Maud22 komentáře u knih

Zatímco u některých knih jsem s komentářem hned hotová, tady jsem to musela nechat doznít. Myslím, že jsem přečetla dost apo a postapo záležitostí, o dystopiích nemluvě, ať už v povídkové nebo románové formě (ostatně to byl taky důvod, proč jsem přestala podobné věci číst, a vrátila jsem se k tomu po mnohla letech, kdy už jsem otrlejší).

Líbí se mi zase jinak zpracované téma. Tohle nemá daleko k hororu, a to nejen kvůli spoustě mrtvol v různých stádiích rozkladu. Prolíná se zde důvěrně známá krajina, je z ní však Zóna, místa, která prošla Změnou. A změnou procházejí i hlavní postavy, které v Zóně zůstanou nebo se do ní vracejí. Jsou obklopeny tajemnými úkazy, jakoby zvířaty nebo tvory, démony a přízraky/bubáky. Mísí se čas a prostor, ba celý vesmír nahlíží do těch míst. A dlouho není úniku až na konec... snad.

Klasická dobrodružná zápletka, že je něco jinak, že se něco děje, že je smrt nablízku, že se bojuje o přežití, přechází ve filozofické nahlížení sebe sama a svých možností a svého údělu. Už delší dobu si myslím, že jsme jen méně povedený experiment nějaké entity (bohem bych to nenazývala) a souzním s tím názvem. Každopádně je kniha napínavá, dobře se čte a nutí k zamyšlení.

Tahle kniha má nepřehlédnutelnou obálku a ořízku od Ondřeje Hrdiny. Od pohledu krásný kousek. A přesto jsem kolem ní chodila nerozhodně, přece jenom trpaslík s mohutnými rudými vousy a vyboulenými svaly... v kuchařské zástěře s kuchařskou čepicí na hlavě?

Ale protože Jakub Hoza je fascinující týpek a nějaké jeho knihy znám a sedí mi a ještě mi to bylo doporučeno Jan8470, tak jsem dále neváhala.

Musím říct, že je to moc příjemné čtení, dobrodružné s vtipnými narážkami a odkazy o poněkud netradiční skupince dobrodruhů a hlavně o Alrenovi, opuštěném míšenci půlčíka, a jeho dobrodincích Larikovi a Fnayirovi.

To takhle jednou trpaslík a dobrodruh přitáhnou mezi městečko Půldorf a vesničku Kyselou Močku, aby znovu přivedli k životu zchátralou a údajně prokletou hospodu. Vzájemně se střídají dvě dějové linky, vše je zalidněno, ačkoliv vzhledem k původu to není to pravé pojmenování, spoustou postav, z nichž některé jsou velmi neotřelé.

Je zde patrný vliv, a autor se k němu hrdě hlásí, Dungeons & Dragons, leč výsledek je originální. A hlavně, je to tak laskavé! Doporučuji jako neutralizační četbu např. po hororové knize. :-)))

Díky Janovi8470 jsem se dostala k antologii detektivních povídek Stínový systém (vítězné povídky Ceny Oty Finka) a zde jsem narazila na dvě povídky Olivera Jasanského, které se mi hodně líbily, takže jsem, ačkoli detektivkám neholduji, neváhala a pořídila si jeho románovou prvotinu Podpalubí.

Napínavý příběh v sobě spojuje více dějových linek, jakož i více otázek, a to nejen o tom, kdo je vlastně vrah. Líbilo se mi to všechno.

Zapomenutá událost z devadesátých let, jíž tenkrát žil celý Písek, dostala zase konkrétní rysy. K tomuto hlavnímu vyšetřování písecká kriminálka objasňuje další případy, ne tak závažné. Zaujal mě popis pátrání, co všechno se odehrává, co všechno se musí prověřit, zaznamenat, aby nejprve vznikla mapa události, načež dílek po dílku se sestavuje skládanka, jejíž části mohou zdánlivě sedět. Jak se připravují "pasti", v nichž pachatelé uvíznou. Jak se hledají důkazy, jež musejí být neprůstřelné, na dojmy se nehraje.

Vyšetřování vede zkušený Choroš (to je přezdívka) a jako konzultant u kriminálky pracuje Lev. Jak se vzájemně našli, je právě tématem výše zmíněných povídek, ale je jich znalost není nutná (ale zase na druhou stranu by bylo škoda je minout).

Nechci nic extra prozrazovat, ale autor se dotkl závažných společenských témat a postoje lidí k nim. Figurují tady všechny možné předsudky, ať už se to týká lidí postižených, jiné národnosti, jiné sexuální orientace. Stereotypy podpořené náboženstvím jsou nasnadě. Ruku na srdce, kdo z nás nekoukal někdy skrz prsty (když už se rovnou neposmíval), kolik z nás si v některých případech začne víc hlídat peněženku nebo přejde na druhou stranu ulice. A také musím konstatovat, že někdy lidé už nevědí kudy kam a ani dnes jim instituce nedokážou pomoci. Když pak někdy čtu ty různé diskuze (snažím se tomu vyhýbat), jak za starých časů by všechno spravilo pár facek, tak se mi dělá zle. Zrovna tak mě děsí, jak se náboženství odvolává na boha a má patent na to, co je "normální". A jak se někdy nepodaří přijmout věc, tak jak je.

Tohle všechno do románu autor dostal, přeberte si to jak chcete. :-) Čtení je to napínavé, místy smutné, místy mrazivé, ale také plné naděje a lásky. Rozhodně doporučuji a už teď vím, že cokoliv Oliver Jasanský napíše, tak si pořídím!

PS: Písek je jedno z nádherných jihočeských měst!

Detektivní příběhy, které vzešly z prvního ročníku literární soutěže - Cena Oty Finka, mi vyhovovaly, hlavně formátem, protože mám ráda povídky. Ačkoli detektivnímu žánru primárně neholduji (líbí se mi, když je to třeba zároveň sci-fi nebo fantasy), tak vždycky jsem měla ráda dílka napínavá nebo s nečekanou pointou, což tento žánr zpravidla splňuje.

Mohu říct, že každá ta povídka mě něčím zaujala. Nicméně za nejlepší považuji obě povídky Olivera Jasanského Stínový systém a Když bůh mlčí, které spojuje dvojice sympatických hrdinů a jejich lidský příběh. U obou jsem lehce trnula, jak to dopadne, a o Lva i Choroše jsem se regulérně bála. Dovedla bych si to představit jako scénář pro film nebo seriál.

Rovněž se mi dost líbila povídka Lukáše Vlasáka Smrt patří Královně. Zde se vyšetřování k nelibosti policistů chopí civil a co se jeví na první pohled zřejmé, je na konec jinak, a to mají čtenáři detektivek rádi.

Nesmím zapomenout zmínit neskutečně vtipně pojatou povídku Ondřeje S. Nečase a Ivany Novákové Karkulka zasahuje. Pochechtávala jsem se nahlas. Taková bžunda! Karkulka a její parťák Vlk vyšetřují záhadu ztraceného střevíčku. Zakázka od samotné královny Popelky! :-))) To je třešnička na dortu!

Nezbývá než doufat, že soutěž bude mít pokračování a objeví se další slibní autoři. Jediné, co jsem postrádala, byly alespoň maličké medailonky o autorech. Mohu doporučit!

Napínavé, hororové a lehce morbidní Zrnko temnoty Petra Bočka se dobře hodí k prázdninové četbě, neboť přináší trochu mrazení do tropických dní.

Na začátku stála jedna nerozvážnost podpořená alkoholem, o níž se dozvíme podrobnosti až na samém konci. Co zbyde na konci? Lítost a snad šance začít znovu. Memento mori!

Četlo se to dobře, doporučuji raději za dne bílého! Pan Boček opět nezklamal. Díky patří i specializovanému hororovému nakladatelství Golden Dog, jehož produkce nezvratně plní moji knihovnu! :-)))

Samuel je vášnivou čarodějkou Gabrielou pasován na bohobijce a pokračuje v cestě, aby splnil slib. Potřebuje se dostat do Varů. A i když to nechce, stejně se dostane do Práglu, města ovládaného bohyní Tyché, města rozkoše.

Má za sebou nějaká přepadení a bitky a díky své čestnosti, ale také naivitě, se dostane do vleku událostí, kdy si bohové vzájemně vyřizují účty a chtějí uchopit co největší díl Moci. I při příjemném pobytu v lázeňské části domu rozkoše zjišťuje, že musí být stále ve střehu.

A vzhledem k tomu, že se z něj na konec z bohobijce stane destruktor, tak doufám, že se můžeme těšit na další díl tohoto částečně lechtivého svižného čtení! :-)

Musím přiznat, že Petr Pan, ne že bych o něm nevěděla, z jehož motivů kniha vychází, mě nějak minul. O to spokojenější jsem byla nad knížkou Chlapci.

Samotný začátek vypadal velmi slibně, čekala jsem, co z toho bude. No, že hlavní slovo bude mít Zvoněnka, mě fakt dostalo. A ta její výchova rovněž! Jednotlivé části začaly dávat dohromady celou skládačku. Co se mi fakt líbilo a docela jsem se bála, byla Zkratka a její pravidla. Malinko mi to evokovalo svět Stranger Things. Temnota a tísnivá atmosféra v prostředí, kde stačí malá chyba a je hotovo, byla hodně dobře popsána a postupně odhalována. Rozhodně bych se tam ocitnout nechtěla! Kykyryký!

Knížka má krásnou obálku od Lukáše Tumy a překladu se chopil Robert Pilch. Jestli se dočkáme dalšího pokračování, nebudu váhat. :-)

Iva Hadj Moussa je moje oblíbená autorka. Píše bez příkras o životě, civilně, bez šokujících kulis. Mořská Eva v sobě sice nese fantaskní prvek - schopnost dýchat pod vodou - ale ostatní věci a děj odrážejí naši dobu více než pravdivě. Autorka je opravdu dobrá, jak umí postihnout charaktery postav i současné dění na sociálních sítích. A taky to, jak platí stále stejné stereotypy, a ten, kdo se jim chce vzepřít, je divný.

Upřímně jsem se zasmála, jak skvěle autorka vystihla, když Eva, jež potřebuje peníze, je zavlečena do různých aktivit, včetně připravované výstavy: "Z webu galerie DOX: Připravovaná výstava s názvem "Ženská osmóza" tematizuje transcendenci ženského těla, které se vymyká binárním opozicím a stává se fluidní entitou překračující taxonomické limity lidskosti. Jde o performativní zpochybnění antropocentrické představy o dechu jako hranici života. Žena dýchající pod vodou destabilizuje patriarchální narativ o ženské křehkosti a otevírá prostor pro novou přítomnost, v níž se tělesnost promýšlí prizmatem posthumanistické citlivosti." (S. 181)

Načež jsem našla zápisky z cest s kámoškou, kdy jsme navštívily jednu nejmenovanou galerii a tam jsme nalezly průvodní text k výstavě a zapsaly si ho s tím, že se jej naučíme nazpaměť a budeme ho používat, neboť je univerzální: "Jako by krok za krokem, dílo za dílem objevovala svět i sama sebe. NIkdy nepodlehla kalkulovanému experimentu, ale zvažovala optimální cestu jako intuitivní přesah a posun do další dimenze v překvapujících návaznostech a emoční představivosti až po geometrizaci dominantních znaků v celkovém kompozičním schématu..." Prostě rádoby zasvěcené kecy v kleci. :-)))

A jelikož není nic staršího než včerejší tweet, tak i senzace kolem Evy utichne a brzy ji nahradí nová. A přitom Eva nechce nic jiného, než kousek místa na slunci/pod vodou. :-)

Hřbitov jsou trosky dalšího města, kde přežívají lidé a kde je hlavní sídlo velekněžek. Keksík i Kris jsou ve smrtelném nebezpečí, ale hra, kterou hrají různí protihráči teprve odkrývá svá tajemství. Keksík postupně doplácí na svou naivitu, avšak nevzdává se a bojuje. To hlavní se odehraje v Labyrintu, kde přežít není snadné. Čeká nás tedy dlouhá cesta, ale už ne s Keksíkem, ale s Leonem. Série tímto dílem nabírá spád a já se těším na pokračování!

Je to trošku zaklínač šmrcnutý postapem s dávkou magie a mytologie. Samuel za úplatu zbavuje vesnice a města krvelačných monster. K tomu využívá meč, ale i pořádné bouchačky ovšem se speciálními náboji. Kromě různých potvor jsou velmi nebezpečnými protivníky bohové.

Samuel je sice vlk samotář, ale dámskou společnost neodmítne, což může někdy vést k jeho zkáze nebo minimálně k prekérním situacím. Takže příběh je prošpikován šťavnatým sexem na všechny způsoby. Tudíž prudérním povahám nedoporučuji, ostatní si můžou užít zábavnou jednohubku. :-)

Kniha obsahuje povídky z různých světů, které jsou autorovi vlastní nebo které si vypůjčil (Miroslav Žamboch, Jan Kotouč). Setkáme se s pohádkovými postavami, ale i s hrdiny z českého dávnověku, jakož i zabrousíme malinko do vesmíru a řešíme ruské problémy s našimi letci v Africe.

Jsou to vtipné, napínavé příběhy, kde se dobrodružství mísí s laskavostí. Netečou tu potoky krve, i když strašidelná atmosféra nechybí. Je to zkrátka čtení na pohodu. Bavila jsem se u potíží pražského vodníka Ždimíra, fandila jsem Conanovi a smála jsem se u popisu vztahů Bruncvíka s jeho otcem.

Kniha má skvostnou obálku od Jany Maffet Šouflové a obsahuje všechny nosné prvky povídek, jakož i věrnou podobiznu samotného autora. :-) To jen tak na okraj, ať víte, co čeho jdete. A klidně běžte! Doporučuji!

Fanoušci série Kladivo na čaroděje dostali další díl, tentokrát z dílny Jakuba Maříka (miluju ho od přečtení povídky Jak se do lesa volá... z antologie Fantom Lovci monster).

Ano, válka je na spadnutí, jednotliví protihráči mají plné ruce práce se zvládáním syrové magie, která je opět na scéně, ale je tu někdo, kdo by chtěl mít navrch. Naštěstí naše čtyřka je zase kompletní, i když rozprostřená mezi protivníky. Nejvíc mě dostal stříbrný telefon a vše, co s ním souviselo.

Zábavnou jednohubku mohu doporučit a chtělo by to, aby další autor nahodil pokračování. Už teď se těším!

Když se dva až čtyři perou, tak se ti další smějou. Ovšem, jak známo, tak ten ten poslední se směje naposled. Výborná novela známého recenzenta především sci-fi a fantasy (ale i jiných žánrů) Jana Procházky rozehrála špionážní hru evropských mocností v době po velké válce.

A protože válka nikdy nekončí jsme svědky boje o záchranu světa a míru, neboť jde o vpravdě nebezpečný vynález. K tomu všemu se dostala horlivá a statečná novinářka, která je hlavní hrdinkou, a my se s ní pohybujeme nejen v matičce Praze, již autor miluje, ale po celé Evropě. Také tu mají svou úlohu nejen fiktivní, ale také reálné historické postavy.

Není nouze o tajemství, akční scény a nechybí nadsázka a humor. Zaujme nápaditá obálka, kterou má na svědomí Michal Březina a potěší patřičně precizicní a stempunková mapa od Adély Stopky. Myslím, že Velká hra na malém formátu pobaví nejen teenagery, ale i dospěláky! A možná dospěláky ještě víc... :-)

Kdysi úspěšný spisovatel Lukáš Pravda, podle jehož detektivek se točily filmy a seriály, působí jako soukromý detektiv. Tedy spíše rád by působil. Ošuntělá kancelář, asistentka a uklízečka s nevalnou pracovní morálkou v jednom, rozhodně nebudí dojem zářivé kariéry. A přece jednou dostane zakázku. Vše se točí kolem zmizení patnáctileté slečny, od kterého uplynul právě rok. Byla to hodná holka, říkají všichni, jenže nebylo to jen zdání? Pátrání zároveň obnažuje Lukášův život, jeho životní trauma a umírající manželství.

Tentokrát nejde o žádné sci-fi ani fantasy, ale prima detektivku, kde nechybí zápletka, množství podezřelých a vzájemných vztahů, motivů a hypotéz. Přesně tak, jak to má ve správné detektivce být.

Lukáš nesnáší otevřené konce, ačkoli je sám v psaní používá. Kristýna je liška podšitá, a tak nám jeden naservíruje, jenže takový, že Hodná holka nějak dopadla, což nebrání dalšímu pátrání v úplně jiném případu. A protože fandím nejen hlavním postavám Lukášovi a Adě, ale hlavně autorce, tak se těším na další pokračování, o němž existují jisté indicie, že na něm již pracuje! :-))) Knihu jsem slupla o víkendu a rozhodně doporučuji!

Impérium končí celou trilogii a musím konstatovat, že naprosto k mé spokojenosti. Odhalují se další území a každá ta část si hledá své místo na slunci a některé z nich jsou výbojnější nebo disponují lepší technikou a zbraněmi nebo většími lidskými zdroji. Toňa jako císařovna Antonia se musí vyrovnat s nátlakem vně říše a zároveň se snaží vládnou osvíceně ve prospěch národa. Více se dostávají ke slovu politické pletichy a i naprosté násilí. Zatímco se dva perou, třetí se nemilosrdně dere za svou kořistí. Osudy postav se uzavírají, ačkoli klidně bych si dokázala představit nějaké pokračování.

Moc oceňuji udržení napětí po celou dobu, důmyslné propojení kultur a jejich časového období, proměnu postav a jejich přizpůsobení se situaci po propadu času. Na závěr jen s povzdechem konstatuji, že lidé a válka se nemění. Autorovi náleží dík za skvělé čtení, které rozhodně doporučuji!

I v dalším patře Hrobky Carl pokračuje v trenkách (a chvilku i bez) a bos. Avšak je to úspěch, že se dostal dál, a s ním i princezna Rakvička, kočka jeho přítelkyně. Je to vše, co mu z předchozího života zbylo. Nyní, chce-li přežít, musí nabírat zbraně, útoky, kouzla, plnit questy, vylepšovat schopnosti a získávat nové, a to vše nejlépe v kooperaci s Rakvičkou, která má i svého mazlíčka. Malý dinosaurus Mongo rovněž sílí a roste a za chvíli se na něm Rakvička bude moci vozit. Zatím trůní Carlovi na rameni a společně si razí cestu do dalšího patra.

Poznáme nové potvory a nepřátele a také další účastníky této nedobrovolné mezigalaktické reality show. Místy jsem se chechtala nahlas. Zvlášť když není radno soudit podle vzhledu, pak lehce narazíte na Hobgoblinku, která je sice ošklivá, ale hodně dobře slyší! Kurvafix, Rakvičko! Myslím, že si překladatel Jiří Matyskiewicz (jehož vlastní knihy jako Kronika konce světa nebo dva díly s Bý Stará béčková legenda a Pekelná béčková jízda jsou parádní) užil a díky jemu i my!

Pamatujete? Za vysvědčení knihu! A i kdyby ne, je to každopádně svěží prázdninové čtení pro děti od devíti let. Autorka prokázala svůj smysl pro humor už v Kronice rodu Příšeráků, která ale není určena dětem, stejně jako její stěžejní hororová tvorba. Leč nebojte se.

Hlavní hrdinka Terka má trávit prázdninový týden u babičky na vesnici. Žádný internet a všechny děti na táborech nebo jinde na prázdninách. Představa příšerné nudy! Ta však nehrozí, protože Terka začne pátrat po ztracených koťatech. Postupně zkoumá všechny podezřelé, kteří se ocitnou v jejím hledáčku, a postupně je musí vyloučit. Seznamujeme se s obyvateli vesničky, z nichž někteří jsou nám povědomí, a díky parádním ilustracím Elišky Strakové úplně vidím závěrečné titulky na téma "podobnost čistě náhodná". :-)))

Děj je prodchnutý letní atmosférou, svérázná babička umí vnučku zabavit i motivovat, celý příběh má své poselství. Prožijete i mrazení a obavy, protože hororová autorka se nezapře, dávkované tak, aby to bylo fakt dobrodrůžo. Nepotřebujete nutně kouzla, čarodějnice a jednorožce, právě naopak, potěšilo mě, jak je to ze života, jak postavy interagují, jak je to uvěřitelné, jak je využitý moderní jazyk a vyjadřování blízké dětem, ačkoli trocha magie tu funguje, jak jinak, než prostřednictvím koček.

Testovat na dětech to budu zanedlouho a myslím si, že tahle detektivka pro mladší školáky rozhodně obstojí! :-)

(SPOILER) Závěrečná část fantasy tetralogie je plná zvratů, a to jak dějových, tak emočních. A Isarell, ačkoli ji to trhá na kusy, konečně pochopí, že je jen využívanou loutkou. Ona je však zároveň mocnou zbraní, jen to v sobě musí umět probudit.

Chce mi parafrázovat Červeného trpaslíka - "všichni jsou mrtvi, Dave", ale naštěstí není tomu tak. Avšak ten konec sice znamená velkou změnu, jenže, jak vzápětí zjistíme, lidé (ani jiné rasy) se nemění...

Moc se mi líbila dějová linka, v níž hlavní roli s Isarell hrál jeden z nejmocnějších Původních princ Azrael. Ovšem obávám se, že to není ani tak, že bych toužila po romantickém intermezzu, jako spíš, že se mi zamlouvá temná strana síly. :-)))

Autorka stvořila svébytný a patřičně krutý svět, jehož návštěvu mohu doporučit!

Minulost, a nemusí to být nutně ta naše, dokáže vrhat dlouhé stíny, dokáže zasáhnout naše životy. Toto téma spojuje všechny povídky antologie. Většinou to souvisí s nějakou křivdou nebo vinou, která se dostává na povrch. Příběhy doprovází tajemno, chcete se dozvědět víc a knihu nepustíte z ruky. Spolknou vás místa, historie, vztahy a najednou prozřete.

Mám ráda povídky a musím říct, že se mi všechny líbily hodně. Nejvíc však povídka Veroniky Fiedlerové Modlitba za Mariku, tak civilně podaná a zároveň tak silná. To lehké nadpřirozeno v ní jen umocnilo celkové vyznění.

Mohu jen doporučit!

Moje poznámky k četbě v jejím průběhu:

Začátek - Příběh je psán částečně formou zprávy pro kapitána, který zločin vyšetřoval. Hlavní hrdinka jej často oslovuje a uvádí, co by jí řekl v různých situacích (i my takto vedeme důvěrné monology).

První čtvrtina - Od začátku tušíme (ale ještě neznáme detaily), co se stalo a kam to směřuje. Autorka trousí drobečky faktů, které jsou dané. Konec si samozřejmě ještě nedokážu představit, ale jak znám autorku, tak jsem stále ve střehu.

Polovina - Pocity a nálady, téměř zhmotnělý popis prostředí, přírody, starých domů, lidí nás lapí do černé lepkavé zaprášené pavučiny.

Třetí čtvrtina - Nemohu se ubránit bušení srdce a úzkosti. Marie/Helena a Rostislav/Petr/Hyde kolem sebe a spolu tančí pomalý tanec smrti.

Konec - Není jen dobro a zlo, černá a bílá. Zločin a trest. Pomsta a spravedlnost.

Co dodat? Žádná rychlá a zběsilá akce. Je to mrazivé, je to plíživé, vyvolává to pocity úzkosti. O hlavní hrdinku se bojíte a zároveň jí držíte palce, aby dokonala, co slíbila. A pak...

Málokdo z českých autorů má tak originální styl. Mohu jen doporučit! Je to mysteriózní psycho! Hrozné. Skvělé.