Merlinit
komentáře u knih
Dej mi své jméno
André Aciman
Ke knize jsem se dostala čirou náhodou, tudíž jsem k ní přistupovala nezatížena předsudky. Po troše tápání hned v úvodu jsem se začetla a shledala city hlavních hrdinů velmi pochopitelnými a přes jejich banalitu i hlubokými.
Most přes řeku Kwai
Pierre Boulle
Pomalu plynoucí vyprávění vyústí až do pompézního a dechberoucího finále, které ukáže válku ve vší její absurditě. Moc dobrá kniha.
Do pekla na rychlém koni
Mark Lee Gardner
Kniha, v podstatě dokument, je plná jmen, jejichž nositelům se i přes jejich ve svém epizodním vstupu pouze okrajovou roli, dostává obšírných vysvětlivek. Také zde najdete poznámky stran označení zbraní v Americe devatenáctého století a jejich srovnání se zbraněmi starého kontinentu. Obojí prodlužuje v podstatě banální příběh do zbytečně přebujelého a květnatého vyprávění. Kdyby bylo strhující, uvítám je, bohužel se tak nestalo. Dalším autorovým vrtochem byl fakt, že hlavní hrdina v průběhu svého krátkého žití používal několik jmen, v každém údobí jiné, po nichž autor sahal jaksi namátkou, takže v jednom odstavci hovoří o Billym Kidovi, v druhém o Williamu Antrimovi, v třetím o Billitovi a ve čtvrtém jej nazývá "náš desperát", čímž zdaleka nekončí, protože plejáda jmen nabízí ještě podstatně širší paletu a všechna je třeba využít a opatřit patřičnou vysvětlivkou. Z původně zajímavého literárního námětu tak vytvořil poměrně nudnou a utahanou záležitost.
Bretaňské zlato
Jean-Luc Bannalec (p)
Ne snad že by byla kniha úplně špatná, ale nějak jsem se do ní nedokázala ponořit. Důvodem patrně bude ten hóóódně pomalý rozjezd.
Já vám ukážu!
Kateřina Grochola (p)
Milé oddychové čtení. Strasti i slasti jedné (skoro)čtyřicátnice. Současný drahoušek, milý a chápající, bývalý manžel nevalného charakteru, citově rozháraná maturantka Toška, nezletilec Petříček, laskavá sestřenice Anežka, milující, byť těžko snesitelní rodiče, nonkonformní "anglická" teta Hana, přítelkyně Ula, která to s hlavní hrdinkou přece "myslí tak dobře!"... ti všichni (a pár dalších) dokáží průměrné redaktorce udělat ze života dokonalý očistec!
Život plný iluzí
Katarína Gillerová
Holčičí čtení, na můj vkus trochu bolestínské a ukňourané, chvílemi těžko uvěřitelné. V obecné rovině přesto pravdivé: život jednotlivců skutečně bývá jiný, než jak vypadá zvenčí.
Zahrada s jabloněmi a dvěma křesly
Ladislav Zedník
Verše lehké jako dech, nepostižitelné a neuchopitelné. Krásné.
Spi sladce
Rachel Abbott
Výrazně lepší než předchozí díl. Nemám ráda příběhy, v nichž hlavní hrdina "přepne" do módu oběti a nechá se zmanipulovat do formy blábolící trosky, ale při troše snahy a s přimhouřeným okem... Tohle fakt nebylo tak zlé.
Spala jsem s vrahem, pane štábní!
Ladislav Beran
Stále stejné slovní obraty, stále stejný styl uslintaného strejce. Tohle asi opravdu nemohu.
Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka
Evžen Boček
Nejslabší díl, v mých očích zcela zbytečný.
Deník kastelána
Jan Bittner (p)
Mizérie! Hlavní hrdina zmítající se v poryvech existenciální krize kořeněné dost protivnou špetkou nihilismu mne opravdu nezaujal. Drobty humoru sice potěší, ale je jich v knize tak málo, že celkovému obrazu moc nepomohou.
Úkryt v zoo - Skutečný příběh z válečné Varšavy
Diane Ackerman
I přes vysokou výpovědní hodnotu jsem s knihou bojovala. Až do poslední stránky jsem měla dojem, že čtu něčí diplomovou práci- fakta bez vtipu, nadšení, kouzla, poezie
Zoo v kufru
Gerald Durrell
Skvostné! Návštěva Bafutského fona zůstává v paměti navěky. :-D
Džungle v kuchyni
Ivanka Devátá
Milé a laskavé... i recept k vyzkoušení jsem si vybrala.
