muf-rodrigo komentáře u knih

Tehle komentář musí být chápán jako shrnutí pocitů člověka, který poprvé četl knihu tohoto typu. Mám zkušenosti se sci-fi detektivními příběhy Isaaca Asimova, s klasickými knihami Agathy Christie či G. K. Chestertona, nebo spletité špionážní věci od le Carrého, ale tohle je něco jiného. Pozitivum je, že se kniha čte velmi lehce, má jednoduchý svižný jazyk, děj má spád, nikde nezadrhává ... a to všechno je z mého pohledu i vada knihy. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že je tu béčkový příběh s béčkovými klišé, příběh, který tu už tisíckrát byl, příběh, který je svojí plochostí, přímočarostí a dodržováním "tradičních" postupů říká o zfilmování nějakým druhořadým studiem. Opět je tu ultrachytrý vyšetřovatel, tvrdý i citlivý, který nedělá chyby při výslechu, nedělá chyby při vyšetřování, vidí za dva rohy, vždy brnkne na správnou strunu, pro ženy je okouzlující, chlapy sere a má na telefonu přátele, co pomůžou kdykoli s čímkoli, samozřejmě tak trochu nelegálně, no a už to jeho jméno - Raker, to prostě musí být tvrďák s hebkým srdcem, a veškeré vyšetřování se děje - jak jinak - jedině v noci. Klišé na klišé. Ale i když pominu takové ty mačo, slzobolné a patetické pasáže, stejně je tu ještě jedna věc, která mohla reputaci napravit, ale neudělala to. Příběh je totiž komplikovaný hlavně tím, že někdo něco tají, protože jinak je děj děsně přímočarý, připomínal mi koridorovou počítačovou hru - utíká jedním směrem, na místě činu či jiném zkoumaném místě je právě tolik indicií, aby se detektiv mohl posunout dál, žádné nevedou do slepé uličky, nejsou redundantní, nikdy žádnou zásadní věc nepřehlédne, všimne si vždy toho, čeho si jiný (třeba celé vyšetřovací týmy) nevšimne a právě ta jedna věc ho ve vyšetřování posune o level výš, v ději je spousta nepochopitelných nesmyslů (nebudu vyzrazovat děj, ale každého musí zarazit např. zbytečnost určitého prvku na konci, který ale zároveň způsobí ... nemůžu prozrazovat). Suma sumárum - čekal jsem od knihy víc, nějaký propracovaný příběh, který by měl i hlubší záběr, nutil mne se zamyslet, měl různá tmavá zákoutí a slepé uličky, a třeba i na chvíli zvolnil, dostal jsem však jízdu na tobogánu - rychlou, přímou, krátkou, béčkovou. Možná si to žádá dnešní doba - všechno rychle, bez zbytečných kliček a přemýšlení. Nemám na čtení moc času, musím si hodně vybírat. Tenhle typ knih, co v nich příběh letí o závod a jsou zmlasknutý za jedno odpoledne, takové jednohubky, co proletí hlavou a moc tam toho nezanechají, není asi pro mne. Vyžaduju knihy, na které budu myslet ještě za 10 let. Ostatní jsou sice pro tu chvíli zábavné, ale ve finále ztrátou času.

2 17.07.2020

Určitě zajímavý nápad, oprášit legendární stavbu minulých dob - Šumperák. Přispěl jsem na Hithitu na tuto knihu, zaujaly mne ukázky, ale ... celá kniha je ve tvaru šumperáku, což je velmi nevšední a opravdu pěkné, první cca desetina knihy je jakési artové zpracování designu domu, více než informace jsou tam kresby, citace e-mailů a několik půdorysů, bez nějakého většího informačního obsahu. Zbytek knihy pak jsou fotografie objektů ze tří směrů a na konci dvě stránky textu ... a jsem u toho, ukázky na hithitu byly prakticky všechno, co v knize bylo nejzajímavější, čekal jsem víc informací o fenoménu šumperák, o architektovi, jednotlivých stavbách, myslel jsem, že autor opravdu půjde do hloubky, ale tahle kniha je spíš takovým drobným uměleckým počinem s rozsáhlou fotografickou přílohou. Zjevně je to tím, že kniha má - dle doslovu - navazovat na autorovu knihu z roku 2015, kde je (údajně) problematika podrobně řešena, potom to má samozřejmě logiku, tato kniha je vlastně jen takovým fotografickým katalogem různých variant domů.

2 28.03.2020

Příběh dává nahlédnout do života a práce opričníka a jeho kolegů, lidí nad zákony oddanými vládci, s neomezenou mocí. Místy mi přišel román až přehnaně vulgární a perverzní, nicméně člověk si uvědomí, že to není asi tak nemožné, jací se asi uvolní běsi a zrůdnosti z nitra člověka, když dostane absolutní moc, když zjistí, že nehrozí trest? Myslím, že paralel v historii je řada. Ačkoli si určitě knihu číst znovu nebudu, zanechala ve mně stopy a náměty k zamyšlení.

2 10.01.2020

Kniha je to zajímavá, je to takové letmé seznámení s několika lokalitami v Rusku prokládané kapitolami se zamyšlením nad současnou informační společností (je vidět, že autor je novinář). Co mi na knížce chybí je rozmanitost. Jakkoli jsou jednotlivé lokace specifické, jsou zároveň i stejné, samozřejmě to částečně vyplývá ze způsobu cestování a okruhu lidí poskytujících ubytování, a podle mne se autorovi moc nepodařilo zpracovat téma chytlavěji (srov. např. Zibura nebo Dominika Gawliczková). Je to spíš takový strohý reportážní způsob psaní, stručně co zažil, doplnění pár fakt a šup dál, nevyhne se určité monotónnosti. Knížka mne nebavila tak, jak jsem si od ní sliboval. Je třeba ocenit práci překladatele a jeho upřesňující poznámky v textu.

2 08.01.2020

Zajímavá kniha esejí, z nichž některé opravdu stojí za zamyšlení. Dobře doplňuje knihy předchozí.

1 04.01.2023

Knížka mi přišla trochu zajímavější než Zdarma (první díl), řada věcí, co tak nějak člověk tuší, ale tady jsou podloženy pokusy. Zbytečného balastu příliš není, dobré je shrnutí na konci každé kapitoly.

1 15.07.2021

Na cestu vlakem jsem potřeboval něco ke čtení, tak jsem si do čtečky hodil Kalibána, ani jsem si nevšim, že ho vlastně Asimov nenapsal. Knížka dobře ubíhala, měla takový ten asimovský styl, občas už mne trochu nudilo to až příliš velké zabředávání do zákonů robotiky, rozvoj Kalibána byl zajímavý, ale trochu mi připadnul účelově tlačený (nebo byl ten robot fakt tak chytrý), pachatele jsem tušil někde v půlce, jen jsem neznal přesně motiv, no a konec byl takový akční, ale tak nějak ... nedokončený. V každém případě po dlouhé době slušné čtení.

1 01.03.2021

Memoáry autora, sepsané částečně už v nemocnici a krátce před jeho skonem a vydané až po něm, jsou výjimečně zajímavým výletem do minulého století, Ameriky doby krize, válečné a poválečné, světa vzdělávání, začátků sci-fi a jejího vývoje, lidí a nakladatelství s tímto žánrem spjatých, a ano, dokonce i samotného autora, jeho mládí, života, rodiny, známých, životních postojů. Kapitoly sepsané a vydané tak, jak autor chtěl, tedy jak mu přišly na mysl, zachycují všechny stránky jeho života a společnosti, psané lehkou rukou se snadno čtou a místy i pobaví, velkou výhodou je nechronologické řazení (nebo aspoň ne přísně chronologické), takže to není nějaký deník, spíš střípky ze života. Nejvíce asi utkví, že Asimov, syn chudých židovských imigrantů z Ruska, se vypracoval z nuly, byl tak trochu jiný než ostatní, měl výbornou paměť, měl o sobě hodně vysoké mínění (i když - při shlédnutí jeho bibliografie - se ani nedivím), uměl dobře flirtovat, byl vynikající řečník, esejista a glosátor, byl nesmírně plodný, pracovitý a skutečně nadaný, nesnášející velké prostory a cestování po souši a letadlem, nade všechno miloval psaní, svoji druhou ženu, měl i trochu toho štěstí, kterému však vždy šel naproti, jeho děti si ho moc neužily a jeho manželky musely mít svatozář. Každopádně 650 stran, které zpočátku vypadaly na životopis více než hrozivě, uplynulo jako voda, i když ve druhé třetině vzpomínky trochu ztrácely dech, na konci při seznamování s jeho pozdní tvorbou 80. let ho zase nabraly. Tu jednu hvězdu ale musím přeci jen strhnout za až příliš nekritické adorování sebe sama, i když to beru jako daň fenomenálního úspěchu a pokročilejšímu věku autora.

1 07.01.2021

Knížku jsem dostal, moje první kniha od autora. Čte se dobře, nicméně ty příběhy mi vesměs nepřipadly až tak zajímavé. Taková jednohubka.

1 24.10.2019

Opravdu nevím, jak hodnotit, příběh japonské vícegenerační rodiny a konfliktů v ní v poválečném období, kdy jsou pocity a myšlenky vyjadřované často přes rostliny a vítr v zahradě ... pro mě vcelku banální příběh, musí tam být skryto něco, do čeho jsem ještě ve svých 40 letech nedorostl.

(pokračování recenze z knih 1 a 2) ... čekal jsem na třetí knihu, abych se dočkal zklamání. Čekal jsem, že příběh se rozvine a zapadne do sebe jak puzzle. Že se nějak zajímavě a nečekaně uzavře. Ale nic z toho jsem nedostal. Jakoby autor měl nápad, který rozvíjí a ... nedokáže ho šikovně (logicky, zajímavě, překvapivě) ukončit. Pro mne škoda potenciálu, přestože jsem nad příběhem ještě mnohokrát přemýšlel.

1 01.07.2019

Tuhle knihu jsem četl tak nadesetkrát. Ka přijíždí do Karsu zapadnutého v závějích sněhu a tam se začíná rozvíjet sled událostí, u nichž člověk od začátku tuší nedobré konce. V reáliích Turecka, spletitých politických a náboženských, lokálních i národních poměrech, je velmi těžké se vyznat, takže chvílemi jsem si připadal jak v nějakém Kafkově románu a otázka je, jestli jméno "Ka" nemělo tento pocit rovnou navodit. S hlavní postavou, která vlastně jen proplouvá událostmi Karsu a ve skutečnosti dělá jen všechno pro to, aby mohla být s Ípekou a odvézt si ji do Německa, jsem se nebyl schopen nějak ztotožnit. Děj je stavěný na trvalém napětí, člověk doslova cítí nebezpečí vycházející ze skrytých animozit. Některé pasáže jsou docela drastické a jiné zase odporně ubrečené či patetické, zajímavé jsou flashforwardy určitých událostí. Tak či tak vcelku chápu oceňovanost románu, který dokázal na malém prostoru zachytit mnoho aspektů života v téhle zemi, byť pro našince je jich půlka docela šílených. Tahle kniha se musí přečíst několikrát, pokud normální Evropan chce aspoň trochu proniknout do spleti vztahů v Karsu a pochopit jednotlivé motivace. Tak či tak čtení je dost obtížné, bez spádu a knihu jsem mnohokrát odložil.

14.01.2024

Moc pěkná knížka s hezkými kresbami a vtipnými říkankami Jiřího Žáčka.

15.11.2023

Z mého pohledu zajímavé čtení, čtenář vpadne doprostřed děje, ve kterém se nedá příliš vyznat a ve kterém se střídají retrospektivní zážitky s těmi současnými, a ne všechno dává úplně smysl. A vlastně ani není zřejmé, co se stalo a co je nějaká halucinace nebo domněnka. Doslova každá věta je nabitá informacemi, takže je potřeba být ve střehu. Postupně se odhaluje pozadí místa a toho, co se tam děje. Co mne trochu zklamalo, byla doslovnost závěru, je velká škoda, že autor neponechal dveře jen pootevřené a čtenáři tak nedal prostor k dalšímu přemítání, aby s mohl celý děj zopakovat, jestli mu jeho závěry dávají smysl. Ten pocit zklamání ke konci mi trochu připomněl film Vesnice od Shyamalana, při jehož sledování jsem si na chvíli odskočil a zameškal tak jednu krátkou scénu, která však byla tak explicitní, že vlastně vyzradila celé tajemství v pozadí. Já ji ale neviděl a celý film tak nabyl úplně jinou dimenzi tajemna, a podle mne by bez té scény byl o 100 % lepší. Někdy míň je víc. Laplatskou literaturu jsem doteď neznal, nicméně četl jsem romaneta od Arbese a podobnost tam byla nemalá. Tenhle styl psaní mi velmi vyhovoval.

09.01.2022

Knížku jsem začal číst, protože mi strašila v knihovně hodně dlouho a uvažoval jsem, zda si ji nechat nebo ji pustit dál. Je pravda, že prvních cca 30 stran jsem četl těžce, skoro jsem to vzdal. Možná to bylo trochu i překladem, ale spíš mi vadilo, že autor tu a tam zabrousí do vcelku samoúčelných podrobných popisů tu zbraně, tu krajiny, tu odrůd jablek nebo jejich pěstování ... já chápu, že možná chtěl přiblížit prostředí, navodit atmosféru, ale spíš mi to připadalo, že se prostě rozjel u věcí, které důvěrně znal, nebo si o nich hodně zjistil, a ty ostatní prostě jen tak přeběhl, včetně niterných pocitů a motivací, takže vyprávění bylo celé takové nějaké nekonzistentní. Děj se naštěstí trochu rozběhl, takže jsem četl dál, a jako road book to ušlo, jen příběh místy trpěl jakousi nedotažeností, několika nesmysly (například proč pít z nějakého napajedla a sypat si tam jód, když celou noc lilo jak z konve?), no a ten konec mi připadl až příliš neuvěřitelný a zkratkovitý s ohledem na předchozí děj. Naopak se mi líbil kontrast člověka žoviálního navenek a člověka chátrajícího uvnitř a v soukromí, nevadily vzpomínkové pasáže (válečné ženám spíš budou proti srsti, chlapům vadit nebudou). Jako celek je ale knížka taková jednohubka bez velkých myšlenek, neponouká k delšímu zamyšlení.

30.10.2021

Na této populárně naučné knize je vidět, jak fantastický byl Isaac Asimov autor - většina lidí si ho pamatuje jako autora sci-fi, těch ale většinu napsal v 50.-60. letech minulého století, pak se přes 30 let věnoval především psaní vědecké a populárně-vědecké literatury, psaní esejů a úvodníků a sestavování antologií, v době, kdy internet byl jen snem budoucnosti, a ani to možná ne. Přestože za 30 let od sepsání knihy vědecký pokrok zase posunul hranici poznání subatomárního světa o kus dál, je tahle čtivě a srozumitelně psaná kniha stále dobrodružným výletetem do atomu, kterým by měl začít každý, koho tahle problematika začíná zajímat. Začíná sekcí Hmota, pokračuje přes Světlo, Elektrony, Jádra, Izotopy, Neutrony, Rozpady, Antihmotu, Neutrina, Interakce, Kvarky a končí Vesmírem. Tahle kniha by měla být učebnicí, je dostatečně hutná a nabitá informacemi a zároveň se čte úplně sama. Nejnovější informace k novým objevům si už dnes lze dohledat na internetu. Je velká škoda, že Isaac už nemůže sepsat aktualizované vydání. Další kniha, kterou z knihovny jen tak nevyřadím.

07.01.2021

Taková matematická jednohubka pro matematické skorolaiky. Je hodně vidět, že se jedná pouze o kompilaci krátkých esejí publikovaných v novinách. Členění na témata je skoro zbytečné, je to takové hup sem, hup tam, bez nějakého širšího kontextu a zabředávání do hlouky, takové vyďobávání zajímavých jednotlivostí a věcí, které by mohly být pro laika zajímavé. Část věcí (např. geometrické důkazy Pythagorovy věty apod.) jsem znal ze školy, část pro mne byla nová a zajímavá. Z knihy mám ale takový ambivaletní pocit, za přečtení stojí, ale je hodně roztříštěná a co mi nejvíc vadilo, a bylo to zřejmě způsobeno nezbytným zkracováním esejí do novin, je, že spousta věcí tam zůstala jakoby nakousnutá a nerozvedená, prostě byly je tak zmíněny a ... nic. Konec kapitoly. To byla velká škoda, i když se kniha hemží odkazy na další literaturu, pro ty, kteří chtějí problematiku studovat hlouběji, nicméně v této knize se moc hluboko nedostanou. Spíše si přečtu knihu Jazyk matematiky, jak jsem do ni nahlédl, vypadá to, že s většinou uváděných věcí se v ní též setkám, nejspíš půlce nebudu rozumět, ale dostanu všechno v širším kontextu, včetně historického. Tahle knížka je tak na půjčení ... a může jít dál.

11.08.2020

Dlouhý, rozvláčný styl Murakamiho, kdy se na několika stech stránkách neuděje vlastně nic moc významného přinesl spoustu otázek a málo odpovědí. Tahle knha mi moc nesedla, čekal jsem na třetí knihu, abych se dočkal ... (viz recenze tam)

01.07.2019

Co víc psát, kniha opět psaná lehkostí, jen je trochu poznat, že je už poslední, nápady trochu mizejí. Ale i tak stojí za přečtení.

01.07.2019