21 lekcí pro 21. století

Harariho 21 lekcí evidentně vzniklo z obsahu jeho předchozích knih Sapiens a Homo Deus. Tedy s tím rozdílem, že zde ubral zvoleným tématům na hloubce a přidal na jejich šíři. Jakoby se po napsání dvou zmíněných knih rozhodl všechny své myšlenky uchopit více komplexně a nějakým srozumitelným způsobem se je zde snaží spojit do jednoho pohledu na současný svět. A já soudím, že jde o snahu vcelku zdařilou.

Žádné Harariho knížce a tedy i této, nechybí čtivost. Zaujmout svým psaním bezpochyby stále dokáže. A i když se vším co napsal souhlasit nedokážu, názorově jsme si docela blízcí a při tak velké šířce témat by byla dokonalá shoda stejně nemožná. Nejvíce obdivuhodný je ale dle mého nadhled, jaký dokáže autor do svých úvah přenést. A takový je potřeba i čtenář této knihy, protože jedině čtenář s patřičným nadhledem dokáže 21 lekcí pro 21. století docenit, jako komplexní, srozumitelné dílo, které vyniká šíří uchopených témat, jež hloubkou nepřekročí hranici úvodu a přesto dokáží čtenáře poučit i podnítit.

Příliš sluníčkářské. První zvolení Trumpa naplňuje autora zděšením. A to ještě nevěděl, že dojde k druhému mnohem "strašnějšímu" zvolení.

28.04.2025

Zásadní čtení dnešní doby. Stejně jako předchozí „Sapiens“ a "Deus" bych ji bez váhání zařadila mezi povinnou četbu na školách i v zaměstnání.

Autor má obrovský dar zpřístupnit čtenáři složité souvislosti, které servíruje s lehkostí a nadhledem, aniž by to ztratilo hloubku. Dokáže vysvětlit i komplikovaná témata, takže jsou stravitelná a nezůstanou těžce ležet v žaludku.

Přestože si přečteš cenné vhledy a důležité otázky, není to zrovna optimistické čtení. Spíš než povzbuzení přináší realistický pohled a někdy až mrazivé vyhlídky na budoucnost. A právě proto by ji měl číst každý.

Tato kniha přes velkou propagaci a doporučování moc nového a zajímavého nepřinesla a nepříjemně je tam tlačeno Harariho Gayství

Z knížky mám poněkud rozporuplné pocity. Na jedné straně se v ní objevuje poměrně hodně podnětných myšlenek, na druhé straně je tak nehorázně ukecaná, že máte chvílemi chuť usnout. Nicméně jsem neusnula, i když jsem místy asi moc nevnímala, takže hodnotím jako mírný nadprůměr. Když překonáte pocit, že se vám autor snaží vykecat díru do hlavy, podaří se vám dočíst, a určitě si z ní i něco odnesete.

S knihou jsem se trochu trápila. Pár zajímavých myšlenek, které jsem si zapsala, ale některé to okecávání kolem nich mohl autor pro naše dobro zkrátit. Ke cti mu budiž, že po téměř sedmi letech je knížka stále aktuální.

První polovina mě moc nechytla a uvažoval jsem dokonce o nedočtení/nedoposlechnutí. Nicméně kolem 10. kapitoly si mě Harari získal, zejména když naprosto trefně a bez servítků formuluje stav Evropské unie, rozpad společnosti a možné dopady válek a migrační krize. Kapitola o AI opět udeřila hřebík na hlavičku.
Nakonec solidních 68/100.

Harari opět výborný. Jeho postřehy se tentokrát týkají blízké budoucnosti a nepřekvapivě to většinou není úplně veselé čtení. Je to ale napsané přehledně a poutavě a bavilo mě to víc než předchozí kniha. Doporučuji k zamyšlení.

Poslouchal jsem jako audio a bavilo mě to moc. Obzvlášť kapitoly zmiňující budoucí uplatnění umělé inteligence jsou k zamyšlení. Na mnohem bychom se s autorem neshodli, ale jeho příští knihu určitě kupují zase.

Je to o třídu slabší než Sapiens, ale celkem stejně čtivé a svižné pojednání. Harari je persóna, kterou obdivuji za jeho globální přehled, sečtělost a odstup od škatulkování. Sám ale stejně jako my druzí může jen pracovat s nějakými daty, predikce jsou spíše matné, nic moc radikálně objevného minimálně v této knize nenabízí. Zkrátka umí pracovat s daty a informacemi a tato kniha se tedy hodí pro ty, co chtějí chápat aktuality, vyznat se v kvantech informací, jak si od nich odpočnout, nebo jestli právě vaše práce bude vyškrknuta díky AI. No a jestli má vůbec cenu začít s nějakou rekvalifikací, či přijmout svoji roli nadbytečnosti a plout dál vesmírem i bez toho malého sousta jistoty, který nás ráno násilně (ale přeci jen) vytáhne z postele a dává nám pocit jakéhosi smyslu a řádu.

Rozhodné zamítavé kroucení hlavou, stejně tak nadšené souhlasné pokyvování, pozdvižené obočí, pobavený úsměv, ... a mnoho dalších výrazů mi přeběhlo přes tvář. Každopádně výborný zdroj zajímavých témat pro dlouhé letní večery na terase s přáteli a lahví vína.

čtení vskutku zajímavé, ač mi občas přišlo, že jde Harari až moc za hranici objektivity tam, kde se snažil předkládat fakta, což je pochopitelně něco, co mně, jakožto čtenáři, může právem vadit

sapiens u mě stále vede na plné čáře

Trochu mě zarazilo, že autor na začátku prohlásil, že nesouhlasí s tím, že pro budoucnost existují převážně pesimistické scénáře, ale ty jeho zrovna optimismem neoplývaly. Jako materiál pro zamyšlení je ta knížka skvělá. Člověk nemusí se vším souhlasit, ale to neznamená, že problémy neexistují.

Na uvod "Podľa Busha aj obamu stačí libelarizovat a globalizovat náš politicko-ekonomicky rád a zaistíme všetkým mier a blahobyt" alebo im rastúce zisky...a rýchlejšie zisky ponúka vojna a nie mier. Samozrejme co najďalej

Knihu jsem vzala do rukou už před nějakou dobou a už si ani nepamatuji, zda jsem ji dočetla. Zaujal mě titul, čekala jsem strukturované pojednání o jeho názorech, ale měla jsem v sobě malý osten, neboť po Sapiensovi jsem tušila, že jeho až ostentativní výřečnost už asi znovu nedám. A poté, co jsem někde četla, že je poradcem Klause Schwaba, přestala jsem k němu mít jakoukoli náklonnost. A protože si z knihy nevybavuji žádný pocit, asi jsem ji odložila nedočtenou.
Vím, že moje lekce v tomto století se budou od těch jeho docela lišit. Takže tahle kniha není pro mne, proto ji ani nehodnotím.

Místo knihy jsem si rovnou mohla otevřít seznam zprávy. Autor o reálném světě nemá ani páru, a od prvních stránek papouškuje všeobecně známé dezinformace. Nedá se to číst.

Pana Harariho jsem dvakrát vychválil, tak ho taky jednou zepsnu. Toto dílko má opět ambiciózní titul, ale jeho obsah je, přinejmenším pro toho, kdo sleduje běh světa a přemýšlí o něm, poměrně řídký. Působí na mě i po druhém pročtení dojmem poznámek z četby kombinovaný s metodou, jíž napsal Kerouac román Na cestě. Je to takový chaotický, roztěkaný, iritující tok myšlenek. Což je o to absurdnější, když autor tvrdí, že medituje dvě hodiny denně, a správně meditaci doporučuje jako věc, která je zcela zásadní pro moderního člověka.

Zajímavá kniha esejí, z nichž některé opravdu stojí za zamyšlení. Dobře doplňuje knihy předchozí.

Nakonec jsem asi dvě kapitoly nedočetla. Obsahuje spoustu skvělých myšlenek. Ke konci se mi už ale četla těžce a působila na mě dost pesimisticky.

Dnes jsem přemýšlela zpětně nad tím, zda lze nahradit onkology. Určitě nějaký algoritmus dovede léčbu navrhnout lépe než některý onkolog, ale to co v té chvíli člověk potřebuje nejvíc, je právě ona lidskost.