Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Dvě psychologicky laděné novely s filozofickým podtextem o sourozencích Glassových. O Seymourovi, nejstarším ze sourozenců, vypráví Buddy, který přijíždí na bratrovu svatbu, jež se nekoná. Druhá novela je improvizovaný esej o smyslu poezie, o psaní a osobnosti spisovatele, který je prokládán a ilustrován historkami a názory rodiny Glassových....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/21347/big_vzhuru-tesari-do-vyse-strechu-zvedn-keZ-21347.jpg 3.8109
Žánr:
Literatura světová, Novely

Vydáno: , Knižní klub
Originální název:

Raise High the Roof Beam, Carpenters / Seymour: An Introduction, 1963


více info...
Nahrávám...

Komentáře (10)

Kniha Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod

K.O.
10. února

Chvilku jsem si musela zvykat na Salingeruv styl psani. Prvni cast knizky se mi moc libila, dokazala jsem si diky autorove peclive popisemu a barvitemu stylu zive predstavit pred ocima dej. Az mi bylo lito, ze to neni delsi. Zato u druhe poloviny knihy jsem uz trpela. Stostrankovy popis jednoho cloveka v tom samem stylu, ktery zaujal na zacatku, me vycerpaval. Spousta odbocek, detailu, prilis mnoho slov v prilis mnoha vetach, proste vseho moc. Dohromady jsem z toho nic nemela a jen jsem si prala, at uz to skonci. Takze zatim pro me takovy prumer. Urcite dam Salingerovi jeste sanci (minimalne Kdo chyta v zite si prectu rada), ale prozatim si od nej davam pauzu.

matej7838
30.05.2019

Snad už na první stránce jsem zůstal skoprněle civět na autorův styl. Napsat souvětí přes půl strany, aby dávalo stále smysl a přitom si ze své vlastní obsažnosti skrytě utahovalo, to umí kdekdo. Napsat z takových souvětí knihu, to umí jenom Selinger. Knihu jsem první četl, protože mě fascinoval styl, poté částečně proto, že mě fascinovala faktografičnost (tolik reálií v rychlé smršti za sebou - od značek rádia, auta, cigaret po převážně neznámé osobnosti, městské části, druhy knoflíků nebo poezie - jsem nezažil nikdy přetím ani potom), potom trochu ze zvědavosti, o čem ta kniha vlastně je, a nakonec ze zarputilosti. Když se vám autor v půlce knihy začne vysmívat, že to stejně nedočtete, hne vám to žlučí. Selinger si mě naprosto zpracoval, vsadil bych se, že přesně tohle byl jeho záměr. Jednou, až se po letech vzpomatuju, si to dám rád znovu!


hrdlickova_61
16.04.2019

Zatím jsem se pro spoustu jiného čtení nedostala k dalším kapitolám (i když se na to chystám už řadu let), ale četla jsem před lety tu první o malé sestřičce, s taoistickou povídkou - a ta se mi líbila moc a moc.

Koka
22.11.2018

Postava Družičky je nejlépe, nejsugestivněji a nejpůsobivěji napsaná postava hnusné protivné ochechule, s jakou jsem se v literatuře setkala.
Proč se verš (nebo je to nějaký citát?) "Vzhůru, tesaři, do výše střechu ..." v názvu knihy a uprostřed textu (s. 61 vyd. Knižná dielňa Timotej) liší tvarem slov a tedy i významem - to jsem nepochopila ani nevypátrala. Ví to někdo?
Seymoura: úvod - to už jsem nezvládla, neboť u Salingera za každou klukovskou postavou vidím toho nespokojeného spratka Holdena z Kdo chytá v žitě, a tak mě jen popuzuje.

pepa4081
14.11.2018

Kdysi se mi velmi líbila kniha Kdo chytá v žitě (nyní po letech už mi skoro nic neřekla), proto jsem si kopil také tuto knihu. Pamatuji se, že jsem ji dočetl jen s velkou námahou a byl jsem velmi zklamaný. Bohužel.

kk_proste
07.01.2017

Piš tak, abych neusnul až do pěti do rána, ale jen z toho důvodu, že všechny tvoje hvězdy jsou na nebi, z žádného jiného. //

''Chybí mi Seymour'' bych si po přečtení této knihy snad mohla (měla) nechat vytetovat. Ačkoliv mě "analýzy a omáčky" občas trochu nebavily (mám radši, když se Buddy rozepíše o Seymourových činech, názorech a taky o jeho básnickém dílu), jsem nesmírně ráda, že to takhle Salinger napsal. PVěci dávají zase trochu větší smysl. A o básni o vdovci budu ještě dlouho přemýšlet...

Taťka Hraboš
26.10.2016

Dvě chuťovky pro fajnšmekry. Oběma prostupuje inteligentní humor - jen si pořád nejsem jistý, z koho si to autor vlastně dělal švandu - z vypravěče, jeho bratra nebo čtenáře? Ať už je to jak chce, udělal to velice originálním a čtivým způsobem. Dokážu sice pochopit, že se zejména ve druhé povídce jeho styl může jevit příliš rozvláčný, na druhé straně i ty různé vsuvky, poznámky, komentáře, odbočky od tématu, jsou tím, co dává jeho stylu originalitu; mně se ten druhý textík líbil mimo jiné právě proto.

Hvezdalim
20.10.2016

Strhujici pribeh fascinujicim zpusobem ukryty v mnoha vrstvach, hledani, jak co nejlepe lehce a bez patosu vykreslit nejblizsiho cloveka na svete, bratra, ktery najednou uz neni, a zbyvaji po nem jen utrzky vzpominek a zapisku.. Zbyva jen politovat ty, ktery pribeh nikdy neodkryji, ale mirny snob Seymour by to asi ani nechtel ;-)

1