Etika Níkomachova

od:

Etika Níkomachova

Etika Níkomachova je klasickým dílem filosofické etiky, které znovu vychází po padesáti devíti letech. Poprvé systematicky probírá otázku ctnostného jednání, uměřenosti a nezdrženlivosti, spravedlnosti, úmyslnosti a dobrovolnosti, slasti a blaženosti. Kniha je proto základním pramenem pro filosofy, právníky, psychology, ekonomy, teology. Orientaci v knize usnadní nově připojené přehledy a rejstříky. Rejstřík jmenný a věcný, přehled základních pojmů, analogií a přirovnání, bibliografie, seznam citovaných míst....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/29_/29574/etika-nikomachova-29574.gif 4.149
Originální název:

ἠθικὰ Νικομάχεια. Ethika Nikomacheia (-350)

Žánr:
Literatura světová, Literatura naučná, Filozofie
Vydáno:, Petr Rezek
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (2)

Přidat komentář
alef
22.11.2016

Otázkami etiky, "to jest hledání nejlepšího života v obci, spravedlnosti a práva" se Aristotelés zabýval v několika spisech: v Etice Eudemově, v Politice a v asi nejznámější Etice Níkomachově.

Nejdůležitější z věd je pro Aristotela věda o obci (politiké), která určuje, “co se každý v obci musí naučit”. Nejde v ní o poznání, ale o jednání, a to ušlechtilé a spravedlivé. V otázkách jednání – podobně jako v otázkách zdraví - není přesnost možná a „vzdělaný se vyznačuje tím, že v každé oblasti vyžaduje jen tolik přesnosti, kolik povaha předmětu připouští.“ Nejlepší jednání je pak to, které není prostředkem, nýbrž cílem. Takovým cílem je pro člověka blaženost (eudaimonia), která není vrtkavá jako pocit štěstí, ale trvalá... je to nejspíš dar od bohů, ale něco také potřebuje: prostředky, podmínky a děti. Blažený je, kdo v jednání uskutečňuje dokonalé dobro a má k tomu nutné podmínky po celý život.

Cestou k blaženosti je ctnost, která se získává učením, zkušeností a návykem. Přirozenost dává člověku jen schopnost učení jako možnost, jež se uskutečňuje konáním (dobrým nebo špatným), a to je právě smysl výchovy.

Neřestí je mnoho, kdežto ctnost je vždycky jen jedna a většinou znamená vyhýbat se krajnostem, nedostatku i přebytku; "tak je štědrost mezi rozhazovačností a lakotou, statečnost mezi zbrklostí a zbabělostí". Není to ale žádný průměr, nýbrž dokonalost sama, kterou by každé přidání i ubrání pokazilo.

Ctnost se týká jen jednání chtěných a vědomých, volba je předem rozvážené chtěné jednání. Ty nejdůležitější ctnosti jsou statečnost, umírněnost, štědrost, laskavost jako střed vůči hněvivosti i slabošství, a v obci zejména spravedlnost. To je výkon dokonalé ctnosti vůči druhým, „dobré těch druhých“ a “souhrn všech ostatních ctností”.

Spravedlnost v obci musí být řízena zákonem, “proto nenecháváme vládnout člověka, ale zákon.” Náležitost, slušnost je spravedlnosti podobná, ale není to totéž. Je spravedlivá, ale ne podle zákona, nýbrž jako náprava zákonné spravedlnosti. Zákon totiž musí být obecný, kdežto jednání je nepravidelné, takže některé případy nelze spravedlivě posoudit zákonem.

Aristotelés nahlížel na demokracii podobně jako Platón, tedy považoval ji za závadný typ státního zřízení :-).

Zúžil pojem lidu v demokratických zřízeních na většinu chudých, která nedisponuje všemi právy ani prosazením svých zájmů, a to je důvodem (jak podle Aristotela, tak podle Platóna), proč demokracie nemůže být stabilním systémem, pokud v ní existují takové rozdíly. Demagogové rádi zneužijí své moci nad chudými a namíří jejich hněv proti bohatým, kteří jsou přinuceni se bránit, což ve výsledku vede ke zhroucení demokracie. Nejzávadnějším faktorem tohoto zřízení není ani tak nestabilita, jako spíše skutečnost, že demokracii a vládnoucí většině v ní nejde o obecné blaho, což je důležitá charakteristika všech zdravých forem zřízení :-).

Zajímavé ... dříve stejně jako dnes :-) ... uplynulo víc jak 2000 let a stále jsme nevymysleli nic lepšího :-) ... a tak se stále držíme demokracie, jako nejlepšího ze všech těch nejhorších řešení, kterých jsme naopak navymýšleli spousty :-).

krizek
27.08.2012

Etika Níkomachova nás seznamuje s etikou, bažeností, ctností tehdejšího myšlení. "-Býti blažen, je to samé, co dobře žít, dobře jednat a dobře se mít". Aristoteles moc rád vše rozděluje od skupin, i tady v Etice se můžeme dovědět plno kategorií, škatulek, podkategorií co kde, kam a pod co patří. Udělá si takový pomyslný strom etiky, a čtenář se v něm může snadno orientovat.
A název? Níkomachos byl Aristotelův otec (uznávaný lékař) a zároveň tak pojmenoval i svého syna.


Štítky

etika filozofie Aristoteles

Autor a jeho další knihy

 Aristotelés

Aristotelés
řecká, -384 - -322

všechny knihy autora

Uživatelé mají knihu

v Právě čtených4x
v Přečtených62x
v Čtenářské výzvě1x
v Doporučených5x
v Knihotéce22x
v Chystám se číst23x
v Chci si koupit6x