ondrej.b
komentáře u knih
Československo nad propastí
Igor Lukeš
Kniha velmi dobře popisuje události časně-poválečné, a to jak a co se dělo na naší politické scéně, tak i to jak šel čas s působením amerických diplomatických složek u nás. Je psána velmi polopatisticky a je poznat, že byla primárně určena pro americké čtenáře, aby se tak něco o tom dozvěděli. Vůbec mi to ale nevadí a dobře se čte. Může tak být výborným historickým zdrojem pro toho, kdo si chce zopakovat, nebo se prvně dozvědět něco o tomto období. Pro mě bylo velmi zajímavé hlavně to americké zákulisí, které jsem moc neznal. Je otázkou, jestli by vhodnější výběr velvyslance USA u nás něco změnil, područí Moskvy bylo po válce jasně dáno a má na tom podíl i prezident Beneš....
Skalpel, prosím
Valja Stýblová
Tento příběh asi nejvíce ocení odborná veřejnost a pracovníci tzv. "z oboru". Mezi ty se řadím i já, se svou zatím 20 let trvající praxí na neurochirurgickém oddělení. Se zájmem jsem si knihu přečetl a je tu velmi pěkně popsáno a vůbec vykresleno jak prostředí nemocniční, tak prostředí rodiny profesora. Zákonitě lze knihu srovnávat s výborným filmem J. Svobody. Kniha má samozřejmě košatější příběh a naopak film nás oproti knize "napíná" až do konce, jak to s malým Uzlíkem dopadne. Vůbec mi nevadilo vidět v duchu ty scény z filmu s panem Macháčkem a dalšími herci. A malá poznámka na závěr. V pamětech profesora Vladimíra Beneše st. jsem se dočetl, že postava profesora má předobraz ve skutečné postavě, zakladateli čs. neurochirurgie, profesoru Zdeňku Kuncovi, který dlouhá léta působil v Ústřední vojenské nemocnici v Praze.
Podivná diagnóza
Miroslav Žák
No tak zápletka je trochu přitažená za vlasy. Na osádku tahače byl použit jakýsi generátor vířivých vln a ti se z toho málem nedostali. No dopadne to dobře, kluci to přežijou, "agent" je dopaden a zase jsme těm ze západu zatnuli tipec. Na závěr je popsáno, jak pracuje tým při odpalování takových raket - pastelek - při cvičení a zdůrazněno, že kdyby bylo potřeba, ve skutečnosti se tak ubráníme. Je to z mého oblíbeného vojenského prostředí, má to docela spád a je to krátké, takže to nebylo špatné.
Mozek nad mozkem
Vladimír Beneš
Docela pěkné vzpomínání pana profesora na jeho neurochirurgický "život". S chutí jsem si přečetl začátky tohoto oboru u nás a osudy jeho účastníků, tedy hlavně lékařů. Sám pracuji jako sestra na konkurenční neurochirurgii Na Homolce, takže mohu srovnávat dobu tehdy a teď. Některé lékaře z knihy jsem znal i osobně, tedy ty, kteří přešli na Homolku a vlastně tam neurochirurgii založili. Kniha je pěkně sestavená, jen se tam občas některá vzpomínka objeví dvakrát a někdy jsou ve vyprávění skoky dopředu a pak zase zpátky.
Poslední šumavská pastvina
Martin Sichinger
Pro mě zatím nejlepší kniha autorova. Opravdu se mi to líbilo a četlo se velmi pěkně. Pěkně znázorněno nejdříve první putování v roce 1918 a pak i následně v roce 1949. Zápletka se mi také líbila. Prostředí staré Šumavy mám rád a tak jsem na rozdíl od minulých knih velmi spokojen.
Hvězdy pod Libínem
Jiří Slavíček
Jedna z mých nejoblíbenějších knih z vojenského prostředí!
Stopy na druhou stranu
Milan Dušek
Pěkné povídky s tématem služby u Pohraniční stráže bez nějakého patosu a přehnané ideologie. Hezky jsem si početl.
Pomohli jsme sestřelit Powerse
Věroslav Sobek
Já jsem spokojen. Trochu více mě navnadil název, ale chápu, že ten prodává knihu. Nakonec je tak událost s pomocí "sestřelení Powerse" takovou minoritou v knize. Ale informace jsou o VTR poměrně zajímavé, trochu úsměvné jsou i různé popisy, jak VTR pomohla se zdokonalením výroby např. pneumatik atd. A i poněkud zábavné je popsání autorovy cesty s jeptiškami ve vlaku. Celkově určitě zajímavá kniha a stojí za přečtení pro toho, kdo o to bude stát.
Vražda pro zlatého muže
Václav Erben
Zase trefa do černého! Tak rád čtu tyhle "Exnerovky", navíc z archeologického prostředí, kde se vyskytuje postava doktora Soudka, a když se mu ještě naježí fousy, musím se smát:-). Je to milé, čtivé, zábavné, napínavé a hlavně srozumitelné. Čtení na oddech, na léto, nebo prostě když si chcete vyčistit hlavu.
Sledoval jsem Dubčeka - Vzpomínky estébáka
Karol Urban
Docela zajímavá sonda nejen do konkrétní sledovačky, ale i do obecné práce a hierarchie STB. Člověku při čtení dojde, jak to vlastně všechno bylo takřka "k smíchu", kdy sledovaný objekt o tom ví, zdraví se s nimi, sám je vlastně sleduje, jestli oni ho sledují. K čemu tohle bylo? Mělo to zdeptat sledovaného? Snad si tenkrát nemysleli, že jim před očima bude Dubček "kout pikle" s imperialisty. Oceňuji odvahu autora za tuto výpověď.
Prvních dvanáct příběhů Čtyřlístku: 1969-1970
Ljuba Štíplová
Začátky Čtyřlístku vůbec neznám, takže až teď, ve svých 41 letech:-O, si je postupně načítám a je to moc pěkné čtení.
Proslulé příběhy Čtyřlístku: 1974-1976
Ljuba Štíplová
Je to prostě nádherné čtení, plné vzpomínek na svá dětská léta, když jsem se náhodou dostal k těmto starším příběhům hlavně díky vydání knihy 20x Čtyřlístek někdy v polovině 80 let. Nyní si postupně pročítám tyto souborné knihy (stačí jich mít cca prvních 8) a je to balzám.
Přízrak smrčiny
Květoslav Matějka
Výborný a čtivý příběh s tématikou Pohraniční stráže, který se odehrává v okolí Zvonkové, Nové Pece a Horní Plané - ta místa mám rád. Pěkně vykreslený příběh, popisy zásahu a lidských osudů. Takové čtení mám rád, doporučuji.
Meyrovo sklo - Kam před Rudou armádou schováte svůj poklad?
Martin Sichinger
Docela příjemně se to čte, ale je to takové neslané, nemastné. Asi bych o sklářích uvítal děj ze starších dob, než ze současnosti. Je to ale pro mě lepší než Duchové Šumavy, nebo dokonce Smrt krále Šumavy - to bylo hodně slabé. Dětští hrdinové mě moc nepřitahují.
Stalo se na hranicích
KČP Klub českého pohraničí - autorská skupina
Rád si přečtu skutečné příběhy z doby pohraniční stráže a tyto byly velmi pěkné. Pár jich je i ve slovenštině.
Znamení lyry
Václav Erben
Opět výborné, jak jinak. Kapitán Exner propluje s noblesou i "špinavým" vojenským prostředím. Věta, že "se smutným povzdechem si vyndal z kufru svou poslední čistou košili", mě dostala:-). Téma, jako chlapovi, je mi blízké, takže se mi naopak prostředí příběhu líbilo a vůbec nebylo nezáživným. Je to prostě oddechová detektivka, která potěší a místy i rozesměje. Díky za ni!
Stín jaderné války nad Evropou
Josef Fučík
Kniha slibovala mnohé, ale ve druhé půlce jsem se už trochu ztrácel a už mě to tak nebavilo jako ze začátku. A je mi záhadou, proč autor u některých slov používá anglický překlad v závorce?
Polda a Olda
Stanislav Havelka
Je to prostě paráda a i ve svých čtyřiceti letech si moc rád zavzpomínám a přečtu příběhy této vtipné dvojice. Není co dodat a samozřejmě za pět hvězd. A další dvě knihy jistě budou ve stejné kvalitě a oživí mé vzpomínky na dětská léta.
Přisluhovači KGB - Moskevští špioni, spící agenti a vrazi v době studené války
Douglas Boyd
Velmi zajímavá kniha, kde je popsána rozumně střízlivou (a hlavně čtivou!) formou historie, vznik a zánik organizací v "satelitech" tehdejšího Sovětského Svazu, tedy již v popisu knihy uvedených jednotlivých států, včetně naší republiky. Konkrétně u naší republiky autor dost čerpá od Josefa Frolíka a nevím, jestli je všechno pravda, co on ve své knize "Špion vypovídá" uvádí. Byl přece jen i jedním "z nich". A třeba o dalším špionovi - Ladislavu Bittmanovi - je tu jen krátká zmínka. Každopádně jak jsem uvedl, čte se to dobře a celkově je asi vypíchnuto to nejdůležitější, co je třeba vědět. Nejvíc je věnováno německé STASI. Není to žádná bichle, kterou by člověk dlouho louskal, a tak si myslím, že i proto napsaná fakta člověk jen tak nezapomene. Doporučuji všem, kteří se chtějí o tématu něco dozvědět, ale zároveň z něho nechtějí mít hlavu jak pátrací balon.