matej.kulistak komentáře u knih

Jelikož mě tato kniha zasvětila do tajů filozofie už ve 12 letech, velmi oceňuji její vstříctnost. Není náhoda, že hlavní postava je prepubertální dívka. Lekce filozofie jsou podávány věrně, odpovídají jednotlivým autorům, ale jsou zároveň tak polopatistické, že nedělají problém i dítěti nebo zkrátka laikovi. Myslím, že odrostlé děti nejsou zdaleka jediná cílovka a dospělým ta kniha sedne stejně, protože zkrátka mluví jednoduše o složitých věcech. Činí nárok na přemýšlení, nikoli chápání. Největší přínos knihy jsem tehdy viděl v tom, že jen neteoretizuje o filozofii, ale v závěru knihy přejde do praxe, aby ukázala, jaká je její skutečná síla. Dočítal jsem s otevřenou pusou.

16 31.05.2019

Možná je to jakýmsi zpřízněním horalské krve, možná je to tím, že jsem v devíti letech v Koločavě byl, a viděl tam možná stejné dřevěnky jako kdysi Olbracht, a potomky krav, které viděl on, dodnes volně se procházející po ulici. Ta kniha naprosto dokonale vystihuje horalskou náturu, vystihuje divočinu, kde mýtus a pravda splývají, vystihuje podkarpatskou rus, kde dodnes jsou "kopce na kopcích a údolí v údolích a strže, kam ještě nezabloudil ani člověk, ani medvěd, ani jelen". Kdesi hluboko ve mně se rozezněly alikvótní fujarové tóny, na které je tato kniha naladěná s velikým citem a porozuměním. Kdo ví, toho kniha musí dostat do kolen, ostatní budou mít nejspíš cestu podstatně těžší...

14 31.05.2019

Styl vyprávění je strohý, ale o to působivější. Fikce se promítá s historickými fakty, ale i ta fakta jsou tak neuvěřitelná, že nelze než souhlasit s Gurionem: "být v Izraeli realista znamená věřit v zázraky". Exodus je kniha, která je svědectvím o takovém zázraku, deník reportéra, který sleduje, jak chromý začíná chodit. Je to fascinující a strhující, autenticky sladkohořké, místy až opojné.

7 31.05.2019

Už je to dlouho, co jsem ji četl, ale pořád z ní mám ten samý dojem. Byla realističtější než jakýkoli válečný film. Bídu a utrpení jsem viděl nejživěji při čtení této knihy. A přesto není beznadějná a nedělá se z ní na zvracení (alespoň mě se nedělalo). Má dobré postavy a poutavý děj, který člověka táhne víc a víc, jak se blíží konec. Snad se k ní ještě někdy dostanu.

6 31.05.2019

Snad už na první stránce jsem zůstal skoprněle civět na autorův styl. Napsat souvětí přes půl strany, aby dávalo stále smysl a přitom si ze své vlastní obsažnosti skrytě utahovalo, to umí kdekdo. Napsat z takových souvětí knihu, to umí jenom Selinger. Knihu jsem první četl, protože mě fascinoval styl, poté částečně proto, že mě fascinovala faktografičnost (tolik reálií v rychlé smršti za sebou - od značek rádia, auta, cigaret po převážně neznámé osobnosti, městské části, druhy knoflíků nebo poezie - jsem nezažil nikdy přetím ani potom), potom trochu ze zvědavosti, o čem ta kniha vlastně je, a nakonec ze zarputilosti. Když se vám autor v půlce knihy začne vysmívat, že to stejně nedočtete, hne vám to žlučí. Selinger si mě naprosto zpracoval, vsadil bych se, že přesně tohle byl jeho záměr. Jednou, až se po letech vzpomatuju, si to dám rád znovu!

15 30.05.2019

Čtivá, zajímavá a přitom stále odborná. Snad jediný problém je, že se pro rozvitost souvětí hůř podtrhává, ale i to se dá zvládnout. Stojí za přečtení.

30.05.2019

První setkání se Skácelem. Je pro mě obdivuhodné, jak je každé slovo plné významu, až přetéká. Proto báseň může být kratíčká, a přesto řekne tak moc...

A jsou i slova zoufalá a krutá
jako když jestřáb střemhlav změní let
a zaútočí na bílého drozda
a měl jsi nám je bože zamlčet

12 30.05.2019

Tato kniha je jistě zásadní pro rozvoj naší literatury, protože je to jeden z prvních pokusů o delší česky psaný prozaický text. Ale právě pro to, jak neukotvené to dílo je, má hodnotu spíš v tom, jak na něj bylo navazováno. Čtenářsky je to za mě něco strašného. Chápu, že nejde o historická fakta, ale znásilňování historie mě tentokrát opravdu bolelo. Navíc styl, kde je více promluv (ne vnitřních, ale hlasitých) k sobě samému, popřípadě k předmětům (typu: "ó meči...") než klasického dialogu, bych snášel dobře v dramatu, ale próze mi to opravdu vadilo. Dočteno s přeskakováním a velkým sebezapřením. Každopádně pro výše zmíněné historické reálie se mi zdá nefér knihu soudit dnešníma očima na hvězdičky.

Dílko je opravdu poutavé, má na sobě závoj tajemna a téma i způsob jakým hlavní postavy vedou vyšetřování jej činí napínavým. O to větší zklamání jsem zažil v pomyslném vrcholu díla, když má dojít k rozuzlení. Scéna na mě působila zmatečně, nedůvěryhodně a celkově nezvládnutě. Závěr, ač povedený, mi už chuť moc nenapravil. Je možné, že jsem stěžejní pasáž nepochopil, nebo dokonce, že tak působit měla, každopádně jsem byl po tom všem budování atmosféry připravený na víc. Kdyby se oba hrdinové na hledané místo ze zvůle osudu nikdy nedostali, zdál by se mi takový konec atraktivnější.

4 30.05.2019

Kniha je naprosto geniální tím, jak jsou v ní vykresleny individuality. Každá postava je plastická, téměř hmatatelná. I když v centru zájmu je skupina lidí se stejným náboženským vyznáním, vlastně o tu víru vůbec nejde. Jde o to, jak ji každý uchopuje po svém. Jak každý svět vidí jinýma očima a žije se svými názory, a taky umírá. Při čtení se do mě neodbytně vkrádala otázka: "a kde je pravda?" Nikdo neví, každý umře v jiném přesvětčení. Je to neskutečně působivé. Hlavní kouzlo knihy vidím v tom, že se na téměř 600 stranách podařilo Novákové, abych každou další kapitolu načínal se zvědavostí, protože v knize nebyla všehovšudy jediná postava, která by nebyla zajímavá. Autorka byla neskutečný znalec lidí, a i když se nejedná o dokumentární/historickou knihu, tak i dobových reálií drsného života v horách. Navzory tomu, co se tvrdí ve středoškolských učebnicích, kniha je stejně současná jako v době vydání.

3 30.05.2019

Po všech možných adaptacích bylo opravdu působivé přečíst si původní verzi. Konec mě tedy velice překvapil. Jinak jde o skvělou knihu, která mě velice bavila v překladu páně Vrchlického, ten starý jazyk se k tomu zkrátka hodí. Některé momenty (zvlášť Athosova hazardní hra o koně) byly naprosto skvělé, humor může směle konkurovat prvnímu dílu a místy ho i předčí. Ideální je číst oba hned po sobě, ani jsem nezaregistroval, že jsem změnil knihu.

6 30.05.2019

Četl jsem Vrchlického překlad z 20. let, je to něco kouzelného. Vřele doporučuji všem staromilcům. Jinak mě kniha mile překvapila množstvím zápletek, které člověk zpravidla nenajde v těch všech možných adaptacích ať už knižních, filmových, divadelních nebo rozhlasových. Opravdu mě bavilo číst si konečně předlohu.

6 30.05.2019

Má druhá ruská kniha po Anně Karenině. Nečetla se snadno, ale s potěšením. Čekal jsem podobný styl dlouhého opisu. V Karenině se o vztahu Anny a Vronckého mluví s takovým taktem, že si člověk není jistý, jestli jsou opravdu milenci nebo jen na dobu až nevhodně důvěrní přátelé, dokud se nezjistí, že je Anna těhotná. Pasternak některé pasáže opisuje podobně rozvláčně, ale pak najednou přijde blesk z čistého nebe, a děj se posune o celé míle v jediné větě. Kniha si mě tím naprosto získala.

6 30.05.2019

Měl jsem z Jiráska trochu strach, většina kamarádů co zkoušeli F. L. Věka nebo Staré pověsti české si stěžovali, že se to nedá číst. A začátek knihy je opravdu velice pozvolný, sledujeme postavy, které jsou spíš nevýrazné, v jednom případě odpuzující. Budování atmosféry se ale vyplatí, když se na scéně objeví "ty důležité" postavy, se kterými je možné se ztotožnit. A pak najednou děj začíná zrychlovat a nabírat na zajímavosti, postavy se pro čtenáře stanou důležitými a začne mu na nich záležet. A začne se o ně bát. Jak jsem první třetinu knihy četl několik týdnů, tu poslední jsem přečetl v řádu hodin. Úplně mě to dostalo.

10 30.05.2019