Metcheque komentáře u knih
Velmi důležitá kniha, zvláště v éře dezinformací a hybridních hrozeb!
Je-li podle autora informační válkou i používání mediální manipulace a prosazování mocenských zájmů prostřednictvím médií, pak již ve válce jsme. Válečným aktem může být v tomto případě třeba zveřejnění protivládního článku. A využívá-li Rusko v rámci tzv. „hybridní války“ kybernetické útoky či špionáž, Evropa je tím pádem v hybridní válce i s USA, které – jak odhalila kauza Wikileaks – dlouhodobě špehovaly své spojence a prostřednictvím masmédií dezinformují veřejnost.
Svododa je otroctví, válka je mír, nevědomost je síla!
„Tak dlouho oslavovala MF Dnes volný trh, až ji koupil Andrej Babiš,“ říká jedna česká anekdota. U čtení Žlutého barona se ovšem smát nebudete. Strhující reportáž Zuzany Vlasaté a Jakuba Patočky odhaluje mnohdy děsivé detaily Babišova podnikání v Česku.
Více v mé recenzi na LaCultura
Velmi inspirativní a hravé básně. Aneb chceš-li v odpůrci poezie vyvolat lásku k básním, řekni mu
Na obloze svítí luna
na staré i mladé
a uprostřed slova kuna
zbylo místo na dé
K dokonalosti snad chybí jen to, že některé z veršů se svou jednoduchostí blíží nápisům na veřejných WC...
Přestože jsou Nezbytné věci tučnou bichlí, text má spád a přečtete to za pár večerů. K páté hvězdičce chybí autorovi často opakovaný nešvar - zakončení se topí v apokalyptické béčkovině, přitom atmosférické napětí funguje Kingovi celou dobu, není důvod ho měnit.
Nezbytná příručka pro každého absolventa libovolného humanitního oboru, který chce úspěšně prolézt prvákem:)
Věřím, že někteří spoluuživatelé se poznali. Že jo?
Pokud sebeironie překročí únosnou mez a stane se sebelítostí, zmizí humor. A ten samozřejmě čtenář od Viewegha očekává. Pokud si koupí Biomanžela a najde tam jen snůšku litanií nad tím, jak se ty ženský proti autorovi spikly, zůstane jen občasné uchechtnutí nad více či méně podařenou hláškou - a to je na nejčtenějšího spisovatele v ČR málo.
Tak jako tak nicméně trvám na tom, že Biomanželka, z níž Biomanžel vychází, patří ke klenotům autorovy tvorby a peskování ze strany kritiků za plytkost není úplně oprávněné.
Více má recenze v záložkách.
O vlastních - mnohdy neuvěřitelných - pracovních podmínkách 21. století jsem napsal povídku Svobodná volba. Při finišování jsem si koupil Utrpení za pokladnou s tím, že to bude jistě skvělá inspirace.
Jaké však bylo mé zklamání, když jsem zjistil, že knize zcela chybí sociální rozměr i určitá elementární strukturální kritika. Kniha vykresluje situaci tak, že neplnohodnotná práce v potravinářském průmyslu je vlastně neuvěřitelná sranda. Nic se neděje, člověk je jednou nahoře, jednou dole, že?
Přitom téma má daleko vážnější odstíny: neplacené přesčasy, šikana, vydírání, zákaz odborových organizací, přepracování, kamerový dohled a další. Rozumím tomu, že autorka se rozhodla pro odlehčený styl a nemá ambice s nelidskými podmínkami na mnohých pracovištích bojovat. Takto parodicky podané svědectví je však - obávám se - plivnutím do tváře všem, kteří po dvanáctce u pokladny stěží uživí rodinu.
I když to na první pohled vypadá jako samoúčelná intelektuální egomasturbace, časem si na šroubovaná souvětí zvyknete a zjistíte, že všechno do sebe zapadá. I ta forma! Velmi osvěžující a nezvyklý literární zážitek, který synesteticky propojuje hudbu s prózou a kromě mezigeneračních konfliktů otevírá navýsost aktuální téma katolického ultrakonzervatismu. Doporučuji!
Tato kniha je možná pro mnohé natolik šokující, že nevěří v její autenticitu. Já ale vím, že podobně shnilý obsah pod naleštěnou slupkou se skrývá i ve školství či zdravotnictví a nevím, proč by ústavní péče měla být výjimkou. Zejména ve chvíli, kdy páteř systému tvoří vyhořelé ženy před důchodem. Morávek ťal do živého, přesně takové knihy mají potenciál vyvolat veřejnou debatu.
Zcela brilantním básnickým jazykem vykreslena realita průmyslového proletariátu konce 19. století. Jak bolestivé, když si uvědomíme, že neutěšená sociální realita provázaná s násilím, alkoholismem a frustrací může nabídnout stejný příběh i dnes, v 21. století. Kniha musela autorce dát zabrat i z hlediska studia dobových reálií a rešerší. Lepší vstup do světa české literatury snad ani nemohla mít.
Když vyšla Vieveghovi pro roce od prasklé aorty první kniha, výsledkem byl nemastný neslaný průměr, který odpovídal tehdejší mentální kapacitě autora. Kdo by čekal, že úroveň psaní někdejší literární hvězdy půjde dolů ještě mnohem strměji.
Neschopnost udržet děj příběhu tak vedl od povídkových souborů k fejetonům a glosám plným trapné zapšklosti. Viewegh už nebojuje pouze s literárními kritiky a manželkou, po vzoru zhrzených heterosexuálních šedesátníků typu Jakl či Hampl náhle rozšiřuje svůj arzenál ještě o LGBT, politickou korektnost a feministky. Jaká tragédie, beztrestně šahat na ženské zadky se už nesmí! Fejetony jsou tak jeden jako druhý, postrádají vtip a pointu a tematicky se vezou na laciné vlně falešného disidentství.
Velmi inspirativní rychlovka pro učitele, kteří neví, že existuje i něco jiného než diktování do sešitu. Nicméně Čapek v této publikaci pouze recykluje již dříve zveřejněné teze. Je to takový mix Čapkova blogu, série Líný učitel a knihy Moderní didaktika. Pro ty, co Čapka již četli, nic nového.
Je vidět, že téma se vyčerpalo. Už je to jen mlácení poloprázdné slámy, kdy tu a tam vypadne vtipné zrno, další díly už ovšem bestseller nepřinesou.
Kvalitní sociologická sonda do duší budoucích jaderných inženýrů, ministrů kultury a ekonomických poradců vlády. Prohnilý obsah reálného socialismu pod pozlátkem oficiální propagandy. Zrcadlo nastavené bolševickému pokrytectví.
Skvělá švejkovsko-groteskní panoptikárna.
Postavy svou motivací balancují na hraně parodie a není charakteru, který by nebyl stereotypizován. Ředitel masokombinátu je tak vykreslen jako dobrotivý strejda, který omezuje možnosti dialogu na pravicové fráze, kontroverzní podnikatel Patka je zase dravá ryba, ale neumí si nastavit na mobilním telefonu češtinu – to musí synovec jeho kolegy, který tím zároveň získá kompromitující informace. Matka hlavního hrdiny metaforicky zosobňuje naivní občanku důvěřivě vkládající svůj majetek do rukou darebáků s vidinou desetinásobku. Zdání vzdělanosti je rámováno opakujícími se reprízami vědomostního pořadu Riskuj!. Právník Motouz je karikaturou kapitalisty, který rozumí jen řeči peněz, chybí už jen doutník a cylindr. Tak by bylo možné ve výčtu postav pokračovat dál a dál.
Lze jen doporučit!
Marek Herman je takový Václav Klaus mladší současné psychologie. Rádoby provokativní bojovník za "zdravý selský rozum". Při bližším zkoumání ale zjistíme, že autor si ve svých myšlenkách dost zásadně protiřečí.
Kniha začíná příběhy o traumatech, která si s sebou nesou lidé z dětství až do dospělosti a zdůrazňuje u toho devastující vliv nerespektující a násilné výchovy.
Jenomže o pár kapitol dál rozvíjí Herman teze o tom, že dítě musí vědět, kde je v rodině jeho místo, sourozence máme nechat mlátit se až do první krve a vůbec - ta příšerná politická korektnost vede k tomu, že se s dětmi pořád jen diskutuje (to za bolševika nebylo, slušelo by se dodat). Táta je král a vlídný despota. Maminka pečuje o rodinný krb. Stereotyp vršící se nad stereotyp.
Kniha prostě působí tak, jako by autor nejdříve kritizoval sexuální násilí na ženách, aby poté vše pohřbil tvrzením, že "ty ženský si za to ale často mohou samy".
Po úžasné Šokové doktríně jsem věděl, že s další knihou Naomi Klein nesáhnu vedle. A nemýlil jsem se. Ta ženská prostě píše o politice a ekonomice tak, jako kdyby psala milostný román.
Čapek (možná trochu z neznalosti) píše, že učitel má ve své profesi absolutní svobodu a nemůže se tedy v případě nekvalitní výuky vymlouvat na společnost ani na vedení. V tom má pravdu. Učitel má skutečně tvůrčí svobodu - ale jen do chvíle, kdy se začne řídit radami z Líného učitele, přestane drilovat, memorovat, trestat, zadávat diktáty a domácí úkoly a nedejbože přestane parafovat sešity či zkoušet na stojáka u tabule. V tu chvíli mu začnou hodit do hodin kontroly, je jemně upozorněn na nutnost změnit svůj přístup a v případě, že si prosazuje svou, má problém. Co s tím?
Zatímco předchozí publikace o Nikolovi Teslovi se často zaměřovaly na mystéria a konspirace, spojené s jeho osobou, kniha vydaná Jotou je obecnější, životopisnější. Velkým plusem biografie je její grafická podoba. Kombinace kvalitního křídového papíru a velkého množství ilustrací, dobových dokumentů a fotografií zaručuje zejména příjemný vizuální zážitek.
Nejdříve jsem viděl film. Ten byl natolik kvalitní, že mě samozřejmě lákala i knižní předloha a navzdory očekávání film bohatě předčila. Napětí bylo dávkováno opravdu mistrovsky.