Mvek
komentáře u knih
Zakázané směry
Vilma Kadlečková
Asi nejhorší díl ze všech, nikoliv tím, co se tam stane, ale spíš tím, co se nestane... Abych to upřesnil - hrozně mě to začalo nudit, bylo to natažené. Tahle i poslední kniha občas strašně okecávají různé věci, pocity apod. i tam, kde to není podle mě vůbec potřeba.
A pak samozřejmě výmysl Arga, že kniha skončí uprostřed věty a další tam přesně začne, takže potřebujete mít na chvíli obě knihy u sebe, abyste se orientovali, je fakt na houby.
Program apokalypsy
Vilma Kadlečková
Jsem rád, že většina věcí se uzavřela, ale mrzí mě, že až moc věcí zůstalo na konci mnohoznačných. Hlavně závěrečná scéna rozvíří otázky a chvíli mě i vyděsila, než jsem pár odstavců přečetl a pochopil, že můj odhad byl mylný. I tak ale tam není jasné, co je pravda a z pohledu koho...
Celkově ale tahle a předposlední kniha byly hrozně vleklé (až na těch posledních pět kapitol). Šly by určitě zkrátit do jedné bichle.
1984
George Orwell (p)
Je to děsivé, protože třeba několik minut nenávisti je koncept, který mám pocit, že jsem v posledních letech viděl v praxi. Ne tak explicitně, ale prostě média a pak i společnost sama už se naladí na nenávist vůči lidem jiného názoru a postoje. Nešlo o kritiku, ale skutečně nenávist. To mě děsí.
Knížce jako takové bych vytkl příliš dlouhou pasáž ze zakázané knihy. Navíc hlavní postavou čtenou napřeskáčku. Myšlenky tam byly pěkné, ale trochu se to opakovalo a odrazovalo to od čtení (žena se tam zasekla a nedočetla).
Jak se kamarádí s kočkou
Aida Brumovská
Osudová knížka, neboť místa, kde se odehrává, se prolínají našimi životy úplně náhodou. Ještě tedy musíme letět na ty Kanáry:-). Nicméně celkově je to roztomilé, jen to tak nějak plyne, a najednou to končí dost náhle. Jistě, že u tohoto druhu je těžké říct, kde to má končit, ale trochu mi přijde, že je to náhle utnuté.
Ilustrací to má mnoho a pro milovníky Akt X bude úsměvné, že kluk Dominik má oči komplet černé, jako by byl zasažen mimozemským virem:-), zatímco zvířata mají bělmo.
Pavouček Provazníček
Inka Ciprová
(SPOILER) Z dětství jsem si pamatoval jen Afriku, ale ne exotiku v podobě mluvícího vesmírného kamene. To je dost podivné (i když mám rád sci-fi) a shodou okolností i vyobrazení duhového kamene mi připomnělo duhové bláto z právě čtené sci-fi ságy Mycelium od Vilmy Kadlečkové. Celkově to tedy moc přírodopisně přesné není, protože pavouci někde vždy příhodně vytáhnou klubko provazu, navíc mají jen dvě oči atd. A ještě dokáže nosit náprstek na šití apod.
Ale oceňuji, že se začátek odehrává na Kokořínsku a pár lokalit je tam konkrétně jmenovaných, ani nevím, jestli jsem v dětství věděl, že poblíž jezdím na chalupu.
Svitky z londýnského mostu
Jana Šouflová
Přečetl jsem si na základě povídky Případ osla canteburského z antologie Žena se lvem, kde se koroner Lionet též vyskytuje. Ve stručnosti: pobavilo, i když jsem se moc nenasmál (ale na konci několikrát ano), postavy se líbily, ale dlouho jsem se do toho dostával a cítil zpočátku spíš zklamání, že je to tuctová knížka. Navíc první dva svitky jsou v podstatě bez fantastických prvků (ty se tam objeví, ale dají se vykládat jako vidiny, sen, vnitřní rozjímání apod., bez nich se navíc děj obejde).
Humor mi totiž přišel většinu knihy příliš lehký, že jsem si říkal, že to možná k pousmání je, ale tak nějak mě k tomu vypravěč dovedl, že jsem to už v podstatě očekával. Ke konci se to změnilo, tam bylo najednou několik gradací, které mě hlasitě rozesmály, ale ty také souvisejí s rozuzlením některých souvislostí z celé knížky. Konec vůbec dobře vše propojuje, pouze o postavě Williama Shorea bych se rád dozvěděl víc (snad nějaká další povídka někdy...?), tam mi přijde, že chybělo nějaké objasnění, jestli má nadpřirozené schopnosti.
Jak jsem napsal, zpočátku si říkáte, že by to mohla být alternativní historie a to je vše. Že se tam objeví nějaký duch, ok, ale pro děj nemá význam a může to být jen v hlavě vypravěče. Teprve třetí a čtvrtý všemu dávají rámec a fantasy už zapojují do děje.
Konstantynův efekt
Karolina Francová
Mám rád space operu, ale čekal jsem asi trošku něco jiného. Nebylo to špatné (autorku jsem předtím znal jen z jedné povídky předcházející nynější "věžové" sérii ve sbírce Žena se lvem), bavilo mě to, ale nevyzdvihl bych to nějak. Na druhou stranu ženu to bavilo mnohem více, takže možná je to vhodné spíše pro sci-fi čtenářky.
2010: Druhá vesmírná odysea
Arthur Charles Clarke
Špatně se mi to hodnotí, protože jsem to četl až po prvním i druhém filmu a po první knihze. Jak je řečeno, kniha navazuje spíš na film, než na knihu, ale není to tak zásadní rozpor. Jen mně tak u jedničky i dvojky splývá, co bylo ve filmu, a co v knize.
2001: Vesmírná odysea
Arthur C. Clarke (p)
Opravdu doporučuji přečíst před nebo hned po filmu stejného jména. Jinak to finále nedává příliš smyl (byť se kniha od filmu trochu liší).
Když přitažlivost selže
George Alec Effinger
Moďáky, doďáky, debíci a další pojmy se mi nesmazatelně vryly do paměti a mám tendenci je považovat za něco běžného. A v něčem byl autor určitě prorokem (s malým P), byť určitě nebyl úplně první. V něčem doufám, že to ještě bude trvat, nebo se mu to nevyplní. Je to samozřejmě zároveň vedle kyberpunku v arabském světě taky těžké retro, kdy v této knížce není ani náznak jakési světové sítě (internetu), to až pokračování maličko napravila. A z nějakého důvodu jsem měl potřebu si moduly modifikací zasouvané do mozku představovat o velikosti diskety nebo tak:-), ale to je asi jen můj problém (a to jsem ajťák). Pokračování jsou pokračování, každé trochu jiné, ale baví také, jen mi už víc splývají. Od autora pak existují i nějaké povídky vydané pouze v angličtině, kde se objeví i postava Marída a některých dalších, ale to je jen pro velké fanoušky tohoto nedokončeného světa (autor zemřel s rozepsaným čtvrtým dílem a poznámkami).
Star Trek Kusy
* antologie
Špatně se mi to komentuje, když tam mám povídku... Takže jen zběžně - krásná obálka, složitá historie knížky, pár výborných a pár horších ST povídek.
Ta maličká, ta je má
Karel Ptáčník
Čekal jsem víc humoru, ačkoliv jsem to četl s roční dcerou na hřbetě... V dnešní době mi taková knížka přijde příliš tuctová a zajímavá spíš jen tím, jak se medicína i společnost změnily.
A tím, že jsem čekal víc humoru nemyslím zase něco ve stylu Šimka a Grossmana, ale spíš jako Achille Gregor a Čtyři jedou za obzory.
Čtyři jedou za obzory
Achille Gregor
Bylo to fajn, ale čekal jsem víc. Začátek mě navnadil více. Vzdáleně mi to připomíná Šimka a Grossmana, jen toto působí víc věrohodně. Pro mladého čtenáře je to samozřejmě už velmi cizí, a to i kvůli drobnostem, jako že vdobě vzniku knihy ještě Praha neměla metro.
Žena se lvem
Františka Vrbenská
Snad jako v každé sbírce, některé povídky jsou skvělé, některé zaujmou málo, nebo dokonce vůbec. To je čtenář od čtenáře. Já osobně třeba mám rád úvodní od Vilmy Kadlečkové (Mycelium), a přitom jiní ji nechápu, nebo je vůbec nebaví atd.
My jsme vám to říkali
Františka Vrbenská
Volné pokračování mozaiky Odpor je zbytečný (není povinností před touto sbírkou, ale objasní některé postavy a technologie hned od začátku), která je snad ještě více o společnosti jako takové, a ne jen o technologiích, kterými se to ale také hemží. Ostatně představte si univerzitu, kde učí jen roboti, nebo plně inteligentní domácnost, kde vám lednice sama objedná nové zásoby... Takové vynálezy často už existují, nebo se o nich zmínka objevila v nejbližších měsících a letech po vydání knížky, což jen podporuje žánr real prediction. V povídkách jsou ale dotažené často do extrému. A přitom je vše z jednoho světa a povídky tak doplňují obraz světa, místo aby si každá zaváděla vlastní. Kdyby autoři psali některé povídky dnes o pár let později, už by to zase vypadalo jinak... Ačkoliv rozšířená realita mezi nás furt nechce pořádně proniknout.
Odpor je zbytečný
* antologie
Knížka zaujme jak pokročilejší uživatele počítačů, tak ale i ostatní nepočítačové čtenáře, protože polovina autorů učí na školách (středních i vysokých) nebo se angažuje v sociálních službách. Přesto samozřejmě technika dominuje a vtípky jsou trochu zastaralé, protože si rýpou hlavně do období totality Microsoftu a období Billa Gatese.
Pobavit to ale může i dnes, spoustu věcí ještě není mimo, ačkoliv u tohoto žánru real-prediction platí, že někdy se situace nakousnuté v povídce staly ještě dřív, než kniha vůbec šla do obchodů. Není to nutné, ale pomůže to si více užít volné pokračování "My jsme vám to říkali" z modernější doby a částečně obměněnou množinou autorů.
Vesmír s čokoládou
Jana Rečková
Tuhle knížku těžko zařadit. Vzdáleně mi to připomíná Nekonečný příběh - není pro děti, je o dětech, a děti ji asi můžou v pohodě číst (Nekonečný příběh čtou, bývá i pro ně obvykle určený). Je to science fantasy ze světa podobného našemu, až na to, že tu jsou trochu jiné civilizace a dějiště příběhu se odehrává na kontinentu, kde je hlavně několik městských států jako Irluginne a Glegennord či původně druidské město Čumaliva (ano, mimo jiné také proto trochu té fantasy) na konci 90. let, byť dataci nejde úplně provést, na jednu stranu si desetileté děti hrají různé počítačové hry nebo konzole, a někde ve světě existuje i projekce a ovládání ve stylu Minority Report, na druhou stranu internet je v plenkách a mobilní telefony neexistují. Kniha asi byla psaná v 90. letech, takže z ní z větší části dýchají, ačkoliv je to jiný svět.
A o čem, že to je? O baculatých dětech, které chtějí ovládnout svět a využívají k tomu svých neznámo jak získaných schopností ovlivnit fyzikální zákony a asimilovat další baculaté děti mezi sebe... Takový popis zní asi dost hrozně a je fakt, že některé pasáže jsou zvláštní, na druhou stranu svět mě po počátečních rozpacích chytil a nepustil. A rozdělení knihy na tři části, které se odehrávají v odstupu několika desítek let, a pak pár let, brání velké rozvláčnosti. A jakmile se utkají potomci druidů se záhadnými macky, objeví se i dost akce.