mcleod komentáře u knih

Velmi dobře napsaná kniha o jednom vojákovi, který bojuje proti Rakousko-Uherskému byrokratickému systému a jeho byrokratické armádě způsobem výjimečným a jenom jemu vlastním. Doslovným a přemrštěným dodržováním a vyžadováním všech nařízení přivádí nejednoho důstojníka k naprostému zoufalství. Humor v knize je výborný, jde o příjemně čitelnou knihu. Trefování do byrokracie, nesmyslnosti některých armádních nařízení a fungování armády je povedené, některé popisy bojů za první světové války mě však při čtení knihy moc nebavily... přes hodně dobrý styl humoru nejde o moje příliš oblíbené téma.

5 31.03.2013

Základní představení grafické tvorby rakouského umělce Oskara Kokoschky. Knížka obsahuje několik kreseb a doprovodný text, představující život umělce s důrazem na události a zkušenosti inspirující jeho tvorbu. Samotné expresivní kresby (v mnohém jak podle mého názoru, tak i podle textu v knize navazující na romantismus) jsou velmi zajímavě pojaté, originálně provedené a pro mě osobně značně inspirativní...

2 07.03.2013

Klasický příklad romantických básní... silné city, život jako drama, obliba silných přírodních i antropogenních procesů a scenérií. Pro mě jako nenapravitelného romantika byla tato sbírka výborná. Přesto, pokud tyto básně srovnám s mým nejoblíbenějším Máchovým Májem, tak mi přišly výrazně méně propracované, méně romanticky "rozervané", psané jakoby s nadsázkou.

2 06.03.2013

Velmi dobře napsaná kniha, která mě doslova pohltila (jen málokterou knihu jsem schopen přečíst za den a jen díky málokterým knihám zapomínám vystupovat na plánovaných zastávkách MHD :-D ). Její námět je hodně podobný Alchymistovi (a asi i dalším Coelhovým knihám, které jsem zatím nečetl)... také zde vystupuje člověk, který hledá svůj životní poklad. Tentokrát je to ale o holce, méně nevinné a hodně nemravné. Hledání životního pokladu je v tomto případě vedeno odhalováním "posvátné stránky sexu"... ta je projevem porozumění (a komunikace) v lásce, která je tou důležitou a život naplňující silou. Na knize mě ale odpuzovaly hrozně depresivní úvahy v její první polovině (ze kterých mi bylo hodně špatně), které se přelévají do coelhovského hledání a nalezení v její druhé části... kniha je pak bohužel zakončena opravdu hrozivým kýčem :-) Přesto nutno říct, že tato kniha mohla být celkově díky svému námětu tím nejhorším kýčem... autorovi se ale povedlo napsat pěkné dílo s hezkou myšlenkou.

"Svobodný je jenom člověk, v jehož životě je láska. (...) Taková je skutečná zkušenost se svobodou: mít to nejdůležitější na světě, aniž by mi to patřilo."

Hororové příběhy o věcech neznámých či nepřirozených, které jsou vždy ty nejděsivější. Přestože některé povídky jsou až příliš předvídatelné (Divák, Chladný vzduch, Šepot ve tmě, Případ Charlese Dextera Warda) a některé jsou až nezáživně mimo (Šepot ve tmě, Případ Charlese Dextera Warda, Výpověď Randolpha Cartera), mají všechny své kouzlo díky úžasným nápadům a příjemně tísnivé hororové atmosféře. Kniha mě ale především zcela uchvátila krásným stylem, jakým byla napsána. V povídkách se střídají krásné popisy prostředí, do kterých je vsazen propracovaný děj a perfektně popsané postavy, u kterých čtenář cítí každý záchvěv jejich pocitů a mimiky ve vyděšené tváři. Právě tato propracovanost mě nejvíce zaujala v povídkách Barva z vesmíru (která prý byla i autorova nejoblíbenější) a Rytina. Snaha autora umístit děsivou pointu vždy do poslední věty mi také připadá okouzlujícím způsobem děsivá. Povídky mi ale nepřišly ani choré, ani depresivní... Nemohu se zbavit dojmu, že Lovecraft psal krásnou prózu, která moc neodpovídala jeho duševnímu stavu. Zkrátka to jsou příjemné a dokonale napsané horory, které sice dokáží upoutat veškeré vnímání na mnoho hodin dopředu, ze kterých na mě ale čišel spíše popis jeho osobnosti, který jsem našel jinde než v samotné knize: "měl pověst výstředního samotáře, laskavého přítele i nesmírně sečtělého učence"...

5 07.02.2013

Nádherné a vtipné satirické básně, kterými Havlíček kritizuje neduhy společnosti, politiky a církví. Za nejlepší z célé této sbírky považuji Křest svatého Vladimíra, který obsahuje všechny z těchto tří kritických pohledů ve výborných vtipných verších. Ale za zmínku rozhodně také stojí slavné Havlíčkovy epigramy.

Demokratský:
"Nechoď, Vašku, s pány na led,
mnohý příklad máme,
že pán sklouzne a sedlák si
za něj nohu zláme."

Geografický:
"Nechlubte se, vlastenci,
není to věc řádná,
že neteče odjinud
do Čech voda žádná.

Točíme-li ze sudu
nedolévajíce,
zůstanou nám naspodu
brzy jen kvasnice."

3 03.02.2013

Čekal jsem od této sbírky mnohem víc, Jan Skácel mi moc nesedl. Zřejmě mám rád jiný typ básní, jiné žánry, jiný styl psaní. I zde jsem našel spoustu zajímavých veršů, přesto se nemohu zbavit dojmu, že každou báseň, která mě v této sbírce zaujala, se básníkovi povedlo zabít nějakým mizerným veršem (nejen ve smyslu stylu psaní, ale i myšlenkového odkazu a pocitů), který bych čekal spíše od méně nadaných poetů... až příliš často mi připadalo, že Skácel nějaký verš do básně vložil jen, aby mu vycházely rýmy. Ale přesto jsem i v této sbírce našel hezké verše plné krásných myšlenek.

http://www.youtube.com/watch?v=T0eqMIOBR-0

2 27.01.2013

Doporučuji si Havrana (a další Poeovy básně) přečíst v anglickém originále. Poprvé jsem ji četl v tristním překladu Vítězslava Nezvala, který byl pro mě nicneříkající a nic nevyjadřující, bez hloubky a silnějších pocitů. Dále jsem zkusil trochu lepší překlad Jaroslava Vrchlického. Ani v jednom případě to ale nebylo nic zvláštního, nic, co by mě nějak mimořádně zaujalo. Pak jsem si ale ještě na doporučení přečetl originál. Konečně jsem objevil onu slavnou procítěnou báseň plnou plíživé tísně s opravdu nádhernou melodičností podtrhující vyjádřené pocity. Ačkoli musím uznat, že to určitě nebylo jednoduché či snad vůbec možné, ani jednomu z pánů překladatelů se vůbec nepovedlo báseň přeložit tak, aby vyzněla pocitově a melodicky stejně (či alespoň podobně) jako originál. Mohu k nim jen tedy dodat: "This it is and nothing more. (...) Quoth the Raven, Nevermore."

http://www.heise.de/ix/raven/Literature/Lore/TheRaven.html

Výborný soubor esejů biologa pracujícího na Papui-Nové Guineji, přibližující místní obyvatele, jejich společnost a zajímavou kulturu ovlivněnou na jedné straně dlouho trvajícími tradicemi a na straně druhé přílivem postmoderní globální kultury. Texty jsou napsány originálně a vtipně, takže nejen, že se čtenář dozví spoustu zajímavých informací o těchto do nedávné doby často velmi izolovaných společenstvích, ale navíc jejich čtení baví a pobaví výborným stylem humoru.

Karel Čapek psal výbornou prózu... když se ale pustil do překladů básní, nedopadlo to nejlépe. Jeho překlady jsou příliš prozaické, příliš "jednosměrné", příliš suché, bez duše. Nedokázal vůbec vystihnout pocitovou stránku poezie... četl jsem sice hezká slova (ačkoli k tolik oslavované krásné hře se slovy bych také měl námitky), ale nikoli poezii. Básně by měli překládat pouze lidé, kteří jim rozumí, kteří je cítí a kteří také, či především chápou motivaci a pocity jejich autorů. Číst tohle bylo utrpení.

4 11.01.2013

Kniha pro milovníky historie a pro všechny Žďáráky, kterým není lhostejná historie místa, kde žijí. Staré pohlednice nejzajímavější lokality Žďáru nad Sázavou, tedy rozsáhlého areálu zámku a poutního kostela na Zelené hoře, jsou místy doplněny současnými fotkami, díky kterým čtenář může porovnávat změny, ke kterým v průběhu staletí došlo (či v kontextu urbanistického vývoje Žďáru spíše naštěstí nedošlo :-) ). Co bych však knize trochu vytkl je její celková kompozice (soubor pohlednic bez většího utřídění) a až příliš stručné popisky u jednotlivých pohlednic. To však nemůže zničit mé nadšení z této jinak velmi povedené knihy.

3 09.01.2013

Výborný výběr krátkých filozofických úvah, aforismů a citátů z deníků mého nejoblíbenějšího českého spisovatele Franze Kafky. Mám rád jeho hlubokou výborně psanou prózu, proto jsem se s chutí začetl i do této knihy. Ta je nabitá myšlenkami jak společensko-kritickými, tak existenciálními... otevřel se mi tak pro mě nový existenciální pohled na tvorbu tohoto hluboce přemýšlejícího autora, kterou sice většina čtenářů považuje za tu správnou, já se však vždy klonil spíše k sociálně-kritické interpretaci jeho děl (na čemž se však ani po přečtení knihy nic nezměnilo :-) ). Knihu určitě doporučuji komukoli, kdo se chce více dozvědět o Kafkovi, jeho tvorbě a kdo se chce zamyslet nad zajímavými, originálními a hlubokými myšlenkami.

"Dřív jsem nechápal, proč jsem na svou otázku nedostal odpověď, dnes nechápu, jak jsem mohl věřit, že se mohu ptát. Ale já jsem přece nevěřil, já se jen ptal."

"Při žádné příležitosti není dost připraven, ale nemůže si to ani vyčítat, neboť kde by se v tomto životě, který tak mučivě a v každém okamžiku vyžaduje připravenost, našel čas se připravit, a i kdyby tu čas byl, bylo by vůbec možno se připravit, dokud neznáme svůj úkol, čili lze vůbec splnit přirozený, nejen uměle sestavený úkol? Proto se už taky dávno dostal pod kola, kupodivu byl na to nejmíň připraven, což však zároveň utěšuje."

"Musíš hlavou prorazit zeď. Není těžké ji prorazit, neboť je z tenkého papíru. Těžké však je, nedat se klamat tím, že na papíře je už neobyčejně věrně namalováno, jak prorážíš zeď. Svádí tě to, abys prohlásil: "Což ji stále neprorážím?""

5 08.01.2013

Výborná kniha pro všechny zájemce o malířské umění. Kniha je originálně řazena nikoli chronologicky, ale podle jednotlivých malířských oblastí. Čtenář tak má šanci porovnávat malby z různých dob zobrazující podobná témata. Tato koncepce, výběr obrazů ilustrujících myšlenky v textu i texty samotné jsou výborné, úžasně inspirující (především pro návštěvy galerií). Přibližují krásu malířství, smysl obrazů i význam jejich námětů a nutí o obrazech (nejen zobrazených v knize) přemýšlet zcela jiným způsobem. Pro lidi, kteří chtějí rozvinout svůj umělecký zájem o malířství, jde o ideální knihu.

2 20.12.2012

Kdo tohle překládal?! Nedivím se, že pro spoustu lidí jde o složitý, nezáživný a těžko srozumitelný text. Věřím ale, že to není problém původního latinského textu, jako spíše opravdu tristního překladu Jitky Lenkové, který vypadá, jako by šlo o text přeložený Googlem. Nejen, že se to díky podivné stylistice nedá pořádně číst, ale když vám někdo větu "Třetí díl obsahuje praxi exorcistů, jíž se z Kristových věrných vymítají čarodějnictví démonů a čarodějnic" přeloží jako "Třetí se zabývá způsoby vymítání ďáblů a zapuzováním kouzelnického čarodějnictví z Krista od věřících" (více viz http://www.jtpunion.org/spip/IMG/html/Kladivo_na_ctenare.html ), tak snad ani nejde o nedostatek překladatelského nadání, jako spíše o naprostou ignoranci a nedostatek pouhého selského rozumu (opravdu si překladatelka myslí, že se ve středověkém katolickém spisu píše cosi o vymítání ďábla z Krista??? :-D ). Velká škoda, mohl to být zajímavý text... mám rád historické texty (jako jakési propojení, okno do historie), navíc toto téma rozhodně není nezajímavé. Ale tenhle paskvil snad ani nemá cenu číst.

Zřejmě nejlepší román (povídky z Provence nepočítám) od Petera Mayleho, nejsilnější jak příběhem, tak atmosférou. Krásná, pohodová, provoněná a prosluněná atmosféra Provence jako by se k zimním večerům přímo vybízela. A námět bankéře z Londýna, co se vykašle na svoji práci a styl života a raději se nastěhuje do starého rozsáhlého domu v Provence s vinicí, kde pěstuje víno a prožívá pohodové krásné chvíle plného života, mi připadá hrozně kouzelný.

3 08.12.2012

Prosím, nehodnoďte Máj podle toho, co jste se o něm učili ve škole. Není to báseň, kterou by šlo spoutat do jednoduchých literárních pouček a do školních osnov. Je to dílo psané pravým rozervaným romantikem tak, jak je zrovna cítil. Je především plné silných pocitů, nikoli zajímavých básnických postupů (jednu z nejsilnějších pasáží představuje to, co se ve školách suše vyzdvihuje jako využití oxymorónu). Je to báseň, kterou nelze "číst", ale jen se zadrženým dechem "prožít". Když jsem se chystal na její čtení, měl jsem o ní velmi zkreslené představy. Jen několik veršů mi stačilo, abych pochopil, že v ruce držím něco mnohem víc než jen nudnou zamilovanou báseň (tedy romantickou ve smyslu, jakým je to bohužel chápáno většinou dnešní společnosti) nebo báseň, která je pouhou oslavou přírody. V krásně napsané básni se odehrává vypjatý tragický příběh, plný intenzivních citů a myšlenek o životě. Na to ale nikdy nepřijdou ti, kteří se zastaví již u prvních veršů, které se tolik lidí muselo učit ve škole, přestože jde o zcela něco jiného, než o čem je zbytek básně... konečně, stačilo by, kdyby ve všech vydáních byla první slova rukopisu: "Dalekáť cesta má! Marné volání!!", a vše by bylo jasnější. Jiří Suchý na otázku, jak by Máchovi krátce vysvětlil, co se s ním a jeho dílem po jeho smrti stalo, a jak by mu sdělil, kým je Mácha dnes, krásně a výstižně v jednom rozhovoru odpověděl: "...abych vychvaloval vzrůstající lásku k Máchovu odkazu – v tom mně brání skutečnost, že si jí nejsem jist. Vím jen, že z jeho Máje žijou v povědomí lidu jen první dva verše a tím bych ho asi nepotěšil. Volil bych tedy zbabělý útěk." To podstatné se v Máji neskrývá na jeho začátku, ale v jeho středu či dokonce až na jeho konci:

"Vidíš-li poutníka, an dlouhou lučinou
spěchá ku cíli, než červánky pohynou?
Tohoto poutníka již zrak neuzří tvůj,
jak zajde za onou v obzoru skalinou,
nikdy - ach, nikdy! To budoucí život můj.
Kdo srdci takému utěchy jaké dá?
Bez konce láska je! - Zklamánať láska má!"

Toto je nejlepší dílo českého (ne-li světového) romantismu, dílo, které se pro mě jako pro nenapravitelného romantika (v původním smyslu) řadí na vrchol české literární tvorby. Proto ho obhajuji všude a doporučuji všem, stejně tak činím i zde... oprostěte se od nechuti způsobené zařazením mezi povinnou četbu a přistupujte k této básni jako k něčemu neznámému... protože škola vás s touto básní seznámit nemohla. A věřte... jsou lidé, kteří svůj názor změnili.

27 30.11.2012

Výborná kniha o vztahu víry a nevíry, o jejich definici a hodnocení, a především o lidech někde mezi tím, o lidech pochybujících, přemýšlejících a vyčkávajících. Autorovi jsou takoví lidé v mnohém sympatičtější a textem také dokazuje že křesťanštější, než v knize hojně kritizovaní lidé nábožensky fanatičtí, ale také ti bezmyšlenkovitě dodržující církevní pravidla a bez tázání vyznávající církevní dogmata. Už Nový zákon totiž, přestože na ně navazuje, rozbourává starozákonní pravidla a místo nich uzákoňuje jediné nové pravidlo... lásku. "Ježíš odsouvá mnohé, co druzí běžně chápali jako nepohnutelný střed, úplně stranou - je to zvláště patrné v jeho vztahu k rituálním předpisům Zákona. A do centra staví jedinou hodnotu, kterou nikdy nerelativizuje, jedinou, kterou chápe jako absolutní, - lásku. A do tohoto centra zve všechny "lidi na okraji"." A takový přístup je mi velmi sympatický, už proto, že církevní dogmata a pravidla často člověka okrádají o jinou podstatnou složku křesťanství... o svobodu. "I v církvi se stále objevuje snaha porozumět Bohu tak, že vědění o něm sevřeme do dogmatických definic a našemu vztahu s ním dáme svěrací kazajku právního systému. Místo dramatických příběhů Písma, zvoucích k stále novému promýšlení a inspirujících originální činy pošetilé lásky (jak je vidíme třeba u Františka z Assisi), je předkládán - v podobě katechismů a logicky uspořádaných učebnic dogmatiky a morálky - přehledný jízdní řád, jímž je třeba se disciplinovaně, a především stále stejně řídit, nechceme-li narazit. Proti tomu stojí teologové, mystici a světci, kteří ukazují, že Bůh je nevystihlé tajemství a že následování Krista, plnění Boží vůle, jak se ukázala v Kristu, nespočívá v plnění systému příkazů a zákazů, nýbrž v pošetilosti lásky. A ti samozřejmě "narážejí", jako Ježíš narazil na zeď ochránců Zákona a Pavel na zakládající generaci křesťanského konzervatismu a farizejství."

5 21.11.2012

Franz Kafka mě touto knihou uchvátil již v ranné pubertě. Byl prvním autorem, u kterého jsem objevil díla, která nebyla prvoplánová a plochá, ale za kterými se skrývaly hluboké myšlenky. Možná i proto se stal mým nejoblíbenějším českým spisovatelem. Zajímavá je interpretace Kafkova díla... snad každý ho bere trochu jinak, každému přináší něco jiného. Je to jako by se na toto dílo každý díval z jiného úhlu, ale čistým pravdivým pohledem na stále stejný objekt. Interpretace tak většinou naprosto sedí, přestože se mohou vzájemně vylučovat. Přemýšlím, zda právě celkové rozpoložení čtenáře, kdy se s Kafkou poprvé setká, neimplikuje navěky jeho pohled na toto dílo. Možná tedy také vzhledem k mému věku, kdy jsem Kafku poprvé četl, ho beru za výborného společensko-kritického autora, který se strefuje přesně do nejpalčivějších problémů tehdejší společnosti, které však lze promítnout i do té dnešní. To je příklad také této povídkové knihy, kde do popředí vystupují takové skvosty jako je Proměna nebo V kárném táboře. Bohužel v ní jsou také nepovedené texty, spíše zlomky bez začátku a konce... to ale nemůže zásadně zkazit můj celkový dojem.

Úžasně pozitivní a inspirativní příběh o tom, že nikdo není tak malý, aby nemohl udělat něco velkého. Stačí myšlenka a odhodlání a i po malých krocích je možné dosáhnout velkých cílů. Příběh má (pro současnou českou společnost zvláště) velmi aktuální poselství nesobeckosti a sociálnosti.

10 10.11.2012

Krásné básně plné intenzivních pocitů... to je přesně to, co dokážu na básních ocenit. Jim Morrison byl jeden z nejlepších básníků, ve svých textech dokázal přiblížit prakticky jakékoli intenzivní chvíle, jakékoli silné pocity a myšlenky, které nedávají lidem spát. Vypsat se z myšlenek, které člověka naplňují nebo tíží, a přiblížit je formou krásných atmosférických básní čtenářům je opravdové umění...

"Muž na dvorku hrabe
listí do kup, do hromad,
pak se opře o hrábě a
listí zapálí.
Ta vůně naplní les
Děti skončí s hrou a
nasají dým, jenž se
za pár roků změní v nostalgii"

9 09.11.2012