NGC6715
komentáře u knih
Bytová politika: Teorie a inovace pro praxi
Tomáš Kostelecký
Jedná se o shrnutí nástrojů bytové politiky, které se dnes používají a jejich odůvodnění, se kterými ne vždy souhlasím. Na současnou krizi vznikající v bytové politice však současné nástroje nestačí. A nové návrhy v knize prakticky nejsou. I tak to ale bylo celkem zajímavé.
Tři sociální světy. Sociální struktura postindustriální společnosti.
Jan Keller
Jan Keller je (spolu s Ilonou Švihlíkovou) jedním z nejznámějších českých kritiků současných přemrštěně kapitalistických poměrů. Kniha je zaměřená na neustále a rychle rostoucí rozdíly mezi bohatými a chudými. Co jde knize vytknout je občasné přílišné zjednodušování problémů a některá přehnaná přirovnání. Tyto věci dávají zbytečné příležitosti kritikům. Nicméně nejsou zas až tak důležité a dělají knihu čtivější a pochopitelnější, což je důležité. Ve většině zásadních věcí má kniha pravdu, což pro nás bohužel není moc dobré.
(Ne)udržitelný rozvoj
Bedřich Moldan
Jedná se o takové letmé shrnutí toho, v čem je problém a jak se (ne)řeší, trochu s důrazem na ČR. Bohužel kniha nejde příliš do hloubky a nedokázala mě dostatečně zaujmout.
Říkejte mi Greta
Valentina Giannella
Kniha primárně cílí na děti. Nečekejte nic, co by člověk, kterému záleží na ekologii a už se o ni nějakou dobu zajímá, nevěděl. Je to spíše kniha, kterou dají rodiče dětem, aby je s ekologií seznámili. Je to ale napsáno celkem pěkně.
Náš dům je v plamenech
Greta Thunberg
Pokud budete očekávat knihu primárně o ekologii, která nabídne technická řešení, budete zklamáni. Nicméně kniha nabízející uspokojivá technická ekologická řešení neexistuje vůbec. Pro mě to nebyla kniha primárně o ekologii. Je to příběh dítěte s Aspergerovým syndromem, které se o ekologii začalo zajímat, a jeho rodiny. Možná bych knihu doporučil spíše zájemcům o psychologii nebo lidem, kteří mají ve své blízkosti někoho s lehčí formou autismu nebo Aspergerovým syndromem, než zájemcům o ekologii. Pár zajímavých úvah o ekologii zde jistě je, ale pro mě by se kniha příliš nezměnila, kdyby si Greta zvolila jakýkoliv jiný obor. Z hlediska ekologie můžete očekávat spíše porovnání toho, jak se lidé na ekologii dívají a snahu změnit jejich pohled. A také to, jak je pohled člověka s Aspergerovým syndromem odlišný od těch ostatních. Na obou stranách jsou lidé stejně pevně přesvědčeni o své pravdě. Projevy Grety jsou spíše emocionální, technická část se omezuje víceméně na konstatování problému a jeho uznání jako faktu. I tak je to ale mnohem více, než dělá většina ostatních lidí. V prvé řadě je nutné, aby lidé problém začali brát vážně.
Kniha Náš dům je v plamenech obsahuje český překlad knihy Scény od srdce - Nemohli nechat název Scény od srdce? Nebo vymyslet něco podobného? To by vystihovalo knihu daleko lépe.
Hjalmar Schacht
Christopher Kopper
Poměrně čtivý životopis. Z hlediska ekonomie je už zajímavý méně, věci jsou rozebrány až příliš zpopularizovaně a nedostatečně. Ve zkratce Schacht byl omezován Německou vládou a ta zase korigována jím. Vznikl tak zajímavý ekonomický kompromis, pravděpodobně i přes své chyby lepší, než kdyby ekonomiku plánovala jen jedna z těchto dvou stran, ačkoliv autor znatelně straní Schachtovi, který má blíže dnešnímu hlavnímu proudu.
Moderní kompendium ekonomických teorií: od antických zdrojů až po třetí tisíciletí
Jolana Volejníková
Dějiny ekonomie. Kniha je podobná Dějinám ekonomického myšlení od Holmana. Obě knihy považuji za velmi dobré, ale Holman je přece jen o něco lepší. Nicméně některé věci, které mi u něj přišli málo rozpracované, jsou zde rozebrány podrobněji (například vysvětlení monopolistické konkurence od Joan Robinsonové je u Holmana zmíněno spíše jen mimochodem, což je škoda). Proto jsem i přes značnou podobnost rád, že jsem přečetl obě dvě.
Pomatený svět
Vladislav Trávníček
Kniha se měla jmenovat spíše Co můžete v hospodě slyšet o světě. Pár primitinvích úvah a názorů lidí, kteří příliš neví o čem mluví.
Odumírání lidskosti
Konrad Lorenz
Před touto knihou jsem četl od stejného autora známější knihu Takzvané zlo. Takzvané zlo mě příliš nezaujalo, a proto jsem od této knihy příliš nečekal. Možná i pro to pro mě byla tato kniha celkem příjemným překvapením. Některé věci jsou sice sporné, ale i ty jsou zajímavé k zamyšlení. Kniha je rozdělena na čtyř části. První se snaží ukázat, že náš osud není jasně dán. Přestože existují proroci, kteří ukazují nutnost skvělé budoucnosti nebo její nevyhnutelné (sebe)zničení, náš ostud je v našich rukou a není předem dán. Jak optimističtí, tak pesimističtí proroci se podle autora snaží vzdát se odpovědnosti za budoucnost světa která na nich leží tím, že jeho osud považují za nezvratný. Nemožnost předvídat budoucí evoluci je ilustrována na mnoha příkladech, hlavně z biologické evoluce. Druhá část se zabývá subjektivními prožitky a ukatuje, že jsou stejně nutné jako věci materiální. Odkazuje se na Kantovu etiku. Třetí část ukazuje, že bychom materiální věci neměli upřednostňovat, i když nás k tomu současná civilizace bude motivovat a že nejsme geneticky naprogramováni k tomu, abychom obstáli ve světě, který tvoříme. Čtvrtá část se zabývá tím, že přebujelá technokratická organizace zbavuje lidstvo svéprávnosti, čemuž musíme čelit tím, že budeme uznávat nemateriální hodnoty. Celkově je však autor spíš optimistický. Tvrdí že jen před několika desítkami let si problém neuvědomoval vůbec nikdo, dnes už o problému veřejně diskutuje čím dál více, což může předznamenávat řešení.
„Spolu s Erichem Frommem zastávám názor, že těžkým psychickým poruchám může v situaci životních tlaků dnešní civilizace uniknout jen ne zcela normální člověk.“
Pokrok: Deset důvodů, proč se těšit na budoucnost
Johan Norberg
Kniha se snaží ukazovat, jak jsme se měli vždy čím dál lépe a domnívá se, že je to důvod, že se budeme mít lépe i nadále. To, že něco bylo, nikdy nedokazuje, že to bude i nadále. Tento postup není dedukce, ale extrapolace. A extrapolace při předvídání budoucnosti zpravidla moc nefungují. Navíc za pokrok v tom, jak se máme, draze platíme – vyspělá část lidstva (která využívá popisovaného pokroku nejvíce) vymírá, je nahrazována primitivnějšími přistěhovalci – máme se dobře a vymíráme? Tady je snad něco špatně. Drancujeme planetu jako nikdy. Ničíme ostatní živočišné druhy, spotřebováváme zdroje, produkujeme stále více odpadu, a to vše rychlostí, která dramaticky roste. Měníme globální klima. Kapitál má globální moc, jaká tu nikdy v minulosti nebyla. Obavy jsou na místě. A ačkoliv s tím dnes většina lidí nebude souhlasit, je na místě vzdát se trochy toho obdivovaného blahobytu (který je z velké části soustředěn u několika nejbohatších jedinců) a udělat něco pro udržitelnost systému. Chápu, že někoho uspokojí dostatek žvance a zábavy – nejsme pudově a geneticky vybaveni na to, abychom řešili globální problémy. Jsme vybaveni na to, abychom obhajovali vlastní blahobyt a bojovali o něj. Pokud ho máme, jsme v pohodě. Dnes je moderní být v pohodě, i když problémy jsou zjevné. Ale pokud budeme mít kromě pudů i rozum, musí nám dojít, že to nestačí. Naše jednání má důsledky. Od dob pravěkých lovců se lidé změnili jen málo, ale naše prostředí se změnilo extrémně – díky našemu vlastnímu působení, jehož důsledky jsme nikdy nebyly schopni předvídat. Nejsme mu přizpůsobeni. Proto se mnoho lidí s radostí nechá utvrzovat v tom, že problémy, na které nejsme připraveni neexistují. Vím, že knihy jako je tato a další (Faktomluva, Racionální optimista…) jsou důležité pro stabilizaci společnosti. Pokud chcete, aby lidé neusilovali o změnu, musíte je přesvědčit, že se mají dobře. Nějaká stabilita potřeba je, ale dnes už začíná být nutná změna. Možná se máme lépe z hlediska materiálního, ale to není důležité. Tvrdit, že se máme celkově lépe je chyba – evoluce to vylučuje. Evoluce funguje tak, že se živočichové vyvíjí. Mohli bychom proto tvrdit, že se budou mít stále lépe. Ale nemají. Jejich prostředí se totiž vyvíjí také a roste konkurence. Stejně tak my sice máme větší možnosti, ale také stojíme před většími problémy a větší konkurencí, kterou si sami tvoříme. Proto se nelze tvrdit, že se máme lépe, jen nemáme starosti o obživu (alespoň část z nás), ale o jiné věci, není to lepší ani horší, je to jen jiné. Lépe se mají možná ti, kdo si problémy neuvědomují. A pokud tyto lidi necháme rozhodovat o našem osudu, doplatíme na to všichni.
Faktomluva
Hans Rosling
K této knize jsem už sice komentář psal, ale protože se zde opakovaně objevuje zaujetí testem, ve kterém lidé byli poraženi opicemi volícími odpovědi náhodně, pokusím se vysvětlit, proč je to možné. Jedná se o kognitivní zkreslení. Jde o to, že lidé při nedostatku informací vyhodnocují data podvědomě statisticky. Opice tuto funkci nemají, nebo ji alespoň nemají tak rozvinutou. První statistickou věcí je, že extrémní odchylky se vyskytují jen málo. Proto, pokud nevíme, odstraníme extrémní možnosti. Dále pak můžeme předpokládat, že správná odpověď bude spíše u středu škály, z níž vybíráme, protože tato škála je často stanovena z dat, která mají náhodnou odchylku, a proto je pravděpodobné, že budou v obou směrech odchylky podobné (autor testu se zaměřuje spíše na druhou možnost, je méně nápadná). Naše podvědomí to samozřejmě nevyhodnocuje takto logicky, ale často dochází k tomuto výsledku. Ve většině běžných případů to funguje, i když samozřejmě ne vždy – proto jsme se tak evolučně vyvinuli. Pokud však lidé dostanou test, u něhož odpovědi neznají, můžeme ovlivnit jejich výběr tím, že jako správnou odpověď dáme extrémní hodnotu (vzhledem k dalším možnostem – pokud lidé nemají informace, chytí se toho jediného, co je k dispozici, tedy dalších hodnot v možnostech testu), nebo ji prostě jen nedáme do středu škály, která se nabízí. Lidé nejsou hloupí a jejich rozhodování má logiku. Ale každý sebedokonalejší smysl či systém lze oklamat, pokud se na to zaměříme – a právě to autor udělal – otázku je jen, zda to udělal vědomě nebo nevědomě. Všimněte si, že správná odpověď téměř nikdy není prostřední číslo, ale téměř vždy to nejoptimističtější. Pokud se tedy lidé budou podvědomě snažit chytit nějaké střední hodnoty, a navíc budou podvědomě předpokládat trochu rovnoměrnější rozmístění správných výsledků, je výsledek testu možné odhadnout dříve, než jej lidé vůbec začnou vyplňovat. Navíc lidé většinou nemají možnost zvolit přehnaně optimistickou možnost, protože v testu u většiny otázek prostě není. Pak samozřemě výslekdy musí vypadat pesimisticky. Výsledky tohoto testu nemají nic společného s optimismem či pesimismem nebo inteligencí. Úpravou možností v testu můžeme klidně dosáhnout opačného výsledku, než dosáhl autor knihy a „dokázat“ že lidé mají odchylky v odhadech na opačnou stranu. Mnoho otázek je také účelově postavených. Autor například uvádí tři druhy zvířat, které byly ohrožené v roce 1996 a ptá se, kolik z nich je jich dnes ohroženo více. Protože lidé ví, že ohrožení zvířat se zvyšuje, odhadnou, že alespoň některý druh je ohrožen více. Mezi desítkami tisíc známých ohrožených druhů zvířat však není problém vybrat 3, u nichž se stav ohrožení nezhoršil. Spíš mě překvapuje, že autor nenašel alespoň tři, které se zlepšili, i kdyby je však našel, statisticky to nic nedokazuje.
Marné iluze: Falešné představy globálního kapitalismu
John Gray
Ano, kniha má pravdu. Shrnuje a popisuje to, co se dnes děje díky liberalizaci a globalizaci. Nicméně nejde příliš do hloubky, málo nebo vůbec vysvětluje proč a co s tím. V předchozím příspěvku je uvedena jako protiváha anarchokapitalismu, nicméně anarchokapitalismus je natolik nesmyslný a absurdní, že mi ani za nějakou obšírnější kritiku nebo studium této kritiky nestojí. Nicméně anarchokapitalisté se snaží navrhnout a prosadit novou společnost (sice naprosto chybnou, spějící k totalitě a nesmyslnou, ale o to zde nejde), zatímco zde je kritika té současné – jako protiváhu bych spíše bral návrh jiného fungování společnosti. V knize je kapitola Anarchokapitalismus v postkomunistickém Rusku a upozornění na nápadnou podobnost mezi anarchokapitalismem a tím, co bylo v Rusku po rozpadu SSSR určitě má svoji logiku. Nebylo to špatné, ale čekal jsem od toho více. Trochu podobně zaměřená ale lepší je podle mě například kniha Globalizace a krize od Ilony Švihlíkové.
Ošklivost demokracie a jiné eseje
Ryszard Legutko
Kniha ve stylu „demokracie je ten nejhorší systém, s výjimkou všech ostatních“. Kritika toho, že lidé chtějí práva, často i zbytečná, kvůli kterým se spouští zbytečný byrokratický moloch. Autor si všímá existence dvou ideologií, jedna chce maximalizovat sílu stát (socialisté) a druhá minimalizovat (liberálové). Přes rozdílné ideologie však složitost i síla všech vyspělých států roste. Kritika šířící se masovosti a průměrnosti. Některé úvahy jsou zajímavé, nicméně problém konfliktu masovosti a demokracie autor uspokojivě neřeší.
„Obrovská většina liberálů odmítla Platónův či Aristotelův názor, že zákonodárci-filozofovi přísluší ustanovit (nebo odhalit) etický cíl, který se liší od cílů individuálních, a který je těmto cílům nadřazen. Usuzovali, že pokud lze státu připisovat nějakou morální funkci, musí tato funkce vždy podléhat procesu verifikace prostřednictvím autonomních rozhodnutí jednotlivců;“
Triumf průměrného člověka
Ryszard Legutko
Filozofické zamyšlení nad dnešní i minulou dobou. Nad průměrností a schopností vybočovat z řady. Zajímavé myšlenky, někdy je filozofování příliš abstraktní, ale tomu se v moderní době dokáže vyhnout jen málokdo.
„Frekvence slov socialismus a socialistický v minulém režimu se rovná frekvenci slov demokracie a demokratický dnes,“ postřehl Legutko. A čím to? „Pro průměrného je přece splynutí se systémem tou nejjednodušší cestou k získání dojmu, že průměrný není.“
Zásady ekonomie
Gregory N. Mankiw
Obsáhlá kniha obsahující sbírku mainstreamové ekonomie, její složitost odpovídá úrovni střední školy s omezeným využíváním matematiky, pro úpadek je dnes považována za vysokoškolskou učebnici. Teorie a grafy, které se čím dál více odtrhávají od reality – přesně to, co po vás budou chtít ve škole a díky čemu (díky víře v toto) jde současná ekonomika od krize ke krizi, roste cena bydlení, musí se provozovat věci jako kvantitativní uvolňování (které už přestává fungovat)...
Ekonomie v jedné lekci
Henry Hazlitt
Jak je napsáno v předchozím příspěvku, je to jednoduché a pro naprosté laiky. Kdo chápe ekonomii, pozná, že autor ekonomii nerozumí. Zdánlivě logické argumenty opomíjí mnoho důležitých věcí, a tak kniha splňuje základní faktor pro úspěch v dnešní době – říct chytře a jednoduše nějakou volovinu. Kniha obsahuje sbírku pravicových klišé, dávno vyvrácených. Přesto možná má cenu ji přečíst – levičáci se dozví, proti čemu stojí, pravičáci si poplácají svoje ego – a to vše v „v jedné lekci“. Pokud někdo výrokům knihy věří, lze doporučit jediné – přestaňte se opíjet teoretickými úvahami o věcech, na které nestačíte a místo toho se podívejte na dějiny. Podobné dějiny najdete například v knize Behemot: Dějiny továrny a utváření moderního světa, pokud trváte na teorii, lze doporučit knihy Přelom, Globalizace a krize, 23 věcí, které vám neřeknou o kapitalismu, Jak selhávají trhy, V pavučině sítí nebo Komu patří budoucnost.
V genech není všechno
Robert Boyd
Kniha hlavně o koevoluci kultury a biologické evoluce člověka. Genetika vs. memetika. Nejvíce mě zaujala kapitola o maladaptacích, tedy vývoji věcí, které jsou škodlivé. Jako příklad můžeme uvést klesající porodnost vyspělých států, zaviněných chybnými kulturními vzorci. Je to jen jeden z mnoha příkladů, kdy jdou evoluce a kultura naprosto proti sobě. Kromě rozborů tohoto problému kniha ukazuje také několik náboženských komunit, kterým se za určitou cenu těmto problémům podařilo vyhnout. Ale to je jen jedno z mnoha témat, kterými se kniha zabývá.
Chování: Biologie člověka v dobrém i ve zlém
Robert Morris Sapolsky
Velmi obsáhlá kniha zkoumající chování člověka z mnoha směrů. Hodně věcí je zajímavých, některé věci jsou poměrně složité, nicméně přesto tato kniha nijak zásadně nezměnila můj pohled na věc.
Paradox úroků
Adam Votruba
Obsahuje zajímavé úvahy o alternativních měnách a rozhodně stojí za přečtení. Nicméně samotný paradox úroků není žádným paradoxem ani reálným problémem. Paradox se snaží vysvětlit náš finanční systém na podobenství s cizincem, který přijde do vesnice domorodců v Austrálii. Nepoužívají tam peníze, tak jim je vyrobí z kravské kůže. Každé rodině dá deset plátků kůže, naučí je s tím obchodovat a řekne jim, že za rok mu každý vrátí jedenáct plátků za to, že je to naučil. Oni se samozřejmě zeptají: „Kde vezmeme ten jedenáctý plátek?“ On se záhadně usměje a řekne: „Uvidíte.“ Tím je nastaven systém, v němž je trvalý nedostatek. Nikdo však nebude chtít všechny plátky najednou a utrácením je bude vracet zpět do ekonomiky. Každý chce více než kolik dá (o tom je obchod). Pokud lidé dostatečně utrácí, žádný problém nenastane a pokud se tvoří velké akumulace, u kryté měny vznikne problém větší, protože se z ní stane měna deflační, což povede ke vzniku spekulací a bublin (ty vznikají stejně, ale s krytou měnou více) a také k většímu problému s dluhy (pokud cena peněz roste, můžete v budoucnosti zaplatit mnohem více, než očekáváte). Problém je v akumulacích (úsporách), nikoliv v nekryté měně. Téměř všechny problémy, které máme existovali již před tím, než vznikla nekrytá měna. Hlavní výhody lokálních a alternativních měn jsou v podpoře blízkého okolí, lokálnost také zabraňuje tvorbě bublina na velkém území a zabraňuje tvorbě akumulací (kazící se peníze). Na druhé straně v kapitalismu jsou akumulace potřeba na investice, což prezentované systémy neřeší. Navíc akumulace nejbohatších probíhají hlavně v kapitálu, nikoliv v měně. Tento problém tedy měna nikdy nemůže zcela vyřešit, i když ho někdy může zmírnit. Pokud jde o úroky, opět záleží hlavně na tom, jak si konkurují ti, kteří dávají půjčky a jestli dostatečně utrácí a netvoří akumulace (a také na tom, zda a jak je uvolňování nových peněz, ze kterých jdou úroky také, kontrolováno).
Takzvané zlo
Konrad Lorenz
Kniha, která ve své době vzbudila relativně velký zájem, ale dnes už její vysoké hodnocení moc nechápu. Dnes jsou některé věci obecně známé, jiné překonané. Některé pasáže jsou zbytečně dlouhé. Něco mi kniha dala, ale moc toho nebylo.