Nočnípták komentáře u knih

Karel Toman mě moc blízký není. Myslela jsem, že teď po letech to třeba bude jiné. Stále mě není bližší. Ale třeba jsem si vybrala nepravé verše. Snad na mě ještě někde čekají ty, které můj vztah k tomuto básníkovi změní. Budu to zkoušet dál. Zatím 2*

1 22.05.2018

Z knihy mám rozporuplné pocity. Zajímavá je tématem. Stále by měly vycházet knihy o holocaustu. Vždyť musíme znát naší/ ne tak dávnou/ historii. My lidé rádi zapomínáme na to, co se nám nelíbí, za co se stydíme, nebo co jsme sami nezažili. Nikdy nebude dost takových knih, které nám budou připomínat tato zvěrstva. Ovšem kniha mně přijde nějak roztříštěná. Jako když napoví, ale nedopoví. Za přečtení však určitě stojí. Shlomo Birnbaum zde popisuje neskutečné hrůzy, ale přitom je kniha prodchnuta jeho láskou k tatínkovi. Když přestal věřit v Boha, stal se pro něj tatínek Strážným andělem.

1 22.05.2018

Když jsem knihu četla před mnoha lety, tak se mně líbila. Dneska už to nějak není ono. Příběh není vysloveně nelíbívý, to bude spíš tím, z jaké je doby. Dnes je láska rytíře des Grieux k marnivé Manon pro mne nepochopitelná. Ovšem Vítězslav Nezval dokázal tento příběh pozvednout. Jeho básnické zpracování to je krása. Nezval by byl na 5*, téhle knížečce dávám 2*

2 22.05.2018

Proč máme tuhle příšernost v knihovně? To asi proto, že knížky nikdy nevyhazuji. Kdysi ji dostal můj děda při odchodu do důchodu. Při hodnocení knih jsem zatím nepoužila 1*. Když se mě vůbec nelíbí, nedám žádnou. Když je aspoň trochu zajímavá, ale už se k ní nikdy nevrátím dávám 2*. Teď tu 1* použiju. To za úvodní text Donáta Šajnera. POBAVIL MĚ. Ještě nikdy jsem neviděla na necelých třech stránkách tolik vzletných slov a obratů. Cituji:
V sepětí života a snu se rodí náš vždy nový domov. Ten, který byl po staletí poznamenán touhou uskutečnit spravedlivý řád, domov skývy chleba a hrnku mléka, domov nízkých chaloupek, malých oken a kolébek, domov rukou, v nichž ležela tíha tolika životů, že se až záda ohýbala.
nebo
Ta nit touhy vede dnes našimi srdci. A je sluneční, je modrá nebem a vodami, je zelená loukami a je barevná zahrádkami. Je paprskem, který kreslí mapy údolí a hor a je střelkou i olovnicí naší přítomnosti.
A tak to pokračuje ve stejném duchu dál. O fotografiích ani nemluvě. Samé příšerné betonové stavby, dělníci u práce, SNB, milicionáři. Pár starých hradů a památek, na kterých stejně v pozadí nebo popředí ční betonová stavba.

1 21.05.2018

Šumava - to je ráj. I v ráji ovšem prší. A to dost často, jak se přesvědčíte ve vyprávění bývalé učitelky a budoucí hostinské. Mám ráda tuto knížku. Vždy dokáže pozvednout náladu, zahnat chmury a potěšit. Jako bonus vnímám krásnou češtinu a prostředí mé milované Šumavy.
Čtenářská výzva 2018 - 4. Kniha, ve které se jedna z postav jmenuje jako vy

25 21.05.2018

Sandik není sám, kdo rád listoval touhle publikací. Já a naše děti též. A teď listuje vnuk. To mě také donutilo nejen listovat, ale opět přečíst. Musím přece načerpat informace o místech, která vybral na letní výlety.

4 20.05.2018

V povídce Batoh z jelena Ota Pavel říká:
"Miluji potoky. Takové potoky, které tečou loukami anebo lesem a na jejichž okrajích kvetou pomněnky. Nevím sám dobře, proč mám potoky tak rád, ale snad proto, že jsou zvláštní a neobsazené lidmi."
Ať psal Ota Pavel o tatínkovi, rybách, přírodě nebo sportu - v každé povídce najdu něco co mám ráda. Proto patří Ota Pavel mezi moje oblíbené autory.

4 20.05.2018

Textová část o historii města a lázní je doprovázena fotografiemi kolorovaných leptů. Navodí takovou nostalgickou náladu, že se až nechce číst dál. Ovšem fotky nádherných památek, soch a budov stojí za to. Ještě musím zmínit krásné úvodní slovo, které napsal spisovatel Miroslav Ivanov. O Karlu IV. a o erbu města, zvaném na jeho počest Karlovy Vary.

1 19.05.2018

Zajímavá publikace. Hodně fotografií. Text nic moc - poplatný době vzniku. Dobře poslouží jako průvodce krajem. Jsou zde i jednoduché mapky - spíš nákresy, kde které město leží.

19.05.2018

Mariánské Lázně, krásné město uprostřed lesů. Současnost je již trochu jiná, než je zde psáno, vždyť v době vydání knihy bylo lázeňství socialistické. Ale to neubírá na kráse fotografiím a popsané historii. Již v roce 1820 píše o Mariánských Lázních Johann Wolfgang Goethe. V době českého národního obrození jsou Mariánské Lázně Jedním ze středisek našeho společenského a kulturního života. Ráda se projdu tímto městem a pak ještě raději utíkám do okolních lesů. Dneska jsem se procházela Mariánskými Lázněmi na stránkách knížky. I tak to byl hezký zážitek.

19.05.2018

Moje první knížka opravdových veršů, kterou mě daroval dědeček. Pro děti byla nejznámější báseň Dědova mísa, protože bývala v čítankách. Já však dávala přednost básním Romance o Karlu IV. a Náš Boubín má šedivou čepičku. Mám je ráda do dnes.

Náš Boubín má šedivou čepičku
a zvolna si z dýmky kouří,
on pánem teď, hledí si do kraje
a lenivě očima mhouří.

Vše vidí: jak jeho že ženuška
si lesní svůj vrkoč plete,
jak větrným, měkounkým chvoštětem
sníh skalního s úbočí mete.

A vidí, jak kolkolem po řekách
ti trpaslí synci malí
si po vodě dolů a nahoru
své mlhové balvánky valí.

Jak šedivé ze skalní kotliny
výš výše se kotouč paří,
kde trpasličí dcerušky pro lidi
z mlh dešťovou polívku vaří.

A jiné z nich plátna zas utkali
a věší je za strom všady,
že vandrovník náhle se zaráží
a neví již, kamže a kady.

Zas Boubín se ku řece zahleděl --
tam věru už stavba celá,
od břehu k břehu se z mlhy most
jak z mramoru do dálky bělá.

A na břehu stojí lid spěchavý
a radí se zdiven spolu,
a který z nich mamidlu uvěřil,
hrš ! sklouzl a sletěl dolů !

A Boubín se hromově rozchechtal :
"Ne, mámo -- ti kluci tvoji --
ej mají ty děti teď nápady,
že člověku rozum stojí !

No mládí je mládí a stvořeno,
jak myslím, jen ku radosti --
hoď, mámo, jim mlhy té ještě kus,
vždyť máme jí, chválabohu, dosti !"

Chtěla jsem jen malou ukázku a zase jsem se neovládla. Tak tu máte celou báseň. Líbí?

5 19.05.2018

Severská krimi se stala pojmem. Detektivky mám ráda. Tahle ale ode mne dostane jen 2*.Začátek se mě docela líbil. Pak už to bylo nějaké překombinované, pro mě i nezáživné. Přeskakovala jsem. Konec byl divný. Přesto jsem přečetla i 2.díl ze série. Názor jsem nezměnila. Ze seveřanů je pro mě jednička Peter May.

3 19.05.2018

Knihu jsem četla dlouho, ale s chutí. Je to nenáročné oddychové čtení, které nemusíte přečíst na jeden zátah. Fandila jsem stoletému staříkovi, který měl mladou duši. Víc není co psát. Už to totiž napsal níže koničekbily.

14 19.05.2018

Neznám vydání z roku 2010 o kterém píše jana0378.To synovo památeční /salátové/ z roku 1971 je úžasné. Zrovna tak i ta další vydání, která jsme museli pořídit pro další děti a vnoučata. Nikdo z nich nechtěl totiž to svoje půjčovat těm druhým. Ti menší umí verše zpaměti, já ostatně také. Nikdo z těch starších si nikdy nestěžoval, že by to nedávalo smysl. Všichni veselou mašinku milují.

9 19.05.2018

Příjemně strávený čas nad knížkou, jejíž děj plyne pomalu, líně. Přesně tak, jak plynul život v době Čechovově. Při čtení se mě stále vybavovaly verše Oldřicha Mikuláška
Zachyť tuto chvíli, pozdrž tuto chvíli,
prodluž tuto chvíli, vyslyš tuto chvíli,
má přítelkyně i příteli můj milý,
odkudsi známá do duše vám zní-li
z básně Na cestu

Čtenářská výzva2018 - 14. Kniha s ročním obdobím v názvu

6 18.05.2018

Nevím co psát, když mcleod to všechno už napsal. Kateřina Tučková mě nezklamala.

Čtenářská výzva 2018 - 18. Kniha, jejíž děj se odehrává v Brně

17.05.2018

To já zase chápu všechny pozitivní komentáře, protože mě se knížka líbí. Takové vánoce jaké prožije pražská rodina, to je nádhera. Žádný spěch, fronty, nervy, koledy už od října. Navíc jsou v knize i krásné verše.

"Kdybych všechny svátky z kalendáře vymýtil, vánoce bych tam nechal."
Jan Neruda

Čtenářská výzva 2018 - 3. Kniha s vánoční tematikou

9 17.05.2018

Když jsem před lety objevila tuto sbírku veršů, byla jsem okouzlena. Do té doby jsem znala Jana Čarka jako autora kouzelných dětských básniček. Na konci této sbírky jsou uveřejněny čtyři dopisy pro básníka. Z těch vidíme, jak si Jana Čarka a jeho básní vážili. Musím se s Vámi, čtenáři, podělit o ten Hrubínův.

Milý příteli,
dnes večer si čtu v Tvých Básních. Je to velká, konkrétní poezie a je mi s ní tak dobře. Letos celý rok mám plno rodinných trampot (úmrtí a nemoce) a v Tvých verších nacházím útěchu, jsem také drn, taky z chalupy, a věřím, že je to základ, na němž jedině se dá postavit život -- na dávném domově!
Díky!
Moc Tě pozdravuji
Tvůj F. Hrubín
5. května 1963

1 17.05.2018

Stále častěji beru do ruky verše Ladislava Stehlíka. Jeho krajina je i mojí krajinou. Při toulkách přírodou Blatenska nejde na jeho verše nevzpomenout. Ale vzpomínám na ně i při toulání historickou Prahou. Vždyť ta mu také byla domovem.

Jako ochutnávka jedna sloka z básně Praha pod sněhem

Těch večerů a chvil, kdy Praha celá
jak dívčí ouško něžně zrůžověla!
Průsvitné nebe kreslí nad portály
podoby světic, věže katedrály --
krmítka ptačí v parcích mezi kmeny
rozšumí křídly soumrak postříbřený.

Čtenářská výzva 2018 - 6. Kniha poprvé vydaná v roce vašeho narození

4 17.05.2018

Staré a skoro zapomenuté pověsti jsou prostřídány básněmi od Františka Ladislava Čelakovského, Adolfa Heyduka, Josefa Kožíška, V.A.Šmilovského, Svatopluka Čecha a Jaroslava Vrchlického.
Pověsti jsou sepsány dávno, některá slova jsou zastaralá, ale kniha se četla moc dobře.

16.05.2018