matej.kulistak komentáře u knih

Základní myšlenka je velmi jednoduchá: nic není originální, kreativita je o vybírání si kvalitních inspiračních zdrojů, porozumění jim a funkčním slučování.
Někdy až moc imperativů: dělej to, dělej ono, dělej ještě tamto. Ale člověk si z toho snadno vybere to, co je pro něj důležité. Velice oceňuji přehledné, vtipné a skvěle ilustrativní obrázky.
Kniha je krásná jakožto předmět, je vypiplaná. A dá se přečíst za dvě jízdy tramvají.
Dobrá úderná inspirace.

2 18.04.2023

Působivost básní je v tom, že dokáží na malém prostoru vybudovat koherentní situaci, místo, svět. Scéna je fantaskní a surreálná, ale přesto představitelná, živá. Báseň se nebortí s každým dalším veršem sama do sebe, ale otevírá se čtenářově představivosti, jde mu naproti, aniž by se podbízela, protože to, co si představujeme se nám ještě samo nijak nevysvětluje.
Autor má taky očividně smysl pro humor. Aniž by básně sklouzávaly k sebeparodii nebo grotesce, dokáží být provokativně nadnesené.
Výsledek je dostatečně komplexní, aby nepůsobil banálně, a dostatečně jednoduchý, aby se dobře četl, takže dobře vyvážený.

3 11.04.2023

Sevřený prostor bytu, vyplněný několika opakujícími se činnostmi - kouřením, sexem a jakýmsi podivným nutkáním dívat se na svět z jiné perspektivy, která jakoby se sama vnucovala.
Výsledek je často velmi vtipný, ale autentický (narozdíl od na první pohled podobných Špatných básní). Jako by to ani nebyly básně, ale autentické zápisy "básnického pobytu".

Kámen

pojala mě úzkost
probudil jsem se
byla noc
a mě napadlo
že na dvoře leží kámen
a tlačí do země
-
vykašli se na to
vole
říkal jsem si
kameny tlačí od nepaměti
-
nakonec jsem to nevydržel
vstal
sešel na dvůr
a ten kámen podepřel malým klackem

3 03.04.2023

Na malém prostoru skvěle vybudované prostředí i postavy. Líbí se mi místa, kdy je situace nějak popsána a o vývoji nebo pravdivosti popisu nám potom dává zjistit víc až chování postav.
Např. mě upoutal moment, kdy lékař varuje před fanatickým knězem, kterého poté ale přátelsky přijímá u sebe doma a zjišťujeme, že jejich charaktery jsou si v lecčemz podobné.
Někde se mi zdály situace zbytečně složité (proč lékaře poznáváme v situaci, kdy mu umírá kůň - na to, jaký má takové scéna expresivní potenciál, je hanebně nevyužitá; proč je vedlejší postava zesměňována podrobným popisem prdění? - komický efekt vyznívá spíše trapně, ostatní charakteristiky téže postavy nám ji představí daleko lépe a přirozeněji). Uznávám, že jde o kosmetické vady, ale próza takovéhoto rozsahu je na detailu do velké míry založena. V devíti případech z deseti se to povedlo naprosto skvěle, v jednom ne.

3 03.04.2023

Autor napsal knihu v době, kdy Šiktanc ještě žil a psal, čímž mu dle vlastních slov dal možnost autorovy závěry popřít, což je mi sympatické.
Obecně je kniha skvělá. Ukazuje odkud Šiktanc básnicky vychází, jak se jeho vidění světa a slova problematizuje a k čemu postupně dospívá.
Vlastně mě baví i fakt, že poslední sbírky se už do knihy vlézt nemohly. Čtenář je tak nucen překročit pohodlí cizí interpretace a číst dané sbírky (ve světle toho, co už o autorovi ví) o to pozorněji.

3 03.04.2023

Velmi mě baví autorovy příklady. Složitá věc je vysvětlena velmi názorně a srozumitelně. Křesťanství se tak jeví smysluplně a za něčím, co na dnešního člověka může působit hodně strojeně, okázale, povýšeně nebo ustrnule, najednou prosvítají původní ideje.
Je to příjemné čtení od ne-teologa k ne-teologům a jako takové mě bavilo. Abych jej ale užitečněji vytěžil, musel bych si dělat poznámky a napříč kapitolami vysledovat strukturu výkladu (což je ale problém můj, ne knihy).

5 03.04.2023

Knihu jsem přečetl naráz a vzápětí ještě jednou.
Nutno říct, že na podruhé mě autorův styl trochu rušil, ale tři troše cviku není těžké odhadnout, kde autor mluví o své životní filozofii a kde říká podstatné informace, pro které si čtenář především přišel.
Oceňuji především komplexitu autorva záběru. Několikrát mi vyvstala konkrétní otázka, na kterou jsem později v knize nalezl odpověď. Pokud název slibuje "kompletní návod", tak mám pocit, že to do velké míry splňuje (opravdu to posoudím, až budu mít vlastní zahradu).
Kdyby nic jiného, dala mi kniha velkou chuť do budování permakulturní zahrady a vhled do toho, proč a jak ji dělat.
S odstupem několika týdnů si všímám, že hodnotím jinak, co mi přijde v přírodě krásné (daleko víc mě baví trnité keře, proluky a zdánlivě hlochá místa).
Velice inspirativní kniha.

4 03.04.2023

Knihu jsem rozčetl na doporučení kamaráda historika a čekal jsem především popis středověké krajiny.
Ten jsem ovšem spíše nedostal, kniha je zejména o jejím vnímání středověkým člověkem, což je téma jistš neméně zajímavé, ale v tu chvíli ne pro mě.
Proto jsem knihu odložil a nemohu ji hodnotit, ale kdybych si chtěl přečíst o tom, o čem skutečně je, myslím, že by odvedla svou práci dobře.

Úplně jiný Malý, než jakého znám dosud. Neskutečně mě to baví. Hravá surreálně existenciální záležitost v nádherném provedení, ať už co se týče slov, grafiky nebo faktu, že je o dvojjazyčné vydání, což knížce dodává strašně fajn atmosféru (německy neumím).
Asi se mi to líbí tak moc, protože jsem právě přečetl několik Malého sbírek, z nichž je patrné, jak přirozeně se pohybuje ve vázaném verši a rýmu, jak rád buduje ironii nějaké scény apod.
A zde jakoby rozkládá sám sebe, působí pokorněji, subtilněji, humor je víc mezi řádky, než v nich atp.
Paradoxně snad nejzapamatovatelnější autorova sbírka.

1 09.06.2022

Myslím, že Malý věděl, že psát pořád stejně znamená rozmělnit sebe sama. Píše sice mistrně, ale možná až líbivě, což se po pár sbírkách přejí.
Zde přibývá lyričnosti, ubývá ironicky vypointovaných obrazů a ubývá i rýmu. Když se pak objeví báseň, na jakou jsme od Malého zvyklí, má větší příležitost vyznít. Nevím, jak by na mě sbírka působila vytrženě, ale v kontextu autorovy tvorby je to podle mne krok správným směrem.

1 09.06.2022

Třetí Malého sbírka je podobná těm předchozím, a zároveň je jiná. Je jakoby pestřejší. První sbírka tématizovala Měsíc, druhá byla zpovědí z deprese, ale tuto sbírku bych těžko definoval dvěma slovy.
Jasně se ukazují autorovy konstanty: kascinace motivem luny, výrazná inspirace osobním prožitkem - až výpravnost, reflexivita, suchý humor, jazyková hra
Zvláště ta jakoby se stávala ještě dominantnější - ironické obrazy, aluze (např. na Halase), němčina, drobné narážky na sebe sama ("moře je Velké / a já jsem tak malý") a jiné pošťucování čtenáře, překvapivé až ironické antigramatické rýmy apod.
Zároveň to ale nepůsobí samoúčelně, ale jako hledání hlubšího významu (srv. míra náboženských motivů), někdy se sarkasmem a sebeironií, ale o to neodbytněji.

1 05.06.2022

Jak autor říká v předmluvě, není to žádný spisovatel, jen člověk, co prožil působivý příběh, který stojí za vyprávění. I to je jeden z důvodů, proč mě tato kniha bavila. Vyprávěcí styl je neučesaný, události podány zpravidla velice prostě a stroze, často se zastavujeme u nedůležitých detailů apod. Tak to ale je, když vypráví člověk člověku, co opravdu zažil - narozdíl od toho, když se příběh buduje, vše nepotřebné se vyškrtá a vše působivé připraví, aby to efektně vyniklo.
Bál jsem se, aby vyprávění nepůsobilo zmateně, protože člověk pod tlakem silných emocí často vnímá zostřeně detaily, ale těžko nich skládá ucelený obraz. O to víc mě překvapilo, jak přesných faktografických dat je autor schopen. Podrobně popše nejen svůj život na Sibiři, ale dokáže svou zkušenost zobecnit, takže člověk opravdu získá představu o fungování pracovních táborů jako takových.

2 31.05.2022

Malý si vybral patetické téma i formu (vázaný verš s rýmem, často sonet), ale zvládl obojí podat tak, že to nepůsobí křečovitě, ale přirozeně.
Pomáhá si výraznými veršovými přesahy (takže do rýmu často vyjdou slova, jež by běžně byla uprostřed věty), jen málokdy se proto musí uchýlit k příznakovému slovosledu.
Pro výslavbu sbírky je ale naprosto zásadní humor, který v kombinaci s tématem a pochmurnými motivy černá a cyničtí.
Výsledný dojem je dobrý - básně se čtou velice snadno, zpravidla je hlavní myšlenka hned po ruce, aniž by byla tak otřepaná, že by o ni čtenář nestál. Přitom se v jedné básni stihne vystřídat několik působivých obrazů a čtenář s překvapením zjistí, že ho básník jen tak mimochodem pustil až k sobě do předsíně (např. s básníkem sdílíme dojmy ze státnic nebo cesty po Německu včetně opakované návštěvy toalet v jisté kavárně), aniž by to působilo rušivě.

1 31.05.2022

Expresivní verše - jak je Seifert fascinován ženami, tak je Hejda fascinován smrtí. To je jeho téma. To, že kolem je zpravidla spousta sexu, vesnická hospoda, nemocnice apod. je tak trochu stylizace vytvářející kontrast, kontext, určující naladění. Ale hlavní téma je smrt.
Na Hejdově tvorbě se mi líbí konzistence, že ze sbírky do sbírky lze přecházet téměř plynule. Časoprostor buude působit podobně - vesnická hospoda, vytržená z budovatelkého elánu, svět zastavený před devastací totalitou, která se zde ozývá právě jen hlasem, ohlašujícím smrt. Působí to skoro jako nepodařený útěk před realitou, která byť baudelairovsky estetizovaná, nezakryje svou pravou podstatu.
Kvalita jednotlivých básní je ale, řekl bych, kolísavá. Některé jsou skvělé, u jiných nechápu, proč měl autor potřebu se o ně dělit...
(Tento dojem je ale silně subjetivní, zvlášť některé postupy při výstavbě textu mi zkrátka nesedly.)

2 24.05.2022

Moc krásná kniha, která by opravdu byla bez ilustrací poloviční.
Nejen pro to, že jsou skvělé, ale navíc posilují uměleckou výstavbu textu: vytvořit co nejkomplexnější účinek co nejméně slovy. V každé druhé sbírce najdete báseň, která bude dohromady delší, než zde celá kniha. Ale tím, že si každá báseň vynucuje svůj prostor vlastní stranou, tím, že báseň může doznít na přiložené kresbě, se čtení prodlužuje o jakési echo.
Básník vytváří na malém prostoru obraz malé vsi (kostel, hospoda, nádraží, les) a usedlosti (ohrada, kůlna, vztah otec-syn). Jakoby dodržovala tři jednoty dramatu (i tři oddíly sbírky jsou, pokud to dobže chápu, vlastně časové rozdělení na večer, noc a ráno).
Celková atmosféra je velice účinná (dourčených míst se sice málo, ale vracejí se, vytvářejí pocit kontinuity, tudíž si čtenář může velice dobře vytvořit představu i o místech nedourčených). Jednotlivé básně připomínají čínsku poezii, spojují různé detaily v celek, působí dumavě.
Líbi se mi hra s nadpisy, které vstupují do samého textu. Líbí se mi ta knížka celá. Líbí se mi na ní i to, že se člověku nevnucuje, je možné ji relativně kvalitně přečíst za půl hodiny a poté je možné, ale ne nutné, nad ní setrvat libovolně delší dobu. Myslím, že je jako stvořená pro současného čtenáře poezie.

1 11.05.2022

Teoretické studie poskytují skvělý vhled do toho, jak funguje báseň. Co v ní vyvolává jaký účinek, proč, jak se to má s jazykem, s obrazností, intonací, co je to vůbec lyrika atp.
Myslím, že kniha bude srozumitelná i se sš povědomím o teorii literatury a nabídne čtenáři nemálo wow efektů ve chvílích, kdy čtete o tom, co už znáte, a Mukařovský lapidárně vystihne podstatu daného jevu.
Z případových studií jsem četl jen Hlaváčka a Máchu, protože na víc jsem neměl čas, ale podle toho, jak to bylo napsáno bude stát zato i zbytek.

2 10.05.2022

Šiktancovsky uhrančivé, plynoucí, s vhledem. Některé básně jsou velice silné, jiné taky, ale budou k člověku asi promouvat v jiných životních situacích.
Nejvíce mě překvapila báseň zaříkávání soudců, která působí, jak od jiného autora (je-li v anotaci výše řeč o "kritické úvaze nad současnou společností", pak to bude asi hlavní účel této básně). Krom této básně, s "podivně" přímočarou epickou linkou, je kvalita sbírky opět konzistentní, a to velice vysoká.

1 10.05.2022

Pro člověka, jehož zajímají dějiny mentalit, je tahle kniha skvělá. Jde o šest případových studií, mapujících konkrétní událost předrevoluční Francie, z níž se poté snaží vyvodit obecnější závěry o myěšlení v dané době.
Autor své zdroje a jinou literaturu velice dobře zná a umí je přiblížit i laickému čtenáři. Jeho vývody jsou podložené a poměrně přesvědčivé. Nejvíce mě v tomto směru bavila kapitola první, protože pojednává o francouzské pohádce obecně, v ostatních kapitolách jsem měl občas pocit, že autor mohl více zohlednit individualitu autora (např. v kapitole o policejním úředníkovi), nevyvozovat hned odvážně obecné závěry.
V každém případě čtení je to fascinující, zejména proto, jak hluboce dokáže jít autorova interpertace v případě události, jen lakonicky poznamenané v jednom deníčku (případ masakru koček).

2 09.05.2022

Na tuhle úžasnou podivnost jsem narazil náhodou v knihovním regále. Velice děkuji autorovi, že se nerozpakoval úvodem vysvětlit smysl toho, všeho. Mohl jsem si díky tomu čtení opravdu užít (bez divného pocitu, proč taková věc existuje).

1 09.05.2022

Celá sbírka je psaná alexandrínem, jsou v ní slova, jež použil mimo Palivce poprvé a naposledy Jungmann, forma vůbec odkazuje k parnasismu, je prakticky dokonalá. Nejsilnější aspekt celé sbírky je její hudebnost. Zajímalo by mě, jak by na její přednes reagoval cizinec, protože jde o tak unikátní zážitek, že chápat význam slov skoro ani není potřeba. Souhlasím s předchozím komentářem, že tato sbírka působí téměř zaumně.
Jako by forma úplně zastřela význam. Tak to alespoň mělo určitě působit na protektorátního cenzora. Ale tam, kde jsem stíhal sledovat, co báseň říká, teprve vysvítá práva síla Palivcovy poezie. Člověk zaslechne státní hymnu nebo Máj. Máchovská poetika se zde konečně smiřuje se službou národu. Velké téma je čekání ve tmě, do níž se země propadla, a očekávání nového jara. A paradoxně i díky neobvyklému jazyku tak vyznění sbírky nijak nezestárlo.

Tma stojí o jantar,
tma nor, tma omnivora,
mour marna bourá tvar,
spí zahloubaná hora.

1 08.05.2022