ze kterého si moc neodnáším. U některých vět jsem vlastně pak už nechápala ani obsah (třeba část o absolutnu, ke kterému se člověk vztahuje, eh…).
Nejsem ale filozof a nevrtám se v knihách nijak usilovně, komentující pode mnou byl z knihy zřejmě nadšen a narozdíl ode mě ji i pochopil celou. :D
Hodina mezi psem a vlkem
Jan Skácel
Sbírka melancholických básní s obrazy přírody, počasí, ročních období, života a smrti. Některé trochu náročnější na pobrání. Jiný ale moc hezký.
Zlá krev
John Carreyrou
Jak se start-up pod vedením mladé manipulátorky pomocí lží a podvodů dostal mezi technologické naděje, získal investory na miliony dolarů a málem poškodil zdraví mnoha osob nefunkčním přístrojem.
Tím, že jsem z oboru, je pro mě nepochopitelný, že se na to nepřišlo dřív - testy, které autorka projektu slibovala z pouhé kapky krve, není dost dobře možné udělat (a už vůbec ne tak, aby vycházely dobře - zejména tam akcentují hladinu draslíku).
Modelování a simulace komplexních systémů
Radek Pelánek
Vzděláním jsem z medicíny a ve volném čase inklinuju spíše k humanitním vědám a ekonomii. I proto mě tahle kniha nadchla - je čitelná i pro někoho, kdo si nepamatuje už ani matematiku ze střední školy. Názorně mi vysvětlila, jaké jsou různé druhy modelů, co se pomocí nich dá simulovat a především jaké jsou limity modelování a proč nejsou všespásné. Doporučuju!
Uzdrav své tělo
Louise L. Hay
Please.
Nevšimla jsem si jména autorky, ale už jsem od ní něco podobného viděla.
Morální zvíře
Robert Wright
Tím, že jsem četla dříve Ridleyho Červenou královnu, tak už jsem mnoho myšlenek znala. Tato kniha je ale ještě o něco zábavnější! Pojednává o životě Darwina, o přírodním výběru a ukáže vám, proč jsou lidé nevěrní, proč máme kulturně nejpřijímanější monogamii a jaké jsou lidské sexuální strategie.
Revizor
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Satirická pohádka před spaním, ale nijak zvlášť mě nebavila.
Etika Níkomachova
Aristotelés
Chtěla jsem s přečíst něco od Aristotela, tak jsem sáhla po Etice. Asi to ale nepřišlo ve vhodnou dobu a kniha se mi ani nečetla moc dobře, natož aby mě nějak extra bavila. Tuto velebenou klasiku tedy asi nejsem schopna docenit, proto odkazuju na komentáře spíše ostatních čtenářů, pokud k tomu chcete něco více. Zejména přínosné mi přijde srovnání s Kantem a konsekvencionalisty od uživatele Yummymoon (níže).