MP17 komentáře u knih

Sebestředný, zákeřný, mocí posedlý buran si na třistapadesáti stránkách vyřizuje účty s těmi, které zcela neovládl, nebo těmi, kteří si dokonce dovolili mu oponovat. Pořád někoho cituje (asi nemá mozkovou kapacitu na nějaké vlastní zásadní výroky) a bez mrknutí oka lže a překrucuje.
Kniha by se spíš měla jmenovat "Jak duševní mrzák k moci přišel".

Kvalitní detektivka ze staré školy. Bude mi někdo věřit, že mě ten vrah v průběhu knihy také napadl jako jedna z možností?

3 04.02.2017

Na ty čtyři hvězdičky to jakž-takž dosáhne, ale že by to byla taková zábavná jízda, to říct nemohu. V porovnání třeba s J. Červenákem tomu chybí dynamika a určitá atraktivnost. Prostě suchopárná detektivka zasazena do historického prostředí.

4 29.01.2017

Film je skvělý, knížka jakbysmet. Hodnotit knihu po četbě z donucení je nespravedlivé a taková hodnocení jsou pak dost zkreslující. Také jsem byl mladý, také jsem měl povinnou četbu a moc se mi do toho nechtělo. Řešil jsem to tak, že jsem vždy shlédnul knihu zfilmovanou a profesorka nevycházela z údivu, co všechno jsem za tak krátkou dobu "přečetl". Ať to byl Spalovač mrtvol, Petrolejové lampy, nebo právě Ostře sledované vlaky (i když v tomto případě se jedná zřejmě o jednu z mála knih, kdy je přečtení rychlejší, než shlédnutí filmu).
Současné netrpělivé mládeži bych doporučil řešit to také tak a neplivat pak v návalu vzteku na něco, co si to určitě nezaslouží. Z Hrabalova stylu psaní (obecně) také nejsem úplně nadšený, ale v tomto krátkém formátu to vůbec nevadí. Na druhou stranu je ale Miloš Hrma strašně zajímavou postavou, která by možná zasloužila toho prostoru víc - citlivý, zároveň statečný a obětavý, k tomu všemu pak dobrý pozorovatel a glosátor.
Už jen pro tu netradičně vykreslenou atmosféru konce války si kniha zaslouží pozornost.

8 16.01.2017

První setkání s Adamsbergem a nejsem si jistý, jestli budu chtít absolvovat ještě nějaké další. Málo napětí, podivné větvení příběhu, postav hrozně moc. Zápletka nakonec nebyla z nejhorších, ale první liga to prostě není.

07.01.2017

Jaký byl pan Lír herec, taková je i kniha jeho vzpomínek. Noblesní humor, nevtíravé vyprávění a úsporný počet stránek, přesně v intencích toho, kolik dostával pan Lír času ve filmech.
Zdání ale může klamat, filmová tvorba byla v jeho případě sice poněkud skromnější, prakticky bez hlavní role, nicméně pro tuzemskou divadelní scénu byl Jiří Lír zjevně důležitou osobou.

2 04.01.2017

Těžko něco dodávat k woodwardovu komentáři, zcela se s ním ztotožňuji.
Osobně mi kniha pomohla lépe se zorientovat v carské éře. Autor není tendenční, cítím snahu podávat objektivní fakta, to ale v případě Ruska a jeho imperiální politiky i tak stačí k tomu, aby člověk jen kroutil hlavou.
Stalina jsem měl odjakživa za zrůdu, ale to, že i v takovém okamžiku, kdy mu bušil Wehrmacht prakticky na domovní dveře, byla jeho prioritou likvidace nějakých nešťastných kavkazských národů, to byla pro mě novinka, která mi dosavadní názor na něj ještě spolehlivě potvrdila.

Rusko je zvráceně fascinující země, ať má jakékoliv politické zřízení. Člověk zde vůbec nic neznamená, ať si klidně vymřeme, hlavně, že zabíráme další území a že utlačujeme (nebo aspoň strašíme) ty, kteří se mají lépe než my. A je tomu tak dodnes.

6 02.01.2017

Kniha není kdovíjak objevná, většina faktů je již známá z tisku, nicméně jako souhrn všech takových informací to funguje dobře. Je těžké uvěřit, že se opravdu jedná o (nepříjemnou) realitu.

3 26.12.2016

Dle hodnocení ostatních jsem očekával trochu něco jiného, ale zklamaný nejsem. Je fakt, že při indispozici hlavní postavy to vyšetřování prostě jinak pojmout nelze.
A jedna malá zajímavost - nevím proč, bylo to spíš instinktivní, ale vraha jsem uhodl prakticky ihned, co se jeho postava objevila na scéně.

Velmi podrobná, ale přitom i přehledná publikace, nahlížející na zvířecí říši trochu jinak, než je běžné. Nejde jenom o stopy jako takové, jak by se mohlo dle názvu zdát, jedná se vlastně o všechny faktory, podle kterých můžeme daný druh v přírodě identifikovat - trus, vývržky, zbytky po konzumaci, nebo i metody stavby hnízdiště u ptáků. Pro mě osobně velmi přínosná kniha, kterou jsem za mé dětství prolistoval opravdu nesčetněkrát.

1 20.12.2016

Začátek se rozjížděl trochu pomaleji (proložil jsem ho Saturninem), ale pak už se vše rozjelo vysokým tempem a vůbec se mi nechtělo vystupovat. Rozumně stupňované napětí, dlouhou dobu nejasný hlavní záporák a nakonec i dobře zvládnutý závěr.
Pokud bych měl srovnávat, tak řadím knihu nepatrně za Mráz od Miniera a zároveň na celé čáře poráží Dívku ve vlaku a Vdovu.
Novou detektivní JKR snad ani nebudu zkoušet...

2 17.12.2016

Humorem se tu neplýtvá, není tu nic laciného a podbízivého, každý vtipný moment tu má přesně své místo, podobu a v drtivé většině je i dostatečně promyšlený. Charaktery jsou zajímavé, "zlo" dostává celou dobu přes hubu, nekonají se žádné trapné situace, prakticky nelze knize vůbec nic vytknout. Velké plus vidím také v tom, jak je podaná ta romantická linka - žádné tlačení na pilu, nic vulgárního, troufám si říci, že takhle nějak by to pojal Tolkien, kdyby se věnoval tomuto žánru.

17 13.12.2016

Ďuro opět nezklamal, lepší než předchozí díl a zejména kvituji to, že se tu našlo víc prostoru pro kaprála Jaroše. Nekonaly se nějaké extra dramatické "twisty", to ale příběhu vůbec nic neubralo na zajímavosti a napínavosti.
Dle zakončení soudím, že pokračování na sebe nechá čekat trochu déle a to je, vzhledem ke kvalitám celé série, určitě dobré rozhodnutí.

Hodnotím 4,5, zaokrouhluji nahoru :)

6 02.12.2016

Nechutná alkoholička, promiskuitní štětka, hysterická mrcha, agresivní macho, druhý agresivní macho.

Z toho fakt nejde vytřískat víc jak dvě hvězdičky.

5 25.11.2016

Podobné jako "Amnézie", velké očekávání, ale nakonec nic moc. Vlastně mě nikdy ani pořádně nemrazilo, nedostavilo se žádné napětí ani obavy a to mi prostě u takového literární žánru velmi chybí. Začínám se podezřívat, že mi nějak nesedí, když tento žánr píší ženy, zkusím si na to udělat nějaký vlastní průzkum :)

1 19.11.2016

Nebylo to úplně špatné, ale rozjíždělo se to jako Ikarus. Kdo si tyto autobusy nepamatuje, šlo o starou "harmoniku", která prakticky nikdy nejela plynule, ale pořád se muselo řadit a cestující měl dojem, že už ten autobus mele z posledního, hlavně když přišel kopec...
Za celou dobu se člověk vůbec nedostal nějak víc dovnitř celého děje, o postavách toho moc nevěděl a na závěr už jich tam bylo tolik, že by možná bylo lepší si je psát stranou a uvádět k nim popisky, aby se do toho jeden nezamotal.
Klišovité označení "poctivě odvedená práce" zde bude sedět asi nejlépe.
Jestli "Amnézii" někdo zfilmuje, mohlo by to mít předpoklady k tomu, aby to bylo lepší než předloha. Dokážu si to představit.

2 16.11.2016

Obrázky jsou lepší textu. Opravdu, přes slibný úvod do slibně napínavého děje, vše bohužel následně vyšumí a vlastně se v knize vůbec nic nestane. Je tu dost zbytečných pasáží, které s příběhem samotným vlastně vůbec nesouvisí a dost to zdržuje. Stačilo přečíst jednou.

1 19.10.2016

Příjemná a oddychová historická fantasy. Příběh není kdovíjak sofistikovaný, ale ústřední duo výrazných sympaťáků v klidu utáhne celou knihu.

Četl jsem slovenskou (autorem vlastnoručně podepsanou!) verzi a byla to velmi zajímavá četba, budu v tom pokračovat.

2 18.07.2016

Film mám rád, předlohu neignoruje, ale jen jemně zkracuje, podle mě dobře vystihuje tu dobu a atmosféru knihy.

Kniha samotná je samozřejmě o dost intenzivnější a lépe člověka seznámí s fungováním Pomocných technických praporů. Vtipů a scének, kdy se čtenář směje nahlas je tu velká spousta, stejně jako sympatických a výrazných postav napříč profesemi a hodnostmi. Švandrlíkův humor je navíc vždy na úrovni a i když nešetří ve vyprávění vulgaritami, nikdy to není prvoplánové a vždy se to hodí.

4 18.07.2016

Možná bych dal plný počet, ale přesně jak píše Vivi - záliba Čtvrtka v obskurních archaismech dělá knihu o dost hůř čitelnou, zejména když se má číst nahlas dětem.

Ale naštěstí to není tak strašné jako u Vančury.

1 07.04.2016