Voněly vodou večery
Ladislav Stehlík
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/122634/mid_vonely-vodou-vecery-2yV-122634.png
5
8
3
Kniha s podtitulem Kniha krajin.
Přidat komentář
Stále častěji beru do ruky verše Ladislava Stehlíka. Jeho krajina je i mojí krajinou. Při toulkách přírodou Blatenska nejde na jeho verše nevzpomenout. Ale vzpomínám na ně i při toulání historickou Prahou. Vždyť ta mu také byla domovem.
Jako ochutnávka jedna sloka z básně Praha pod sněhem
Těch večerů a chvil, kdy Praha celá
jak dívčí ouško něžně zrůžověla!
Průsvitné nebe kreslí nad portály
podoby světic, věže katedrály --
krmítka ptačí v parcích mezi kmeny
rozšumí křídly soumrak postříbřený.
Čtenářská výzva 2018 - 6. Kniha poprvé vydaná v roce vašeho narození
Vždycky si připadám jako dobrodruh nebo kartograf, který zabarvuje bílá místa na mapách. A kdy že si tak připadám? Když čtu knihu, kterou zde na DK ještě nikdo nečetl, kde nejsem ovlivněn vůbec žádným statistickým číslem. Ještě větší radost mám, když shledám takovou knihu kvalitní. Co naplat, že něco takového se mi stává zhruba jednou za dva roky..? Nu posuďte samy poezii z této sbírky:
Svou krajinou jsem zase večer šel,
sám, v tichém zamyšlení.
Jen trochu jinak odmlčel
se ve mně čas, jenž zněl a bděl. A není.
Ze zvonů vsi své slyším dnes
volat jen umíráček.
Déšť, kterým zpíval strom i les,
mění se v průvod plaček.
Co dýchlo na mne v starých zdech,
je dech už vyvanulý.
Číší tu prázdno po hlasech,
po očích, které žhnuly.
Nic. Jenom zpěvy na kůru
o dětské hlasy zní nově.
Na vrších přibylo úhorů,
a křížů na hřbitově.
Autorovy další knížky
| 1957 |  Básnický almanach 1956 |
| 1977 | Ladovy veselé učebnice - Savci |
| 1986 | Země zamyšlená |
| 1954 | Domove líbezný |
| 1988 | Ladovy veselé učebnice - Brouci a hmyz |
Kniha Voněly vodou večery je v
| Přečtených | 9x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Knihotéce | 8x |
| Chystám se číst | 2x |
| Chci si koupit | 1x |
Vzpomínáš, stráni má,
na vidin jemný pel,
hyacint anděla?
S klekáním v polích šel,
rozhoupal žitný klas,
šat vánků navoněl -
roso, jak zářilas!
Vzpomínáš, stráni má?
Vzpomínáš, stráni má,
čím vála cudná běl?
Tajemstvím zrála tma,
tvůj básník osaměl,
v dálce se rákos chví,
noc zlatě splývá s dnem,
stesk vůně napoví
o ráji ztraceném -
Vzpomínáš, stráni má?
Vzpomínáš, stráni má,
na soprán v pramenech?
Z dlažby krok zavzlyká,
v travách mě jíti nech -
srdce si nezvyká,
cizota v městských zdech.
Kamení, kamení,
bez konce vězení!
Vzpomínáš, stráni má?
(Podvečírka)